Cesta radostné poslušnosti
„Vezměte na sebe mé jho a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení svým duším. Neboť mé jho je jemné a mé břímě je lehké.“ — Matouš 11:29, 30, NS.
1. Proč se může někdo ve svém postoji k poslušnosti podobat mořskému příboji?
POZOROVAL jsi již někdy, jak mohutné mořské vlny neúprosně narážejí na břeh? Projevují snad nějaký soucit s kamením nebo s pískem, projevují nějakou mírnost nebo milosrdenství? Ne, naopak, odnášejí písek a do hladka omílají kameny. Rozdrobují a podemílají tvrdé skalnaté útesy. A přece moře poslouchá mnoho Božích zákonů. O jednom z nich řekl Bůh podle slov u Joba 38:8–11: „Kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života a zjevilo se? Když jsme mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plenek jeho, když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, i řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.“ Měli bychom se však v poslušnosti a v podporování poslušnosti podobat moři? Měli bychom být stejně chladní, neúprosní, přísní a nemilosrdní, ano měli bychom postupovat stejně bezohledně a odsunovat druhé stranou a silou si razit svou cestu?
2. Jak by mělo být poukazováno na chyby?
2 Tu a tam je slyšet, že někdo, kdo poukáže na chybu nebo nesprávnost, je nezralými osobami označován jako reptal nebo kritik a přirovnáván tak k reptajícím Izraelitům. Zatím je však nutné poukázat na chyby, i když se jich dopouštějí naši bratři. Potvrzují to slova v Přísloví 21:13 (NS): „Kdo zakrývá ucho před žalobným křikem skromného, ten bude sám volat a nedostane se mu odpovědi.“ Ne každý z nás má stejný dar nebo schopnost poukázat na správném místě na něco nesprávného a nepřivodit si při tom nelibost dotyčného. Místo abychom jednali taktně jako Nátan před Davidem, jsme možná příliš otevření, příliš dogmatičtí a málo jemnocitní. Možná, že se však skutečně stalo něco nesprávného, něco menšího nebo většího, čím byla postižena alespoň jedna osoba. (2. Sam. 12:1–14) Manželé, otcové nebo dozorci by neměli jednat nemilosrdně v případě něčeho nesprávného — ať už jde o něco nepatrného nebo o skutečně závažnou věc, jinak by byly výsledky stejné jako při mocném působení mořských vln na kamení na pobřeží. I nejoddanější služebník Boží by pak časem pocítil únavu a sklíčenost; prostě by den po dni a rok po roce přijímal všechno lhostejně a říkal by si: „Co je to všechno platné?“ Snad by šel svou cestou dál a přitom by vzpomínal na Žalm 34:16: „Oči Jehovovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich.“ (Viz dále verše 17–21.)
3. Jak ovlivňuje výchova postoj člověka k poslušnosti?
3 Postoj oddaného Jehovova služebníka k poslušnosti závisí na mnohých věcech. Někdo možná vyrostl v rodině, kde bezzákonnost dosáhla takové míry, že zde byly neustále hádky. (Mat. 24:12) Jiný snad vyrostl v otcovském domě, kde otcovo slovo platilo jako neměnný zákon a kde otec sám byl tak nepřístupný jako chladné, hluboké gigantické moře. Někteří možná neměli v mládí přátele a při všem, co dělali, stále slyšeli: „Nedělej to!“, nebo: „Nech to!“; ale nebylo jim řečeno, proč by měli poslouchat. Jiní naproti tomu měli štěstí, že vyrostli v rodině, kde rodiče a děti měli o sebe zájem a kde bylo možno klidně mluvit s otcem o problémech a bylo jisté, že otec s láskou pomůže.
4, 5. a) Který velmi rozšířený názor může působit nepříznivě na vztah mezi dětmi a rodiči? b) Jak je tomu možno zabránit?
4 Dnes si mnozí rodiče myslí, že jejich děti jsou dokonalé; nechtějí prostě vzít na vědomí, že každé dítě má sklon ke zlému, ačkoli v Žalmu 51:7 je řečeno o všech, kteří se až dosud narodili: „Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.“ Děti se tedy často dostávají do obtížné situace, zvláště tehdy, jestliže rodiče očekávají od svých potomků příliš mnoho a ve svém očekávání se ještě posilují veřejným zdůrazňováním výkonů svých dětí.
5 Mohou však děti denně plnit očekávání svých rodičů, jestliže jim rodiče s porozuměním nepomáhají a neberou ohled na jejich slabosti? Nedostatek porozumění může vést k tomu, že mezi rodiči a dětmi vzniká přehrada. To může působit, že se synové a dcery ostýchají otevřeně mluvit se svými rodiči o svých problémech, protože mají pocit, že je zklamali. Proto se snaží vypořádat se s věcmi sami a vytváří se v nich negativní názor na život. Jak je dobré a posilující, může-li člověk mluvit o svých věcech! Již po několika minutách snad všechno vypadá docela jinak a je možno jít s novou silou po cestě poslušnosti. Tu a tam potřebujeme takové povzbuzení, abychom zůstali ve víře. To uznávali také Pavel a Barnabáš, protože „posilovali duši učedníků, neboť je povzbuzovali, aby zůstali ve víře“. — Skutky 14:22, NS.
6. Co může ztěžovat poslušnost?
6 Styky s lidmi, kteří neslouží Jehovovi, ztěžují nám poslušnost. Lidé, kteří nepěstují pravé uctívání, chtějí obvykle vést nevázaný život; nejsou ochotni poslouchat Boží zákony nebo zásady. (1. Petra 4:3, 4) Abychom zůstali pevní ve víře, musíme studovat Boží Slovo, a to přirozeně vyžaduje čas. Můžeme — aniž bychom se dostali do těžkostí — na úkor času, který potřebujeme ke svému studijnímu programu, pěstovat styky s lidmi, kteří neposlouchají Jehovu? Pavel řekl naprosto otevřeně: „Nenechte se klamat. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Kor. 15:33, NS) Jestliže se naproti tomu horlivě snažíme zachovat svou víru a máme vroucí přání sloužit Jehovovi a jestliže svou vyrovnanou oddaností svému nebeskému Otci dokazujeme, že máme toto přání, pak můžeme s příslušníky přítomného starého světa společně pracovat. Můžeme s nimi mluvit při své kazatelské činnosti o Božím Slovu a můžeme pomáhat svým nevěřícím příbuzným, aby poznali pravdu. Přes tyto styky se však můžeme vyvarovat toho, abychom nesešli z cesty radostné poslušnosti.
