Bůh, který se stará
JAK víme, že Bůh je dobrý? Proč by stejně tak nemohl být všemohoucí Bůh špatný, nebo alespoň mít nějaké špatné vlastnosti? Jak víme, že Bůh se opravdu láskyplně stará o lidstvo?
Takové otázky by mohly vystanout na mysli někomu, kdo čte žalmistova slova: „Dobrý a přímý je Jehova“ a Ježíšova slova: „Nikdo není dobrý, jen jeden, Bůh.“ — Žalm 25:8, NS; Mar. 10:18, NS.
Bůh, který je dobrý se musí starat láskyplně o své tvrostvo, o všechny jeho části; musí svými opařeními všechno udržet naživu.
Kromě toho bychom museli očekávat od Boha, který je dobrý, že dá lidem více než jen to, co potřebují k udržení svého těla. Musel by se též starat o to, aby mohli pomocí svých pěti smyslů dodávat potravu svému duchu. Boží rozumem obdaření tvorové nejsou zřejmě stvořeni k tomu, aby vedli jednotvárný, zdlouhavý život — pouhou existenci; mají schopnost vnímat okolní svět a radovat se z něho. Na zemi, v domově člověka, by měly být věci, které by člověka těšily a obšťastňovaly. Jak vypadají skutečnosti?
STVOŘENÍ DOKAZUJE, ŽE SE BŮH O NĚ LÁSKYPLNĚ STARÁ
Pohled na stvoření zodpoví naši otázku. Pomysleme na příklad na úrodnost země. Když je země správně užívána a obdělávána, přináší bohatý výnos. Uvažuj o zázraku ovocného stromu. Takové stromy jsou skutečně „továrny na ovoce“. Jejich větve jsou obtěžkány nesčíslnými výživnými plody. „Tovární výroba“ probíhá v tichosti a nezašpiní ani vzduch ani půdu či vodu: není žádný kouř, záření a hluk. Představ si, jak by vypadala továrna člověka (pokud by vůbec mohla být vynalezena), v níž by se vyrábělo ovoce, které roste v ovocné zahraně. Jaký by s tím byl spojen hluk, špína a nehezký pohled!
Avšak ovocné stromy poskytují nejen potravu, potěší nás i pohled na ně, i procházka pod nimi. Dávají stín a přispívají k obnově vzduchu vylučováním kyslíku.
A plody nejen utišují hlad, výborně chutnají, je požitek je jíst, jako všechno, co Bůh určil člověku za potravu.
Pak je zde též nesrovnatelná barevná nádhera stvoření, vůně a krása květin, nádherné západy slunce a všechno ostatní na zemi v největší rozmanitosti. Všechny tyto věci, které připravují člověku radost, jsou jakési „přídavky“, „zvláštní dary navíc“ pro potěšení smyslů člověka.
Někdo může nyní namítnout, že vůně květin, jejich barva atd., jsou nutné, aby přilákaly hmyz, který opyluje květy. To je pravda, ale je-li tento úkon jediným důvodem existence těchto „přídavků“, jak to, že jsou též pramenem potěšení, hlubokého vnitřního klidu a osvěžení člověka?
Bible nám říká, že člověk je stvořen k obrazu a podobnosti Boha, že stejně jako jeho stvořitel má schopnost vnímat. (1. Mojž. 1:26) Tyto mnohé krásné věci, které způsobují člověku radost, dokazují, že Bůh má rád své stvoření a stará se o ně i v těch nejmenších maličkostech. Žádný špatný Bůh nebo Bůh mající špatné vlastnosti by nemohl nebo nechtěl opatřovat svému tvorstvu všechno tak bohatě a láskyplně, že to dokonce přesahuje představivost jeho tvorů.
Mysli i na to, s jakou péčí byla stvořena země a zvláště život na ní. Každý jednotlivý tvor je přizpůsoben svému okolí a cítí se v něm dobře. Člověk se může přizpůsobit různým podnebím, ale většině ostatních tvorů neprospívá, jsou-li vzati ze svého přirozeného prostředí; někteří to dokonce nepřežijí. Vzájemný vliv biologických druhů, jejich komplikované vzájemné vztahy, oboustranná závislost, ano i absolutní nutnost jednoho druhu pro život jiných druhů — to nemůže být dílo Boha, který se nestará o své tvorstvo.
DŮKAZ Z OBLASTI EKOLOGIE
Ekologové jsou vědci, kteří studují vzájemné vztahy živého tvora a jeho živého i neživého prostředí. Neživé prostředí je země, voda, vzduch a energie. Existuje proměna energie ve formě „řetězu potravy“. Kromě toho ekologové udělali tuto zkušenost: Čím pečlivěji se prozkoumává způsob života určitého zvířete, tím jasněji se ukazuje, že toto zvíře je důležité pro ekologii svého životního prostředí. Jeden druh zvířat vymírá, když již nejsou určité jiné druhy; a porušení ekologické rovnováhy působí neblaze na ostatní životní formy, ano, toto působení zasahuje i člověka.
