Konec světaširého svědeckého díla se blíží
1. a) Jaké další svědectví měli vydávat Ježíšovi židovští učedníci po letnicích roku 33 n. l.? b) Jak to na ně mělo působit jako na svědky Jehovovy?
SVĚTAŠIRÉ svědecké dílo učedníků Ježíše Krista nyní probíhá již více než devatenáct set let. Když Ježíš Kristus řekl na jaře roku 33 n. l. na hoře Olivetské svým židovským učedníkům: „Budete mi svědky,“ mluvil k mužům, kteří byli svědky Jehovovými od narození. (Iz. 43:1–12; 44:8) Ale od této chvíle, totiž po vylití Božího svatého ducha, k němuž došlo o deset dní později o letnicích v Jeruzalémě, měli být také svědky Ježíšovými. Proč též svědky Ježíšovými? Znamenalo to snad, že nyní již neměli být tak oddanými svědky Jehovovými jako dosud, nebo že již vůbec neměli být Jehovovými svědky? Nikoli, místo aby přestali oznamovat jméno Jehovy Boha a odsunuli Boha do pozadí, mělo je dílo vydávání svědectví pro Ježíše vést k tomu, aby oslavovali Jehovu Boha ještě více. Mělo tím být pro něj vydáno ještě jasnější a rozhodnější svědectví. Mělo tím být dokázáno, že Jehova nelhal a že po více než čtyřech tisíciletích nakonec vzbudil svého Mesiáše neboli Krista.
2. Čí příchod, o němž byla první zmínka v zahradě Eden, měl světaširý význam?
2 Příchod dlouho zaslíbeného Mesiáše neboli Pomazaného, kterého Jehova poslal, měl světaširý význam. Zasloužil si, aby byl oznamován v celém světě lidí, ano „až do nejvzdálenější končiny země“. Jehovovi věrní svědkové na zemi měli činit to, co učinil sám Jehova Bůh. Co? Měli vydávat svědectví o pravém, historickém Mesiáši neboli Kristu, o Ježíši, Božím Synu. Kolem roku 4026 př. n. l. řekl Jehova Bůh hadu, který způsobil pád lidí v zahradě Eden, tato slova: „Položím nepřátelství mezi tebou a ženou, mezi semenem tvým a semenem jejím. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ (1. Mojž. 3:15, NS) To byla Jehovova první zmínka o Mesiáši neboli Kristu.
3. Co musel proto Jehova učinit, aby dokázal, že se jeho slovo v tomto ohledu potvrdilo?
3 Když Bůh potvrdil svůj příslib a vzbudil svého Mesiáše neboli Pomazaného, musel o něm vydat svědectví nadpřirozeným způsobem, aby mohl být poznán. Všichni lidé k němu tehdy mohli vznášet prosbu, která k němu byla vznesena již jednou dříve: „Nechť jest Jehova . . . svědkem pravým a věrným.“ (Jer. 42:5) Jehova byl takovým svědkem.
4. Jak mohl Jan vydat svědectví o Ježíši těm, kteří se k němu přišli dát pokřtít?
4 Když byl jeho Syn Ježíš Kristus pokřtěn ve druhé polovině roku 29 n. l. v Jordánu, Jehova způsobil, že na pokřtěného Ježíše viditelně sestoupil jeho svatý duch a Jan Křtitel slyšel Boží slova z nebe: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ Potom mohl Jan Křtitel, židovský svědek Jehovův, vydat svědectví o tom, že Ježíš je Mesiáš. Řekl: „Viděl jsem a vydal jsem svědectví, že tento je Syn Boží.“ (Mat. 3:13–17, NS; Jan 1:29–34, NS) Od té doby vydával svědectví před všemi, kteří k němu přicházeli, aby se od něj dávali křtít a tak aby se připravili na to, že se stanou učedníky Jehovova Mesiáše neboli Krista.
