Vychovávat učedníky, kteří vytrvají
„Jásejme, když jsme v souženích, neboť víme, že soužení působí k vytrvalosti a vytrvalost opět k stavu schválení, stav schválení opět k naději. A naděje nevede k zklamání.“ — Řím. 5:3–5, NS.
1. Proč jsou obrovité stromy v Kalifornii zajímavé pro křesťany?
JEDEN z nejproslavenějších divů našeho světa jsou obrovité stromy v Kalifornii. Jsou jakoby obrněny proti všem nemocem a mají takřka neomezený věk. Některé prý dosáhly stáří několika tisíců let, jak bylo vypočteno podle jejich letokruhů. Nejstarší strom, který byl poražen, byl prý 3 148 let starý. Co vše musel přečkat tento strom! Mamutí strom byl stvořen Jehovou, týmž Bohem, který také člověku propůjčil schopnost přečkat k svému věčnému užitku vše, co jej potká.
2. Proč potřebujeme dnes jisté vlastnosti a schopnosti, které nám pomáhají zůstat naživu, a kterou schopnost především potřebujeme?
2 Poněvadž právě vstupujeme do velmi kritické doby lidských dějin, potřebujeme nutně vlastnosti a schopnosti, které nám pomohou přežít tuto dobu. Již přešlo pětapadesát let v Bibli předpověděného „času konce“ přítomného světa a svět stojí na prahu „velkého soužení“, které dosáhne vrcholu v bitvě „velkého dne Boha, Všemohoucího“. (Zjev. 16:14, 16; 19:11–21) Abychom přežili tento svět a bitvu v Armageddonu, musíme umět vytrvat.
3. Co musí mít křesťan stejně tak na zřeteli a proč?
3 Další činitel, který křesťané musí mít na zřeteli, je jejich úkol. Vzkříšený Ježíš Kristus přikázal svým následovníkům: „Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i ducha svatého, učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám.“ (Mat. 28:19, 20) To znamená, že učedník musí být řádně poučen od svého křesťanského učitele. Musí se dozvědět, co má očekávat, když se stane svědkem pravého Boha Jehovy: že cesta k záchraně je úzká, sevřená a obtížná a že musíme počítat s tím, že budeme stále prudčeji napadáni a pronásledováni satanem a jeho zkaženou organizací, čím blíže bude „velké soužení“. (Mat. 24:21, 22) Nebude lehké vytrvat proti rostoucímu nepřátelství. Být varován znamená být vyzbrojen. Bible nás varuje slovy: „Neboj se toho, co máš trpěti. Hle, ďábel hodlá vrhati některé z vás do vězení, abyste byli vyzkoušeni . . . Buď věrný až do smrti, a dám ti věnec života.“ (Zjev. 2:10, Ži) Koruna života je určena těm, kteří věrně vytrvají.
4. Co je dále příčinou toho, že křesťan dosahuje schopnosti vytrvat, a co je tím způsobeno?
4 Boží služebník se však dívá ještě z jiného hlediska na dosažení schopnosti vytrvat. Má přání podobat se Kristovi, to jest, chtěl by být Bohem schválen nebo dosáhnout jeho zalíbení. Jehova řekl Kristovi: „V toběť mi se zalíbilo.“ (Luk. 3:22) Také učedník by chtěl být Bohem schválen. Apoštol Pavel poukazuje na to, že „soužení působí k vytrvalosti a vytrvalost opět k stavu schválení“. (Řím. 5:3, 4) A učedník Jakub píše: „Šťastný je muž, který neustále vytrvává ve zkoušce, neboť když se osvědčí, obdrží korunu života, kterou Jehova zaslíbil těm, kteří jej neustále milují.“ (Jak. 1:12, NS) Podle toho je vytrvalost důkazem lásky učedníka k Bohu a tato láska způsobuje, že dosáhne Božího zalíbení a věčného života. — Řím. 5:5.
JE ZAPOTŘEBÍ UMĚNÍ UČIT
5. a) Nač se musí mimo jiné myslet při činění učedníků? b) Jaké otázky bychom si mohli klást a proč?
