Tvé svědomí před Jehovou
„. . . ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí.“ — 1. Petra 3:21, NS.
1. a) Jaké důležité věci musí učedníci vědět? b) Jaké rozhodnutí učinili? c) Proč je křest jedním z prvních kroků poslušnosti?
UČEDNÍCI jsou lidé, kteří byli poučováni a proto vědí, co Ježíš přikázal. Vědí tedy, k čemu je zavazuje mravní měřítko Jehovovy křesťanské organizace a co se od nich vyžaduje ve spojení s kázáním dobrého poselství o Jehovově království, které je obsaženo v Bibli. Rozhodli se oddat se Bohu již před svým křtem, který symbolizuje oddanost Bohu. Křest je proto jedním z prvních kroků poslušnosti těch, kteří odpovídají předpokladům pro křest. Tímto symbolem vyjadřuje učedník prosbu k Bohu o dobrý, důvěrný vztah k němu.
2, 3. Jakou prosbu k Bohu vyjadřuje učedník křtem?
2 „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu Otce . . .“ (Mat. 28:19, NS) Tento příkaz ukazuje, že právoplatně pokřtěný učedník dospěl do důvěrného vztahu k Jehovovi. Jak již bylo uvedeno, křest nesymbolizuje „odložení nečistoty těla“. Neznázorňuje odstranění našich hříchů krví Ježíše Krista, o čemž se mluví v 1. Janově 1:7 a Zjevení 1:5. Nikoli, křest ve vodě vyjadřuje „žádost k Bohu o dobré svědomí“. „Boží trpělivost shovívala ve dnech Noémových, zatímco byl stavěn koráb, v němž bylo málo lidí, totiž osm duší, bezpečně provedeno vodou. To, co tomu odpovídá, zachraňuje nyní též vás, totiž křest (ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí) skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ (1. Petra 3:20, 21, NS) Petr mluví ve spojení se světaširou potopou za dnů Noémových o křtu ve vodě a tím ukazuje, že křest ve vodě, jehož provádění mu bylo přikázáno, je protiobrazem vstupu do archy před potopou. V jakém smyslu to však je „žádost k Bohu o dobré svědomí“?
3 Tuto prosbu předkládáme Bohu tím, že před něj předstupujeme v plné oddanosti skrze Ježíše Krista. Dr. A. T. Robertson ve svém díle Slovní obrazy v Novém Zákoně (angl.), ve svazku VI o tom říká: „Takový zde může být smysl, to jest slib zasvěcení před Bohem po zkoumání, kdy člověk činil pokání a obrátil se k Bohu a nyní veřejně projevuje tuto skutečnost křtem (který je symbolem předchozí vnitřní změny srdce).“
4. Co učedník podniká, aby se změnil ve svém svědomí ve srovnání s ‚minulou dobou‘?
4 Podle toho učedník — tedy i ty, pokud jsi učedníkem — měl kdysi špatné svědomí před Bohem, ale nyní, když přijal dobré poselství o záchraně, přeje si mít před Bohem dobré svědomí a Bohu nyní předkládá prosbu o dobré svědomí tím, že před něj předstupuje nebo se mu plně oddává. „Neboť je dosti na tom, že jste v minulé době plnili vůli národů.“ (1. Petra 3:21 až 4:6, NS) Aktem oddanosti předkládáme Bohu prosbu o dobré svědomí a křtem ve vodě pak tuto svou prosbu dotvrzujeme. Křtem ve vodě tedy symbolizujeme svou oddanost a dostáváme dobré svědomí, o něž jsme prosili. Toto božské opatření křtu nás odděluje nebo zachraňuje z přítomného hříšného odsouzeného světa lidí, který nemá svědomí. Chceš mít dobré svědomí před Bohem? Myslíš si, že je můžeš mít, aniž se mu oddáš a podrobíš se křtu?
5. Ve jménu koho by měl být učedník pokřtěn na prvním místě? Proč?
5 Učedník tedy vstupuje do důvěrného vztahu k Jehovovi, v jehož jménu je nejprve křtěn. Musí uznat, že Bůh je Otec — což je biblická skutečnost, kterou však mnohá náboženství neuznávají. Jméno Otce musí být obhajováno. „Ty, kterýž sám jméno máš Jehova, jsi nejvyšší nade vší zemí.“ (Žalm 83:18; 83:19 KB) „Nebo u tebe jest studnice života.“ — Žalm 36:10.