7. a) Před čím varuje Bible křesťany? b) Proč se Izraelité dostali do těžkostí?
7 Následující biblické texty nám ukazují, jak můžeme zachovat rovnováhu: „Nejste částí světa.“ (Jan 15:19, NS) „Nemilujte svět ani věci ve světě.“ (1. Jana 2:15–17, NS) „Protože s nimi dále neběžíte. . .“ (1. Petra 4:4, 5, NS) „Proto s nimi nebuďte účastníky.“ „Přestaňte se s nimi podílet . . .“ (Ef. 5:7–11, NS) O Izraelitech však čteme: „Směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich, a sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osidlem.“ (Žalm 106:35, 36) Povšimněme si, jak se Izraelité tímto způsobem jednání postupně odvraceli od cesty poslušnosti vůči Bohu. „Bydleli tedy synové izraelští uprostřed Kananejských, Hetejských a Amorejských, a Ferezejských a Hevejských a Jebuzejských, a brali sobě dcery jejich za manželky, a dcery své dávali synům jejich, a sloužili bohům jejich.“ (Soud. 3:5, 6, 8) Abychom kázali dobré poselství o království příslušníkům přítomného světa, nemusíme s nimi společně bydlet, nemusíme je milovat ani sloužit jejich modlám.
8. Jaké to může mít následky, jestliže očekáváme příliš mnoho sami od sebe nebo od druhých?
8 Pokud od nás druzí očekávají příliš mnoho, mohlo by nás to zbavit radosti z poslušnosti. To je patrné z příkladu, kdy rodiče očekávají od svých dětí nadprůměrné výkony a kdy děti počítají s tím, že rodiče pro ně všechno udělají, kdy manželé zapomínají, že žena nemá stejnou rozhodnost jako muž, kdy manželky nemyslí na to, že muži nedbají tak velice o malé věci v životě, a kdy dozorci jsou přísní, protože by chtěli vidět výkonnou, produktivní organizaci. Někdo si ukládá cíl, který pro něj není dosažitelný, a nemá potom pravou radost ze své služby.
9. Jak projevil Ježíš vůči apoštolu Tomášovi vlastnost popsanou u Matouše 11:28–30?
9 Uvažujme krátce o dvacáté kapitole Janova evangelia. Apoštol Tomáš zameškal důležitou schůzku, a proto nechtěl věřit učedníkům, když řekli: „Viděli jsme Pána!“ (Jan 20:25, NS) O týden později viděl a slyšel Ježíše, když byl přítomen při jedné z dalších schůzek, a uznal jej slovy: „Můj Pán.“ Káral snad Ježíš Tomáše přísně za to, že nebyl přítomen, když ostatní učedníci a Ježíš byli pospolu? Zdráhal se Ježíš znovu mu tuto věc vysvětlit? Byl neochotný, když jej Tomáš prosil, aby mohl vidět a cítit stopy hřebů, dříve než by uvěřil? Ptal se Tomáše, kde byl minulý týden? Přednesl mu snad kázání o významu pravých styků nebo o tom, jak je důležité shromažďovat se s ostatními učedníky? Ne, naopak, byl hotov posílit Tomášovu víru a pomoci mu. Byl to týž Ježíš, který řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení svým duším. Neboť mé jho je jemné a mé břímě je lehké.“ (Mat. 11:28–30, NS) Bratr Tomáš tím byl jistě posílen ve víře a věrně potom pokračoval ve své službě. — Skut. 1:13.
POKORNÉ ŽENY
10. Co by měli muži předpokládat a uznávat u svých žen?
10 Jestliže je muž vůči své ženě důsledný, ale laskavý, je pro ni snadné podřídit se mu. V celém světě není žádná dokonalá žena. Ženy mají mnoho chyb. Jsou jiné než muži. Potřebují delší dobu, než si zvyknou na určité věci nebo než se mohou přizpůsobit novým situacím. City jsou u nich důležitější než u mužů. Rodinná pouta u nich hrají důležitou úlohu. Jsou obzvlášť vnímavé pro náboženství. Mají výraznou schopnost vžívat se do situace druhých. Obvykle mají jemnější konstrukci a po léta bez reptání vykonávají práce, které by snad mužům připadaly nudné a jednotvárné. Muži si snadněji naříkají na jednotvárnost než ženy. Možná, že jsi u své ženy našel ještě mnoho jiných vlastností, ale těchto několik málo postačí, abychom si ukázali, že ženy jsou jiné než muži.
11. Jak může muž své ženě pomoci plnit její úkoly v manželství?
11 Bylo by velmi obtížné správně ocenit hodnotu křesťanské ženy. Neúnavně se stará o potřeby rodiny a s nesrovnatelnou odvahou překonává problémy velké jako hory. Pomáhat takovéto družce, aby dospěla ke zralosti a k poznání, že tichý a mírný duch je cennější než vnější pěstování vlasů a ozdobování zlatem, přinese jistě požehnání. (1. Petra 3:3, 4) Bystrý křesťanský manžel pomůže své ženě rozvíjet vlastnosti, které jsou popsány ve 31. kapitole Přísloví. Ženy jsou obvykle rády doma. Domov je jejich říše. I když snad prostředky a čas křesťanského manžela jsou omezené, přece může obšťastnit svou ženu v jejím podřízeném postavení tím, že se stará o to, aby měli domov, který by se jeho ženě líbil, a stará-li se také o to, aby měli k dispozici zařízení, které potřebují, aby bylo možno živit velmi zaměstnanou rodinu, šatit ji a udržovat příbytek v čistotě. Biblická kniha Přísloví uznává všestrannost ženy. Má-li žena příležitost, dovede oživit i chladné stěny skromného příbytku a vytvořit onu milou a teplou atmosféru, jaká panuje v křesťanské domácnosti. Žena má také určitá osobní přání a muž by jí v tom měl vyhovět. Není porušením biblické zásady o podřízenosti, jestliže při rozhodování určitých otázek ve spojení s domácí prací nebo s rodinným podnikáním je brán ohled na přání ženy.