5 Abychom vychovali zájemce v Bohu oddané, pokřtěné učedníky Kristovy a vypěstovali v nich schopnost vytrvat, musíme jednak mít k použití správný „stavební materiál“, jednak ovládat „umění učit“. (2. Tim. 4:2) Protože členové křesťanského sboru jsou „Boží spolupracovníci“ a lidé, s kterými studují Bibli, mohou být brzy „Boží pole, Boží stavba“, musí moudře „stavět“; musí dbát na to, aby vychovávali nebo „stavěli“ křesťany, kteří vytrvají. Měli by si proto čas od času klást otázky: „Jaké učedníky činím? Jsou to skutečně křesťanské osobnosti, které vytrvají? Jaké pokroky dosahuji? Používám umění učit? Předávám lidem křesťanské pravdy? Přijímají to, čemu se učí, a věří tomu? Dokazují svoji víru? Jde jim to, co říkám, k srdci? Nevzbuzuji v nich pouze ocenění pro učení a zásady Bible, ale také touhu zůstat jim věrný? Nevychovávám v nich pouze cit pro důležitost ryzosti, ale také vroucí přání ryzost zachovávat? Vlévám do nich lásku k Bohu a k jeho předsevzetí a pomáhám jim poznávat, co to je být služebníkem Božím?“ Učedník musí být tak poučen o jednotlivých křesťanských vlastnostech a schopnostech, aby poznal, proč a jak mají být používány v denním životě. Vychováváš učedníky takovým způsobem? — 1. Kor. 3:9, Ži.
BOHULIBÉ VLASTNOSTI NEBESKÉ MOUDROSTI
6. Které vlastnosti jsou nezbytné pro učedníka Kristova a jak můžeme studujícímu pomoci poznat, co tím má rozumět? Uveď příklad.
6 Učedník si musí přivlastnit různé vlastnosti, především bohulibé vlastnosti nebeské moudrosti. Dříve než někdo může správně porozumět co znamená být Kristovým učedníkem, musí projevovat osm podstatných znaků. U Jakuba 3:17 (NS) jsou všechny uvedeny: „Ale moudrost shora je především čistá, pak pokojná, rozumná, hotova uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nečiní stranických rozdílů, není pokrytecká.“ Pomáhej studujícímu poznat, co je myšleno těmito bohulibými vlastnostmi a ukaž mu, jak se mají projevit v jeho životě. Mohl by ses jej například zeptat, jestli ví, co Bible rozumí pod slovem „čistý“. Čistota znamená mravní a duševní čistotu. Vysvětli mu tyto pojmy. Jestliže ochraňujeme svoji mravní a duševní čistotu, protože víme, že to Bůh od nás vyžaduje, pak je možno říci, že se dáváme vést Boží moudrostí, jeho svatým duchem.
7. Jak může studující získat jiné vlastnosti nebeské moudrosti, například a) pokojnost, b) rozumnost a c) ochotu poslouchat?
7 Učedník Jakub mluvil také o tom, že nebeská moudrost je pokojná, rozumná a hotova uposlechnout. Snaž se dozvědět pomocí otázek, jestli studující rozumí, co znamená být „pokojný“. Pokojný člověk není hašteřivý, svárlivý nebo hanlivý, není reptavý a také není tlachavý. Miluje pokoj. Pomoz zájemci poznat, že se to musí projevit v rodině, v poměru mezi syny a dcerami a mezi manželem a manželkou. Pomoz mu, aby poznal moc Božího Slova. „Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná.“ (Žid. 4:12) Měl bys vést studium tak, abys poznal, zda je studující rozumný, to jest střídmý ve svých zvycích, příjemný ve styku, s dobrým úsudkem, nenáročný, právě takový, jaký by měl být rozumný člověk. Je ochoten poslouchat Boží příkazy? To se týká chování ve sboru i mimo něj a platí to jak pro děti tak pro dospělé.
8. O kterých dalších znacích nebeské moudrosti by měl být studující poučen a jak mu můžeme pomoci, aby získal tyto znaky?
