Vzhlížet k Bohu pro odměnu

JEDNAT správně a sloužit Bohu s nadějí na odměnu není vůbec sobecké. Nikdo tím není zbaven toho, co mu náleží — ani Bůh, ani jiný člověk. Jehova Bůh, jako Bůh spravedlnosti a lásky, se dokonce sám zavázal, že odmění ty, kteří mu slouží. — Žid. 6:10.

Sloužit Jehovovi v naději, že budeme odměněni, předpokládá víru. Proto není již dnes mnoho lidí, kteří by aspoň předstírali, že slouží Bohu. Taková víra je ctností. Nespočívá na sobectví, nýbrž na vděčnosti a ocenění požehnání, která Bůh zaslíbil těm, kteří jej poslouchají a kteří činí to, co je správné. — Luk. 18:18; 2. Tess. 3:2.

Proto nás Boží slovo stále povzbuzuje, abychom jednali správně v naději, že budeme odměněni Jehovou. Typickým příkladem je to, co čteme o Rut, mladé moabitské vdově. Pro její postoj k Jehovovi, Bohu její tchýně Noémi, a protože se starala o Noémi, řekl jí příbuzný její tchýně: „Odplatiž tobě Jehova za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Jehovy Boha Izraelského, poněvadž jsi přišla, abys pod křídly jeho doufala.“ — Rut 2:12.

Tato modlitba (byla to ve skutečnosti modlitba) byla v případě Rut vhodná. Projevilo se to v její náklonnosti a v jejím rozhodnutí, které vyjádřila své tchýni, když řekla: „Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odejíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj. Kdekoli umřeš, umru, a tu pochována budu. Toto mi učiň Jehova, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou.“ Rut byla za toto šlechetné jednání bohatě odměněna. Stala se šťastnou ženou bohabojného a zámožného Bóze a též předkem krále Davida a Ježíše Krista. Dokonce i jedna biblická kniha byla podle ní pojmenována! — Rut 1:16, 17.

‚Jehova tě odmění.‘ Jaká je to obšťastňující myšlenka, posilující víru! Ale kdo může doufat v odměnu? Jistě ne činitelé bezzákonnosti. Bůh odměňuje pouze ty, kteří jej uznávají za svého Boha a kteří se snaží, aby se mu líbili. Rut na to myslela, jak ukazují její slova k Noémi. Jak by to mohlo být sobecké, když nám Boží slovo říká, že chceme-li se líbit Jehovovi Bohu, musíme nejen věřit, že existuje, ale také, že „odměňuje ty, kteří jej vážně hledají“? — Žid. 11:6.

Rodiče a děti, manželé a manželky, zaměstnanci i zaměstnavatelé, stejně jako dozorci, pomocní služebníci a jednotliví členové křesťanského sboru — všichni mají určité povinnosti. Mezi nimi si někteří mohou myslet, že nejsou oceněni, že jsou vykořisťováni nebo ošizeni. Jiní zas mohou mít dojem, že jejich práce je zdlouhavá, jednotvárná a neuspokojující a že mají malou nebo žádnou vyhlídku na změnu. Lidé, kteří nevěří v Boha, ve svém zoufalství a rozčílení vyvolávají nepokoje a dopouštějí se násilných činů. Křesťané to nemusí dělat. I když nemohou změnit své postavení, i když nemohou zlepšit svůj úděl čestným způsobem tím, že se dovolávají rozumu a snaží se dosáhnout pokojnou cestou svého cíle, mohou čerpat útěchu. Kde? V myšlence, že když správně jednají, líbí se Jehovovi Bohu a že jím budou odměněni jak nyní, tak i v budoucnosti.

„Již nyní odměněni? Jak?“ můžeš se zeptat. Jehova Bůh používá mimo jiné své anděly, aby odměnil ty, kteří jednají správně. Stále znovu jsou Jehovovým služebníkům poskytována požehnání, která je možno považovat za odpověď na jejich modlitby, za bezprostřední působení Jehovy skrze jeho anděly. Další prostředek, který používá Jehova Bůh, aby odměnil své věrné služebníky, je jeho svatý duch. Často jej Bůh vkládá do mysli a srdce některých ze svých věrných služebníků, aby projevili jiným služebníkům Jehovovu dobrotu, čímž jsou určitým způsobem odměněni. Rut byla na příklad odměněna Jehovou prostřednictvím člověka, Bóze, příbuzného její tchýně Noémi. — Rut 4:9–17.

Že Jehovovi služebníci mohou očekávat od svého Boha požehnání, vyplývá ze zaslíbení v Příslovích 10:22: „Požehnání Jehovovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.“ Což neřekl také Ježíš, že když jeho následovníci budou hledat nejprve Boží království a jeho spravedlnost, budou jim přidány všechny ostatní nutné věci? — Mat. 6:33.

Kromě toho odměňuje Jehova Bůh již dnes své služebníky, kteří se opravdu snaží se mu líbit, pokojem srdce se spokojeností a štěstím — a to jistě není nepatrná „mzda“. Ano, „oddanost Bohu spojená se skromností“ je velký zisk. (1. Tim. 6:6, NS) Jistě je šťastný člověk, který může říci jako apoštol Pavel: „Neboť jsem se naučil být skromný, ať jsem v jakýchkoli poměrech“, to znamená spokojený. Proto čteme o patriarchovi Abrahamovi, který sloužil Jehovovi Bohu až do vysokého stáří 175 let, že umřel „starý a uspokojený“. — Fil. 4:11; 1. Mojž. 25:8.

Jehova Bůh odměňuje tedy i dnes své věrné služebníky. Statisíce věrných křesťanských svědků Jehovových to může dokázat. Důkazem toho jsou jejich kongresy, kde je zvlášť nápadné, že jsou šťastni, když jich je tolik pohromadě.

A pak, ovšem, je zde jejich naděje na budoucí odměnu, na kterou opětně poukazuje Bible. Ježíš ujistil své následovníky, že jim „bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých“. Apoštol Pavel dal křesťanům ujištění, když uzavřel své působivé vysvětlení o vzkříšení slovy: „Proto, moji milovaní bratři, staňte se pevnými a nepohnutelnými a mějte stále mnoho práce v Pánově díle, vědouce, že vaše práce ve spojení s Pánem není marná.“ Podobně řekl křesťanským otrokům svých dnů: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší, jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví.“ — Luk. 14:14, NS; 1. Kor. 15:58, NS; Kol. 3:23, 24, NS.

Proto můžeme být bez pochyb, že Jehova Bůh odměňuje ty, kteří se drží jeho zásad a činí to, co se mu líbí. Již dnes jsou odměněni a mohou též s důvěrou doufat, že budou odměněni v určenou dobu i v budoucnosti. Proto nejsou sobečtí, nýbrž berou pouze Jehovu za slovo, jako Jozue, když napomínal Izraelity: „Nepochybilo ani jedno slovo ze všech slov nejlepších, kteráž mluvil Jehova Bůh váš o vás; všechno se naplnilo vám, ani jediné slovo z nich nepominulo.“ (Jozue 23:14) Proto vzhlížej k Jehovovi Bohu pro odměnu!