Ti, kteří vyhledávali nejlepší místa
Tento článek je určen zvláště ke čtení s dětmi
Jsou lidé, kteří by pro sebe chtěli mít to nejlepší a berou si to, dříve než si to může vzít někdo jiný. Už sis toho také povšiml? Já jsem to už pozoroval.
Jednou jsem na příklad při jídle viděl, jak kolovala velká mísa s dobrými koláči. Jak šla mísa z ruky do ruky, pozoroval jsem, že každý dává pozor jenom na to, aby dostal největší kousek. Co myslíš, je to správné?
Pozoroval jsem ještě něco jiného. Jeden otec s matkou vzali své děti na návštěvu k příteli. Když přišli do přítelova domu, vyhledaly si děti rychle nejpohodlnější židle. Je to správné? Měly si sednout na nejlepší místa?
Když byl na zemi velký Učitel, stalo se jednou něco podobného. Byl pozván na slavnostní hostinu do domu jednoho vznešeného farizea. Bylo pozváno mnoho hostů. Když přicházeli ke stolu, všiml si Ježíš, že vyhledávali nejlepší místa, čestná místa. Chtěl bys slyšet, co jim Ježíš řekl?
Vyprávěl jim příběh, který pro ně obsahoval dobrou radu a který obsahuje dobrou radu i pro některé z nás dnes.
Ježíš řekl: ‚Jsi-li pozván k velké svatební hostině a jdeš tam, potom si nesedej na čestné místo, protože by se mohlo stát, že byl také pozván někdo, kdo je váženější než ty. Potom by k tobě mohl hostitel přijít a říci: „Pusť tohoto muže na své místo.“ Potom by ses styděl, protože by všichni přítomní viděli, jak si sedáš na nižší místo.‘
Hostům, kteří si tehdy vyhledávali nejlepší místa, chtěl Ježíš ukázat, jak by měli jednat. Proto jim dále řekl:
‚Jsi-li pozván na svatební hostinu, posaď se na nejnižší místo. Potom může přijít ten, kdo tě pozval a může říci: „Příteli, mám pro tebe lepší místo, než je toto!“ Potom si tě budou všichni ostatní vážit, protože můžeš postoupit na lepší místo.‘ — Lukáš 14:1–11.
Porozuměl jsi, co chtěl Ježíš říci tímto příběhem? Abychom viděli, jestli jsi tomu rozuměl, podívejme se na příklad. Představ si, že bychom k někomu šli na oběd. Vyhledal by sis nejpohodlnější křeslo, když by sis chtěl sednout? Nebo bys nechal nejlepší místo někomu jinému? Co myslíš, co by od tebe očekával Ježíš?
Někdo snad řekne, že se Ježíš nestará o to, co děláme. Myslíš, že to tak je? Když byl Ježíš při slavnostní hostině ve farizeově domě, dával pozor na to, jaká místa si lidé vyhledávali. Nemyslíš, že má stejný zájem o to, co děláme my dnes? Protože Ježíš je nyní v nebi, může nás jistě pozorovat ještě lépe.
Vede to k pokoji a jednotě mezi lidmi, jestliže se každý snaží získat nejlepší místo? Nevede to spíše k hádkám a nepokoji? Co myslíš?
Někdy se to stává, když děti smějí jet společně na výlet. Jakmile se otevřou dveře vagónu, tlačí se všechny dovnitř, aby dostaly nejlepší místa, místa u okna, a hned vznikají hádky. Jsou na sebe zlé, protože by každý chtěl mít nejlepší místo. To se může stát i tehdy, když si jdou děti hrát ven s míčem. Než si začnou hrát, začnou se možná hádat o to, kdo má být první. Není škoda, že se stávají takové věci?
Touha po tom, být první, může působit mnoho těžkostí. Způsobila těžkosti i mezi Ježíšovými apoštoly. Věděl jsi to? Budu ti to vyprávět.
Jednoho dne přišli k Ježíši bratři Jakub a Jan. Tito apoštolové byli Ježíšovými dobrými přáteli. Proto mu řekli: ‚Chtěli bychom, abys nám prokázal laskavost.‘
‚Co mám pro vás udělat?‘ zeptal se Ježíš.
Řekli mu: ‚Nech nás sedět ve svém království vedle sebe, jednoho po své pravici a druhého po své levici.‘ Tito bratři toužili po prvních místech v království. Toužili po čestných místech.
Co si však myslíš? Jak se to dotklo ostatních deseti apoštolů, když slyšeli, co chtěl Jakub a Jan? Rozzlobili se! Ježíš proto musel dát všem dobrou radu.
Ježíš jim řekl, že panovníci národů chtěli být velcí a vážení, usilovali o vysoká postavení a chtěli, aby je každý poslouchal. Ale Ježíš vysvětlil svým následovníkům, že mezi nimi to nesmí být takové. Naopak, řekl jim: „Kdo chce být první mezi vámi, musí být otrokem všech.“ Představ si to! — Marek 10:35–45, NS.
Víš, co dělá otrok? Slouží ostatním, nenechává se od ostatních obsluhovat. Zaujímá nejnižší místo, ne první místo. Nechová se tedy tak, jako by byl nejdůležitější osobou, ale tak, jako by neměl co říci. A pamatuj na to, že Ježíš řekl, že kdo chce být první, měl by jednat vůči ostatním jako otrok.
Co si teď myslíš, co to znamená pro nás? Hádal by se otrok se svým pánem o to, kdo má dostat první místo? Nebo by se hádal o to, kdo má jíst první? Co myslíš? Ježíš ukázal, že otrok vždy dává svému pánu přednost. Neměli bychom to také dělat? — Lukáš 17:7–10.
Ano, jako křesťané bychom měli vždy dávat přednost ostatním. Velký Učitel to dělal a jestliže se řídíme jeho příkladem, budeme se Bohu líbit.