PROČ VE JMÉNU SYNA?
6. a) Od koho Syn obdržel svou úřední moc? b) Proč má být křest proveden ve jménu Syna?
6 Tento Otec má Syna, jehož velmi miluje. „Jděte proto a čiňte učedníky . . . křtíce je ve jménu . . . Syna.“ (Mat. 28:19, NS) Musíme následovat jeho šlépějí. Ve Filipenským 2:9–11 (NS) o něm čteme: „Bůh [jej] také povýšil k nadřízenému postavení a dal mu milostivě jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se ve jménu Ježíše sklánělo každé koleno, těch v nebesích, i těch na zemi, i těch pod zemí, a každý jazyk aby veřejně vyznával, že Ježíš Kristus je Pánem k slávě Boha, Otce.“ Dát se pokřtít znamená následovat příklad tohoto Božího Syna, a následovat jej je správné, neboť jeho nebeský Otec řekl: „Hle! Dal jsem jej za svědka národnostním skupinám, za vůdce a velitele národnostním skupinám.“ (Iz. 55:4, NS) „Má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.“ (Zjev. 19:16, NS) „Je jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ — 1. Tim. 2:5, NS.
7. a) Za co nese Syn odpovědnost? b) Co uznává učedník, který se dává pokřtít?
7 Záchrana, ve kterou doufáme a na kterou spoléháme a pro kterou bude Kristus Ježíš konečně působit v náš prospěch jako kněz, závisí na něm, jenž je podivuhodným darem od Jehovy. Tuto skutečnost potvrzují slova apoštola Pavla: „Stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech, kteří jej poslouchají, neboť byl výslovně Bohem povolán jako nejvyšší kněz podle podobnosti Melchisedechovy.“ (Žid. 5:9, 10, NS) Tím, že se dáme pokřtít v jeho jménu, ukazujeme, že jsme se oddali Jehovovi a uznáváme přitom jeho Syna a že jsme porozuměli, že za vztah k Jehovovi Bohu, do něhož jsme tak vstoupili, vděčíme jeho Synu Ježíši Kristu. Veřejně tím vyznáváme, že je Pánem, ke slávě Boha, Otce. Z toho poznáváme, že základem pro naši záchranu a odpuštění našich hříchů není pokropení vodou, ale Kristova oběť. Proto radostně uznáváme, že Syn má autoritu jako úřadující nejvyšší kněz.
8. Co ještě musí činit učedník kromě toho, že musí získat poznání?
8 Učedník jako následovník Božího Syna musí nejen vědět, co Bible vyžaduje vzhledem ke způsobu jednání a mravnosti, ale musí též podle těchto požadavků jednat. Musí se v každém ohledu řídit vysokým měřítkem Bible a musí se oprostit od každého způsobu jednání, náboženství nebo zaměstnání, které je v rozporu s biblickými zásadami. Kdo by se chtěl dát pokřtít, musí předtím získat přesné poznání alespoň základních biblických nauk. To je v souladu s Ježíšovým příkazem, že nejprve mají být činěni učedníci a pak mají být křtěni.
NESELHÁVAJÍCÍ POMOC PRO UČEDNÍKY
9. Vysvětli, ve jménu čeho je učedník pokřtěn za třetí.
9 „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtíce je ve jménu . . . svatého ducha.“ (Mat. 28:19, NS) Svatý duch není osoba, ale účinná síla Jehovy Boha, které používá ke splnění své vůle a kterou učedník nezbytně nutně potřebuje, aby mohl věrně splnit svůj slib oddanosti. Ježíš řekl o svatém duchu: „Budu prosit Otce a dá vám jiného pomocníka, aby s vámi byl navždy, ducha pravdy.“ (Jan 14:16, 17, NS) Boží Slovo, jež je pro křesťany směrnicí, je označeno jako „meč ducha“. (Ef. 6:17, NS) V podobném smyslu uvádí Petr souvislost mezi Biblí a Božím duchem, když říká: „Proroctví nikdy nebylo vyneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ — 2. Petra 1:21, NS.
