Důvěrně se obeznam s Bohem a zachovej pokoj

„Důvěrně se s ním obeznam, prosím, a zachovej pokoj; tak ti přijdou dobré věci.“ — Job 22:21, NS.

1. Jak se stalo, že Elifaz Temanský řekl Jobovi výše uvedená slova?

KDYŽ Elifaz Temanský řekl svému příteli Jobovi, že by se měl důvěrně obeznámit s Jehovou Bohem, nebyl Job podle všeho zdání v pokojném vztahu s Bohem; nezachovával s ním pokoj. Zřejmě mu nepřicházely žádné dobré věci. Z nejvyššího vrcholu svého blahobytu upadl náhle do nejhlubší chudoby. Ztratil všechen svůj majetek, byl oloupen o svých deset krásných dětí a nakonec jej postihla hrozná choroba, při níž byl od hlavy až k patě pokryt vředy. Jeho žena mu v zoufalství řekla, aby proklel Boha a zemřel. Tři z jeho přátel, kteří slyšeli o jeho bezpříkladném neštěstí, přišli, aby jej potěšili; mezi nimi byl i tento Elifaz z jihu. Když tito tři údajní těšitelé po sedm dní tiše pozorovali Joba a pak slyšeli, jak zlořečil dnu svého zrození, podnikli útok na jeho ryzost vůči Bohu. (Job 1:1 až 4:1) Během následující rozpravy řekl Elifaz Jobovi: „Důvěrně se s ním obeznam, prosím, a zachovej pokoj; tak ti přijdou dobré věci.“ — Job 22:21, NS.

2. Co byl měl svět dělat v zájmu pokoje mezi lidmi, jak to vyplývá ze slov Elifazových?

² Ačkoli Elifaz špatně rozuměl Jobově situaci a tato slova mu adresoval neprávem, byla sama o sobě výstižná. Svět 20. století nechápe, že mezi lidmi nemůže být pokoj a blahobyt, pokud nevejdou do důvěrného vztahu k Bohu, nepoznají jeho vůli a neuzavřou s ním pokoj jeho způsobem. Jak se však může člověk, vázaný na zemi, důvěrně obeznámit s Bohem, který je neviditelnou duchovní bytostí? Jeden student nedávno řekl: „Jak mohu zažít Boha?“ Tato slova jsou příznačná pro naši dobu, kdy se studentské nepokoje staly světaširým úkazem.

3. a) Jak můžeme získat důvěrný vztah k Bohu? b) Jak vstoupil Bůh do důvěrného vztahu s jedním celým národem a jakou výsadu dostali někteří příslušníci tohoto národa?

³ Kdo se důvěrně obeznámí s Biblí, dostane se do důvěrného vztahu k Bohu, jejímu původci, neboť Bible podává zprávu o mužích, kteří učinili Boha hlavní náplní svého života. Podává zprávu o mužích staré doby, jako byl Enoch a Noe, o nichž je řečeno, že chodili s Bohem. (1. Mojž. 5:22; 6:9) Věděl jsi, že tento Bůh vstoupil do důvěrného vztahu s jedním celým národem a že jednotliví příslušníci tohoto lidu měli nadpřirozená vidění, v nichž viděli Boha? Věděl jsi, že příslušníci tohoto lidu na zemi jedli a pili s Bohem? Pisatel knihy Jobovy a prvních pěti knih Bible podává zprávu o uzavření božské smlouvy s tímto lidem, při němž on sám úřadoval jako prostředník mezi Bohem a lidmi. Tento muž byl prorok Mojžíš. Smlouva nebo úmluva byla uzavřena na úpatí hory na Sinajském poloostrově v Arábii. Bylo to na jaře roku 1513 př. n. l. a Bůh tam odvedl Mojžíšův lid poté, kdy jej osvobodil z Egypta a oznámil mu své jméno Jehova způsobem, jakým jej nikdy nepoznali jejich předkové. — 2. Mojž. 6:3.