5. Kde a jak dal Jehova o tři roky později opět svědectví o Ježíši a jak to Petr písemně potvrdil?
5 O tři roky později, na hoře proměnění, vydal Jehova opět slyšitelné svědectví o Ježíši, svém Mesiáši. Tři Ježíšovi učedníci, kteří tehdy prožili ve vidění jeho proměnění a viděli jej v nadpřirozené nádherné podobě, slyšeli Boží hlas z nebe říkající: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; poslouchejte jej!“ Když Ježíš vstal z mrtvých, vyprávěli tito tři očití svědkové ostatním apoštolům Ježíš Krista o tomto vidění. (Mat. 17:1–9) Po letech napsal křesťanský apoštol Petr: „Neboť [Ježíš Kristus] obdržel od Boha, Otce, čest a slávu, když mu byla se vznešenou slávou přinesena takováto slova: ‚To je můj Syn, můj milovaný, jehož jsem schválil.‘ Ano, slyšeli jsme tato slova přinesená z nebe, když jsme s ním byli na svaté hoře.“ — 2. Petra 1:12–18, NS.
6, 7. a) Jak Bůh vydával svědectví o svém Synu během celé veřejné činnosti Ježíšovy? b) Co řekl Petr Korneliovi o tom, jakou úlohu má Bůh ve spojení s Ježíšem Kristem?
6 Po celou dobu veřejné činnosti Ježíše Krista na zemi vydával Jehova Bůh svědectví o tom, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš, neboť jej vedl k tomu, aby kázal dobré poselství o jeho království a působil zázraky. Proto když apoštol Petr vydával svědectví o Jehovově Mesiáši prvním pohanům, kteří se obrátili ke křesťanství, mohl říci:
7 „. . . Ježíš, který byl z Nazaretu, jak jej Bůh pomazal svatým duchem a mocí, a on procházel zemí a činil dobře a uzdravoval všechny, které sužoval ďábel; protože Bůh byl s ním. A my jsme svědky všeho toho, co činil v židovské zemi i v Jeruzalémě; oni jej však také zabili, neboť jej pověsili na kmen. Toho Bůh vzkřísil třetího dne a způsobil, aby se zjevil, ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem určil, nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho vzkříšení z mrtvých. Nařídil nám též, abychom kázali lidu a vydávali důkladné svědectví, že on je ten, který byl Bohem ustanoven jako soudce živých i mrtvých.“ — Skut. 10:38–42, NS.
8. Jakým neobyčejně mocným způsobem vydal Bůh svědectví o Ježíši, jak se o tom zmiňuje Pavel ve svém dopise Římanům (1:1–5)?
8 Neobyčejně mocným způsobem vydal Jehova, všemohoucí Bůh, svědectví o svém Mesiáši, neboť jej vzkřísil z mrtvých. Apoštol Pavel obrátil pozornost na toto nepřekonatelné božské svědectví když psal křesťanům v Římě: „. . . Boží dobré poselství, které kdysi zaslíbil prostřednictvím svých proroků ve svatých Písmech o svém Synu, jenž podle těla vzešel ze semene Davidova, jenž však byl mocí prohlášen za Syna Božího, podle ducha svatosti skrze vzkříšení z mrtvých — ano o Ježíši Kristu, našem Pánu, jehož prostřednictvím jsme obdrželi nezaslouženou dobrotivost.“ (Řím. 1:1–5, NS) Jen všemohoucí Bůh mohl vydat takové svědectví, aby dokázal, kdo byl skutečně Kristus.
9. O čí svědectví vzhledem ke své vlastní osobě se Ježíš hlavně opíral a jak to Židům vysvětlil?
9 Ježíš Kristus se opírá o svědectví Boží, ne o svědectví lidí. Židům, kteří nebyli přesvědčeni o tom, že on je Mesiáš, řekl: „Jestliže svědčím sám o sobě, mé svědectví není pravdivé. Je zde jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. Poslali jste lidi k Janovi [Křtiteli], který byl tehdy ve vězení, a on svědčil o pravdě. Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám tyto věci, abyste byli zachráněni . . . Ale já mám větší svědectví než Janovo, neboť již ty skutky, které mi určil konat můj Otec, ty skutky samy, které činím, svědčí o mně, že mě poslal Otec. Též Otec, jenž mě poslal, sám o mně vydal svědectví . . . zkoumáte Písma, protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně.“ (Jan 5:31–39, NS) Podle toho se Ježíš opíral o mocné a nezvratné svědectví Jehovovo a o jeho inspirované Slovo, Bibli.
10, 11. a) Jaký je rozdíl mezi přijetím svědectví, které se skládá před lidským soudem, a přijetím svědectví, které vydává Bůh? b) Jestliže odmítneme Boží svědectví, čím jej činíme podle slov Janových (1. Jana 5:9–12)?