8 Dále je nám řečeno, že nebeská moudrost je „plná milosrdenství a dobrého ovoce, nečiní stranických rozdílů, není pokrytecká“. Zdrž se poněkud déle u myšlenek, které hovoří k srdci. Dej studujícímu čas, aby se zkoumal, aby mohl zjistit, je-li pln milosrdenství a přinášel-li dosud ve svém životě dobré ovoce. Stranické rozdíly rozdvojují a pokrytectví působí odpudivě. Nech působit na srdce zájemce moc Božího Slova jako zkoušku a je-li to nutné jako bodnutí. Tím získá možnost vidět se tak, jak jej vidí Bůh. Avšak mluv vždy jen o jedné vlastnosti a dopřej si čas, abys poznal, rozumí-li dotyčný, co říká Bible. Tímto způsobem rozvíjíme v učedníkovi ocenění pro bohulibé vlastnosti nebeské moudrosti. — Řím. 2:6, 11.
ROZVÍJET V NICH SCHOPNOST VYTRVAT
9. a) Proč je obtížné naučit člověka duchovní rozlišovací schopnosti? b) Které vlastnosti nám pomáhají vytrvat a jak to můžeme zájemcům stavět před oči?
9 Není rozhodně lehká úloha vštípit někomu duchovní rozlišovací schopnost, to znamená dosáhnout toho, aby rozuměl, co se naučil, a aby sám začal přemýšlet. Dnes lidé vůbec nemají duchovní rozlišovací schopnost. Neposuzují věci z duchovního hlediska. Ale abychom mohli vytrvat, jsou nezbytné rozlišovací schopnost, porozumění a schopnost přemýšlet. Proto bychom měli také v tomto ohledu hovořit k srdci učedníka tím, že zdůrazníme, že bychom měli poznat cenu těchto vlastností a stále si jich vážit. Ježíš to činil. Aby podporoval své ocenění pro tyto vlastnosti a aby si je udržel, posiloval se pravidelně z Božího Slova. To mu pomohlo plně porozumět Jehovovým zásadám a tomu, jak se jej dotýkají. Mohl jasně poznat, kterou cestou musí jít ke cti Jehovově a k věčnému užitku lidstva.
10. a) Co snad musíme ještě činit při své vyučovací činnosti? Uveď příklad, který ukazuje, jak to může být uděláno. b) Čeho dosáhneme takovým poučením?
10 Snad je nutné, abychom osoby, s nimiž studujeme Bibli, učili vykládat biblické texty. Je možno například přečíst Marka 12:29: „Slyš, Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (NS) Pak je možno se zeptat zájemce: „Kolik je Jehovů?“ a nechat jej odpovědět. Odpověď je jasná: Je pouze jeden Jehova. Jestliže to studující pochopil, pak jsi dosáhl toho, že si zapamatoval důležitou skutečnost, která by mu snad byla ušla. Pomoz mu také, aby poznal, co to pro něj znamená. Argumentuj asi takto: „Když je Jehova jeden, může být zároveň třemi Bohy: Bohem Otcem, Bohem Synem a Bohem svatým duchem, jak tomu učí zastánci trojice?“ Nech jej odpovědět. Pravděpodobně řekne: „Ne, Jehova by nemohl být třemi Bohy, protože Bible jasně říká, že je jedním Bohem.“ Přinutil jsi tedy studujícího, aby přemýšlel o základní biblické pravdě, a dokázal jsi, že nyní rozumí, že Jehova je pouze jeden Bůh. Odhalil jsi mu jednu významnou falešnou nauku — nauku o trojici. Je dobré postupovat podle tohoto vzoru u všeho, čemu učíme. Tímto způsobem můžeme zjistit, zda se zájemce něčemu učí, zda poznává pravdu Božího Slova, zda rozuměl všem myšlenkám a zda se dívá na věci z duchovního hlediska. Když takto učíme, pozná studující, že duchovní rozlišovací schopnost, porozumění a schopnost přemýšlet jsou daleko cennější než všechny pozemské poklady, protože nás vedou na utěšené cesty a k životu. — Př. 2:4, 5, 9–11; 3:16–18.
VYZKOUŠENÁ PRAVOST VÍRY
11. a) Proč je víra nezbytná? b) Co ještě musí poznat studující pokud jde o víru? c) Jaká musí být víra, aby byla cennější než zlato a stříbro?