4. Jak se stalo, že sedmdesát mužů izraelského lidu jedlo a pilo na zemi společně s Bohem?

⁴ Když byla nad zvířecími obětmi uzavřena smlouva s Jehovou Bohem, vystoupili Mojžíš, jeho bratr, jeho dva synovci a sedmdesát jiných mužů z lidu na horu Sinaj. V 2. Mojžíšově 24:9–11 čteme: „Potom vstoupili Mojžíš a Áron, Nádab a Abiu a sedmdesáte ze starších Izraelských, a viděli Boha Izraelského. A pod nohama jeho bylo jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, když jest jasné. Na knížata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své, ačkoli viděli Boha, a potom jedli a pili.“

5. Viděli tito přízní obdaření mužové Boží postavu a proč je o nich vhodně řečeno, že jsou „pod jeho nohama“?

⁵ Těchto čtyřiasedmdesát mužů ve skutečnosti nevidělo postavu nebo vnější vzezření Boha. To, co viděli ve vidění, byl bázeň vzbuzující pohled na nádheru „Boha Izraelského“. Pod nádherným projevem jeho samého, nebo jak bychom řekli, „pod nohama jeho“ viděli tito muži, obdaření přízní, něco „jako dílo z kamene zafirového, a jako nebe, když jest jasné“ neboli jako jasné bezmračné nebe. Tito muži byli na zemi, pod Božíma „nohama“, což přiléhavě souhlasí s Božím výrokem: „Nebe jest mi stolice, a země podnože noh mých.“ Ve kterém lidmi postaveném kostele nebo chrámové budově mohl přebývat Bůh takovéto zářivé nádhery? Jistě v žádném. — Izaiáš 66:1; Skutky 7:48, 49.

6. Bylo těchto čtyřiasedmdesát mužů v nebezpečné situaci, když měli toto vidění Boha, a jaký pokrm přijímali společně s ním?

⁶ Člověk, který má vidění jediného pravého a živého Boha, je ve skutečnosti v nebezpečné situaci. Člověk z masa a krve je příliš slabý a pomíjivý, než aby mohl snést zblízka pohled na nádheru Boží osoby. Pouze v určité vzdálenosti je možné, aby spatřil nádherný projev neviditelného Boha. Ne nadarmo je ve 2. Mojžíšově 24:11 řečeno o oněch čtyřiasedmdesáti mužích na hoře Sinaj: „Na knížata pak synů Izraelských [Bůh] nevztáhl ruky své, ačkoli viděli [měli vidění, NS] Boha, a potom jedli a pili.“ Jistě se při jídle a pití nechovali nevázaně a neuctivě, ale chovali se jako při obětním jídle. Co jedli, byl pravděpodobně podíl, který směli obětující jíst z obětních zvířat, která přinesli jako oběť společenství na úpatí hory Sinaj. Pokud jde o víno, které pili, bylo to pravděpodobně víno, které přinesli Bohu jako tekutou oběť. Tak měli tito šlechetní muži jídlo, při němž měli společenství s Bohem. Protože byli pokládáni za ctihodné muže, Bůh je neusmrtil. — 2. Mojž. 24:1–11.

7. Jak se Mojžíš díval na místo, kde byl v bezprostředním spojení s Bohem?

⁷ Když byl potom prorok Mojžíš s Bohem na hoře sám, po čtyřicet dnů a čtyřicet nocí nic nejedl ani nepil. Místo, na němž byl v bezprostředním spojení s Bohem, považoval za svaté. Když byl několik měsíců předtím poslán do Egypta, aby osvobodil svůj lid, zjevil se mu Boží anděl v hořícím keři na úpatí hory Sinaj a řekl mu: „Szuj obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž ty stojíš, země svatá jest.“ — 2. Mojž. 3:1–5.

CO MOJŽÍŠ VIDĚL Z BOHA

8. Co řekl Bůh Áronovi a Miriam, když je káral a dal tak na srozuměnou, že Mojžíš je v postavení jeho přízně, a proč to bylo velmi vhodné?

⁸ Viděl Mojžíš, prostředník mezi Jehovou Bohem a jeho vyvoleným lidem, Boha bezprostředněji než ostatní příslušníky lidu? Bylo možné vidět Boha příměji? Jakou přízní byl Mojžíš obdařen v tomto ohledu, zdůraznil Bůh, když mluvil s Áronem a Miriam, bratrem a sestrou Mojžíše, po jejich reptání proti Mojžíšovi. Bůh řekl: „Slyšte nyní slova má: Prorok když jest mezi vámi, já Jehova u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním. Ale není takový služebník můj Mojžíš, kterýž ve všem domě mém věrný jest. Ústy k ústům mluvím s ním, ne u vidění, ani v zavinutí, a podobnost [zjev, NS] Jehovovu spatřuje. Pročež jste tedy neostýchali se mluviti proti služebníku mému Mojžíšovi?“ (4. Mojž. 12:1–8) To vše bylo velmi výstižné, neboť Mojžíš byl prorockým obrazem Syna Božího, Krista Ježíše, zaslíbeného proroka, který měl být větší než Mojžíš. — 5. Mojž. 18:15–18; Skut. 3:19–23; 7:37, 38.