12, 13. a) Proč je rodinný život tak důležitý? b) Jak může muž přispět k tomu, aby byla rodina šťastná?
12 Harmonický vztah mezi mužem a ženou podporuje spokojenost, vytváří uvolněnou atmosféru a působí, že všichni rádi respektují Boží Slovo v této důležité oblasti podřízenosti. Domov má v životě člověka důležitou úlohu. Denně jej potřebuje. Je východiskem jeho konání. Je to místo, kde se schází rodina, a je to dokonce nejdůležitější místo pro shromáždění rodiny. Poskytuje člověku přístřeší a ochranu. Je to jeho vlastní malý svět, svět, v němž žije, a k ochraňování tohoto důležitého místa určil Jehova ženu, kterou dal muži jako pomocnici. „Bdí nad událostmi ve své domácnosti.“ (Přísl. 31:27, NS) I když jí snad muž za to nezaplatí, a i kdyby jí snad ani nepoděkoval za to všechno, co činí, přece může obdržet odměnu, kterou mohla očekávat Rut, jak vyplývá ze slov: „Odplatiž tobě Jehova za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Jehovy.“ — Rut 2:12.
13 Ne všichni muži přinášejí ženě tu a tam nějaký dárek a ne všichni pamatují každý rok na svatební výročí; každý muž však může své ženě nějakým způsobem projevit ocenění pro její těžkou práci a může ji vhodně pochválit. Pokorná žena by měla být šťastná. Důvod pro její štěstí spočívá v tom, že tolik dává; dává den co den a neustále. Ve Skutcích apoštolů 20:35 (NS) je řečeno: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ Jestliže se muž stará o to, aby rodina zůstala pevná ve víře, budou mít další důvod ke štěstí, neboť u Izaiáše 65:14 (NS) čteme: „Moji služebníci budou radostně volat pro dobrý stav srdce.“ Z knihy Přísloví je patrno, že celá rodina dovede ocenit šťastnou hospodyni: „Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji, říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.“ (Přísl. 31:28, 29) Je tedy jasně patrné, že je dobře, jestliže se žena podřizuje, jak to popisuje Bible, a že je tím šťastnější, jestliže jí to manžel usnadňuje tím, že s ní stále jedná v plné lásce. „Týmž způsobem mají manželé milovat své ženy.“ — Ef. 5:28, NS.
MILUJÍCÍ MANŽELÉ
14, 15. a) Je rozdíl mezi mužem a ženou nějakou překážkou v rodině? b) Jak mohou jiní členové rodiny, zvláště žena, přispět k tomu, že je pro muže radostí poslouchat Boha?
14 „To znamená láska, abychom nadále chodili podle jeho příkazu.“ (2. Jana 6) Manželé, kteří jsou oddáni Jehovovi Bohu, přejí si poslouchat jeho Slovo. Žena může mnoho přispět k tomu, aby byl křesťanský manžel šťastný. Manželé jsou nedokonalí; neexistuje muž bez chyby. (Řím. 3:12) Muži mají mnoho chyb. Na rozdíl od žen zaměstnávají se obvykle závažnými záležitostmi. Umějí se snadno přizpůsobit. Nedávají se tak snadno vést city. Někdy dokonce mohou vypadat jako lhostejní. Zatímco matka se strachuje, když vidí, jak syn šplhá na strom, a chtěla by mu v tom zabránit, protože se bojí, že by si mohl ublížit, ví otec, že chlapec jednoho dne stejně poleze na stromy a možná že si při tom ublíží, že se však při tom něco naučí. U mužů vyniká spíše schopnost plánovat než vžívat se do situace druhých a obvykle přenechávají ženám, aby udržovaly styky s příbuznými.
15 Tvůj muž má jistě ještě více vlastností, které u něj můžeš denně pozorovat, ale těchto několik může stačit, abychom si ukázali, že muž je v určitém ohledu jiný než žena. Muži sice dostávají zaplaceno za svou práci, ale bylo by obtížné správně ocenit jejich hodnotu, totiž jejich hodnotu jako hlavy rodiny; jejich úkolem je pronést rozhodné slovo, nést hlavní břímě starostí, řešit problémy a těžkosti, které snad v rodině vyvstanou, a řídit rodinu tak, aby se všichni cítili šťastní. Ostatní členové rodiny však mohou mnoho přispět k radosti rodinné hlavy, která se snaží ve všem poslouchat Jehovu. Oč raději přichází otec z každodenní práce domů, jestliže v rodině panuje klidná, pokojná a milující atmosféra, jestliže žena přehlíží mnohé jeho nedostatky a nevyčítá mu znovu a znovu jeho slabosti a nepřipomíná mu znovu a znovu, že se ještě nepolepšil, ale dělá stále tytéž chyby. Žena, která správně plní své povinnosti jako hospodyně, která udržuje domov v čistotě a pořádku, předkládá na stůl zdravá jídla a vytváří svýma rukama mnoho věcí, může velmi přispět ke štěstí svého muže. Bible říká: „Bdí nad událostmi ve své domácnosti.“ (Přísl. 31:27, NS) Žena může dělat nespočetně malých věcí, které však znamenají mnoho, i kdyby to bylo jen přišití knoflíčku u košile.
16, 17. a) Jak může žena dále projevovat pochopení pro svého muže? b) Měli bychom se snažit ušetřit čas na úkor lásky a přijímání duchovního pokrmu?
