Otázky čtenářů

Mluvil Jehova Bůh s Mojžíšem osobně, anebo prostřednictvím anděla, který jej zastupoval?

Jehova mluvil s Mojžíšem více než jednou. Když Mojžíš střežil stádo svého tchána u hory Oréb, viděl trnitý keř, který neshořel. Ve 2. Mojžíšově 3:4–6 je psáno: „Vida pak Jehova, že jde, aby pohleděl, zavolal naň Bůh z prostředku kře, a řekl: Mojžíši, Mojžíši! . . . A řekl: Já jsem Bůh otce tvého, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. I zakryl Mojžíš tvář svou, (nebo se bál), aby nepatřil na Boha.“ Kdo tehdy ve skutečnosti mluvil s Mojžíšem? Verš 2 zní: „Tedy ukázal se mu anděl Jehovův v plameni ohně z prostředku kře.“ Podle těchto slov se Mojžíšovi neobjevil Jehova sám, aby s ním mluvil, ale byl to anděl, který jej zastupoval a mluvil v jeho jménu.

Na Jehovův příkaz šel Mojžíš do Egypta, aby předstoupil před faraóna a vyvedl Izraelity z oné země. Tam mluvil Jehova k Mojžíšovi znovu. Dal mu zvláštní poselství, která měl vyřídit faraónovi a jimiž jej měl varovat před ranami, jež přijdou na zemi. Je logické, vyvozujeme-li z toho, že Jehova i tehdy nemluvil s Mojžíšem přímo, ale prostřednictvím anděla, který jej zastupoval, jako tomu bylo na Orébu.

Později se Mojžíš vrátil s osvobozenými syny izraelskými do území, kde mu Jehova dal první pokyny. Tam Bůh slyšitelně oznámil celému národu, který se shromáždil na úpatí hory, deset přikázání. (2. Mojž. 20:1–18, 22; 5. Mojž. 9:10) Přemoženi strachem, prosili vedoucí kmenů a starší mužové lidu, aby Jehova s nimi již nemluvil tímto pozoruhodným způsobem, ale aby s nimi jednal prostřednictvím Mojžíše. Lid se proto uchýlil do svých stanů a Jehova oznámil Mojžíšovi další soudcovská rozhodnutí pro národ. — 5. Mojž. 5:4, 23–31.

Když byla pak zavedena smlouva zákona, měl Mojžíš a Árón, Nádab a Abiu a sedmdesát starších mužů izraelského národa „vidění pravého Boha“. (2. Mojž. 24:11, NS) O osobním zážitku Mojžíšově však čteme: „I přebývala sláva Jehovova na hoře Sinaj, a přikryl ji oblak za šest dní; a dne sedmého zavolal na Mojžíše z prostřed oblaku. A tvárnost slávy Jehovovy byla jako spalující oheň na vrchu hory, před očima synů izraelských. I všel Mojžíš do prostřed oblaku a vstoupil na horu. A byl Mojžíš na hoře čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí. I mluvil Jehova k Mojžíšovi . . . A dal . . . Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinaj dvě desky svědectví, desky kamenné, psané prstem Božím.“ (2. Mojž. 24:16 až 31:18) Znamená to, že Jehova osobně pronesl deset přikázání před národem shromážděným u hory Sinaj a že potom osobně Mojžíšovi oznámil další soudcovská rozhodnutí a že mu dal popsané desky svědectví? Mnozí lidé, kteří čtou tuto zprávu, dojdou snad k takovému závěru.

Když však židovský křesťanský učedník Štěpán mluvil pod vlivem Božího ducha před židovským sanhedrinem, řekl: „To je ten Mojžíš, který . . . byl ve sboru v pustině s andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinaj a k našim předkům, a obdržel živá svatá prohlášení, aby vám je dal.“ Během své řeči řekl Štěpán mužům, před nimiž stál: „Vy, kteří jste obdrželi zákon přenesený anděly, ale nedodržovali jste jej.“ (Skut. 7:37, 38, 53, NS) V souladu s tím nazval apoštol Pavel mozaický zákon ‚skrze anděly mluveným slovem‘. (Žid. 2:2) A ve svém dopise sboru v Galacii napsal: „. . . zákon . . . byl předán skrze anděly rukou prostředníka.“ (Gal. 3:19, NS) Je tedy naprosto zřejmé, že Jehova nemluvil osobně s izraelským národem, ani s Mojžíšem a že mu nedal osobně dvě desky svědectví, ale že to činil prostřednictvím andělů, kteří jej zastupovali a byli zmocněni mluvit v jeho jménu.

O nějaký čas později vznesl Mojžíš zvláštní prosbu: „Okažiš mi, prosím, slávu svou.“ Jehova odpověděl: „Já způsobím to, aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé, a zavolal ze jména: Jehova před tváří tvou. Smiluji se, nad kýmž se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.“ Potom ještě řekl: „Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.“ A pak pokračoval slovy: „Aj, místo u mne, a staneš na skále. A když tudy půjde sláva má, postavím tě v rozsedlině skály, a přikryji tě rukou svou, dokudž nepřejdu. Potom odejmu ruku svou, i uzříš hřbet můj, ale tvář má nebude spatřena.“ — 2. Mojž. 33:18–23.

Příštího jitra vystoupil Mojžíš na horu Sinaj. „I sstoupil Jehova v oblaku a stál s ním tam, a zavolal ze jména: JEHOVA. Nebo pomíjeje Jehova tvář jeho, volal: Jehova, Jehova, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě. Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení. Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.“ (2. Mojž. 34:4–8) Byl Jehova onoho jitra osobně na hoře Sinaj, takže Mojžíš mohl skutečně vidět Boží „hřbet“?