10 U soudu v dnešní době jsou soudci i porotci ochotni přijímat svědectví od mužů a žen, kteří jsou nedokonalí. Neměli bychom být tím ochotnější přijmout svědectví dokonalého, všemohoucího Boha Jehovy, který se nikdy nemýlí? Skutečně máme všechny důvody, abychom přijali jeho neomylná svědectví. Neučiníme-li to, znamená to, že jeho svědectví zavrhujeme a že jej označujeme jako lháře. K tomuto závěru došel apoštol Jan. V 1. Janově 5:9–12 (NS) čteme:
11 „Přijímáme-li svědectví, které dávají lidé, pak svědectví, které dává Bůh, je větší, protože toto je svědectví, které dává Bůh, skutečnost, že vydal svědectví o svém Synu. Kdo věří v Božího Syna, má svědectví ve svém vlastním případě, kdo nevěří v Boha, učinil jej lhářem, protože nevěří ve vydané svědectví, které Bůh vydal jako svědek o svém Synu. A toto je svědectví, které bylo vydáno, že Bůh nám dal věčný život, a tento život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má tento život; kdo nemá Syna Božího, nemá tento život.“
12. a) Proč je nerozumný názor, že není možné přijmout Boží svědectví? b) Jak budoucnost lidstva závisí na tom, že se Ježíš narodil z panny?
12 Jestliže je Boží svědectví daleko větší než největší svědectví, které by mohl vydat člověk, znamená to snad, že je Bůh lhář a že jeho svědectví je něco nemožného? Rozhodně ne, neboť od Boha můžeme s důvěrou očekávat, že může učinit něco, co je pro člověka nemožné. Když anděl Gabriel oznámil židovské panně Marii, že jako panna porodí syna Ježíše (což stále více duchovních v křesťanstvu považuje za nemožné), řekl: „U Boha nebude žádné prohlášení nemožností.“ (Luk. 1:26–37, NS) Toto prohlášení skutečně nebylo nic nemožného. Aby lidé mohli v budoucnu žít v dokonalém štěstí na rajské zemi, musel se Boží Syn narodit z panny. Náš věčný život nebo věčná smrt závisí na tom, zda přijmeme Boží svědectví, nebo je zamítneme.
13. Co je podle Jana 8:17, 18 nejzávažnějším důvodem pro naši víru ve vydávané svědectví?
13 Ježíš Kristus, Boží Syn, poukázal na zákon, který dal Bůh lidem prostřednictvím proroka Mojžíše a řekl: „Ve vašem vlastním Zákoně je také psáno: ‚Svědectví dvou lidí je pravé.‘ Jedním jsem já, který vydávám svědectví sám o sobě, a Otec, který mne poslal, vydává svědectví o mně.“ (Jan 8:17, 18, NS) Zde máme nejspolehlivější důvod pro svou víru: souhlasné svědectví Jehovy Boha a Ježíše Krista, dvou nejvyšších osobností, které vůbec existují.
14. Co musíme dělat jako praví křesťané, chceme-li napodobit Jehovu Boha a Ježíše Krista a jednat podle toho, co Ježíš řekl svým židovským učedníkům?
14 Protože Ježíš Kristus přijal svědectví svého nebeského Otce, všemohoucího Boha, a opírá se o ně, měli by všichni, kteří by chtěli být pravými křesťany, rovněž přijmout Boží svědectví, aby tak napodobili Ježíše Krista. Nejen to, Ježíš Kristus vydal také svědectví pravdě, protože to učinil Bůh, jeho Otec: jak Otec, tak i Syn. (Jan 18:37) A protože Jehova Bůh sám vydal důkladné svědectví o Ježíši Kristu, měli by všichni, kteří jej chtějí napodobit, ano, všichni, kteří tvrdí, že jsou svědci Jehovovi a následovníci jeho jednozplozeného Syna, jednat podle Ježíšových slov, která řekl svým židovským učedníkům na Olivetské hoře: „Budete mi svědky.“
15. a) Co učinil Jehova Bůh pro své jméno tím, že vydal svědectví o Ježíši? b) Proč jsou praví křesťané jako svědkové v příznivější situaci než svědkové Jehovovi v předkřesťanské době?