16 Žena, která má k věcem kladný postoj, buduje svého muže. V jeho záměrech vidí nejprve dobré stránky. Nepůsobí mu žádná nepotřebná finanční zatížení, pro něž by musel pracovat přesčas, při čemž by byl vystaven nervovému vypětí na svém pracovišti déle, než je třeba. Žena, která je spokojena i s věcmi méně nákladnými, která nezná závist, raduje se z toho, že má spokojeného muže, nepodporuje v něm přání vystoupit na nejvyšší stupeň žebříčku finančního úspěchu. Říká se: „Nahoře je místo“; je tam však také štěstí? Muž, také křesťanský muž, žije ve světě, v němž převládá duch soutěžení a v němž ostatní muži mezi sebou soupeří o vyšší a lépe placená místa, kde by nemuseli tolik pracovat a měli by „hezký život“. Muž v takovém postavení musí být stále na stráži, aby zachoval svou víru.
17 Jestliže muž celý den usilovně pracuje, může být večer velmi unaven, ale milující žena mu může příjemnou atmosférou a svým chováním pomoci, aby si odpočinul, a může tak velmi přispět k tomu, aby se doma cítil dobře. I když mohou vyvstat nějaké problémy a je nutné čelit odporu nejrůznějšího druhu, všechno by se mělo dít v lásce, jak nás k tomu nabádá Bible slovy: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se. Nechť všechny vaše záležitosti se dějí v lásce.“ (1. Kor. 16:13, 14, NS) Ve spojení s činností sboru mohou bratři zachovat svou radost, jestliže ve styku s ostatními projevují lásku. Jsou-li před námi kongresy a je pouze málo času k přípravám, je nutno se chránit před nezralým postojem, chtít totiž ušetřit čas na úkor lásky. Je-li na nás ze všech stran kladeno tolik požadavků, že již téměř nemáme čas k posilování své víry, pak bychom měli důkladněji prozkoumat svůj způsob života. Na první místo patří poslušnost Božího Slova, a abychom mohli radostně poslouchat, musíme neustále přijímat pokrm z Jehovova Slova. Toto přijímání nesmí být ani na přechodnou dobu přerušeno s omluvou, že musíme zařídit něco důležitějšího a že později budeme opět studovat. Ježíš řekl důrazně: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází z úst Jehovových.“ — Mat. 4:4, NS.
POSLUŠNÉ DĚTI
18. Proč rozdílnost mezi dětmi přináší radost?
18 Výchova dětí přináší s sebou mnoho požehnání a v rodinném životě má poslušnost důležitou úlohu. Děti potřebují od svého prvního nadechnutí milující a vedoucí ruku svých rodičů. Děti jsou jiné než dospělí. Jsou značnou měrou závislé na svých rodičích. V útlém věku je možno snadno je utvářet. Jsou přirozenější než dospělí; jsou zvědavé, chtějí všechno vidět, co se kolem nich děje, a u všeho se snaží vyzkoumat, jak to funguje. Celý svět je před nimi jako něco, co stojí za prozkoumání, a obvykle mají zvláštní zájem o své nejbližší okolí. Děti mají rády společnost a jsou rády s druhými pohromadě. Snadno si zvyknou na rasové, stavovské i jakékoli jiné rozdíly, které vyplývají z původu, pokud je dospělí neovlivňují v opačném smyslu. Děti z téže rodiny mají různý temperament; v jedné rodině sotva najdeme dvě děti, které by byly téměř stejné. Proto s nimi také rodiče různě zacházejí a různě je vychovávají. Děti od svých rodičů očekávají, že budou důslední, ale milující. Jejich život je jednoduchý, nekomplikovaný. Stále mají na rtech otázku: Proč? Milují spravedlnost. Dobře se jim daří v atmosféře prosycené láskou. Jistě u svých dětí nacházíš ještě mnoho jiných zajímavých vlastností, jimiž se odlišují od dospělých.
19, 20. a) Kterou cestu nastoupili mnozí rodiče, pokud jde o výchovu dětí? b) Které skutečnosti dokazují, že by výchova měla vycházet z rodiny?
19 Snad v žádné oblasti se názory a podněty tak nerozcházejí, jako v oblasti výchovy dětí — počínaje jednoduchým pokynem, až k pevným, neměnným pravidlům. Každý k tomu má co říci. Snad si můžeme nějak znázornit dobře známý koloběh: „Chlapec vyrůstá v rodině, kde se od rána do večera a obvykle sedm dnů v týdnu pracovalo na poli. Nebyl čas na hraní ani k návštěvě zajímavostí v okolí. Neznal nic než práci a povinnosti. Často musely být školní práce odsunuty stranou, aby se splnily polní práce. Slíbil si, že se postará, že jeho děti, pokud jednou bude mít rodinu, budou moci plně užívat života a nebudou se muset tak plahočit a nebudou muset již v mladých letech nést těžkou odpovědnost. Plynul čas a konečně měl rodinu. Jako otec těžce pracoval, dělal mnoho přesčasových hodin, aby se jeho děti měly lépe. Chodily do školy a každý den, když se vrátily domů, bylo na stole jídlo, které jim matka připravila. Pak si rychle udělaly školní úkoly a měly volno, mohly se dívat na televizi, hrát si s míčem nebo trávit čas nějak jinak. Žádná práce, žádné povinnosti. Pak přišel neklid a jednotvárnost. Líné ruce a neustálený duch vedly nohy do neštěstí. Touha po požitcích ovlivnila rozlišovací schopnost i rozum. Mladý syn z této rodiny si však také něco slíbil! Bude-li mít jednou rodinu, pak bude své děti přidržovat k práci a bude je vychovávat k tomu, aby plnily určité úkoly a přebíraly odpovědnost. Tento koloběh se znovu a znovu opakuje. Rodiče vychovávají své děti na základě svých vlastních trpkých zkušeností.