9, 10. a) Co znamená mluvit s někým „od úst k ústům“ a jaká otázka proto vzniká vzhledem k Mojžíšovi? b) Jaké ujištění dal Bůh Mojžíšovi, když lid izraelský u hory Sinaj pěstoval modloslužbu?

⁹ Jednou Mojžíš viděl „zjev Jehovův“. Viděl při této příležitosti bezprostředně Boží postavu? Mluví-li někdo s druhým „ústy k ústům“, lze předpokládat, že s ním mluví tváří v tvář. Viděl však Mojžíš tam na hoře Sinaj skutečně Boží obličej? Tato událost se rovněž odehrála v roce 1513 př. n. l. Národ se provinil modloslužbou, ačkoli obdržel deset přikázání. Situace byla kritická. Mojžíš proto považoval za nutné přimlouvat se na hoře Sinaj u Boha za lid. Obdržel od Jehovy Boha ujištění, že jeho přítomnost půjde s ním, dokud neuvede svůj lid do zaslíbené země. Mojžíš o tom podává zprávu:

¹⁰ „I řekl Jehova Mojžíšovi: I tu také věc, kterouž jsi pravil učiním; nebo jsi nalezl milost přede mnou a znám tě ze jména.“

11, 12. O co Mojžíš prosil, aby to směl vidět, co mu však Bůh odpověděl?

¹¹ „Řekl opět [Mojžíš]: Okažiž mi, prosím, slávu svou!“

¹² „Kterýž [Jehova] odpověděl: Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé a zavolám ze jména: Jehova před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji. Řekl také: Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal. I to řekl Jehova: Aj, místo u mne, a staneš na skále. A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu. Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřína.“ — 2. Mojž. 33:17–23.

13. Měl být tento projev ztělesněním Božím, a proč musela být vzhledem k Mojžíšovi učiněna zvláštní bezpečnostní opatření?

¹³ To nemělo být nějaké ztělesnění, při němž by se neviditelný Bůh ukázal v lidské postavě, jako se prý ukazovali lidem bohové v řecké mytologii. (Skut. 14:11–13) Měl to být projev božské nádhery, ale v míře, kterou může člověk snést; neměl při tom ani oslepnout, ani být usmrcen, ani se neměl ztratit v nic. Ve svém milosrdenství Jehova zaslíbil Mojžíšovi, že učiní určitá bezpečnostní opatření. Příštího dne došlo k zaslíbenému projevu, projevu, který kromě Mojžíše nezažil žádný jiný člověk. Podle božského pokynu vystoupil Mojžíš se dvěma kamennými deskami, na něž chtěl Bůh napsat deset přikázání, na horu. Co se potom stalo?

14, 15. Co učinil Bůh, když procházel kolem Mojžíše, a co učinil Mojžíš?

¹⁴ „I sestoupil Jehova v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: Jehova. Nebo pomíjeje Jehova tvář jeho, volal: Jehova, Jehova, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.“

¹⁵ „Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.“ — 2. Mojž. 34:1–8.

16. Jak zapůsobilo to, co Mojžíš viděl, na jeho obličej a proč měl Mojžíš po tomto zážitku daleko důvěrnější vztah k Bohu?

¹⁶ Mojžíš neříká nic o tom, že by bezprostředně viděl Boží postavu. Všechno, co viděl, byl odlesk kolem procházejícího projevu Božího. Přesto však jeho obličej zářil, když sestupoval s hory a vracel se zpět k lidu. (2. Mojž. 34:29, 30) Tímto zážitkem se Mojžíš daleko důvěrněji obeznámil s Jehovou Bohem. Podivuhodným způsobem poznal Boží osobnost. Který takzvaný bůh by se mohl srovnat s Jehovou?

17. Jako jakého Boha popisuje Jehova sám sebe a čím je proto právem obklopen?

¹⁷ Ujišťuje nás, že je Bohem lásky, ale též Bohem spravedlnosti, Bohem, který se ovládá, když jedná s hříšným člověkem, a který proto ve styku s nedokonalými lidmi nechává působit nejen spravedlnost, ale i lásku a za nejrůznějších okolností a poměrů projevuje úžasnou moudrost. Jaký je to nesrovnatelný Bůh! Je Bohem dokonalé lásky, dokonalé spravedlnosti, dokonalé moci a dokonalé moudrosti. Taková osobnost hodná uctívání je právem obklopena zářivou nádherou, jejíž jas nemůže slabé lidské oko nebo slabé lidské tělo snést.