10. a) Uveď některé výsledky působení svatého ducha. b) Co znamená být pokřtěn v jeho jménu? c) Co je novému učedníku k dispozici a jakou to má souvislost se křtem?
10 Svým duchem nám Bůh dal své Slovo; svým duchem zachoval své Slovo pravdy; svým duchem je zjevuje svým služebníkům, aby mu mohli rozumět, a svým duchem dává následovníkům Ježíše Krista sílu, aby kázali jeho Slovo. (1. Kor. 2:10) Člověk, který je platným způsobem pokřtěn ve jménu svatého ducha, musí uznat, že je povinností křesťana být služebníkem dobrého poselství, a jako takový služebník se musí podílet na velkém světaširém díle, při němž jsou lidé poučováni a činěni učedníky. To znamená, že se spojí se sborem Božího lidu, na němž spočívá Boží duch ve prospěch duchovního blaha všech, že s tímto sborem spolupracuje a užívá všech vynikajících opatření, která tento sbor činí. Ano, kdo má v úmyslu stát se učedníkem a pak se konečně rozhodne oddat se Jehovovi, může společně se služebníky sborové organizace probrat knihu „Tvé slovo je lampou mé noze“. V této poučné publikaci Strážné věže je krátce pojednáno o osmdesáti základních biblických naukách. S uchazečem o křest, který by chtěl symbolizovat svou oddanost Bohu, mají být postupně probrány, aby jak dotyčný, tak i jeho bratři ve víře v křesťanském sboru měli jistotu, že uchazeč o křest správně poznal tyto základní nauky Božího Slova a porozuměl jim.
11. Jaký význam má svatost ducha?
11 Uchazeč o křest si musí být vědom skutečnosti, že křest se děje ve jménu svatého ducha, že Slovo Boží bylo opatřeno a zachováno působením svatého ducha a že Boží duch je svatý — že tedy nepochází od démonů —, a toto přesvědčení je nezbytně nutné, aby se dotyčný podvolil jeho vedení a neodporoval mu.
12. Které základní pravdy musí znát učedník místo jakýchkoli nauk, jež jsou démonského původu?
12 Protože křesťanský způsob jednání se týká všeho, co činíme v soukromém i veřejném životě, je nutné s uchazečem o křest ještě jednou krátce pohovořit o základních biblických naukách, například o tom, co Bible učí o království, o modlitbě, o dnešní křesťanské kazatelské činnosti, o sboru, o nepříteli Božím i křesťanů: satanu ďáblu, o démonech, o Armageddonu, o duši, hříchu, vzkříšení, o řádném jednání, mravní čistotě, svatosti krve, o křesťanském chování v rodinném kruhu a vztahu jednotlivých křesťanů k ostatním Božím služebníkům a k lidem všeobecně. Měl by dále vědět, proč by člověk, který se oddal Bohu, měl symbolizovat svou oddanost křtem.
13. Jak se plní slova Joele 2:28, 29 a čeho je to znamením, pokud jde o verše 30–32?
13 Kdo je křtěn ve jménu svatého ducha, měl by také uznat, že se splnilo proroctví z Joele 2:28, 29: „Vyleji ducha svého na všeliké tělo [tělo všeho druhu], a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše; starci vaši sny mívati budou, mládenci vaši vidění vídati budou. Nýbrž i na služebníky i na služebnice v těch dnech vyleji ducha svého.“ Toto Joelovo proroctví, které se poprvé a zčásti splnilo o letnicích roku 33 n. l. na tehdejším křesťanském sboru, když na něj přišel Boží duch (Skut. 2:1–4), se dnes splňuje úplně. Konečné vylití Božího ducha na jeho oddané služebníky v přítomném „čase konce“ je znamením, že se splní i zbývající část Joelova proroctví, v níž se mluví o zničení velké světové organizace, která je nepřátelsky zaměřena vůči Jehovovi a jeho království. (Joel 2:30–32; Dan. 12:4) Křtěnci musí uznat tyto skutečnosti a musí sloužit Jehovovi v souladu s jeho svatým duchem, odděleni od světa lidí, kteří mu nejsou oddáni.
