Spor ve Francii na Květnou neděli

„KRISTUS je Bůh, a ne obraz!“ Ozvěnou zesílené hlasy se ozývaly mezi gotickými oblouky pařížské katedrály Notre-Dame a na chvíli přehlušily předčítání „epištoly“. Sotva se asi dva tisíce přítomných katolíků vzpamatovalo ze svého překvapení, uslyšeli latinsky zpívané apoštolské vyznání víry. Tento protestní zpěv byl ihned přehlušen zvukem mohutných varhan. Nato demonstranti opustili katedrálu a mše pokračovala.

Podobné demonstrace se vyskytly i v jiných pařížských kostelích při mši na konci týdne Květné neděle, 4. dubna 1971. Demonstranti nebyli protestanté ani atheisti, ale katolíci, kteří lpí na tradici! Proč ale protestovali?

Příčinou bylo předčítání „epištoly“ v domácím jazyce, ve francouzštině. Každý činný katolík ví, že epištola, která se čte při mši na Květnou neděli, je Filippenským 2:5–11. Ve francouzské knize výňatků z Písma z roku 1959 zní Filippenským 2:6: „Kristus v božském postavení, nedržel se chtivě hodnosti, která jej činila rovným bohu.“ Ale v roce 1969 francouzsky mluvící biskupové dali zplnomocnění k vydání nové knihy výňatků, která byla schválena Svatou stolicí v Římě 16. září 1969. Text Filippenským 2:6 byl přeložen: „Kristus Ježíš je obraz Boží; ale nezvolil si násilně se zmocnit rovnosti s Bohem.“

Známý francouzský katolický učenec, André Feuillet, napsal: „Toto znění . . . vyvolalo na všech stranách ostrou kritiku. Nepovede k tomu, že věřící nyní budou zastávat názor, že Kristus není Bůh v nejpřesnějším slova smyslu?“ (Esprit et Vie, 17. prosince 1970.) V tom tedy tkví problém!

Pod nátlakem francouzská hierarchie souhlasila s revizí tohoto druhého překladu Filippenským 2:6. Když se však stalo známým, že tento třetí překlad Filippenským 2:6 nepodporoval trojici více než překlad druhý a že se bude číst ve všech kostelech na Květnou neděli 4. dubna 1971, došlo k prudké reakci katolíků, kteří lpěli na tradici.

Katolický měsíčník Itinéraires obsahoval zvláštní přílohu z ledna 1971. V pojednání o druhém překladu Filippenským 2:6 časopis Itinéraires napsal: „Jestliže [Kristus] odmítl zmocnit se [rovnosti Bohem], musí tomu být tak, že ji už neměl.“ A v komentáři ke třetímu překladu tento časopis řekl, že pokud si Kristus nezvolil, že si přeje být roven Bohu, znamená to, že nebyl „rovný Bohu“. S tím je v souladu Nová americká bible, katolické vydání z roku 1970, kde je napsáno: „Nepovažoval rovnost s Bohem za něco, čeho by se měl zmocnit.“ Časopis Itinéraires zastává názor: „Ve svých důsledcích tato záměna směřuje ke kacířství a rouhání.“ Čtenáři byli vybídnuti, aby během mše na Květnou neděli vyjádřili svůj nesouhlas; byli vyzváni, aby vyčkali na čtení „epištoly“ a potom začali volat „rouhání!“ nebo „Ježíš Kristus — pravý Bůh a pravý člověk“, nebo aby začali zpívat Apoštolské vyznání víry.

Přes tyto hrozby francouzský episkopát zůstal u svého třetího překladu Filippenským 2:6. V novinách Le Monde (z 21. a 22. března 1971) byl tento komentář: „Tento překlad . . . přijal celý sbor francouzsky mluvících biskupů. Schválila jej Stálá rada francouzského episkopátu, která právě zasedala v Paříži; proto bude zachován.“ Aby bylo zabráněno nepokojům při mši na Květnou neděli, dovolili někteří biskupové kněžím ve svých diecézích, aby použili překlad z roku 1959. Bez ohledu na tento ústupek došlo v katedrálách v Paříži a v Lyonu k demonstracím.

DILEMA PRO FRANCOUZSKÉ BISKUPY

Je neobyčejné, že tito demonstranti zastávající tradici chtěli být lepšími katolíky než francouzsky mluvící biskupové a kardinálové! Jako dobří katolíci věří v nauku o trojici, která tvrdí, že Otec, Syn a svatý Duch jsou jedno v božské přirozenosti. Církví přijatý překlad Filippenským 2:6, který ukazuje, že Kristus si nikdy nečinil nárok na ‚rovnost s Bohem‘, je velmi rozhořčil. Právem říkali, že tento překlad popírá, že Kristus je Bůh. Přehlédli však při tom skutečnost, že to popřel sám Kristus, když mluvil o svém Otci jako o ‚jediném pravém Bohu‘. (Jan 17:3, Škrabal) Neučil nauku o trojici.

Vzniká zajímavá otázka: Proč francouzsky mluvící vysoké duchovenstvo cítilo povinnost schválit překlad, který tak očividně popírá jednu ze základních nauk katolicismu? Ale to není vše. Není pozoruhodné, že preláti považovali za nutné pořídit nový překlad tohoto místa? Jak je to se všemi těmi katolickými Biblemi, které jsou náležitě opatřeny označením Nihil obstat a Imprimatur? Jak je to s Jeruzalémskou biblí, s Biblí Cramponovou, Biblí Liénartovou, s Biblí vydanou v Maredsous, Biblí Glairskou, s „Novým zákonem“ Osty, s Biblí od Saci a s dalšími, které všechny byly oficiálně uznány jako francouzské katolické překlady? Proč musel být zhotoven nový překlad, jestliže všechny tyto Bible překládaly uvedený text tak, jako by Kristus byl roven Bohu, jak je tomu i v českém katolickém překladu Sýkorově a novějším Škrabalově?

Tato záhada je vysvětlena v komentáři v listu Le Monde (6. dubna 1971): „Podle názoru vědců odpovídajících za tuto změnu — změnu schválenou většinou francouzských biskupů — odpovídá nový překlad věrněji řeckému textu nežli předchozí překlady [kurzíva od nás].“

Francouzsky mluvící katoličtí kardinálové, arcibiskupové a biskupové jsou tedy ve svízelné situaci. Buď odvolají svůj nový překlad Filippenským 2:6 a stáhnou jej, čímž ukáží, že lpí více na učení o trojici než na přesném překladu Bible, nebo zachovají svůj nový oficiální překlad tohoto důležitého místa a tím přirozeně připustí, že ve francouzských katolických Biblích (nehledě na jiné jazyky) byl tento text nesprávně přeložen, protože byl pozměněn ve smyslu nauky o trojici.