18. a) Před čím byl Mojžíš chráněn, když kolem něj procházel božský zjev? b) Jak můžeme být proto dnes v důvěrnějším vztahu s tímto Bohem, Jehovou?

¹⁸ Není divu, že musela být učiněna zvláštní bezpečnostní opatření, aby byl Mojžíš chráněn před škodou nebo dokonce před smrtí, když Jehovova nádhera šla kolem něj a Jehova volal své nesrovnatelné jméno, zatímco Mojžíš měl naslouchat ve skalní rozsedlině. Žádný člověk nemohl vidět Boží tvář a žít. Ani Mojžíš! Obyčejný člověk by zemřel dříve, než by Boží „obličej“ nebo úplný projev Boží slávy dospěl do jeho bezprostřední blízkosti. Mojžíš cítil, že se musí sehnout k zemi a poklonit se, aby projevil uctívání, když kolem něj šel nádherný Boží zjev. Jak je směšné, když astronauti říkají, že Bůh není, protože jej nepotkali, když ve své kosmické lodi kroužili kolem Země! Dnes se však můžeme důvěrně seznámit s tímto podivuhodným Bohem, Jehovou, jestliže uznáme, že vidění božské slávy, které měl Mojžíš, bylo skutečností.

IZAIÁŠ VIDÍ BOHA VE VIDĚNÍ

19, 20. a) Kde měl prorok Izaiáš své vidění Boha a po jakém znesvěcení chrámu? b) Kdy měl Izaiáš toto vidění a o jakých jednotlivostech podává zprávu?

¹⁹ Mojžíš však nebyl jediným člověkem, který měl vidění Jehovy Boha a tak se s ním důvěrněji obeznámil. Sedm set třicet šest let po události na hoře Sinaj v Arábii odehrálo se na pahorcích starověkého města Jeruzaléma něco podobného. Na hoře Moria stál nádherný chrám. Tam se však stalo něco hrozného, co otřáslo lidem. Úspěšný král Uziáš neboli Azariáš se odvážil vniknout do prvního svatého oddělení chrámu, aby obětoval kadidlo jako kněz. Nato jej postihlo malomocenství a musel nakonec zemřít jako vyvržený. Během jeho hrozné choroby musel vykonávat královský úřad v Jeruzalémě jeho bohabojný syn Jotam. V roce (777 př. n. l.), v němž Uziáš zemřel bídnou smrtí, a pravděpodobně po jeho smrti, měl Izaiáš vidění Boha, ale jiné než Mojžíš. Izaiáš o tom píše:

²⁰ „Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám. Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich: dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal. A volal jeden k druhému, říkaje: Svatý, svatý, svatý Jehova zástupů, plná jest všecka země slávy jeho. A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dýmu.“ — Iz. 6:1–4; 2. Par. 26:1–23.

21. Jak vidění ukazuje, že Jehova je králem svého lidu?

²¹ Božská osoba sama není popsána, neboť Boha nelze přirovnat k člověku. „Podolek“ jeho nádherného roucha naplňoval chrám. Jeho chrám je palác, a on je neviditelným, nebeským králem svého lidu. Jeho trůn tudíž není na zemi, ale je vyvýšený a vznešený.

22. Jak serafíni dokazovali, že náležitě respektují Boží přítomnost a svatost dotyčného místa?

²² Serafíni, jejichž vzhled se podobá planoucímu ohni, v přítomnosti Jehovově nesedí, ale stojí, aby byli v každé chvíli hotovi mu sloužit. Prorok Izaiáš viděl s nezahalenou tváří vidění Boha, zatímco nebeští serafíni se neodvážili přihlížet, ale zakrývali své tváře horními křídly. Dolními křídly zakrývali nohy, jako by stáli na svatém místě, a tím prokazovali nebeskému králi, „Jehovovi zástupů“, patřičnou úctu. Svými prostředními křídly serafíni létali jako nebeští tvorové.

