Otázky čtenářů
● Jaký je křesťanský názor na placení účtů?
Tato otázka se vztahuje na nesčetné situace, ale odpověď je vcelku velmi jednoduchá. Jistě zde platí rada Římanům 13:8: „Nebuďte nikomu nic dlužni, kromě toho, abyste se navzájem milovali.“ Jistě by bylo nelaskavé, kdyby někdo neplatil peníze, které je dlužen, ať je již dlužen proto, že si je vypůjčil, nebo že přijal zboží nebo nějakou službu. Na to myslí žalmista, když píše: „Vypůjčuje bezbožník a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí a rozdává.“ — Žalm 37:21.
Sem také patří skutečnost, že křesťané jsou poctiví! Apoštol Pavel velice krásně vyjádřil tuto myšlenku slovy: „Máme důvěru, že máme poctivé svědomí, protože si přejeme chovat se ve všem čestným způsobem.“ (Žid. 13:18, NS) Když něco kupujeme, dáváme tím vlastně najevo, že chceme zaplatit obdržené zboží. Je rozumné z celé řady důvodů platit hotově a nedovolit, aby se nastřádaly účty. Může se však stát, že křesťan při koupi obdrží účet. Většinou je každý, kdo dostane účet, povinen zaplatit, co si koupil; jinak musí počítat se soudními kroky. Křesťan chce odpovídat ujednání při koupi zboží nejen ze strachu před takovými následky, nýbrž také z vlastního přání. Uznává a následuje Ježíšovu radu: „Prostě ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne. — Mat. 5:37, NS.
Mezi lidmi světa, kteří málo oceňují Boží uznání, je běžné, že jsou vědomě nedbalí, když jde o placení účtů. Mnohé z nich odpuzuje myšlenka vniknout do obchodu a ukrást zboží s polic. Ale nedělají si nic z toho, když totéž zboží odnesou dveřmi a pak se úmyslně brání je zaplatit. Je to jiné, než něco ukrást?
Někdy dostaneme účet za služby, na příklad z dílny, od lékaře nebo z nemocnice. Skutečnost, že jsme nedostali žádné zboží nebo předměty, nic nemění na existenci našeho závazku. Význačný, pro všeobecně platné právnické stanovisko, je citát: „Pro nedostatek opačných okolností, je možno vyvozovat, že někdo, kdo prosí jiného o určité služby, tím dává najevo, že je ochoten zaplatit za výkon služby.“ (American Jurisprudence) Jednáme rozumně a vyvarujeme se těžkostí, když si pokud možno předem zjistíme, co bude požadováno. To platí, ať jednáme se zubním lékařem, advokátem, lékařem, nebo s řemeslníkem, truhlářem, malířem nebo elektrikářem. Ježíš doporučil takový postoj, totiž pěstovat prozíravost, když řekl: „Kdo z vás, kdo chce stavět věž, nesedne si nejdříve, aby spočítal náklady a viděl, zda má dost, aby ji dokončil?“ — Luk. 14:28, NS.
Svědkové Jehovovi jsou velmi známí svou poctivostí ve všech životních situacích. A tak to také má být. Vědí, že chtějí-li získat Boží uznání, musí být poctiví ve svých finančních záležitostech stejně jako v každém jiném okruhu svého života. Proto se neúčastní „rafinovaných“ obchodních činností, jimiž jsou podváděni zákazníci nebo vláda, neospravedlňují žádné nepoctivé nebo pochybné obchody, které jsou zastírány pomocí zákonů korporace nebo jistými právnickými zchytralostmi, a také úmyslně neprodlévají s placením. Ve všech těchto věcech jednají podle rady Bible, aby byli poctiví a vyvarovali se lži, podvodu a hrabivosti. — Kol. 3:9; Ef. 4:28; 1. Kor. 6:8–10.
Když se jednou opravdu stane vzácný případ, že je křesťanovi něčím neočekávaným, na příklad neštěstím, znemožněno okamžitě zaplatit účet, dá se vést svou poctivostí a spravedlností. Z ohledu na svého věřitele se s ním může spojit a vysvětlit mu situaci. Pravděpodobně věřitel ocení křesťanovu poctivost a svolí, že přijme menší částky, místo aby předal případ inkasní kanceláři a pak dostal pouze část zadrženého obnosu. Zřejmá poctivost křesťana, který je rozhodnut zaplatit účet, je v jasném protikladu k postoji těch, kteří účet, jejž nemohou nebo nechtějí zaplatit, prostě ignorují.
Křesťan tedy může sám zaplacením účtu zachovávat dobrou pověst, kterou mají svědkové Jehovovi jako poctiví lidé. Pak nebude způsobena potupa sboru a bude se dále pochvalně mluvit o cestě pravdy. — 2. Petra 2:2.