Nemilosrdný otrok

Tento článek je zvlášť určen ke čtení s dětmi

UBLÍŽIL ti již někdy někdo? Zranil tě již někdo nebo urazil? To tě jistě bolelo, že je to pravda?

Měl by ses v takovém případě chovat k tomu člověku právě tak, jako se choval on? Co myslíš?

Někteří lidé odplácejí zlé zlým. Ale Ježíš řekl, že to není dobré. Učil, že těm, kteří nám ublížili, máme odpouštět. Co však když je k nám někdo často drzý nebo nás uráží? Jak často mu máme odpouštět? To chtěl jednou vědět apoštol Petr. Proto se ptal velkého Učitele: ‚Musím mu až sedmkrát odpouštět?‘

Ježíš neřekl Petrovi, že sedmkrát je příliš mnoho. Řekl: ‚Máš mu odpustit sedmasedmdesátkrát, když tak často proti tobě zhřešil.‘

To tedy znamená, že musíme jinému odpouštět velice často! Možná, že si nemůžeme ani vzpomenout, že by nám někdo tak často udělal bezpráví nebo něco zlého, nemyslíš? A to tím chtěl Ježíš ukázat. Měli bychom druhým stále znovu odpouštět. Neměli bychom se snažit si připomínat, jak často nám jiní lidé ublížili. Když nás prosí o odpuštění, pak bychom jim měli odpustit.

Ježíš chtěl ukázat svým učedníkům, jak je to důležité, že je člověk ochoten odpouštět. A proto když odpověděl Petrovi na otázku, vyprávěl svým učedníkům příběh. Chtěl bys jej slyšet?

Byl jednou jeden král. Byl to dobrý král. Byl velmi laskavý. Půjčil svým otrokům dokonce peníze, když byli v nouzi.

Ale jednoho dne chtěl král mít své peníze zpátky. Proto si svolal své otroky, kteří mu byli dlužni peníze, a vyzval je, aby zaplatili své dluhy. Byl přiveden člověk, který dlužil králi 60 miliónů peněz! To je spousta peněz. To je víc, než jsem kdy v životě měl.

Otrok spotřeboval královy peníze a neměl nic, co by mu mohl splatit Tu poručil král, aby byl tento otrok prodán. Také jeho žena a jeho děti a vše, co mu patřilo, měly být prodány. A peníze, které by se za to dostaly, měly být splaceny králi. Co myslíš, jak asi bylo tomu otroku?

Otrok byl velmi sklíčený. Ihned padl před krále na zem a sklopil oči. ‚Prosím, neudělej mi to‘, prosil krále. ‚Dopřej mi čas a já ti splatím všechno, co ti jsem dlužen.‘ Co bys ty udělal s tím otrokem, kdybys byl králem?

Dobrý král měl soucit s tím otrokem. Proto mu řekl, že nic nemusí splácet. Nemusel z 60 miliónů peněz skutečně vrátit ani jediný! To ho jistě muselo učinit velmi šťastným!

Ale co udělal pak otrok? Když vycházel, potkal jiného otroka, který mu byl dlužen 100 peněz. To jistě není mnoho ve srovnání s 60 milióny peněz. Muž chytil svého spoluotroka za límec a začal ho škrtit. Řekl mu: ‚Splať mi těch sto peněz, které jsi mi dlužen.‘

Můžeš si představit, že někdo může tak jednat? Král mu odpustil velký dluh a nyní napadl svého spoluotroka a žádal, aby mu splatil sto peněz. To neprozrazuje dobrotivost.

Otrok, který mu byl dlužen pouze sto peněz, byl chudý. Nemohl ihned splatit peníze. Padl tedy na kolena před svým spoluotrokem a prosebně řekl: ‚Prosím, dopřej mi čas a já ti splatím všechno, co ti jsem dlužen.‘ Měl muž dopřát svému spoluotroku čas? Byl bys to ty udělal?

Tento muž nebyl tak dobrý jako král. Chtěl mít ihned zaplaceno a protože jeho spoluotrok to nemohl udělat, dal ho uvrhnout do vězení. Nebyl ochoten odpustit mu dluh.

Ostatní otroci to vše pozorovali. Nelíbilo se jim to. Měli soucit s otrokem, který byl dán do vězení. Proto šli ke králi a řekli mu to.

Králi se to také nelíbilo, co se stalo. Rozzlobil se na nemilosrdného otroka. Zavolal ho k sobě a řekl mu: ‚Zlý otroku, neodpustil jsem ti všechno, co jsi mi byl dlužen? Neměl bys také odpustit dluh svému spoluotroku?‘

Otrok se mohl od dobrého krále něco naučit. Ale neudělal to. A proto dal nyní král nemilosrdného otroka uvěznit, dokud nesplatí 60 miliónů peněz. Ve vězení si přirozeně nemohl nikdy vydělat tolik peněz, aby mohl zaplatit svůj dluh. Proto tam musel zůstat, dokud neumřel.

Když Ježíš skončil svůj příběh, řekl ke svým následovníkům: ‚Právě tak bude jednat můj nebeský Otec s vámi, když každý z vás nebude od srdce odpouštět svému bratru.‘ — Mat. 18:21–35.

Podívej se, všichni jsme Bohu velmi mnoho dlužni. Všechno dobré, co máme, jsme dostali od Boha. Náš život pochází od Boha. Ale protože často jednáme nesprávně, mohl by nám jej vzít. Za celý život nemůžeme tolik vydělat, abychom Bohu zaplatili, co jsme mu dlužni.

Ve srovnání s tím, co my jsme dlužni Bohu, dluží nám jiní lidé velmi málo. Co jsou nám dlužni, odpovídá stu penězům, které dlužil jeden otrok druhému. Ale co jsme my dlužni Bohu, odpovídá 60 miliónům peněz, které dlužil otrok králi.

Bůh je velmi laskavý a odpouští náš dluh. Činí to, ale pouze tehdy, když věříme v jeho Syna Ježíše a když odpouštíme jiným, kteří nám nějak ublížili. Neměli bychom o tom trochu přemýšlet?

Co tedy uděláš, když ti někdy někdo ublíží, ale pak řekne, že je mu to líto? Odpustíš mu? A co uděláš, když se to stane častěji? I tehdy mu odpustíš?

Když bychom to byli my, kdo žádá o odpuštění, nechtěli bychom, aby nám druhý odpustil? A my bychom měli jednat stejně. Neměli bychom jen říci, že mu odpouštíme, ale měli bychom mu skutečně ze srdce odpustit. Když to děláme, ukazujeme, že opravdu chceme být následovníky velkého Učitele.