15 Podivuhodným svědectvím, které Jehova Bůh vydal o svém Synu, Ježíši Kristu, způsobil si větší slávu než kdy dříve. Způsobuje si tak tím větší slávu jako všemohoucí a pravý Bůh, který Mesiáše zaslíbil a také jej poslal. Jako nebeský Otec si skutečně zaslouží, aby jeho jméno bylo posvěceno. (Mat. 6:9) Jeho jméno Jehova stále převyšuje jméno jeho Syna, Ježíše. Lidé, kteří se stávají svědky Ježíše Krista, musí zůstat svědky Jehovovými. Jsou v první řadě svědky Jehovovými a teprve potom svědky jeho Syna Ježíše Krista. Jsou křesťanskými svědky Jehovovými; mají lepší poselství a jsou v příznivějším postavení než věrní svědkové Jehovovi, kteří žili před příchodem jeho Syna Ježíše Krista. — Žid. 11:1 až 12:2.
OBSAH JEJICH SVĚDECTVÍ TEHDY A DNES
16. Proč museli Ježíšovi židovští učedníci čekat v Jeruzalémě, než mohli začít vydávat svědectví o Ježíši?
16 Učedníci Ježíše Krista, kteří od něj na Olivetské hoře dostali jeho poslední příkaz a kteří jej viděli odcházet do nebe, svědomitě jeho příkaz plnili. Čekali v Jeruzalémě, dokud prostřednictvím Ježíše Krista nedostali Božího svatého ducha, který jim měl pomáhat, aby vydávali svědectví o Ježíši, Božím mesiášském Synu, aby tak byl Jehova Bůh ještě více oslaven. Při vydávání tohoto svědectví se nespoléhali na svou vlastní sílu, ale spoléhali se na pomoc Jehovova ducha a působili jako křesťanští proroci. Jak čteme ve Zjevení 19:10 (NS), řekl anděl apoštolu Janovi: „Jsem jen tvůj spoluotrok a tvých bratrů, kteří mají dílo svědectví pro Ježíše. Uctívej Boha; neboť vydávání svědectví o Ježíši je to, co inspiruje k prorokování.“ Když se pro svou svědeckou činnost setkali s prudkým odporem, dal jim proto tento duch sílu, aby pokračovali v díle. Ve Skutcích apoštolů 4:31 (NS) čteme: „A když snažně prosili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni svatým duchem a s odvážností mluvili Boží slovo.“
17, 18. a) Odkud měli učedníci v prvním století začít vydávat svědectví o Ježíši Kristu a Jehovovi a co měli předtím dostat? b) Jaké svědectví o Ježíši vydal Petr o letnicích?
17 Všichni, kteří byli učedníky Kristovými ve dnech apoštolů v prvním století n. l., mohli vydávat svědectví o Ježíši Kristu a jeho nebeském Otci, Jehovovi Bohu. O čem mohli svědčit? Ze zprávy zaznamenané v Písmu, jež obsahuje to, „co inspiruje k prorokování“, se dovídáme, o čem svědčili nebo co obsahovalo jejich svědectví. Dovídáme se zde, že vzkříšený Ježíš řekl svým apoštolům: „Počínaje od Jeruzaléma vy máte být toho svědky. A hle, sesílám na vás to, co zaslíbil můj Otec [u Joela 2:28, 29]. Vy však setrvávejte v městě [v Jeruzalémě], dokud nebudete oděni mocí shora.“ (Luk. 24:47–49, NS) Když byl svatý duch vylit na učedníky, kteří se podle tohoto pokynu shromáždili v Jeruzalémě, řekl Petr více než třem tisícům židovských účastníků slavnosti letnic:
18 „David skutečně nevystoupil do nebes, ale on sám říká: ‚Jehova řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud neučiním tvé nepřátele podnoží tvých nohou.“‘ Nechť proto celý dům izraelský pozná s jistotou, že Bůh jej učinil i Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ — Skut. 2:1–36, NS.
19. Jako čí svědek působil Petr dále, i když o letnicích vydával svědectví o Ježíši, a komu přisoudil ještě větší čest?
19 Ve zprávě o onom dni je dále ještě řečeno: „A mnohými jinými slovy důkladně svědčil a neustále je pobízel, řka: ‚Zachraňte se z této pokřivené generace.‘“ (Skut. 2:40, NS) Povšimněme si, že apoštol Petr sice svědomitě vydával svědectví o Ježíši Kristu, ale že současně působil dále jako svědek Jehovův, neboť přičítal Jehovovi Bohu ještě větší čest za to, co učinil ve spojení s Mesiášem.
