Otázky čtenářů

V souvislosti s názory, které jsou v poslední době všeobecně rozšiřovány ve veřejnosti, došla nám řada otázek od manželů. Týkají se pohlavního styku, kontroly porodnosti, sterilizace a přerušení těhotenství. Pojednáváme zde o těchto otázkách, pokud se domníváme, že k tomu máme právo.

Původce manželství je Jehova Bůh. Stvořitel člověka dal Adamovi ženu jako protějšek. Mělo být manželství pouze platonickým přátelstvím, bez pohlavního spojení muže a ženy? Podle Bible nikoli. Ukazuje, že Bůh řekl první lidské dvojici: „Buďte plodní a množte se, naplňte zemi.“ — 1. Mojž. 1:28, NS.

To nám pomáhá poznat, jak Jehova sám nahlíží na manželství. Jedním z jeho nejdůležitějších úkolů je rozmnožování neboli plození. (1. Mojž. 1:28; 2:18) To se nemělo dít parthenogenesí (panenským plozením), při čemž se vajíčko vyvíjí bez předchozího oplodnění. Nikoli, aby muž a jeho žena mohli splnit Boží příkaz, bylo nutné pohlavní spojení. Toto čisté, obšťastňující intimní spojení nemá proto být považováno za něco nesprávného nebo nešlechetného. Je ušlechtilé a svaté, neboť je prostředkem k předávání lidského života. Bible však jasně ukazuje, že mezi křesťany je pohlavní spojení dovoleno pouze osobám v manželství. Stvořitel odsuzuje mimomanželské pohlavní styky: „Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ — Žid. 13:4, NS.

Vzhledem k tomu, že intimní spojení slouží také k uspokojení erotických žádostí, obdrželi jsme různé dotazy týkající se způsobů sexuálního uspokojení. Považujeme za svou povinnost odpovědět, že není věcí mimostojících, aby předpisovali manželům, jak by se měli chovat v nejintimnější záležitosti manželství.

Bůh vybavil muže a ženu pohlavními orgány, aby sloužily ke splnění ušlechtilého příkazu, týkajícího se ‚plodnosti a rozmnožování‘. Není třeba blíže vysvětlovat, jak tyto orgány spolupůsobí ke splnění tohoto účelu. Jejich určení je zřejmé. Manželé vědí zcela jasně, jak se mužský orgán vkládá do lůna ženy, aby mohl být splněn vznešený úkol rozmnožování.

Někteří lidé však zastávají názor, že mezi osobami v manželství je dovolen jakýkoli způsob pohlavního uspokojování. Tento názor se však neopírá o Bibli. V dopise Římanům 1:24–32, kde se mluví o tom, že muži i ženy budou jednat nemravně a mimo jiné budou pěstovat homosexualitu, mluví se o ‚přirozeném užívání žen‘. Bible tedy ukazuje, že Bůh neschvaluje zvrácené používání rozmnožovacích orgánů k uspokojení sexuálních žádostí. To se týká i manželů; neměli by se odvrátit od ‚přirozeného užívání ženy‘. V některých zemích se toto stanovisko dokonce opírá o zákon, neboť jsou zakázány určité způsoby jednání mezi mužem a ženou. V listu Time z 8. srpna 1969 je možno například číst o Spojených státech toto: „Homosexualita — i mezi manželi — je protizákonná téměř ve všech státech.“ (Kdo nepoznal takové zvrácené způsoby jednání, měl by být vděčný, neboť Jehova Bůh nabádá křesťany, aby byli „nemluvňátky, pokud jde o zlé“. — 1. Kor. 14:20, NS.