23. Jak serafíni vyzdvihovali Jehovovu svatost a co předpovídali o jeho slávě?

²³ V tomto chrámovém vidění serafíni oznamovali Boží svatost a nádheru. Aby zdůraznili nesrovnatelnou svatost „Jehovy zástupů“, provolali třikrát jeden na druhého slovo „svatý“. Boží nádhera naplňovala dům neboli chrám, avšak i „všecka země“ měla být „plná . . . slávy jeho“. Jehovovu slávu můžeme vidět již v jeho mistrovských stvořitelských dílech, živých i neživých. Blíží se však doba, kdy všichni obyvatelé země budou vidět ve stvořených věcech Jehovovu slávu stejně jako my a kdy země již nebude znesvěcována a znečišťována. Ne nadarmo bylo předpověděno: „Naplněna bude země známostí slávy Jehovovy, jako vody naplňují moře.“ (Abakuk 2:14) Střídavý zpěv serafínů v Jehovově chrámě byl prorocký.

24. Proč měl Izaiáš, podle svých vlastních slov, všechny důvody k tomu, aby se ulekl, když viděl toto vidění?

²⁴ Když měl Izaiáš toto vidění, v němž viděl Jehovu sedícího na trůně ve svém chrámu, ulekl se. Hlasy serafínů, kteří na sebe volali, způsobily, že se začaly chvět základy chrámových prahů. Neměl se chvět i Izaiáš, živý člověk s jemným náboženským cítěním? Ačkoli byl již Jehovovým prorokem, připadal si nečistý, když se mu naskytl tento svatý pohled. Bál se dokonce o svůj život! „Běda mně“, zvolal, „jižť zahynu, proto že jsem člověk, poskvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poskvrněné majícího bydlím, a že krále Jehovu zástupů viděly oči mé.“ — Iz. 6:5.

25. Jak se stalo, že Izaiáš zůstal naživu a mohl podat zprávu o tomto zážitku?

²⁵ Jak se stalo, že Izaiáš zůstal naživu a mohl podat zprávu o tomto zážitku? Takto: Z chrámu, který byl nyní naplněn nadpřirozeným dýmem, přišel na pomoc okřídlený serafín. „I přiletěl ke mně jeden ze serafínů“, píše Izaiáš, „maje v ruce své úhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře. A dotekl se úst mých, a řekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest.“

26. a) K čemu se Izaiáš dal k dispozici, když byl očištěn? b) Proč Izaiáš vhodně předstínil Mesiáše a čemu se od něj můžeme naučit?

²⁶ Nyní měl Izaiáš pocit, že je v Boží přítomnosti čistý, ano, dokonce tak čistý, že může Bohu nabídnout další služby jako prorok. Říká o tom: „Potom slyšel jsem hlas Pána [Jehovy] řkoucího: Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem: Aj já, pošli mne. On pak řekl: Jdi, a rci lidu tomu.“ Tak byl Izaiáš vyslán s prorockým příkazem, který předstiňoval dílo, jež měl vykonat více než osm set let později Mesiáš. Izaiáš nikdy nezapomněl na toto chrámové vidění Jehovovy slávy. Jako přiléhavý předobraz Mesiášův splnil Izaiáš příkaz, který dostal od Jehovy. (Iz. 6:6–13; Mat. 13:10–15) Ale jak je to s námi? Když jsme se důvěrněji obeznámili s Jehovou Bohem, jsme hotovi stejně jako Izaiáš dát se mu k dispozici? Ano, důvěrnější vztah nás vede k tomu, abychom mu řekli: „Zde jsem, pošli mne.“ (NS)

VIDĚNÍ PROROKA EZECHIELE

27. Kdy měl prorok Ezechiel své první vidění Boha?

²⁷ Před příchodem Mesiáše neboli Pomazaného měl ještě jiný muž nadpřirozené vidění živého a pravého Boha. Tento muž byl prorok Ezechiel, který žil o sto let později nežli Izaiáš. Asi o šest let dříve než přišla Izaiášem prorokována zkáza na jeho lid, měl Ezechiel své první bázeň vzbuzující vidění. Byl tehdy ve vyhnanství v pohanské Babylónii. Podává tuto zprávu: „Stalo se . . ., když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar, že otevřína byla nebesa a viděl jsem vidění Boží.“ Podle jeho údajů stalo se to 5. Tammuze (židovský kalendář) to jest „čtvrtého měsíce, dne pátého“, a bylo to „pátého léta zajetí krále Joachina“ neboli roku 613 př. n. l. — Ez. 1:1–4.

