Porozumět zázrakům Bible

ZÁZRAKY Bible upoutávaly odedávna čtenáře Božího slova. Jistě jsi též slyšel nebo četl o podivuhodných zázracích, které způsobil Ježíš Kristus, na příklad když proměnil vodu ve víno, nebo vzkřísil mrtvé. Někteří lidé pochybují o zázracích zaznamenaných v Bibli. Čím víc se však dozvíš o tomto zajímavém tématu, tím lépe budeš moci pomáhat jiným porozumět těmto zázrakům a to posílí jejich víru.

Uspokojivé zodpovězení otázek, které vždy znovu vyvolává téma zázraků, předpokládá dokazování, jež ukáže, že zázraky 1. jsou působeny vyšší mocí, 2. že jsou možné z vědeckého stanoviska a 3. jaký mají důvod nebo jakému účelu slouží. Zázrak je pro pozorovatele něco, co by sám nikdy nemohl udělat a co také plně nechápe. Je to výkon, který předpokládá síly a znalosti přesahující jeho vlastní síly a znalosti. Ale pro toho, kdo má tuto sílu, to není zázrak. Ví, co dělá, a může to též udělat.

Kdo chce porozumět zázrakům Bible, musí především věřit v Boha. Kdo věří v Boha — zvláště v Boha stvoření —, nemůže popřít, že Bůh má moc činit díla, nad nimiž člověk s úctou žasne. — Řím. 1:20.

ZÁZRAKY A PŘÍRODNÍ ZÁKONY

V jakém vztahu jsou zázraky k přírodním zákonům? Vědci objevili různé jednotné procesy v přírodě a poznali, že tato jednotnost je působena určitými zákony. Encyklopaedia Britanica uvádí jako příklad „přírodního zákona“ zákon zemské přitažlivosti. Vědci připouštějí, že tyto zákony jsou velmi složité, ale též velmi spolehlivé. Tím, že hovoří o „zákonech“, mlčky přiznávají, že zde musí být někdo, kdo je nechal vstoupit v platnost.

Skeptikové, kteří uznávají tyto zákony, považují zázrak za porušení zákonů, jež přijímají přirozeně jako neměnitelné a nezvratné; proto jsou zázraky podle jejich názoru nemožné. Nesmíme však zapomínat, že plně nerozumějí působení těchto zákonů.

A přece zastávají stanovisko: „Něco, co je pro nás nepochopitelné a nevysvětlitelné, pokud známe tyto zákony, se nemůže stát.“

Významní vědci však jsou již opatrnější v tvrzení, že něco je nemožné. John R. Brobeck, profesor university v Pensylvánii, říká:

„Dnes nesmí vědec s dobrým svědomím říci, že je něco nemožné. Smí snad jen říci, že je to nepravděpodobné. Snad smí říci, že je něco nemožné podle dnešního stavu naší vědy. Věda nesmí tvrdit, že zná všechny vlastnosti hmoty a všechny formy energie . . . S čím se musí počítat [u zázraku], je zdroj energie, který je ještě neznámý biologii a fyzice. Ve Svatém písmu je tento zdroj energie označován jako Boží síla.“ (Time, 4. července 1955)

Toto vyjádření je od té doby potvrzeno dalšími vědeckými pokroky.

Dá se říci, že vědci znají všechno o vlastnostech tepla, světla, atomů a atomových jader, elektřiny nebo jiných zdrojů energie nebo látek v normálních poměrech? Nikoli, a tím méně znají všechno o jejich vlastnostech v neobvyklých poměrech.

Na příklad nedávno byly podnikány důkladné výzkumy reakcí určitých prvků při extrémním chladu a při tom byly pozorovány u prvků zvláštní jevy. Olovo je špatný elektrický vodič. V tekutém heliu, které má teplotu minus 271°, stává se olověná deska výborným vodičem a silným elektromagnetem, když je v blízkosti umístěna tyčinka magnetu. Při takové neobyčejně nízké teplotě se zdá, že helium se vysmívá zákonu tíže, protože šplhá po stěně skleněné nádoby až po okraj a pak odkapává po vnější straně. (Hmota, Vědecká knihovna Life, str. 68, 69, angl.)