20 Jiné chyby, která původně způsobila jen malou přehradu mezi rodiči a dětmi, ze které se však později stala velká propast, dopustili se rodiče tím, že přenechali výchovu svých dětí jiným osobám. V některých případech je práce spojená s utvářením myšlení a osobnosti budoucího dospělého člověka přenechávána výlučně učitelům, chůvám, prázdninovým táborům, výchovným organizacím a příbuzným. Protože děti bývají při návštěvě školy po celé dny dlouho mimo domov, postarali se rodiče o to, aby měly soukromého učitele. Některé církevní organizace se snažily vyloučit styky s osobami jiné víry, a proto založily své vlastní školy. Žádná z těchto cest však nepřinesla štěstí rodičům, kteří vidí, jak jejich děti rostou; naopak, znovu a znovu rodinné štěstí rozrušují problémy a smutné události.
21. a) Ukázali se všichni Boží synové jako dobří? b) Popiš činnost a postoj věrného Jehovova Syna.
21 Ne všechny děti se rozvíjejí stejně a stejně dobře prospívají. Bible obrací naši pozornost na dva syny nebeské rodiny Jehovovy, kteří obzvlášť vynikali, a jeden z nich se zkazil. Sám ze sebe učinil satana, ďábla. (Job 1:6; 2. Kor. 11:3, 14; Jan 8:44; 1. Jana 3:8; Zjev. 12:9) Druhý, Ježíš, zůstal věrným a milujícím synem a jeho způsob jednání přinesl lidstvu nesčetná požehnání. O jeho jednání, když byl u svého nebeského Otce, je řečeno v Kolossenským 1:15 (NS): „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření“; ve Filipenským 2:5–8 (NS) o něm čteme: „Zachovávejte si tento postoj mysli, jaký měl i Kristus Ježíš, ačkoli byl v podobě Boží, nemyslel na to, aby si něco přivlastnil, totiž, aby byl rovný Bohu. Nikoli, ale vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobný lidem. Více než to, když se octnul v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano až do smrti na mučednickém kůle“; u Jana 5:19 (NS): „Proto Ježíš pokračoval a odpověděl jim: ‚Vpravdě vám pravím, Syn nemůže učinit sám od sebe vůbec nic, ale pouze to, co vidí činit Otce. Neboť cokoli činí on, to činí i Syn stejným způsobem‘“; v Efezským 1:7 (NS): „Skrze něj máme vysvobození výkupným, prostřednictvím jeho krve, ano odpuštění našich přestupků, podle bohatství jeho nezasloužené dobrotivosti“; u Jana 3:16 (NS): „Neboť tak velice Bůh miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život“; v 1. Jana 4:9, 10 (NS): „Tím byla v našem případě zjevena láska Boží, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něho získali život. Láska je v tom, ne že my jsme milovali Boha, ale že on miloval nás a vyslal svého Syna jako smírčí oběť za naše hříchy“; a ve Zjevení 7:9, 10, 14–17 (NS): „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, a byli oděni v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.‘. . .‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu; a ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan. Nebudou více hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce, ani sálající vedro, nebo Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům vody života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.‘“ Oba synové měli příležitost po nespočetné věky sloužit věrně Jehovovi a působit čest svému Otci a jeho domu. K čemu vedlo školení a poslušnost u Ježíše, je hodné povšimnutí. Podle Kolossenským 1:16, 17 (NS) a Jana 1:1–3, 10 (NS) sloužil Jehovovi při stvoření: „Neboť skrze něj byly stvořeny všechny ostatní věci v nebesích i na zemi, viditelné i neviditelné, ať trůny či panstva či vlády či autority. Všechny ostatní věci byly stvořeny skrze něj a pro něj. On též je přede všemi ostatními věcmi a skrze něj byly všechny ostatní věci povolány v jsoucnost.“ „Na počátku bylo SLOVO, a to SLOVO bylo u BOHA, a SLOVO bylo jedním bohem. To bylo na počátku u BOHA. Všechny ostatní věci byly uvedeny v jsoucnost skrze ně a bez něj nebyla uvedena v jsoucnost ani jediná věc. Byl ve světě, a svět skrze něj vznikl, ale svět jej neznal.“ Říkal pravdu, ačkoli se to některým lidem nelíbilo. (Mat. 23:13, 16, 23; 15:1–9) Ačkoli mohl působit zázraky, nebyl pyšný ani domýšlivý. (Luk. 5:17–25; Jan 5:19; Mat. 11:28, 29; 21:5) Přicházel k lidem a mluvil s nimi. (Mat. 19:14; 9:35–38) Byl pro lidi tehdy skutečně požehnáním a je jím i pro nás dnes.
22. a) Jak můžeme použít tohoto příkladu na lidské rodiny? b) Které otázky by měli otcové zvážit ke svému užitku?
22 Tento příklad také vynikajícím způsobem ukazuje, jakým požehnáním může být milující otec a poslušný syn pro druhé. Může to sloužit dnešním otcům k povzbuzení a může jim to pomoci i v poznání, jak dobrých výsledků lze docílit, jsou-li děti vychovávány jedinou správnou metodou a je-li při řízení rodinných záležitostí brán ohled na směrnice Jehovova Slova. Slova v Příslovích 1:33 (NS) potvrzují tuto myšlenku: „Ten však, kdo mne poslouchá, bude přebývat v bezpečí a nebude jej znepokojovat strach před zkázou.“ Jakou to má cenu mít syna, který dobře prospívá? Kolik času jsi jako otec ochoten vynaložit? Kolik času můžeš vyhradit pro výchovu a školení svých dětí? Můžeš v nich vzbudit přání, aby usilovaly o cíl, který je hoden úsilí? Přišel jsi na to, jak máš jednat, aby pro ně poslouchání bylo radostí? Milují tvé děti službu Jehovovu a chtěly by sloužit Jehovovi až na nedohledný čas?
JAKOU CENU MÁ VÝCHOVA DĚTÍ
23–25. a) Jak by měli rodiče postupovat při výchově dětí, chtějí-li se vyvarovat toho, aby jim děti neudělaly ostudu? b) Jak bylo zacházeno se vzpurnými dětmi u Izraelitů, a jak se tomu dalo zabránit? c) Co nám připomínají slova u Matouše 11:29, 30?