28. Co viděl Ezechiel ve svém prvním vidění v pohybu a čím bylo toto něco poháněno?

²⁸ Stvořitel nebes i země chtěl tehdy povstat proti svému nevěrnému lidu, království Judskému a jeho hlavnímu městu Jeruzalému, aby nad ním vykonal svůj rozsudek. To, co viděl Ezechiel, podobalo se tedy něčemu, co bylo v pohybu. Vypadalo to jako válečný vůz, který byl tak velký, že si Ezechiel připadal jako mravenec. Tento vůz neměl žádný benzinový motor a nebyl poháněn ani elektrickou ani atomovou energií, přece se však rychle pohyboval kupředu a přejel všechno, co mu přišlo do cesty. Neměl žádné viditelné řídící kolo, ani žádné brzdy, přece však mohl měnit svůj směr a náhle odbočit bez snížení rychlosti, čímž by se přibrzdil pohyb vozu. Co pohánělo tento ohromný bojový vůz? Bezpochyby účinná síla neboli duch jeho řidiče.

29. Co bylo zvláštního na kolech tohoto nebeského bojového vozu?

²⁹ Tento vůz neměl pouze dvě kola, ale čtyři. Kola sama byla sestrojena zvláštním způsobem. V každém kole, které se pohybovalo kupředu, bylo jiné kolo, které bylo kolmo a v pravém úhlu k prvnímu, a proto mohl vůz odbočovat, aniž kola měnila směr. Ezechiel popsal pohyb bojového vozu takto:

30. Jak Ezechiel popisuje pohyby kol tohoto vozu?

³⁰ „Na pohledění byla kola, a udělání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola, a byla na pohledění a udělání jejich, jako by bylo kolo u prostřed kola. Na čtyři strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když šla. A loukoti své, i vysokost měla, že hrůza z nich šla, a šínové jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí.“ — Ez. 1:16–18.

31. Kdo doprovázel bojový vůz jako běžci?

³¹ Ve starověku bylo zvykem, že před královským bojovým vozem a vedle něj běželi běžci, aby upozornili na vysoké postavení toho, kdo řídil vůz. (1. Král. 1:5; 18:44–46) Nebeský bojový vůz, který viděl ve svém vidění prorok Ezechiel, byl doprovázen čtyřmi cherubíny. Tito cherubíni odpovídali běžcům. Nejprve je Ezechiel nazývá „živé bytosti“. Zřejmě to nebyli lidští tvorové, ačkoli měli určité lidské rysy. (Ez. 1:5, 15, NS; 10:9–13) Do jisté míry si můžeme učinit obraz takřka nepopsatelné nádhery čtyř živých bytostí neboli tvorů a vozu, když čteme slova, jež o tom napsal Ezechiel:

32. Jak vypadali cherubíni podle Ezechielova popisu?

³² „I viděl jsem, a aj, vítr tuhý přicházel od půlnoci, a oblak veliký, a oheň plápolající, a okolo něho byl blesk, a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost, z prostředku toho ohně. Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat [živých bytostí, NS], jejichž takový byl způsob: Podobenství člověka měli. A po čtyřech tvářích jedno každé, a po čtyřech křídlích jedno každé mělo. Jejichž nohy nohy přímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí, a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná. Ruce pak lidské pod křídly jejich, po čtyřech stranách jejich a tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách. Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když šla; jedno každé přímo na svou stranu šlo.“

33. Jak vypadal obličej živých tvorů — cherubínů?

³³ Prorok Mojžíš nepopsal cherubíny, kteří se objevili o tři tisíce čtyři sta let dříve u vchodu zahrady Eden poté, kdy Adam a Eva zhřešili a byli vyhnáni. (1. Mojž. 3:24) Prorok Ezechiel naproti tomu podává výše uvedený popis živých tvorů, cherubínů, a ještě připojuje: „Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská, a tvář lvová po pravé straně každého z nich; tvář pak volovou po levé straně všech čtvero, též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich. A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru. Každé zvíře dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého, dvěma pak přikrývala těla svá.“ — Ezechiel 1:4–11.

34. V jakém smyslu odpovídal pohyb kol cherubínům?

³⁴ Jak dalece odpovídal pohyb kol nebeského bojového vozu cherubínům, jež lze přirovnat k běžcům? Prorok Ezechiel říká: „Když pak chodila zvířata [živé bytosti, NS], chodila kola podlé nich, a když se vznášela zvířata vzhůru od země, vznášela se i kola. Kdekoli chtěl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtěl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvířat byl v kolách. Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od země, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvířat byl v kolách.“ — Ezechiel 1:19–21.