PROČ ZÁSTUP UČEDNÍKŮ DOJDE UZNÁNÍ
14. Uplatni zásadu vyjádřenou v 1. Petrově 4:12–14 na „velký zástup“ popsaný ve Zjevení 7:9, 10.
14 „Milovaní, nenechte se zmást tím, co hoří mezi vámi a děje se k vašemu vyzkoušení, jako by vás postihlo něco podivného. Naopak, radujte se dále, pokud jste účastněni utrpení Kristových, abyste se radovali a veselili také při zjevení jeho slávy. Jste-li potupováni pro jméno Kristovo, jste šťastni, protože duch slávy, ano, duch Boží na vás spočívá.“ (1. Petra 4:12–14, NS) Zásada, která je vyjádřena v těchto slovech adresovaných sboru prvních křesťanů, se týká všech, kteří jsou dnes činěni učedníky. Tito lidé se dnes nemusejí ničemu divit. Vědí, co znamená dnešní situace, neboť vidí, že Jehova postupuje proti svým nepřátelům. Plně využívají přednosti modlitby, aby obdrželi od Jehovy pomoc, kterou potřebují k zachování ryzosti. To jsou věci, pro které se velký zástup, popsaný ve Zjevení 7:9, 10 stává hodným uznání. „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, a byli oděni v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.‘“ (NS)
15. Co dokazuje původ členů „velkého zástupu“ popsaného ve Zjevení 7:9, 10 vzhledem k Ježíšově příkazu o křtu?
15 Skutečnost, že příslušníci tohoto „velkého zástupu“ pocházejí ze „všech národů“, potvrzuje, že Ježíšův příkaz je plněn a lidé ze všech národů že jsou činěni učedníky. „Velký zástup“ popsaný ve Zjevení v 7. kapitole se skládá z lidí, kteří se oddali Bohu a dali se pokřtít, z Kristových učedníků, kteří chovají naději, že budou jednoho dne žít v pozemském ráji. Abys mohl patřit k této třídě obdařené přízní, musíš podniknout uvedené kroky, jež jsou ve spojení s uctíváním Boha.
16. Proč je „velký zástup“ popsaný ve Zjevení 7:9, 10 hoden uznání?
16 Bohu oddaní učedníci se stávají terčem útoků satana ďábla, který používá své organizace, aby je pronásledoval. Protože však příslušníci „velkého zástupu“ zachovávají svou ryzost a vytrvávají v tomto soužení a neustále uznávají Jehovu Boha jako svrchovaného vládce a Beránkovi připisují svou záchranu, budou nakonec zachráněni v nadcházející bitvě armageddonské a zůstanou naživu. Jak příznivá je jejich situace v dnešní době i v budoucnosti! Jak obdivuhodná a vynikající je jejich víra a vytrvalost, jež povedou k jejich záchraně!
17. Co musí činit učedník a jak mu v tom pomáhá modlitba?
17 Učedník Ježíšův je člověk, který nejen pozná Ježíšovo slovo, ale také žije v souladu s ním. „Zůstanete-li v mém slovu, budete skutečně moji učedníci, a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 33, NS) K zachování ryzosti je nezbytně nutná modlitba. Měli bychom se modlit o posvěcení Božího jména (Luk. 11:2), o příchod Božího království (Luk. 11:2), dále, aby se děla Boží vůle (Mat. 6:10; 26:42), o uspokojení našich každodenních hmotných potřeb (Luk. 11:3), o odpuštění našich hříchů (Luk. 11:4; Dan. 9:19), o to, abychom byli chráněni před pokušeními a osvobozeni od toho, jenž je zlý (Mat. 6:13), o poznání Boží vůle, o moudrost a porozumění (Fil. 1:9; Jak. 1:5; Žalm 119:34) a o Božího ducha (Skut. 8:14, 15; Luk. 11:13). I v době křtu by měl mít křtěnec mysl obrácenou k modlitbě, jako tomu bylo u Ježíše při jeho křtu. (Luk. 3:21) To mu pomůže přinášet ovoce Božího ducha. — Gal. 5:22, 23.