20. Jak začalo dílo vydávání svědectví o Ježíši v Samaří? A bylo zahájeno bez poukázání na Boha?
20 O samařské provincii, která hraničila s provincií Judejí, čteme: „Ale ti, kteří byli rozptýleni následkem pronásledování, které vzniklo na podnět farizea Saule, procházeli zemí a oznamovali dobré poselství slova. Filip na příklad odešel do města Samaří a začal jim kázat Krista . . . Ale když uvěřili Filipovi, který oznamoval dobré poselství o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dali se pokřtít jak muži, tak i ženy . . . Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana; a ti tam šli a modlili se za ně, aby přijali svatého ducha . . . Proto když vydali důkladné svědectví a mluvili Jehovovo slovo, vrátili se do Jeruzaléma a šli a oznamovali dobré poselství mnoha samaritánským vesnicím.“ (Skut. 8:4–25, NS) Věřící, pokřtění Samaritáni přijali svatého ducha, když na ně Petr a Jan vložili ruce. Přijali svědectví o Ježíši, které však bylo částí poselství o „Božím království“, a duch, kterého dostali, byl duch Boží.
21, 22. Jaký výsledek vzhledem k Bohu mělo svědectví o Ježíši, které bylo vydáváno mezi prvními obrácenými z pohanů?
21 Nějaký čas potom, kdy tito obřezaní Samaritáni slyšeli svědectví o Ježíši, byl Petr poslán do Cesareje, severozápadně od Judeje, aby vydal svědectví o Ježíši italskému veliteli Korneliovi a příslušníkům jeho rodiny a přátelům.
22 Když apoštol Petr později vysvětloval učedníkům v Jeruzalémě, proč pokřtil tyto věřící pohany, řekl: „Dal-li jim tedy Bůh týž volný dar [svatého ducha], jaký dal i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše, kdo jsem já, abych v tom mohl zabránit Bohu?“ Jak reagovali učedníci na tuto zprávu o obrácení oněch neobřezaných pohanů? Čteme dále: „Když tedy slyšeli tyto věci, upokojili se a oslavovali Boha řkouce: ‚Nuže, Bůh tedy povolil pokání vedoucí k životu i lidem z národů.‘“ (Skut. 10:1 až 11:18) Svědectví o Ježíši, které bylo vydáno neobřezaným pohanům, tedy způsobilo, že učedníci oslavovali Jehovu Boha, Otce Pána Ježíše, Mesiáše.
23, 24. a) O kom vydával Pavel svědectví v Korintě a v Římě, jak o tom mluví zpráva? b) V jakém rozsahu již bylo kázáno dobré poselství v době, kdy byl v Římě jako vězeň?
23 Potom byl poslán apoštol Pavel jako „apoštol pro národy“. (Řím. 11:13, NS; Skut. 13:1–4; 16:6–12) O jeho činnosti v Korintě (Řecko) čteme: „Pavel se začal usilovně zabývat slovem a vydávat Židům svědectví, aby dokazoval, že Ježíš je ten Kristus [neboli Mesiáš].“ (Skut. 18:5, NS) Když byl Pavel později v Jeruzalémě ve vězení, řekl mu Pán Ježíš: „Buď dobré mysli! Neboť jako jsi vydával důkladné svědectví o věcech týkajících se mne v Jeruzalémě, tak vydáš svědectví i v Římě.“ (Skut. 23:11, NS) Co činil Pavel o dva roky později, když byl ve vazbě v Římě? Zpráva říká: „Vysvětloval [svým návštěvníkům] věc tak, že jim vydával důkladné svědectví o Božím království a od rána až do večera se snažil přesvědčit je o Ježíši jak z Mojžíšova zákona, tak i z Proroků.“ (Skut. 28:23, NS) Z Říma mohl Pavel napsat dokonce již asi v roce 61 n. l. křesťanskému sboru v Kolosech (Malá Asie):
24 „Naděje onoho dobrého poselství, které jste slyšeli a které bylo kázáno celému stvoření pod nebem.“ — Kol. 1:23, NS.
25. a) K čemu vedlo toto splňování Ježíšových slov ve Skutcích 1:8, pokud jde o obrácení světa? b) Jak zapůsobilo tehdejší světaširé svědecké dílo na světské historiky?