35, 36. a) Co znázorňovaly různé rysy cherubínů? b) Co viděl Ezechiel bezprostředně nad cherubíny a koly a co slyšel?

³⁵ V nebesích, v neviditelné, duchovní říši, nejsou přirozeně žádní tvorové, kteří vypadají jako tito živí tvorové — cherubíni. Různé rysy jejich zřejmě podivuhodného vzezření znázorňovaly proto dobré vlastnosti, vlastnosti, které lze pozorovat zvláště u člověka, u lva a býka, u orla a u jiných okřídlených tvorů. Ačkoli jsou tyto vlastnosti velmi zajímavé, zabývejme se chvíli tím, co bylo vidět nad těmito čtyřmi živými tvory — cherubíny — a nad koly vedle nich. Co tam viděl prorok Ezechiel? Píše:

³⁶ „Podobenství pak oblohy [prostory, NS] bylo nad hlavami zvířat [živých tvorů, NS] jako podobenství křišťálu [jako jiskření bázeň vzbuzujícího ledu, NS] roztaženého nad hlavami jejich svrchu. A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla, jedno připojené k druhému. Každé mělo dvě, jimiž se přikrývalo, každé, pravím, mělo dvě, jimiž přikrývalo tělo své. I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk Všemohoucího, když chodila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak stála, spustila křídla svá.“ — Ezechiel 1:22–24.

37. Jako co slouží tato „prostora“ a co panovalo nad všemi těmi zvuky?

³⁷ Viděl tedy „prostoru“. Sloužila jako základna tohoto nebeského bojového vozu. Podobala se průzračnému ledu, vzbuzovala však bázeň. Ten, kdo řídí vůz a vydal se na cestu k vykonání svého rozsudku, byl proto znázorněn, jako by stál na plošině podobající se pevné, zmrzlé vodě. Pod touto bázeň vzbuzující základnou bylo slyšet zvuk pohybujícího se bojového vozu Všemohoucího jako hukot burácející vody nebo jako hřmot valícího se vojska, které vytáhlo ke zničení nepřátel Všemohoucího. Nad všemi těmi zvuky pod základnou podobné ledu nebo pod „prostorou“ vynikal však hlas, který prorok Ezechiel slyšel zaznívat z místa nad bázeň vzbuzující prostorou. Pocházel od Všemohoucího, jedoucího na tomto bojovém voze. Jak vypadal? Ezechiel nám říká:

JEZDEC NA NEBESKÉM BOJOVÉM VOZE

38. Jak Ezechiel popisuje jezdce na voze a světelné úkazy kolem něj?

³⁸ „Byl také zvuk svrchu nad oblohou [prostorou, NS], kteráž byla nad hlavou jejich, když stála a spustila křídla svá. Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo podobenství trůnu, na pohledění jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu, na pohledění jako tvárnost člověka. I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost [něco jako žár zlata se stříbrem, NS], a u vnitřku jejím vůkol na pohledění jako oheň, od bedr jeho vzhůru; od bedr pak jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň, a blesk vůkol něho. Na pohledění jako duha, kteráž bývá na oblace v čas deště, takový na pohledění byl blesk vůkol. To bylo vidění podobenství slávy Jehovovy. Kteréžto viděv, padl jsem na tvář svou a slyšel jsem hlas mluvícího.“ — Ez. 1:25–28.

39. a) Jakým slovem lze shrnout všechny tyto světelné úkazy? b) Jaké jednotlivosti jsou uváděny ve spojení s jezdcem na voze a jak vypadal jeho trůn?

³⁹ Žár, který se podobal žáru stříbra a zlata, oheň, který zcela obklopoval jezdce na voze shora až dolů, jas kolem něj a oblouk s různými barvami duhy — to vše lze shrnout jediným výstižným slovem: „Sláva“. „Sláva Jehovova!“ Bylo vidět něco, co mohlo být lidskou postavou, s „bedry“ nejsou však udány žádné podrobnosti o obličeji nebo postavě. Trůn, na němž sedí tento Všemohoucí, Jehova, je jako safírový kámen s umělecky vybroušenými ploškami, jehož hluboká modř znázorňuje nebesa, kde se skutečně nalézá Jehovův trůn. Z tohoto trůnu podobného safíru mluvil Jehova ke svému proroku Ezechielovi.