DÁT SE POKŘTÍT ZNOVU
18. Za jakých okolností je nutný nový křest?
18 Protože je v dnešní době ve všech zemích a mezi lidmi všeho druhu konáno učitelské dílo a po celém světě přijímají lidé milující spravedlnost kázané poselství o zřízeném království, přicházejí stále noví učedníci, kteří musejí být pokřtěni podle biblických směrnic. Někteří z těchto lidí snad již byli dříve ve spojení s nějakým náboženským obřadem pokropeni vodou nebo politi nebo ponořeni ve vodě nebo se možná vykoupali v Gangu nebo provedli nějaké jiné rituální omytí. Někteří byli možná pokřtěni ve spojení s teokratickou křesťanskou organizací, ale nestudovali knihu „Tvé slovo je lampou mé noze“ a neporozuměli správně kroku oddanosti. Takoví lidé se snad zeptají, zda by se měli nyní dát pokřtít nebo snad zda by měli svůj křest ještě jednou opakovat. Ano, měli by se dát pokřtít ještě jednou, pokud se Bohu skutečně neoddali před tím, než byli pokřtěni, ale zatím se již stali učedníky, dosáhli poznání pravdy Božího Slova a oddali se Jehovovi, aby činili jeho vůli. Ano, měli by se dát ještě jednou pokřtít, pokud při svém dřívějším křtu nebyli podle biblického požadavku zcela ponořeni křesťanským svědkem Jehovovým, který byl oddán Bohu. Pokud tedy někdo zjistí, že v tomto ohledu nesplňuje biblické požadavky a nepodstoupil platný křest učedníka, měl by se nyní podrobit symbolu křesťanského křtu a před svědky dokázat, že se nyní oddal Bohu.
RADOSTNÝ OBŘAD
19. Popiš obřad křesťanského křtu ve vodě.
19 V čase, který je určen pro křest, sejde se nový učedník s ostatními členy sboru. Je vhodné, aby způsobilý, Bohu oddaný a pokřtěný Boží služebník pronesl asi dvacetiminutový proslov ke shromážděným a ještě jednou poukázal na nejdůležitější myšlenky spojené s oddaností Bohu a křtem. Tím je všem, kteří se již předtím oddali Bohu, dána příležitost, aby ještě před odchodem na místo křtu mohli hlasitě odpovědět na otázky hlubokého významu. Pokud odpovědí na tyto otázky kladně, dokazují, že jsou učedníky, kteří odpovídají předpokladům pro křest a měli by být ponořeni. Tato úvaha před křtem přináší duchovní užitek. Srdce i mysl všech přítomných se tak dostávají do správného rozpoložení a všechna pozornost je upřena k důležitosti symbolického aktu, který má být proveden. Uchazeči o křest by měli po proslovu vstát a hlasitě odpovědět na obě otázky, které položil řečník.
20. Rozeber otázky, které jsou položeny uchazečům o křest.
20 Dvě otázky, jimiž má být zkoumáno srdce a mysl každého křtěnce, zní: 1. Poznal jsi, že jsi hříšník a že je ti třeba záchrany od Jehovy Boha, a poznal jsi, že tato záchrana pochází od něj, a to prostřednictvím vykupitele, jehož poslal, Krista Ježíše? 2. Oddal jsi se na základě této víry v Boha a v jeho výkupné opatření Jehovovi Bohu bezvýhradně, abys nadále činil jeho vůli, jak ti byla zjevena prostřednictvím Krista Ježíše a Božího Slova a jak byla objasněna působením svatého ducha? Všichni, kteří odpověděli na obě tyto otázky hlasitým slovem „Ano“, takže ostatní přítomní mohli slyšet, že potvrzují svou oddanost Bohu, mohou být pokřtěni.
21. Co se děje při schůzce, která se koná před křtem, dříve než se účastníci odeberou k ponoření?
21 Je také vhodné, aby křtěnci zůstali stát, když řečník pronáší modlitbu, v níž prosí obzvláště za ty, kteří budou nyní pokřtěni. Všichni přítomní svědkové by se měli sklonit k modlitbě, když řečník prosí Jehovu o to, aby žehnal této události a obzvláště křtěncům, aby se děla jeho vůle nyní i v nadcházejících dnech. Po modlitbě by mělo být křtěncům přesně řečeno, jak se dostanou k místu křtu.
22. a) Kde může být proveden vlastní křest, vyvrcholení obřadu? b) Jak bychom se měli vhodně chovat na tomto místě a při této příležitosti?