Pohleďme na příklad na pouhý hmyz. Lidé mají všeobecně určitý odpor k těmto zvířatům a když slyší slovo „hmyz“, myslí hned na „havěť“. Avšak studujeme-li svět hmyzu — hmyzu je mnohem více druhů než všech ostatních zvířat —, vidíme, že není žádný druh stvoření, kromě samotného lidstva, kde by byla Boží péče tak zřejmá. Přemýšlej o tom, co napsal ve výroční zprávě „Smithsonian Institute“ (1947) Carl D. Duncan, profesor entomologie a botaniky na universitě v San José:
„Škodlivý a nepřátelský hmyz tvoří jen malou část celého světa hmyzu, zatímco převážná většina je člověku buď přímo nebo nepřímo užitečná nebo je neutrální . . . Dr. Lutz odhadl, že ne více než půl procenta všeho hmyzu ve Spojených státech je skutečně škodlivé.“
O užitečné práci, kterou koná hmyz v lesích, článek píše:
„Proto je jasné, že by se naše lesy bez užitečné služby množství lesního hmyzu nikdy nebyly vyvinuly do dnešní nádhery, že jejich produktivita by byla daleko menší než je dnes, že by dříví bylo méněcennější, že by se daleko méně hodily za domov pro divoce žijící zvářata a že by dávno nebyly tak krásné a osvěžující jako jsou dnes. Kromě toho by byly plny odumřelých větví a stromků, které představují mnohem větší nebezpečí požáru, než jaké dnes známe, nebo což by bylo ještě pravděpodobnější, byly by zničeny tak častými zhoubnými požáry, že by nikdy nedosáhly stavu lesní dospělosti jak je známe dnes.“
O příspěvku hmyzu k zúrodnění půdy je citován Paul Knight, který říká:
„1. Organismy v půdě se starají o stálé přemísťování zrníček půdy tím, že dopravují spodní na povrch. Pozvolným rozmnožováním těchto zrníček půdy se zvětšuje úrodná vrstva humusu. 2. Činností půdních organismů je půda lépe odvodněna a provětrána. 3. Mrtvá těla hmyzu a červů obohacují zemi organickými látkami. 4. Exkrementy hmyzu jsou jako hnojivo stejně cenné jako exkrementy jiných zvířat. Ačkoliv výkaly jednotlivého hmyzu jsou nepatrné, výkaly všeho hmyzu vydají asi více než větších zvířat a velmi přispívají k úrodnosti půdy“.
Profesor Duncan uzavírá: „Není přemrštěné říci, že hmyz určuje charakter lidského světa ve větším rozsahu, než to dělá sám člověk, a že kdyby náhle zcela zmizel, svět by se tak změnil, že je velmi nepochybné, zda by byl člověk schopný udržet nějaký společenský pořádek.“
Když Adam zhřešil a Bůh jej proto již neřídil a nevedl, došlo k porušení rovnováhy v přírodě, a to tím, jak jednal člověk se zemí a zvířaty, což bylo příčinou toho, že se určitá zvířata, zvláště hmyz, stala „škodlivá“. Též nečistota člověka a špína i porušení přírodní rovnováhy tím, že zničil některé živočišné formy, vedly k tomu, že se silně rozmmnožily některé druhy hmyzu. Hmyz je z velké části užitečný tím, že požírá odpadky a zdechliny. Avšak následkem porušené rovnováhy způsobené člověkem, tvoří se takové roje hmyzu, že jsou člověku až obtížné. Přepadnou jeho zásoby potravin a zničí je. Příkladem toho jsou velká města, kde odpadky a stoky mohou přilákat obrovské roje much, krysy a jiné hlodavce.
JOB BYL POUČEN O TOM, ŽE SE BŮH STARÁ O STVOŘENÍ
Jehova Bůh mluvil k Jobovi z bouře a obrátil jeho pozornost na své stvoření. (Job, kapitoly 38, 39) Ptal se Joba:
„Honíš-liž ty lvu loupež?
A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
když se stulují v peleších svých
ustavičně z skrýší číhajíce?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho,
když mladí jeho k Bohu silnému volají?“
Biblický komentátor Matthew Henry píše: „Bůh zde ukazuje Jobovi, jak málo ví o nezkrocených tvorech, které divoce pobíhají v pustinách a žijí ve velkých stádech, ale mají péči božské prozřetelnosti.“
Když se Bůh tak dobře stará o zvířata, oč více mu záleží na tom, aby se staral o člověka! Ježíš Kristus řekl svým učedníkům: „Což se neprodávají dva vrabci za minci malé ceny? A přece ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Proto se nebojte: Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ — Mat. 10:29, 31, NS; 11:27.
Když poznáváme, jakou milující péči projevil Bůh při stvoření, pak bychom měli být horliví, abychom se zahleděli hlouběji, nejen do stvoření, ale zvláště do Božího Slova, prostřednictvím jehož mluví Bůh přímo s námi, které miluje. Tam se dozvídáme o jeho záměru s těmi, kteří mu slouží, záměru, který lidské oči nikdy neviděly, a lidská mysl si nedovede ani představit. (1. Kor. 2:9, 10) Člověk, který pozná Boha a jeho způsob jednání a je mu proto ze srdce vděčný, vidí jasně, že Bůh je skutečně takový, jak jej popisuje žalmista:
„Ty jsi můj božský a já tě budu velebit;
můj Bože — budu tě vyvyšovat.
Vzdávejte díky Jehovovi lidé, protože je dobrý;
protože jeho milující dobrotivost je na neurčitý čas.“
Žalm 118:28, 29 NS.