Proč křičet?

KDYŽ nedávno přišel čtyřletý chlapec za matkou do kuchyně, vyklouzl mu z ruky kbelíček. Po čistě umyté podlaze se rozsypal písek. Matka zlostně křičela a tloukla jej, až upadl na zem. S ještě větším křikem se pak vyřítila z kuchyně a nechala malého chlapce ležet na zemi.

Viděl jsi někdy něco podobného? Bylo to u tebe doma?

Takový křik se dnes vyskytuje v rodině často. Nejen rodiče křičí na děti, ale často na sebe křičí i manželé. Proč?

Jsou lidé, kteří myslí, že je to normální. Jejich rodiče na sebe křičeli, jejich známí rovněž. Možná, že slyšeli, že je škodlivé potlačovat projevy citů. Proto se cítí ospravedlněni, když křičí, jakmile dostanou zlost.

Často křičí ženy, když cítí, že jsou vystaveny tlaku. Děti mohou být nemocné a podrážděné. Snad se matka sama necítí dobře. Snad byla vyrušována při přípravě večeře. Ano, zdá se, že jde všechno napříč a ona neví, co si počít. Za takových okolností není divu, že je nakloněna ke křiku.

I muži jsou víc a víc vystaveni tlaku. Někdy je to následek finančních starostí. Snad se otci zdá, že ztratí místo. Možná, že je nervově zcela vyčerpán. Pak stačí nejmenší podráždění — na příklad hlučné děti —, aby se tak rozčílil, že myslí, že musí vybuchnout hlasitými slovy.

Je takový výbuch hněvu užitečný? Naopak, může být škodlivý jak jemu samotnému, tak i tomu, na něhož křičí. Pohleď, co se děje v těle člověka, který dává průchod svému hněvu křičením:

Krevní tlak stoupá. Oběh krve je omezován, zažívání porušeno. Tělesný obranný systém je vystaven nadměrnému vypětí. Může dojít k vážným stavům jako k mozkové mrtvici nebo srdečnímu záchvatu. Návaly vzteku mohou skutečně zkrátit život!

Jaký to má účinek na druhé, na příklad na manželského partnera, když se na něj křičí? Vzbuzuje to v něm přání, být se svým manželským druhem? Bude toužit po tom, aby jej večer uviděl a objal?

Lékař v New Yorku řekl o účinku, který má na dítě časté křičení: „Dítě je určitě zraňováno ve svém citovém životě. Často se cítí hoch odcizen svým rodičům. Někdy je zdrženlivý a může se dopustit nenormálních, i trestných činů.“

Vyplatí se křik, bereme-li v úvahu jeho působení na tělesný stav i citový život? Zlepší to stávající situaci? Bude dítě, na něž se křičí, na tebe hledět s úctou a láskou? Nebo se bude v tvé přítomnosti cítit stísněně a bude se ti vyhýbat?

Znamená to však, že člověk nemá nikdy zvýšit svůj hlas? Někdy musí rodiče svým dětem projevit pevnost a poněkud silnější hlas může dát důraz jejich stanovisku. Ovšem nesmí to být ani neovládaný hněv, který se projeví slovy, ani přímý výbuch.

Boží slovo, Bible, zastupuje praktické stanovisko v této věci a obsahuje výborné povzbuzení: „Nechť je od vás vzdálena každá zlomyslná hořkost a zlost a hněv a křik a urážlivé řeči, spolu se vším, co škodí. Ale staňte se laskavými k sobě navzájem, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějíce, stejně, jako Bůh také vám ochotně odpustil skrze Krista.“ — Ef. 4:31, 32, NS.

Jistě uznáš, že to je výtečná rada. Možná, že se zeptáš: „Ale co mám dělat, když si nemohu pomoci a křik a nadávky mi samy vyskočí ze rtů?“

Výrobci drog poukazují při vychvalování svého zboží na to, že to je pravý okamžik sáhnout po uklidňujícím prostředku. Avšak uchylovat se k drogám — to není trvalá odpomoc. Spíše to může způsobit ještě horší problémy.

Jiná rada, která se obyčejně dává, je-li někdo náchylný ke křiku, je „počítat do deseti“. Tím se získá čas k uklidnění a zadržení hněvivých slov. To může pomoci.

Avšak je něco mnohem užitečnějšího, co může dělat ten, kdo miluje Boha. Může se zastavit a v tom okamžiku, kdy by chtěl křičet, se pomodlit k Jehovovi. Jeden z Kristových apoštolů, když poukazuje na to, jak je účinné vyhlížet k Bohu o pomoc, říká, že Bůh může „učinit v přehojné míře více než to, oč prosíme nebo si představujeme“. — Ef. 3:20, NS.

Jistě ti může pomoci ten, který chce, aby byl od nás vzdálen „. . . křik a urážlivé řeči“, abys byl klidný, když bys chtěl hlasitě křičet. Avšak ty musíš k němu přijít v modlitbě a prosit jej o pomoc.

Jsou ještě jiná praktická opatření, jsi-li náchylný ke křiku, na příklad: Když je to možné, vzdal se od předmětu své nepříjemnosti nebo problému. Jdi na procházku. Poslouchej uklidňující hudbu. Odeber se na místo, kde se můžeš v klidu posadit a číst Bibli a přemýšlet o jejích povzbudivých slovech, která přicházejí od Boha. Abychom měli ustavičně Boží schválení, musíme používat to, co říká, včetně jeho vážného napomenutí, abychom odložili zvyk křičet.

Je hlasité křičení vůbec někdy ospravedlněno? Ano. Na příklad, když je tvůj život v nebezpečí nebo když se snažíš odrazit útok. Pod Božím zákonem ve starém Izraeli musela zasnoubená panna hlasitě křičet, když jí hrozilo znásilnění. To jsou ovšem mimořádné okolnosti a zde to neznamená ztrátu sebeovládání. — 5. Mojž. 22:23–27.

Když jsi náchylný ke křiku ještě za jiných podmínek, pak se zastav a rozvaž si následky. Chceš si sám tělesně škodit, chceš ostatní od sebe odpudit a nepříznivě ovlivnit své postavení před Bohem? Není-li to tvé přání, namáhej se, abys byl laskavý, plný něžného slitování a odpouštění. S Boží pomocí budeš s to se držet na uzdě, když jsi náchylný ke křiku.