23 Čas, který věnujeme výchově dětí a tomu, abychom jim opatřili hmotný i duchovní pokrm, mohli bychom srovnat s penězi, které ukládáme do banky. Je to vklad, který by měl již zakrátko přinášet úroky. Děti však není možno vychovávat tak mechanicky, jako když vkládáme peníze do banky. Každé dítě je jiné a musí být vychováváno jinak. Byla doba, kdy panovala domněnka, že rodiče i učitelé jsou příliš přísní. Proto byly odstraněny zábrany. Dětem bylo povoleno více svobody, byly ponechány více sobě samým, aby se mohly, jak to vyjadřují vychovatelé, rozvinout. Je nutné, abychom mluvili o následcích nebo abychom ze skutečností nebo důkazů poukazovali na účinky? Ovoce, jímž jsou potvrzena slova z Přísloví 29:15, je všude vidět: „Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.“ Jak by to bylo těžké pro rodiče, kdyby museli neposlušného syna předvést před starší muže města, aby byl ukamenován, jak tomu bylo ve dnech Izraele. V 5. Mojžíšově 21:18–21 (NS) o tom čteme:
24 „Kdyby se stalo, že by nějaký muž měl zarputilého a vzpurného syna, který neposlouchá hlasu svého otce nebo hlasu své matky, a oni jej kárají, ale on je neposlouchá, pak jej jeho otec a jeho matka vezmou, vyvedou jej ke starším mužům jeho města a k bráně jeho místa a řeknou starším mužům města: ‚Tento náš syn je zarputilý a vzpurný; neposlouchá našeho hlasu, je hýřil a pijan.‘ Pak jej všichni mužové jeho města ukamenují a zemře. Tak odstraní zlé ze svého středu, celý Izrael to uslyší a skutečně se bude bát.“
25 Takovýto postup by byl pro rodiče jistě velmi těžký. Laskavou kázní mohli by tomu zabránit. Bylo by těžké představit si nějakou matku, jak hrozí svému dítěti slovy: „Jestliže nebudeš poslouchat, přivedeme tě před starší muže města.“ Proto můžeme dobře rozumět, na co myslel moudrý pisatel Přísloví 19:18 (NS), když říkal rodičům, jak by se mohli vyvarovat tohoto drastického opatření. Tato rada platí i pro nás, pokud máme povinnost vychovávat děti: „Trestej svého syna, dokud je naděje.“ Jak bychom měli jednat s druhými — a to jistě zahrnuje i rodinné příslušníky —, mohli bychom se nejlépe naučit od Ježíše. O svém chování vůči druhým řekl: „Já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení svým duším, neboť mé jho je jemné a mé břímě je lehké.“ (Mat. 11:29, 30, NS) Ježíš očekával, že jej lidé budou poslouchat; jestliže jeho způsob jednání s lidmi přiměl tisíce lidí, aby jej milovali a poslouchali jej, pak by měl tento způsob jednání vést také k tomu, že se rodina cítí být stále více přitahována ke své milující hlavě.
26, 27. a) Co všechno bylo zapotřebí, abyste vy, mladí, byli tam, kde dnes jste? b) Co by měli mladí projevit vůči svým rodičům?
26 Vy mladiství, kteří jste ve věku, kdy začíná rozumné uvažování, vy, kteří jste stále ještě podřízeni svému otci, zamyslete se a zvažte skutečnosti. Jakou máte cenu? Vaši rodiče by se snad mohli pokusit to vyjádřit. Nevedli si knihu o hodinách, které trpělivě věnovali vašemu opatrování, ani o všech těch mnohých hmotných věcech, které jste potřebovali, než jste vyrostli až do této doby. Je to veliký vklad. Nyní, když takto o věcech přemýšlíte, můžete říci, že přinášíte svým rodičům a ostatním rodinným příslušníkům nějaký užitek? Dobře uložený majetek přináší úroky. Jste vy takto dobře uloženým majetkem?
27 Nedávno byl v jedné Bibli staré více než sto let nalezen malý výstřižek z novin. Několik řádků, které pocházely z neznámého pramene a které během let nabyly ještě většího významu, zní takto: „V deseti letech si syn myslí, že jeho otec ví velmi mnoho; v patnácti ví tolik jako jeho otec; ve dvaceti letech ví dvakrát tolik; ve třiceti letech je ochoten poslouchat radu svého otce; ve čtyřiceti letech si myslí, že jeho otec ví mnoho věcí; v padesáti letech se začíná ptát otce na radu, v šedesáti letech — když je jeho otec mrtvý — myslí si, že jeho otec byl nejmoudřejší muž, který kdy žil.“ Tak dlouho to tedy může trvat, než se děti naučí oceňovat svého otce, který tolik přispěl k tomu, že jsou na světě a mají život. Vaši rodiče vás mohli po narození přenechat někomu jinému, kdo by se byl staral o vaši výživu, přístřeší, i o vaši výchovu. Některé děti jsou v opatrování nějakého ústavu, ale i v nejlepším ústavu chybí láska otce a matky.
28. Jak mohou mladí zvýšit své ocenění pro všechno to, co pro ně plní jejich rodiče?
28 Může se stát, že se vám, mladistvým, někdy již doma nelíbí a na mnohých věcech shledáváte závadu. Víte, jak by se věci daly změnit? Nebo jenom přemýšlíte, ale nic neděláte ke zlepšení situace? Pravděpodobně by stejné věci byly hodné kritiky, kdybyste vy sami stáli v čele rodiny, vždyť pocházíte od svého otce a matky. Snad si myslíte, že máte lepší školy a že máte lepší vědomosti. Uvědomte si však: ani chytré hlavy tohoto světa nemohou rozřešit problémy, před kterými stojí. Ani vysokoškolské vzdělání, ani složité počítače neukazují lidské rodině cestu k míru a štěstí. Jestliže pochybujete o skutečné ceně svých rodičů, pak se někdy zeptejte některého svého přítele, kolik by za to chtěl, kdyby byl požádán, aby převzal odpovědnost za výživu, ošacení, ubytování, péči, výchovu, kázeň a všechnu pomoc malému dítěti od jeho prvního nadechnutí až do dospělosti. Byla by to jistě obrovská suma, a uvědomte si, že v této ceně není zahrnuta jedna vlastnost, kterou nelze zaplatit: láska.