Nezapomeňme, že Jehova řekl Mojžíšovi: „Nebudeš moci viděti tváře mé.“ (2. Mojž. 33:20) A apoštol Jan to později ve své zprávě potvrzuje jako skutečnost, neboť píše: „Boha žádný nikdy neviděl.“ (Jan 1:18) Je zajímavé, že však u Lukáše 2:9 čteme, že když anděl oznámil bohabojným pastýřům narození Ježíšovo, ‚anděl Jehovův postavil se podle nich, a sláva Jehovova osvítila je‘. Z toho vyplývá, že zjevení Jehovovy slávy mohlo se dít ve spojení s anděly. Tak tomu bylo zřejmě i tehdy, kdy Jehova ukázal svou slávu Mojžíšovi. Nebyla to však celá nádhera jeho slávy — neboť to by mělo pro Mojžíše za následek smrt —, ale byl to pouze odlesk Božího „hřbetu“. To rovněž souhlasí s výrokem Štěpánovým, že totiž Mojžíš „byl . . . na poušti s andělem, kterýž mluvil k němu“. Potom bylo silou Božího ducha napsáno deset přikázání na obě nové desky, které Mojžíš přinesl s sebou. — 2. Mojž. 34:28.

Když Jehova později káral Áróna a Miriam, protože mluvili proti svému bratru Mojžíšovi, řekl jim: „Slyšte nyní slova má: prorok když jest mezi vámi, já Jehova u vidění ukáži se jemu, ve snách mluviti budu s ním. Ale není takový služebník můj Mojžíš, kterýž ve všem domě mém věrný jest. Ústy k ústům mluvím s ním, ne u vidění, ani v zavinutí, a podobnost Jehovovu spatřuje.“ (4. Mojž. 12:6–8) To bylo dostatečné pokárání, neboť Árón a Miriam chlubně tvrdili, že Jehova mluvil i jejich prostřednictvím a že jsou tedy proroky stejně jako Mojžíš.

Vzhledem k tomu, co již bylo řečeno, může vyvstat otázka: Co chtěl Jehova objasnit Árónovi a Miriam, když řekl, že mluvil s Mojžíšem „ústy k ústům“? Jak dalece mluvil s Mojžíšem jinak než s jinými proroky, s nimiž mluvil rovněž prostřednictvím andělů?

Mojžíš byl Jehovou zvolen jako prostředník mezi ním a izraelským národem. Jemu dal Bůh pokyny a sbírku smlouvy zákona pro národ. Jehova svěřil Mojžíšovi celý svůj ‚dům‘ a používal jej jako svého bezprostředního zástupce při založení národa. Pozdější proroci pouze dále stavěli na základě, který položil Mojžíš. Bůh sice již v dřívějších dobách mluvil skrze anděla s bohabojnými muži jako byl Noé a Abrahám; také s národem izraelským mluvil jednou, když mu dával deset přikázání, slyšitelně prostřednictvím anděla, ale s Mojžíšem mluvil „ústy k ústům“ nebo „tváří v tvář, tak jako mluví člověk s přítelem svým.“ (2. Mojž. 33:9–11) S Mojžíšem nemluvil Jehova jen jednou nebo dvakrát, ale znovu a znovu, a Mojžíš sám rovněž mluvil s Bohem; předkládal mu své problémy, aby se od něj dověděl, co má dělat, a vyjadřoval vůči němu své pocity, a Jehova mu odpovídal prostřednictvím svého anděla. Žádný člověk neměl tak často dialog s Bohem jako Mojžíš ve svém postavení prostředníka. — 5. Mojž. 34:10.

Prostřednictvím svého anděla řekl Jehova Mojžíšovi na hoře Oréb: „Nebudeš moci viděti tváři mé; neboť neuzří mne člověk, aby živ zůstal.“ (2. Mojž. 33:20) Když tedy v 5. Mojžíšově 34:10 Mojžíš říká, že Jehova jej znal „tváří v tvář“, nemůže tím být míněno, že Mojžíš viděl obličej nebo postavu Jehovovu. A protože ústa patří k tváři, není možné, že by Jehova svými slovy: „Ústy k ústům mluvím s ním“, myslel, že Mojžíš viděl jeho tvář nebo že s ním byl bezprostředně neboli přímo ve styku. Mojžíš mluvil s Bohem prostřednictvím andělů, kteří podle Ježíšových slov u Matouše 18:10 ‚vždycky [to jest vždycky, kdy je to třeba] hledí na tvář Otce jeho, kterýž v nebesích jest‘.

Způsob, jak Jehova jednal s Mojžíšem, působil tak hlubokým dojmem, že Mojžíš měl pocit, jako by skutečně viděl Boha na vlastní oči; nebylo tomu tak, že měl pouze vidění nebo sen, z něhož by slyšel Boha mluvit, jak tomu obvykle bylo, když Bůh mluvil s jinými svými proroky. Mojžíš ve skutečnosti Boha neviděl; Bůh s ním mluvil skrze anděla, a způsob, jak s ním Jehova jednal, působil tak věrohodně, že Mojžíš reagoval, „jako by viděl neviditelného“. (Žid. 11:27) A zpráva o tom je napsána tak, že zní a čte se, jako by Mojžíš viděl a slyšel samotného Jehovu Boha.