Protože pohlavní spojení je pro muže a ženu potřebou, měli by tímto způsobem vyjadřovat svou vzájemnou něžnou lásku a vnitřní náklonnost. Bylo by to možné, kdyby někdo jen pro uspokojení vlastních žádostí sobecky vyžadoval od svého partnera, aby se podílel na jednání, jež zneuctívá jeho rozmnožovací orgány a působí na něj odpudivě? Byl by to projev něžnosti a lásky? Žádný normální člověk by nezneužíval své vlastní tělo nebo tělo svého partnera a nenutil by mu něco, co je pro něho odpuzující. Bible mluví o tom, že muž a žena jsou jedno tělo. (Ef. 5:28–31) Vyžadovali by tedy duchovně normální a vzájemně se milující manželé od svých partnerů účast na sexuálním jednání, které lze právem považovat za nepřirozené a odpuzující? Moc, kterou mají manželé nad tělem svých partnerů, je tedy zřejmě ohraničena nebo omezena biblickými zásadami. — 1. Kor. 7:1–5; Př. 5:15–19.

Jsou lidé, kteří se domnívají, že pouze svobodný musí pěstovat sebeovládání na poli sexuality; že osoby v manželství to nepotřebují. Tento názor však není správný. Sebeovládání je ovoce ducha a měli bychom je projevovat při všem, co činíme. (Gal. 5:22, 23) Protože potřeba sexuálního uspokojení je obvykle u muže silnější než u ženy, musí obzvlášť on projevovat sebeovládání, i když se jeho žena snaží jej uspokojit, protože jej miluje. Měl by jí prokazovat čest „jako slabší nádobě, ženské“. (1. Petra 3:7, NS) To může činit mimo jiné tehdy, jestliže uzná, že je v sexuálním ohledu jinak založená než on. Měl by s ní žít „podle poznání“ a nemyslet jen na to, jak co nejrychleji uspokojit svou žádost jak a kdy on sám chce, ale měl by brát ohled na její tělesný i duševní stav.

O pohlavních stycích nemůžeme více říci. Manželé musí v lásce, s úctou a nesobecky sami rozhodovat, co chtějí dělat. Mohou při tom myslet na důležitost sebeovládání a na slova: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ — Skutky 20:35, NS.

V úzkém spojení s tímto námětem je otázka kontroly porodnosti. Jak jsme již uvedli na začátku, je rozmnožování podle Bible jedním z nejdůležitějších účelů manželství. Jsme pevně přesvědčeni o tom, že děti jsou požehnáním nebo, jak je psáno v žalmu 127:3, že „plody života jsou odměnou“. Znamená to však, že všichni křesťané mají vstupovat do manželství a přivádět na svět děti? Jsou dnes Boží služebníci povinni na sebe osobně vztahovat příkaz: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi“, který Bůh dal Noemovi a jeho synům? — 1. Mojž. 9:1, NS.

Nikoli, podle Bible dnes nemají tuto povinnost. Ježíš sám poukázal na to, že někteří učedníci nevstoupí do manželství pro „nebeské království“. (Mat. 19:10–12) A apoštol Pavel pod inspirací prohlásil, že svobodný stav poskytuje více svobody ke službě Pánu. (1. Kor. 7:32–34, 38) I někteří křesťané v manželství se rozhodli ke kontrole porodnosti buď proto, aby mohli bez překážek sloužit Bohu, nebo z ohledu na zdraví ženy nebo z hospodářských důvodů, aby omezili velikost rodiny. Bible nehovoří blíže o usměrňování porodnosti, a proto každá manželská dvojice může sama uvážit výše uvedené myšlenky a dospět k vlastním závěrům. Manželé, kteří by nyní nechtěli mít děti, neporušují tedy žádný příkaz, který by Bůh dal křesťanům, ale nečiní to ani ti, kteří dnes mají děti. — Gal. 6:5.

Jsou různé způsoby kontroly porodnosti. Jako biblická společnost nemáme právo doporučovat nebo i zavrhovat tu či onu metodu. Jestliže se někteří manželé rozhodnou ke kontrole porodnosti — a znovu zdůrazňujeme, že to je čistě jejich osobní záležitost —, pak musí sami rozhodnout, které metody použijí. Některé ochranné metody mohou mít vedlejší účinky, které škodí zdraví. To je nutno vzít v úvahu. Další bod, o němž je nutno uvažovat, je otázka, zda snad některá metoda nějakým způsobem neporušuje křesťanské zásady.