29. Jaký postoj by měli mít synové a dcery podle Přísloví 23:22?
29 Jistě teď můžete, vy mladí, porozumět, proč Bible říká podle Přísloví 23:22 (NS): „Poslouchej svého otce, který tě zplodil, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“
30. Proč bychom se neměli dívat na život jen jako na hru?
30 Jsou lidé, kteří říkají, že život je hra, a aby se pro ně nestal jednotvárným, snaží se brát všechno na lehkou váhu. Život je však vážná věc; v nejlepším případě jej můžeme užívat jen několik let. Jeden zralý muž řekl kdysi druhým: „Cokoli je vážné . . ., o těchto věcech dále uvažujte.“ (Filip. 4:8, NS) „Ženy by též měly být vážné.“ (1. Tim. 3:11, NS) „Starší muži nechť jsou . . . vážní.“ (Tit. 2:2, NS) Proto není divu, že Jehova očekává od zralých otců, že budou vychovávat své děti „se vší vážností“. (1. Tim. 3:4, NS) Život rozhodně není pouze hra. Máte mnoho skrytých duchovních i tělesných schopností a bylo by pošetilé nechat je ležet ladem, neboť by vám tak mohlo uniknout mnoho šťastných let. Ukázňováním, školením, prací a láskou mohou se tyto schopnosti rozvíjet, a to k vašemu užitku i k vaší radosti.
31, 32. Proč bychom měli mít zájem o to, abychom se naučili různým věcem?
31 Jaká je to radost, něco dokázat! Můžeš například pod potřebným vedením a dohledem zhotovit nějaký kousek nábytku, ze kterého se celá rodina raduje. Od matky se můžeš naučit, jak se šijí závěsy nebo záclony pro byt. Můžeš rozvíjet své kuchařské schopnosti nebo se můžeš naučit hospodárně nakupovat; můžeš se stát malířem, hudebníkem, mechanikem, zedníkem, zahradníkem nebo zahradním architektem nebo švadlenou. Můžeš se naučit mnoho užitečných věcí, které i tobě přinesou radost. A budeš z nich mít nejen radost, ale můžeš svým rodinným příslušníkům být něco platný. Tak ve skutečnosti splácíš svým rodičům do jisté míry úroky za to, co do tebe vložili.
32 Můžeš si představit, že tím své rodiče obšťastníš. Jak pyšné byly tři dcerky (ve věku 8, 9 a 10 let), že směly připravit jídlo pro celou rodinu a několik návštěvníků. Rodiče byli s prací svých dcer velmi spokojeni. Jeden mladík vymaloval otcovský dům tak vynikajícím způsobem, že jeho práce byla oceněna jako nadprůměrná. Dva chlapci vypěstovali v zahrádce tolik zeleniny, že stačila pro celou rodinu na celé léto. Pozorně sledovali, jak rostliny vyrůstaly z nepatrného semínka až do plodiny, který byla k jídlu. Budeš-li se snažit vykonávat kvalitní práci a správně se uplatníš na svém pracovišti, bude možno použít tě i tam, kde se druzí neosvědčí. Tvoje práce se pak bude lišit o výkonu těch, kteří dělají vždy jen to nejnutnější, jak je to dnes všeobecně zvykem, a to uvede do dobrého světla tebe i tvou rodinu a může to mít pro tebe příznivé výsledky. Pamatuj na to, že i na nás v každém ohledu platí zásady, které jsou vyjádřeny v Příslovích 13:20 (NS): „Kdo chodí s moudrými, stane se moudrým, a kdo má co činit s hloupými, špatně pochodí.“
JAKÝ JE TVŮJ POSTOJ K POSLUŠNOSTI?
33. Jaký postoj bychom měli mít k trestání?
33 Je nutno vzít v úvahu ještě jednu věc. Jaký je tvůj postoj k poslušnosti? Zazlíváš svým rodičům, jestliže tě vedou ke kázni? Ovšem „žádná kázeň se v přítomnosti nezdá radostnou, ale zarmucující; potom však přináší těm, kteří jí byli školeni, pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Žid. 12:11, NS) Někdo však musí převzít vedení, udílet směrnice a jít příkladem. Kdybys byl odkázán sám na sebe, jednal bys stále jako malé dítě. Zlobí tě, vidíš-li, že tvoji rodiče jinak ukázňují tvého bratra nebo tvou sestru? Vzápětí však sám řekneš, že jsi jiný než oni, a máš pravdu. Proč bys tedy měl mít námitky proti tomu, že se s vámi různě zachází? Tvoji rodiče se snaží každé dítě vychovávat podle jeho schopností. Záleží tedy na tobě, abys poslouchal tak, aby tvá poslušnost působila radost rodinným příslušníkům.
34. Jak můžeme dokázat, že máme iniciativu a že jsme spolehliví?
34 Přemýšlej například o domácích pracech, které ti byly uloženy. Konáš-li je rád, aniž by ti je stále musel někdo připomínat, budeš z nich mít více radosti. Budeš-li se při tom snažit vykonávat je stále lépe, vytvoří se u tebe vlastnost, která se nazývá iniciativa. Budeš tyto práce vykonávat den co den tak, že to tvým rodinným příslušníkům neujde, a tomu se říká spolehlivost. Z této vlastnosti je jasně patrné, že rosteš. Když něco rozbiješ nebo uděláš špatně, měl bys připustit, že jsi vinen, a měl bys to říci rodičům první. Tomu se říká čestnost, důvěryhodnost. Je ještě mnoho dalších vlastností, které rozvíjíš, ano, které jsi začal rozvíjet jako příslušník své rodiny ve svém životě již dávno. Některé z nich jsou uvedeny v Bibli v Galatským 5:22, 23 (NS). Čteme tam: „Na druhé straně ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotivost, víra, mírnost, sebeovládání. Proti takovým věcem není zákona.“