22 Potom se odeberou k místu křtu jak ti, kteří provádějí křest — ti všichni sami musí být Bohu oddaní, pokřtění křesťanští Boží služebníci a mužští členové sboru —, tak i křtěnci, muži i ženy, a též všichni ostatní, kteří nějak pomáhají při křtu nebo chtějí být přítomní jako diváci. Křest může být proveden v jakékoli vhodné vodě; v moři, v jezeře nebo v řece, v krytém koupališti, nebo je-li to nutné, v nějaké nádrži nebo vaně, ale v každém případě by mělo být umožněno úplné ponoření. Místo křtu samotné by nemělo být při této radostné, a přece slavnostní a vážné příležitosti místem pro žertování. Když byl pokřtěn Ježíš, modlil se; nežertoval. Víme tedy, že neskákal do vody a neplaval v ní ani se nechoval jinak nevhodně. Proto by při této příležitosti nikdo neměl skákat do rybníka nebo bazénu či do řeky a plavat tam v době, kdy se křtěnci připravují, ale všichni by se měli chovat důstojně a soustředit se na událost, která probíhá, a na její účel a tím by měli křtěncům pomoci, aby jednali stejně.
23, 24. Jaká je spojitost mezi křtem a ordinací?
23 Každý by měl přesně znát datum svého křtu a pamatovat si je. Křest je výsledkem poslušnosti vůči tomu, co Bůh v tomto ohledu přikázal ve svém Slovu, a proto je možno datum křtu považovat za datum křesťanské ordinace, mělo by být zapsáno a v budoucnosti podle potřeby uváděno. V tomto smyslu je uznává sbor svědků Jehovových i Biblická a traktátní společnost Strážná věž. U svědků Jehovových tedy v záznamech křest znamená platný obřad ordinace ve smyslu zákona země. Nejlepší důkaz, který může učedník po svém křtu přinést o tom, že je věrným Božím služebníkem, je to, co apoštol Pavel označuje jako své doporučující dopisy: lidé, pro něž vynaložil úsilí a kteří se sami stali učedníky a oddali se Jehovovi Bohu. — 2. Kor. 3:1–3.
24 Je proto velmi vhodné, že o námětu křtu budou uvažovat sbory křesťanských svědků Jehovových po celém světě. Je také velmi vhodné, že na kongresech křesťanských svědků Jehovových, na jejich krajských i oblastních kongresech i na kongresech národních i mezinárodních, je postaráno o to, aby noví učedníci mohli symbolizovat svou oddanost Bohu křtem ve vodě, obřadem, který určil Bůh.
25. a) Jak působí Jehovovy požadavky k našemu dobru? b) Jakou jistotu to poskytuje Ježíšovým učedníkům?
25 Všichni, kteří se rozhodli oddat se Jehovovi, nastupují cestu, na níž mohou hledět do budoucnosti s plnou důvěrou a spolehnutím. Učinili moudré rozhodnutí; rozhodli se sloužit velikému zdroji života. Přesně vědí, že způsob jednání, který jim doporučuje Bible pro každou příležitost a každou situaci, je ten nejlepší. Cesta, kterou svým služebníkům ukazuje Jehova Bůh, je nejlepší. Jeho požadavky jsou jen k jejich blahu. Křesťané vědí, že nestačí jenom něco dělat, protože to Bible požaduje, zatímco bychom raději dělali něco jiného. Jinými slovy, nestačí něco dělat jen proto, že to požaduje Bůh, zatímco bychom osobně raději dělali něco jiného. Nikoli, děláme to proto, že víme, že věci, které Bůh vyžaduje od svých služebníků, jsou ty nejlepší. Měli bychom to dělat nejen proto, že to Jehova Bůh vyžaduje — což by samo o sobě bylo již dostatečným důvodem —, ale protože to, co Jehova Bůh vyžaduje, je nejlepší. Jakou důvěru a jakou naději to poskytuje novým učedníkům! V případech, kdy lidské názory jsou v rozporu s Božím Slovem, bez váhání uznáme, že Boží Slovo je správné; lidské názory, které odporují Božímu Slovu, jsou nesprávné. Je to skutečně něco podivuhodného oddat se takovému Bohu, a sloužit mu!