Kupříkladu ještě se dobře neví, jak působí nitroděložní pesar, někdy též nazývaný „spirála“. Ve zprávě Světové zdravotnické organizace Spojených národů z roku 1968 je psáno: „Ještě není s konečnou platností dokázáno, zda nitroděložní pesar u ženy zabraňuje koncepci (početí), či nikoli . . . Pokusy u jiných druhů savců vedou k myšlence, že působení nitroděložního pesaru nespočívá v zabránění spojení vajíčka a spermatu (koncepce) ve vejcovodu“ (Technická zpráva, něm., série č. 397, str. 11). JESTLIŽE toto zařízení nebrání početí, ale pozdějšímu vývoji oplodněného vajíčka, pak by bylo možno tuto metodu z biblického hlediska srovnat s potratem. (O přerušení těhotenství pojednáme později.) My jsme jako Společnost nepodnikali žádné pokusy s nitroděložními pesary a proto nemůžeme o této věci rozhodovat. Každá manželská dvojice musí sama uvážit všechny činitele a nést odpovědnost před Bohem za své rozhodnutí.

Jednou z antikoncepčních metod, o níž se ve světě mnoho mluví, je dobrovolná sterilizace. Chirurgickým zásahem může být u muže nebo u ženy dosaženo neplodnosti k účelu regulace porodnosti. Tyto operace bývají někdy označovány jako „dočasná“ sterilizace, neboť se tvrdí, že jejich účinek může být opět odstraněn. Ve skutečnosti je tomu však tak, že ze 4 procent osob, jež by potom chtěly mít děti, ani polovina nezažije splnění svého přání a i v případech, kdy dojde k těhotenství, bývá spojeno s mimořádným rizikem. Právem tedy někdo napsal: „Na sterilizaci je nutno se dívat jako na trvalé opatření, které již není možno změnit.“ (To se vztahuje přirozeně pouze na zásah, který byl podniknut k účelu sterilizace, nikoli na operaci, při níž je odstraněna nemocná tkáň, jako například při rakovině dělohy. V takovém případě je ztráta rozmnožovací schopnosti smutným, ale nevyhnutelným následkem; není to účel operace.)

Co tedy nyní můžeme říci z biblického stanoviska o sterilizaci, ať již je označována jako „dočasná“ či nikoli? Bůh ji Izraelitům nedovoloval. Naopak, zakázal svému lidu, aby muži byli činěni eunuchy, neboť řekl: „Žádný muž, který je vykleštěn rozdrcením varlat nebo odříznutím svého mužského údu, nesmí přijít do Jehovova sboru.“ (5. Mojž. 23:1, NS) Kromě toho vydal zákony k ochraně rozmnožovací schopnosti. Jestliže vdaná žena při nějaké potyčce ohrozila rozmnožovací schopnost nějakého muže, byla za to přísně potrestána. — 5. Mojž. 25:11, 12.

Křesťané však nejsou povinni dodržovat mozaický zákon. (Řím. 6:14) Chtěl by však někdo skutečně vědět, jak Bůh smýšlí o sterilizaci? Kromě výše uvedené zmínky nám Bible o ní nedává žádné další informace. Duchovně zralé osoby si velmi váží toho, že mohou poznat Boží stanovisko, aby podle něj mohly přizpůsobit své jednání. Někteří si však myslí, že sterilizace by je zbavila povinnosti pěstovat sebeovládání, nebo že by odstranila nebezpečí, které je spojeno s těhotenstvím u ženy, která má slabé zdraví. Všimněme si však postoje, který je vyjádřen v žalmu 143:10: „Nauč mne činit vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.“ Zralí křesťané projevují dnes při svých rozhodováních stejný postoj.