40. Kde viděl Ezechiel nebeský bojový vůz ve vidění následujícího roku?

⁴⁰ Následujícího roku měl prorok Ezechiel další vidění Jehovova nebeského bojového vozu a jeho kol i živých tvorů — cherubínů — vedle něj, tentokrát však před chrámem, který vystavěl král Šalomoun v Jeruzalémě. „I viděl jsem“, píše Ezechiel, „a aj, na obloze, kteráž byla nad hlavou cherubínů, jako kámen zafirový na pohledění, jako podobenství trůnu se ukázalo nad nimi . . . Cherubínové pak stáli po pravé straně domu, když vcházel muž ten, a oblak hustý naplnil síň vnitřní. Nebo když se byla zdvihla sláva Jehovova s cherubínů k prahu domu, tedy naplněn byl dům tím hustým oblakem, a síň naplněna byla bleskem slávy Jehovovy. Zvuk také křídel cherubínů slyšán byl až k té síni zevnitřní jako hlas Boha silného, všemohoucího, když mluví.“ — Ez. 10:1–5; 8:1.

41. a) Odkud přijížděl bojový vůz a co naznačovalo jeho nové stanoviště? b) Jak to, že, obrazně řečeno, Ezechiel sám zpustošil Jeruzalém?

⁴¹ Podle toho se Jehovův nebeský bojový vůz pohyboval od řeky Chebar v Babylónu, kde jej Ezechiel poprve viděl ve vidění, na západ k Jeruzalému, ke chrámu. To byl důkaz toho, že se blíží ohnivé vykonání Jehovova rozsudku na nevěrném Jeruzalému a jeho znesvěceném chrámu. Město a jeho chrám měly být zničeny. (Ez. 10:6–22) Obrazně řečeno, Ezechiel sám zničil nevěrné město Jeruzalém. Jak to? Tím, že dostal od Jehovy příkaz, aby působil jako prorok, a proto pak oznamoval poselství o nadcházejícím zničení. Dvacet let poté, kdy Ezechiel viděl Jehovův bojový vůz u řeky Chebar, neboli čtrnáct let po vlastním zničení Jeruzaléma, byl Ezechiel veden k tomu, aby si vzpomněl na své poslání, které vedlo k zpustošení. Ve dvacátém pátém roce jeho zajetí v Babylónu bylo mu dáno vidění, v němž viděl nový chrám v jeho plné velikosti. Anděl, který přijal vzezření člověka, prohlížel s Ezechielem tento chrám.

42. Jaké vidění Boha měl Ezechiel čtrnáct let po zpustošení Jeruzaléma ve spojení s novým chrámem?

⁴² „Potom vedl mne k bráně, kterážto brána patřila k východu“, píše Ezechiel. „A aj, sláva Boha Izraelského přicházela od východu, jejíž zvuk byl jako zvuk vod mnohých, a země svítila se od slávy jeho. A podobné bylo to vidění, kteréž jsem viděl, právě tomu vidění, kteréž jsem byl viděl, když jsem šel, abych kazil město, vidění, pravím, podobná vidění onomu, kteréž jsem viděl při řece Chebar. I padl jsem na tvář svou. A . . . sláva Boží vcházela do domu, cestou brány patřící k východu.“ — Ez. 43:1–4; 40:1–4.

43. Co lze poznat z účinku, který mělo vidění Boží slávy na Ezechiele?

⁴³ Vidění Jehovy Boha, Všemohoucího, bylo tak nádherné, že slabý člověk z masa a krve se cítil nucen padnout na svou tvář. Nebylo by vhodné hledět na Jehovovu slávu neuctivě, směle nebo vyzývavě. Ezechielova nadpřirozená vidění „Jehovovy slávy“ vzbuzovala takovou bázeň, že se člověk začínal chvět a cítil nutnost vzývat Boha. Ezechiel však přežil tyto nadpřirozené události, protože Bůh s ním ještě měl určitý úmysl.

44. Proč bychom měli vzhledem k Ezechielovu vidění vstoupit do důvěrného vztahu s Bohem a uzavřít s ním pokoj?

⁴⁴ Nádherný je Jehova Bůh, který vítězně přijíždí na svém nebeském bojovém voze, obklopen živými tvory — cherubíny! Dnes přijíždí podobně k vykonání svých soudních výroků. Proto bychom se dnes měli důvěrně obeznámit s tímto Bohem, uzavřít s ním mír a zachovat jej.