Požehnání „tichého a mírného ducha“
DNES je kolem nás tolik hluku, že se mluví o „hlukovém zamoření“ a o škodách, které působí. Ze zpráv vyplývá, že ve Spojených státech se množství hluku za každých deset let zdvojnásobí a bude-li tento vývoj pokračovat, dosáhne hluk za několik desetiletí takového stupně, který může působit smrtelně. Hluk působí nejen poškození sluchu, ale i žaludeční vředy, kopřivku a podobné nemoci.
Proti hluku, který je působen letadly, pouliční dopravou nebo stroji v blízkosti našeho pracoviště, nemůžeme snad osobně nic dělat. Můžeme si však položit otázku, kolik zbytečného hluku působíme sami. Obzvláště můžeme dávat pozor, abychom nemluvili příliš nahlas a příliš mnoho.
Apoštol Petr dal v tomto ohledu dobrou radu ženám. Doporučil jim, aby se přespříliš nestaraly o svůj zevnějšek, a potom jim řekl, co je učiní skutečně žádoucími, totiž „ten skrytý člověk srdce v nepomíjejícím oděvu tichého a mírného ducha, který je velmi cenný v očích Božích“. — 1. Petra 3:4, NS.
Tichý a mírný duch je v očích Jehovy Boha velmi cenný a velmi jej oceňují i manželé. Zdá se, že však mnozí lidé nevědí, jakým požehnáním může být tichost. Myslí si, že musí stále mluvit, a právě tito lidé mluví často zvlášť hlasitě. Mohli bychom to označit jako bludný kruh: následkem svého nervózního temperamentu mluví nejen hlasitě, ale i neustále, a protože to vyžaduje mnoho nervové energie, zní jejich hlas tvrdě a nepříjemně.
Pro takové lidi by bylo velmi užitečné, kdyby někdy slyšeli svůj hlas z magnetofonu. Je známo, že našemu sluchu připadá náš hlas příjemnější, když mluvíme, než když jej slyšíme z magnetofonového záznamu. Lidé jsou většinou překvapeni, když z magnetofonového záznamu poprvé slyší svůj hlas. Proč? Protože chvění našich lebečních kostí vyvolává dojem, jako by náš hlas byl zvučnější, než ve skutečnosti je, protože chvění dosahuje k našemu sluchu zevnitř i z vnějšku. Lidé, kteří mají silný a hrubý hlas, budou možná nemile překvapeni, když uslyší svůj hlas poprvé z magnetofonového pásku. Jestliže však vynaloží trochu úsilí, mohou se naučit mluvit tišeji; jejich hlas potom bude lépe znít a bude působit příjemnějším dojmem.
Slova apoštola Petra o pěstování tichého a mírného ducha jsou dobrou radou pro všechny rodinné příslušníky. Jakým požehnáním je pro manžela, který přichází domů z hlučného vnějšího světa, jestliže jej uvítá žena, která projevuje tohoto tichého a mírného ducha! A jak příjemný je pro ženu život po boku muže, který není tvrdý, ale má mírnou povahu! Také vaše děti mohou přispět k tomu, aby váš domov byl klidný a pokojný. K veselému hraní není nutně třeba mnoho hluku a povyku. Když spolu mluvíte, nemusíte při tom křičet ze všech sil. Můžete se naučit s radostí poslouchat dobrou, příjemnou a krásnou hudbu místo hlučné hudby rock-and-roll.
S tichým duchem úzce souvisí mírný duch, což ukázal apoštol Petr tím, že se o obou zmínil současně. Být mírný znamená být pokorný, jemný, příjemný, nikoli tvrdý a snadno podrážděný. Jak ukazuje Bible, je mírnost ovocem Božího ducha, a křesťané jsou znovu a znovu povzbuzováni k tomu, aby byli mírní. — Gal. 5:22, 23; Ef. 4:2; Kol. 3:12; 1. Tim. 6:11; Tit. 3:2.
Nemysleme si však, že tato mírnost nebo pokora znamená slabost. V žádném případě! Mojžíš byl „nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu země“, ale v žádném případě nebyl slaboch. (4. Mojž. 12:3, NS) Jak ukazuje řecký učenec William Barclay, řecké slovo praótes, jež je překládáno výrazy „mírnost“ nebo „pokora“, neznamená slabost, ale ovládanou sílu. O divokém koni, který byl zkrocen, se ve starém Řecku říkalo, že je mírný nebo pokorný.
Můžeme se snad cítit dotčeni nějakým nedorozuměním, nespravedlností nebo tvrdým, hněvivým slovem. Jak reagujeme? Použijeme hlasitých, tvrdých, hněvivých slov? Tím by se věc ještě zhoršila. Bible nám říká, jak bychom měli reagovat: „Mírná odpověď odvrací vztek.“ (Přísl. 15:1, NS) Jinými slovy, používat mírná slova znamená lít „olej na vlny“. Odpovídat hlasitými, tvrdými slovy, znamená odplácet zlé zlým. Pro křesťany však platí výslovný příkaz: „Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ — Řím. 12:21, NS.
Jsme rádi ve společnosti lidí, kteří mají tichého a mírného ducha. Jejich tichý a mírný duch působí, že jsou pro druhé požehnáním. Pomáhá jim lépe vycházet s bližními. Je požehnáním i pro ně samotné, neboť i v tomto ohledu platí zásada: „Kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.“ Jinými slovy, tichý a mírný duch působí k dobru pro nás samotné i pro druhé. Máme-li mírného a tichého ducha, neupadneme snadno do podráždění a neztratíme rovnováhu, jestliže druzí tohoto ducha nemají. Můžeme se snadněji ovládat a zachovat rovnováhu a to působí blahodárně pro ducha i pro tělo. — Přísl. 11:25.
Tento „tichý a mírný duch“ je požehnáním zvláště v křesťanské kazatelské službě. Působí, že křesťanský Boží služebník má mírné vystupování a lidé mu raději naslouchají. Že mírnost může skutečně odvrátit hněv, ukazuje zkušenost jedné svědkyně Jehovovy. Jakási žena, s níž mluvila, se na ni hněvivě rozkřikla a zahrnula ji hanlivými slovy. Svědkyně Jehovova to chvíli poslouchala a pak se s ženou přátelsky rozloučila. Žena o tom dva dny přemýšlela a pak napsala Společnosti Strážná věž dopis, v němž se omluvila. Bylo zařízeno, aby ji někdo navštívil, a shodou okolností vykonala návštěvu právě ta svědkyně Jehovova, která s ní poprvé mluvila. Mohla zavést biblické studium.
„Tichý a mírný duch“ je skutečně požehnáním. Je radostí stýkat se s lidmi, kteří mají tohoto ducha. Pomáhá Božím služebníkům k úspěšné kazatelské službě a přináší požehnání jim samotným.