11 Při provádění svých biblických studií pozoruj stále víru studujícího, neboť „bez víry není možno zalíbit se [Bohu]“. (Žid. 11:6, Ži) Také ‚křesťan žije na základě své víry‘. (Řím. 1:17) Však víra sama o sobě nestačí. Zájemce musí poznat, že jeho víra musí mít vyzkoušenou pravost, to znamená, musí být tak zkoušená a tříbená jako se tříbí stříbro a zlato. Každá nečistota musí z ní být odstraněna a to se stává tím, že je zkoušena. Apoštol Petr popisuje tento proces tříbení vhodně slovy: „I když jste teď ještě na krátko byli zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vaše víra, tříbením osvědčená jako cennější nad pomíjející zlato, jež bývá ohněm zkoumáno, byla shledána k vaší chvále, slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:6, 7, Ži) Víra, která má hodnotu, je ta víra, která byla vyzkoušena a která se osvědčila. Taková víra s vyzkoušenou pravostí je drahocennější než zlato a stříbro, a mít takovou víru, znamená víc než jen věřit.
12. Proč je dobré poukázat zájemcům na to, že je postihnou zkoušky víry, a čí příklad bychom měli v tomto ohledu následovat?
12 Když studující ví, že na té cestě, po které se vydal, na něj čekají zkoušky, pak tyto zkoušky, jež jej postihnou pro jeho víru, nejsou pro něj překvapením, ale tím, co očekával. Ježíš varoval své učedníky. Proč bychom to také neměli činit? Ježíšova slova u Matouše 10:22, 36–38 ukazují, že křesťané budou podrobeni rozličným zkouškám a budou ‚pro jeho jméno předmětem nenávisti všech lidí‘; že budou osočováni svými příbuznými, dokonce řekl: „Ano domácí člověka se stanou jeho nepřáteli.“ (Ži) Připrav tedy zájemce na tyto nevyhnutelné následky. — Jan 15:20; 16:33; Mar. 13:9; Zjev. 2:10; Luk. 6:22, 23; 2. Kor. 11:21–28.
PROČ ZACHOVÁVAT RYZOST
13. a) O čem musí být studující ještě poučen kromě toho, co znamená ryzost, a proč je to důležité? b) K jakému přesvědčení a k jakému rozhodnutí musí být přiveden?
13 Nestačí pouze říci zájemci, že bude světem nenáviděn a že bude muset mnoho trpět, protože je křesťanem. Musí znát, rozumět a pochopit, proč musí trpět a zůstat statečný. Nestačí proto říci mu pouze, že má ochraňovat svou ryzost, nýbrž musíme mu také říci, proč ji má ochraňovat. Musíme mu vysvětlit nejen co je ryzost, nýbrž měli bychom mu také pomoci, aby poznal, že je to přednost ji ochraňovat. Musíme osobám, se kterými studujeme Bibli, pomoci, aby poznaly, že skutečný důvod pro chránění ryzosti nespočívá v tom, abychom jiným dávali dobrý příklad nebo byli jinými chváleni, nýbrž v první řadě v tom, abychom svým životem a svým jednáním ospravedlnili Boží jméno. Měli bychom jim pomoci, aby poznaly, že je to podivuhodná přednost účastnit se ospravedlnění Jehovova jména tím, že se zastáváme spravedlnosti a Božích zásad a nikdy se nedáme přemoci strachem z lidí. (Mat. 10:28; Skut. 2:31, 32) Musíme být jako starý patriarcha Job spíše ochotni podstoupit smrt, než se vzdát své ryzosti k Bohu. Job řekl: „Dokudž dýchati budu, neodložím upřímnosti [ryzosti, NS] své od sebe.“ (Job 27:5) K tomuto rozhodnutí by měl být studující přiveden. — Jak. 5:11.