ŽÁDNÉ PORUŠENÍ BOŽÍCH ZÁKONŮ

Takové objevy udivily vědce a zdánlivě zvrátily jejich dřívější názory. Jakým právem by tedy někdo chtěl říci, že Bůh porušil své vlastní zákony mocnými skutky, nad nimiž lidé žasnou a které považují za zázraky? Stvořitel vesmíru ovládá dokonale věci, které stvořil, a může je řídit v rámci zákonů, jež do nich vložil. (Job, kapitola 38) Není proto zapotřebí, aby porušoval zákon. Bůh si neodporuje. Může si vytvořit předpoklady nutné pro takové činy; může určité reakce v rámci svých zákonů urychlit, zpomalit, změnit nebo odstranit.

Jistě se nemůže říci, že vědec, který chemický proces zahřátím, ochlazením nebo přidáním kyslíku urychlí nebo zpomalí, porušuje přírodní zákony nebo je ruší. A přece jsou lidé, kteří pochybují o zázracích Bible, včetně „zázraku“ stvoření. Chtějí znát všechny předpoklady a všechny dosavadní procesy a domnívají se, že stvořitel může působit jen uvnitř úzkých hranic, které připouští jejich porozumění o přírodních zákonech.

Jeden švédský profesor fyziky plasmatu připouští, že vědci nevědí všechno. Říká: „Nikdo nepochybuje o tom, že atmosféra země je poslušná zákonů mechaniky a atomové fyziky. A přece je pro nás velmi obtížné určit, jak působí tyto zákony, kterým jsou podrobeny Země, Slunce i Měsíc a v jejich rámci mohou lidé konat neobyčejné věci. Jistě může Bůh ovlivnit zákony tak, že je jimi dosaženo výsledku, který by lidé neočekávali. Nebylo pro něho problémem rozdělit Rudé moře, aby ‚vody tvořily po straně zeď‘. — 2. Mojž. 14:22.

Existence zákonů — jako zákona o zemské přitažlivosti — vyžaduje zákonodárce neobyčejné, nadlidské inteligence a moci. Když to uznáme, bylo by rozumné pochybovat o tom, že může působit zázraky? Bylo by rozumné chtít omezit jeho působení na nekonečně malý okruh vědomostí a zkušeností člověka? Job popisuje temnotu a pošetilost, do nichž Bůh nechává upadnout ty, kteří se mu chtějí rovnat moudrostí. — Job 12:16–25; srovnej Římanům 1:18–23.

OPAK LIDSKÉ ZKUŠENOSTI?

Tvrzení některých lidí, že tyto zázraky se nestaly, nedokazuje, že se nestaly. Mohli bychom dnes pochybovat o jakékoli historické události, protože jsme ji neprožili a protože již dnes nejsou očití svědkové, kteří by ji mohli potvrdit. To však nemění nic na historické skutečnosti.

Někteří lidé říkají, že zprávy o zázracích odporují lidské zkušenosti. Kdyby vědci zastávali takový postoj, bylo by mnohem méně výzkumů a objevů nových věcí a mnohem méně vynálezů. Například by již dávno byli přestali zkoumat „nevyléčitelné“ nemoci, aby je uzdravovali, nebo podnikat lety k jiným planetám. Nad tím, co se dnes dokáže, by byli lidé staré doby žasli a mnohé, co pro moderního člověka je každodenní všednost, by byli považovali za zázrak.

BIBLICKÉ ZÁZRAKY NEJSOU POUHÉ PŘÍRODNÍ JEVY

Někteří odpůrci biblických zázraků namítají, že je možno vysvětlit tyto zázraky vědecky a logicky jako prosté přírodní jevy. Dejme tomu, že při některých šlo na příklad o zemětřesení. (1. Sam. 14:15, 16; Mat. 27:51) To však nedokazuje, že při tom nezasáhl Bůh. Tyto události (na příklad zmíněné zemětřesení) nebyly jen mocné činy, nýbrž nastaly též v pravý čas, a to plně vylučuje jakoukoli náhodu.

Následující příklad to znázorní: Někteří lidé tvrdili, že manna, kterou byli živeni Izraelité, byla sladká, lepkavá hmota z tamaryšků a jistých keřů a ještě dnes ji lze nalézt na poušti. I kdyby toto pochybné tvrzení bylo pravdivé, bylo zásobování Izraelitů potravou přece zázrakem. Manna totiž padala v přesně stanovený čas; sedmý den v týdnu se na zemi neukázala. (2. Mojž. 16:4, 5, 25–27) Také se v ní objevili červi a začala zapáchat, když byla uchována do příštího dne, ale co bylo schováno na sabat, se nekazilo. — 2. Mojž. 16:20, 24.