V souvislosti s tímto tématem je snad vhodné na závěr ještě pojednat o otázce potratu neboli přerušení těhotenství. Ve světě je stále důrazněji požadována reforma zákona o potratech. Zástanci takové reformy požadují, aby lékař směl provést přerušení těhotenství, pokud se domnívá, „že pokračování těhotenství by vážně ohrožovalo zdraví nebo duševní stav matky, nebo že by se narodilo dítě s těžkými tělesnými nebo duševními vadami“ (v některých zemích je to v takových případech již dovoleno), a také z podobných důvodů. V této zákonné otázce se nestavíme ani na jednu ani na druhou stranu, ale můžeme se vyjádřit o tom, co Bible říká k otázce, zda je křesťanům dovoleno přerušení těhotenství či nikoli.

Všeobecně lze k této otázce říci, že podle Bible je život Božím darem a je svatý. Jak Noemovi, praotci lidstva po potopě, tak i izraelskému lidu Bůh zakázal zabíjet neboli brát život druhému člověku. (1. Mojž. 9:5, 6; 2. Mojž. 20:13) Kdy však začíná život člověka? O této otázce již mnoho diskutovali teologové i vědci. Křesťané se však zajímají o to, jak se na věc dívá Jehova.

Podle zákona, který Bůh dal prostřednictvím Mojžíše svému lidu, byl vyvíjející se plod považován za život neboli duši. Bůh řekl: „Když by se svadili muži, a urazili ženu těhotnou, takže by vyšel z ní plod její, však by se zhouba nestala: pokutován bude . . . pakliť by smrt přišla, tedy dáš život za život.“ (2. Mojž. 21:22, 23) Všimněme si, že Bůh neřekl, že by tomu tak bylo teprve po několikatýdenním těhotenství. Jestliže některá žena počala a byla těhotná, pak každé jednání, které vedlo k usmrcení dítěte vyvíjejícího se v jejím lůnu — jež by za normálních okolností, za určitou dobu žilo jako samostatná duše —, bylo považováno za vraždu.

Přerušení těhotenství, jehož účelem je odstranění nežádoucího dítěte, je tedy obdobou úmyslného usmrcení člověka. (1. Jana 3:15) Podobně by tomu bylo v případě, kdy by bylo provedeno přerušení těhotenství proto, že lékař poukazuje na nebezpečí pro zdraví nebo život matky, kdyby dítě donosila.a Bylo by dobré myslet na to, že názory lékaře, i když je snad zcela upřímný, jsou jen názory. Podle zprávy UPI měla jedna žena v Hullu (Anglie) tak těžkou srdeční nemoc, že byla stále odkázána na elektrické zařízení, které povzbuzovalo její srdce. Když otěhotněla, řekli lékaři, „že by porodní bolesti byly pro ni příliš velkou námahou“. Proto jí doporučovali přerušení těhotenství. Odmítla však tento zásah, ale byla stále pod lékařským dohledem. Nakonec se jí narodila zdravá dceruška. Když držela novorozeně v náručí řekla: „Stála za to riziko.“

Následkem nedokonalosti je každé těhotenství spojeno s nebezpečím. Můžeme být vděčni za to, že Bůh zaslíbil v budoucnosti změnu, až obnoví lidstvu dokonalost a zdraví a dokonce i vzkřísí všechny, kteří mu byli věrní. Proto jistě jednáme moudře, činíme-li všecko, co můžeme, k uchování života a zdraví jež máme, ale vyvarujeme-li se všeho, co by mohlo vést ke ztrátě naší naděje na věčný život v dokonalosti. — Mat. 16:25–27; Zjev. 21:8.

Na závěr ještě chceme říci, že na kontrolu porodnosti a manželské vztahy existuje přirozeně mnoho osobních názorů. Nesnažili jsme se projednávat všechny tyto názory a také to neučiníme. Předložili jsme zde pouze to, co lze najít v Bibli. Jsou snad lidé, kteří by si přáli, abychom o těchto tématech podali podrobnější informace nebo abychom za ně činili rozhodnutí. To nemůžeme učinit. Doufáme, že toto pojednání se projeví jako užitečné.

[Poznámka pod čarou]