VĚRNOST BIBLICKÝM ZÁSADÁM
14. Uveď příklad, který ukazuje, proč by měla být učena věrnost k biblickým zásadám.
14 Studující musí znát biblické zásady; ale to samo o sobě nestačí. Musíme je také učit věrnosti k biblickým zásadám. Věrnost k biblickým zásadám chrání člověka před tím, aby následoval sobecké zájmy. To bylo vhodně znázorněno Josefem, Jákobovým synem. Když jej chtěla svést Putifarova žena, nepoddal se pokušení a neustoupil od svých dobrých zásad. Odpověděl jí: „Jelikož jsi ty manželka jeho. Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost, a hřešil i proti Bohu?“ (1. Mojž. 39:9) Věděl, že pohlavní styk s ženou jiného muže je nesprávný, ano, že by to pro něj znamenalo ‚hřešit proti Bohu‘. Toto mravní cítění musí být vštěpováno zájemci při biblickém studiu. Josef sice musel nejdříve trpět pro svou věrnost k božským zásadám, ale o to větší pak byla požehnání, kterými jej Jehova odměnil za jeho neochvějnou věrnost k tomu, co je správné.
MÍT V ÚCTĚ ZÁKONY A PŘIKÁZÁNÍ
15. Jak ukazuje žalmista správný postoj, který by měl být vyvíjen k Božím zákonům a přikázáním?
15 Nemůžeme očekávat, že budeme v souladu s Jehovovou vůlí a jeho předsevzetím, když nebudeme poslouchat jeho zákony a přikázání, od jejichž dodržování závisí náš život. Nestačí však naučit se jen Boží zákony a přikázání; také musí být naučena úcta k nim. Tato úcta by měla přimět křesťana, aby kráčel po cestě spravedlnosti. Správná úcta je vyjádřena slovy žalmisty: „Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázáním tvým uvěřil. Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.“ (Žalm 119:66, 97) Počestné chování předpokládá, že přemýšlíme o Božích zákonech. Musíme mít v úctě to, co pro nás znamenají. Toto porozumění musíme vštípit studujícímu, aby mohl vytrvat.
BÝT PŘESVĚDČEN, ŽE BIBLE JE BOŽÍ SLOVO
16. K jakému postoji vůči Bibli by měl studující dojít a jak dokázali Tessalonští, že tento postoj měli?
16 Studující musí být také učen, aby věřil v Boží psané Slovo a aby se na ně spoléhal. Musí se učit používat Boží Slovo jako bezpečného vůdce v životě. Musí dojít ke stejnému závěru jako žalmista, který řekl: „Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. Nejpřednější věc slova tvého jest pravda.“ (Žalm 119:105, 160) Je možné dojít k takovému přesvědčení? Jistě. Apoštol Pavel psal o Tessalonických, že se stali Bohu pramenem velebení, poněvadž Boží Slovo, které jim Pavel kázal, přijali „ne jako slovo lidské, ale, (jakož v pravdě jest,) jako slovo Boží“. (1. Tess. 2:13) K tomuto přesvědčení musí zájemce dojít studiem Bible, aby mohl vytrvat.
VĚRNOST K BOŽÍ VIDITELNÉ ORGANIZACI
17. Jakou roli hraje věrnost k Jehovově organizaci v životě studujícího a jak to dokázal apoštol Petr?
17 Studující se musí také naučit oceňovat teokratickou organizaci Jehovova lidu. Věrnost k teokratické organizaci mu pomáhá, aby neklopýtal o vysvětlení Božího Slova, které snad je těžko srozumitelné. V prvním století zameškali mnozí podivuhodnou příležitost stát se členy Božího sboru, protože se odvrátili od Ježíše, když je upozorňoval na obtížné základní pravdy. Avšak jak reagovali dobře vyškolení apoštolové, když se jich Ježíš ptal: „Zdaliž i vy chcete odejíti?“? Apoštol Petr odpověděl: „Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš.“ (Jan 6:67, 68) Tuto věrnou, pravou oddanost, kterou prokázal Petr, bychom měli vzbudit v lidech, s nimiž studujeme Boží Slovo, aby se v každé době drželi pevně Boží organizace, neboť to jim bude požehnáním.