ZNAKY BIBLICKÝCH ZÁZRAKŮ

Známe-li rysy biblických zázraků, je naše víra v zázraky posilněna. Jeden ze znaků spočívá v tom, že nikdy nebyly činěny skrytě. Některé byly způsobeny v soukromí nebo před malou skupinou, ale naproti tomu jiné veřejně, před tisíci nebo dokonce milióny pozorovatelů. (2. Mojž. 14:21–31; 19:16–19) Ježíš činil své skutky veřejně. Nedělal je tajně a uzdravoval všechny, kteří k němu přišli. — Mat. 8:16; 9:35; 12:15.

Biblické zázraky se vyznačují také tím, že nejsou působeny ze sobeckých důvodů — pro osobní čest nebo pro obohacení někoho —, ale především pro oslavení Boha. (Jan 11:1–4, 15, 40) V některých případech jsou lidé zázrakem doslova uzdraveni; ve všech případech pak zázraky způsobily duchovní uzdravení, že se lidé obrátili k pravému uctívání.

Biblické zázraky byly konány nejen ve spojení s živými, ale též s neživými věcmi. Byl utišen vítr a moře (Mat. 8:24–27), přestalo pršet a opět začalo pršet (1. Král. 17:1–7; 18:41–45), voda byla proměněna v krev nebo ve víno (2. Mojž. 7:19–21; Jan 2:1–11) atd. Také byly vyléčeny nejrůznější nemoce, dokonce malomocenství (2. Král. 5:1–14; Luk. 17:11–19) a vrozená slepota. (Jan 9:1–7) Tato různorodost zázraků je důkazem jejich věrohodnosti i toho, že stvořitel je jejich původcem, neboť logicky pouze stvořitel může ovlivnit všechny oblasti lidské zkušenosti a všechny formy hmoty.

ÚČEL ZÁZRAKŮ

Zázraky sloužily různým důležitým účelům. V podstatě potvrzovaly, že člověk dostal moc a podporu od Boha. (2. Mojž. 4:1–9) Jak u Mojžíše, tak u Ježíše mohli lidé právem dojít k tomuto závěru. (2. Mojž. 4:28–31; Jan 9:17, 31–33) Prostřednictvím Mojžíše slíbil Bůh proroka, který měl přijít. Zázraky, které působil Ježíš, pomáhaly těm, kteří byli očitými svědky, aby jej poznali jako tohoto proroka. — 5. Mojž. 18:18; Jan 6:14.

Když bylo křesťanství ještě v začátcích, pomáhaly zázraky, působené ve spojení s poselstvím, lidem poznat, že Bůh podporuje křesťanství a že se odvrátil od dřívějšího židovského systému věcí. Během času měly přestat zázračné dary, jež byly v prvém století. Byly nutné v počátečním stadiu křesťanských sborů. — 1. Kor. 13:8–11.

DNES JE SITUACE JINÁ

Dnes nepůsobí Bůh již žádné zázraky prostřednictvím svých křesťanských služebníků. Proč ne? Protože všechny nutné informace jsou přístupné každému, kdo umí číst, a těm, kteří neumějí číst, ale mají slyšící ucho, mohou pomoci zralí křesťané, kteří znají Bibli a studiem a zkušenostmi dosáhli moudrosti.

Není nutné, aby Bůh dnes působil zázraky, aby potvrdil Ježíše Krista jako jím dosazeného osvoboditele nebo aby dokázal, že podporuje své služebníky.

I kdyby Bůh dnes propůjčil svým služebníkům schopnost činit zázraky, nebyli by tím přesvědčení všichni lidé, protože ani všichni očití svědkové Ježíšových zázraků nepřijali jeho učení. (Jan 12:9–11) Posměvačům však je varovně poukázáno na to, že Bůh při zničení přítomného světa ještě vykoná podivuhodné skutky. — 2. Petra 3:1–10; Zjev. kap. 18, 19.

Lze říci, že ti, kteří tvrdí, že nejsou zázraky, buď nevěří v neviditelného Boha a stvořitele, nebo věří, že od stvoření nedokázal zvláštním způsobem svou moc. Ale jejich nevíra nečiní Boží slovo neplatné. — Řím. 3:3–4.

Biblická pravda o Božích zázracích, jejichž účel odpovídá pravdám a zásadám zapsaným v jeho Slově, posiluje naši důvěru v Boha. Dává nám pevné ujištění, že se Bůh postará o lidstvo a že své služebníky může ochránit a ochrání. To, co říká Bible o zázracích, nás posiluje ve víře, že Bůh v budoucnosti podivuhodným způsobem zasáhne a uzdraví všechny lidi, kteří mu jsou věrní, a požehná jim. — Zjev. 21:4.