25 Prorocká slova Ježíše Krista: „Budete mi svědky v Jeruzalémě i v celé Judeji a v Samaří a až do nejvzdálenější končiny země“, byla tedy pravdivá již tehdy, ve dnech apoštola Pavla v prvním století n. l. Toto svědecké dílo však tehdy před devatenácti sty lety nezpůsobilo obrácení světa. To neměl být smysl těchto Ježíšových slov. A přece svědectví, které tehdy vydal křesťanský sbor o Ježíši Kristu, bylo tak mohutné, že světští historikové nepřehlédli existenci a činnost prvních křesťanů. Potvrzují, že křesťanství před devatenácti sty lety bylo skutečností.
SVĚTAŠIRÉ SVĚDECKÉ DÍLO VE DVACÁTÉM STOLETÍ
26. Co udělalo křesťanstvo k rozšíření biblického poselství a vydávalo současně pravdivé svědectví o Ježíši?
26 Jak dalece se tedy v dnešní době plní slova, která Ježíš pronesl tak dávno? Musíme připustit, že křesťanstvo rozšířilo již více než dvě miliardy Biblí a částí Bible ve stovkách jazyků. Vydalo však vysvětlováním tohoto Svatého písma pravdivé svědectví o Ježíši Kristu? Kdo upřímně zkoumá stav křesťanstva a stav světa, v němž má křesťanstvo vedoucí úlohu, je nucen odpovědět na tuto otázku slovem Nikoli!
27. Co proto můžeme říci o plnění Ježíšových slov zaznamenaných ve Skutcích apoštolů 1:8 v naší době?
27 Pravé křesťanství se zásadně liší od zmatené směsice stovek sekt, které dnes existují v křesťanstvu. Bez ohledu na to plní však dnes ona Ježíšova slova stejná třída učedníků, k nimž patřili učedníci, se kterými mluvil Ježíš v roce 33 n. l. na Olivetské hoře. Všichni ti učedníci byli svědky Jehovovými a všichni, kteří dnes vydávají podle Bible svědectví o Ježíši, jsou svědky Jehovovými, ať již jsou rodem Židé, nebo jsou původu nežidovského. — Iz. 43:10–12.
28. Které časové období skončilo v roce 1914 n. l. a co proto dnes zahrnuje svědectví o Ježíši Kristu?
28 Vydávat svědectví o Ježíši Kristu v dnešní době zahrnuje daleko více než před devatenácti sty lety. Dějiny se nezastavily. Nezastavilo se ani splňování biblických proroctví. Podle biblického časového plánu je dnes svět lidí v „čase konce“. (Dan. 12:4; 11:40) Praví svědkové Ježíše Krista musejí tedy dnes vydávat svědectví o tom, co se ve spojení s Ježíšem Kristem stalo v tomto „čase konce“ — který začal v roce 1914, na konci časů pohanů neboli „ustanovených časů národů“. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 23, 25, 32) Tehdy přišel čas, kdy Jehova Bůh učinil konec pošlapávání královských práv svého Mesiáše, Ježíše Krista. Učinil to tím, že vyvýšil svého Syna, Ježíše Krista, na trůn a přikázal mu, aby přikročil k ‚podmaňování uprostřed svých nepřátel‘, dokud je nakonec nerozdrtí v Armageddonu, v boji „velkého dne Boha všemohoucího“. (Zjev. 16:14; Žalm 110:1–5, NS; Žid. 10:12, 13) Když byl Ježíš Kristus dosazen v nebesích na trůn, byla první světová válka na zemi zastíněna bojem, který ‚vypukl v nebi‘ a v němž byl satan svržen na zem. — Zjev. 12:1–13.
29, 30. Kdo dnes vydává svědectví o věcech, které se staly v tomto „čase konce“, a jak to potvrzuje světský zdroj informací?
29 Kdo dnes vydává v celém světě svědectví o zrození Božího mesiášského království a o vítězství, jehož dosáhl na trůn dosazený král, Ježíš Kristus, nad satanem a jeho démony? Jehovovi křesťanští svědkové se od roku 1914 n. l. věnují tomuto dílu. Nebudeme brát v úvahu Ročenku svědků Jehovových za rok 1970, a místo toho se obrátíme ke světskému zdroji informací. V New York Times Encyclopaedic Almanac na rok 1970 čteme na stránce 448, ve druhém sloupci, pod nadpisem „Svědkové Jehovovi“:
30 „Svědkové Jehovovi věří, že se drží nejstaršího náboženství na zemi: uctívání všemohoucího Boha, který je v Bibli zjeven jako Jehova . . . Všichni svědkové Jehovovi jsou považováni za kazatele evangelia . . . tito kazatelé učí obyvatelstvo všech zemí, že Boží Slovo je pravdivé a že vkládají všechnu svou naději do Jehovova království pod vládou Krista Ježíše, které již bylo zřízeno, aby vládlo nad celou zemí a nahradilo všechny ostatní vlády.“
31. a) Z čeho je patrné, že jejich dílo je skutečně „světaširé svědecké dílo“? b) Kterými slovy je ukázáno ve Zjevení 12:17, jak reaguje ďábel na jejich svědecké dílo?