VROUCÍ LÁSKA K BRATRŮM
18. Jakou lásku k bratrům musí učedník pěstovat ve svém srdci a jak to dokázal sám Ježíš?
18 Ve 13. kapitole 1. listu Korintským zdůrazňuje apoštol Pavel, že křesťan vzdor veškeré práci, kterou snad vykoná, není ničím, nemá-li lásku. „Láska nikdy neselhává.“ (1. Kor. 13:8, NS) Studující se musí učit své bratry nejen milovat; musí je milovat vroucně a ze srdce. Apoštol Pavel napsal: „V bratrské lásce mějte k sobě něžnou náklonnost.“ (Řím. 12:10, NS) Apoštol Petr psal: „Z čistého srdce jedni druhé milujte snažně.“ (1. Petra 1:22) Tato vzájemná vroucí láska se stane studujícímu pramenem radosti, jež mu bude pomáhat vytrvat ve zkouškách. Přiblíží jej Jehovově organizaci, neboť láska „je dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:12–14, NS) Ježíš nám dal dokonalý příklad svou něžnou a vroucí, ze srdce pramenící láskou. Napodobujme proto jeho příklad! (Jan 10:11–15; 1. Jana 3:18) Tuto lásku musí zájemce rozvíjet, aby mohl vytrvat a nakonec být zachráněn.
KÁZAT BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ A ZASTÁVAT SE JEJ
19. Jaké důležité jednotlivosti o Božím království se musí dozvědět studující a jak dalece je mu to pomocí?
19 Měli bychom studujícímu také pomoci, aby poznal, že již jsme poddanými zřízeného Božího království a že bychom proto měli rozvíjet cit nezrušitelného spojení s tímto královstvím a ochotu vydávat o něm beze strachu svědectví. (Mat. 24:14) Jako vyslanci a zmocněnci Božího království nejsme částí světa. (2. Kor. 5:20) Zastupujeme výlučně zájmy v nebi zřízeného královského panství. Musíme oznamovat stále a nebojácně zřízení království. Tím napodobujeme nebojácnost Ježíše a jeho apoštolů. (Jan 18:36; Skut. 4:20) Nemůžeme rozdělit svoji věrnost. Když studujícímu pomůžeme k tomuto porozumění, zůstane stálým zvěstovatelem království. Jako zástupce Božího království se nebude vyhýbat své odpovědnosti zvěstovat toto dobré poselství o království, ani se nedá odstrašit.
20. a) Co bychom měli podle Pavlových slov podržet v mysli? b) Jak bychom proto měli jednat při vychovávání učedníků a k čemu to vede?
20 Když činíme učedníky, měli bychom proto stále myslet na slova apoštola Pavla: „Neboť my jsme Boží spolupracovníci. Vy jste Božím polem k obdělávání. Boží stavbou. Podle Boží nezasloužené dobrotivosti, která mě byla dána, položil jsem jako moudrý dílovedoucí základ, ale někdo jiný na něm staví. Ale nechť každý dává pozor na to, jak staví. Neboť nikdo nemůže položit žádný jiný základ, než ten, který je položen, jímž je Ježíš Kristus. Staví-li pak někdo na ten základ zlato, stříbro, drahé kamení, dříví, seno, strniště, dílo jednoho každého bude zjeveno, neboť den je ukáže, protože bude zjeveno ohněm a oheň sám prokáže, jakého druhu je dílo jednoho každého.“ (1. Kor. 3:9–13, NS) Postupuj tedy moudře při vychovávání učedníků. Pomáhej jim poznat bohulibé vlastnosti nebeské moudrosti a porozumět jim. Pomáhej jim dosáhnout duchovní rozlišovací schopnosti, porozumění a schopnosti přemýšlet. Pomáhej jim porozumět, co znamená mít víru s vyzkoušenou pravostí a proč bychom měli zachovávat svou ryzost, být věrní biblickým zásadám a mít v náležité úctě Boží zákony a přikázání. Hleď, ať uznávají Bibli jako Boží Slovo a ať poznají nutnost přidržovat se úzce Jehovovy organizace a rozvíjet vroucí lásku k bratrům. Pomáhej jim porozumět tomu, že království je jedinou nadějí lidstva, a podporuj v nich přání zůstat s ním nezrušitelně spojeni a ochotu vydávat pro ně svědectví. Když to vše činíš, máš podle jeho slibu důvod se domnívat, že tvoje dílo k Boží cti a chvále bude trvalé.