35. Jak může být využita touha mladých lidí po vědění?
35 Kdo je ochoten přijmout rady, velmi si usnadňuje život. Musejí ti tvoji rodiče říkat znovu a znovu totéž, a někdy to dokonce zdůrazňovat přísným trestem? Co kdyby sis někdy ukládal kázeň sám a zlepšoval ses bez takových drastických opatření? Děti velmi dychtí po vědění, stále by chtěly vědět, co se kolem nich děje. Proč se tedy nezeptat: „Jak se to týká naší rodiny, jestliže neudělám to, co mi rodiče znovu a znovu říkají? Jak působí mé jednání na druhé?“ Uvažujme o této situaci pomocí znázornění. Stále existují dvě třídy lidí: zúčastnění a pozorovatelé. Zúčastnění prožívají více radosti, nabývají více poznání a projevují větší činnost než pozorovatelé. Jste vy, děti, ve své rodině jen pozorovateli, nebo účastníky? Je snadné najít lidi, kteří procházejí životem jako pozorovatelé, a někdy vzniká otázka, zda mají skutečně radost ze života. Podíváme-li se do Bible, zjišťujeme, že spojuje život a činnost. Příkladem toho jsou slova ve Skutcích apoštolů 17:24, 25, 28 (NS): „Bůh, který stvořil svět a všechny věci v něm, . . . dává všem život a dýchání a všechno . . ., neboť jeho prostřednictvím máme život a pohybujeme se a existujeme.“
36, 37. Jak můžeme zkoumat stvoření a učit se z něj?
36 Mnozí mladiství považují studium za těžkou práci. Skutečně tomu tak je. Vyplatí se však, neboť tak něčeho dosahujeme. Dosahujeme poznání a prožíváme mnoho radostí. Studovat znamená bádat. Kdo zkoumá nějakou věc, nalézá uspokojující důkazy. V Příslovích 18:15 (NS) čteme v této souvislosti: „Srdce rozumného nabývá poznání a ucho moudrých se snaží nalézt poznání.“
37 Člověk dosáhl velkých pokroků na poli techniky a vědy; vynalezl telefon, televizi, radio, počítač, teleskop a mnoho jiných věcí, jež nám pomáhají shromažďovat poznatky. Přesto však je stále ještě zkoumáno Boží stvoření a jednotlivá stvořitelská díla. Tyto věci byly zkoumány ještě dříve, než existovaly moderní technické pomůcky, a člověk tímto způsobem získal poznatky. Také ty můžeš přijmout poznatky a dojít k velkému ocenění pro Boží stvořitelská díla, jestliže je budeš nejen pozorovat, ale zkoumat. Vyber si nějaký hmyz, ptáka, rybu nebo nějaké jiné zvíře a prozkoumej jeho činnost, jeho vlastnosti, jeho způsob života a jeho spolužití s ostatními. Budeš udiven nad tím, co všechno vyzkoumáš. Většina lidí pozoruje velkou moudrost, kterou můžeme vidět všude v přírodě, ale velmi málo lidí si dá práci účastnit se zkoumání těchto věcí. Pavel to řekl slovy v Římanům 1:20 (NS): „Jeho [Boží] neviditelné vlastnosti jsou od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, totiž jeho věčnou moc a bohatství, takže jsou bez výmluvy.“ Po dlouhou dobu, která leží v budoucnosti, nevyčerpáš věci, které bys mohl zkoumat, neboť u Kazatele 3:11 (NS) je nám řečeno: „Všechno učinil pěkně ve svůj čas. Dokonce i nedohledný čas vložil do jejich srdcí, aby člověk nikdy neprobádal dílo, které pravý Bůh učinil od začátku do konce.“
38. Jaký užitek máme ze studia Božího Slova?
38 Totéž zjistíš i při studiu Bible. Lidé jsou většinou jen průměrní pozorovatelé; uznávají Bibli jako dobrou knihu, která se nejvíce prodává, jako literární mistrovské dílo a jako knihu, která nám dává poučení o Bohu. Zúčastnění se naproti tomu do ní zahloubají a zjistí, že obsahuje nesmírnou hojnost moudrosti. V Příslovích 2:4–6 (NS) čteme: „Budeš-li ji neustále hledat jako stříbro a vyhledávat ji jako skryté poklady, pak porozumíš bázni před Jehovou a nalezneš pravé poznání Boží. Neboť Jehova sám dává moudrost; z jeho úst vychází poznání a rozlišovací schopnost.“ Není pro tebe, mladého člověka, plného touhy po poznání, přímo výzvou toto přání rozumět věcem? Skutečně, zdá-li se ti život jednotvárný, pak to záleží na tobě, protože dosavad každý den žiješ uprostřed rozmanitosti, která nemá konce.
39. Jaká atmosféra by měla panovat v rodině, jak to znázorňuje moře?
39 Měli bychom jít tedy rádi po cestě poslušnosti. Poslušnost by měla být vždy spojena s radostí. Rodiče, buďte moudří a následujte příkladu Krista Ježíše, který řekl: „Já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení svým duším. Neboť mé jho je jemné a mé břímě je lehké.“ (Mat. 11:29, 30, NS) Neváhejte vést své děti ke kázni, ale čiňte to s láskou. Žijeme dnes ve světě plném technických zázraků a zařízení, jejichž opatření stojí mnoho peněz, které musí být získány těžkou prací. Co je dětem platné, že je domov vybaven nejmodernějšími přístroji a zařízeními, jestliže v něm chybí láska, protože rodiče nemají čas a jsou unaveni. Když pozoruješ příliv a vidíš, jak se vlny blíží, tříští se o skalní útesy, pak se vzdalují a zase se vracejí, pociťuješ, jak je moře neklidné, a necítíš se k němu přitahován. Na jiném místě je však totéž moře klidné a pokojné a vlny jemně omývají břeh. Na tomto místě cítíš, že tě moře přitahuje, a rád bys u něj zůstal. Jeho pokoj se na tebe přenáší a ty se to této atmosféry znovu a znovu vracíš. Tak tomu bude v kruhu tvé rodiny, pokud všichni půjdou z lásky cestou radostné poslušnosti.