31 Jestliže je ve 206 zemích na celé zeměkouli vydáváno svědectví o Jehovovi Bohu a o jeho Synu Ježíši Kristu, pak lze jistě mluvit o „světaširém svědeckém díle“! Raduje se snad ponížený satan neboli ďábel z tohoto svědectví, které je vydáváno o Božím mesiášském království? Ze Zjevení 12:13–17 (NS) vyplývá, že tomu tak není, neboť je tam psáno: „Nyní, když drak [satan] viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu [Boží nebeskou organizaci], která zrodila pacholíka [mesiášské království] . . . A drak se rozhněval na ženu a odešel válčit se zbývajícími z jejího semene, kteří [1.] zachovávají Boží příkazy a [2.] mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“
32. a) Z čeho je patrné, zda bude ještě dlouho trvat pronásledování svědků království? b) K čemu tedy mělo sloužit světaširé vydávání svědectví o Ježíši?
32 Toto pronásledování svědků království se děje od první světové války. Jak dlouho ještě potrvá? Již nepříliš dlouho, neboť vítězná nebesa oznámila o poníženém draku, satanu ďáblu: „Běda zemi a moři, neboť ďábel k vám sestoupil a velmi zuří, protože ví, že má krátké časové období.“ (Zjev. 12:12, NS) Po nadcházejícím boji „velkého dne Boha všemohoucího“ v Armageddonu, kdy bude zničena celá ďáblova viditelná pozemská organizace, bude pro něj a pro jeho duchovní démony konec ‚krátkého časového období‘. Budou pak svázáni a odstraněni z okolí země, neboť budou uvrženi do „propasti“, aby během tisíce let, kdy bude Ježíš Kristus vládnout nad zemí a jejími obyvateli, nemohli již podvádět a svádět národy. Světaširé vydávání svědectví o Ježíši Kristu tedy nikdy nemělo ani nemá sloužit k obrácení celého světa lidí ke křesťanství. Protože je to svědectví, slouží národům pouze jako výstraha, než přijde jejich konec v Armageddonu. Tato výstraha jim také byla dána!
33. a) Je z Ježíšova proroctví patrné, zda toto světaširé svědecké dílo někdy skončí? b) Jaké rozhodnutí bychom nyní měli učinit, dříve než skončí světaširé svědecké dílo?
33 Až propukne Boží armageddonský boj ke zničení nepřátelských národů, bude splněn účel světaširého svědeckého díla. Bude ukončeno, jak to oznámil Ježíš Kristus, když řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi, všem národům na svědectví; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14, NS) „Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ (Mar. 13:10, NS) Kdyby tento „konec“ přišel zítra, nemohly by národy říci, že se toto proroctví nesplnilo. Ale vyvrcholení tohoto světaširého svědeckého díla je ještě před námi. Jsou zde však všechny důkazy, že je blízko konec, který způsobí vyvrcholení. Kde budeme stát, až přijde? Na straně národů, které se neobrátily, nebo na straně nepřemožitelného království Jehovy a jeho Syna Ježíše Krista? Rozhodnutí musí dnes učinit každý z nás, než podle Boží vůle skončí světaširé svědecké dílo.
34. Kdo bude patřit ke šťastným lidem, až skončí světaširé svědecké dílo?
34 Šťastní budou všichni, kteří pak budou stát na straně mesiášského království, ano, šťastni budou všichni, kteří se podíleli na světaširém díle, jímž bylo vydáváno svědectví o tomto království, a kterým potom bude moci Bůh říci: ‚Vy jste moji svědkové a svědkové mého Syna Ježíše Krista, krále, a já jsem váš Bůh, Jehova.‘ — Iz. 43:12; Skut. 1:8.