„Šťastní jsou pokojní“
Tento článek je určen obzvlášť ke čtení s dětmi.
ZNÁŠ chlapce, kteří se stále chlubí a chtějí vypadat jako hrdinové? Jsi rád v jejich společnosti? Nebo jsi raději ve společnosti nějakého pokojného člověka?
Velký učitel věděl, jaké lidi Bůh miluje. Řekl: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ Takovými lidmi bychom přece chtěli být i my, že ano? Chtěli bychom být pokojní. — Mat. 5:9, NS.
Někdy však někdo druhý udělá něco, nad čím se rozhněváme. Nejraději bychom mu to potom odplatili. To se přihodilo jednou Ježíšovým učedníkům.
Byli spolu s Ježíšem na cestě do Jeruzaléma. Když ušli kus cesty spolu, poslal některé napřed do vesnice, aby tam vyhledali místo, kde by si mohli odpočinout. Tamější lidé je však nechtěli přijmout. Měli jiné náboženství a nemohli snést lidi, kteří chodili do Jeruzaléma k uctívání.
Co bys udělal ty v takovém případě? Rozhněval by ses? Chtěl bys jim to odplatit?
Učedníci Jakub a Jan to chtěli udělat. Řekli Ježíši: ‚Chceš, abychom řekli, že má sestoupit oheň s nebe a zničit je?‘ Ježíš jim však odpověděl, že by nebylo správné, kdyby s druhými jednali takovým způsobem. — Luk. 9:51–56.
Někdy se sice může stát, že s námi někdo jedná podlým způsobem. Jiné děti třeba nechtějí, aby sis s nimi hrál. Možná, že ti dokonce řeknou: „Nechceme s tebou nic mít.“ Něco takového nás přece může urazit, že? Nejraději bychom jim snad udělali něco, čím bychom jim to odplatili. Měli bychom to však udělat?
Co kdyby sis přinesl svou Bibli? Otevři si Přísloví, kapitolu 24, verš 29. Tam je psáno: „Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podle skutků jeho.“
Jak tomu rozumíš? Znamená to, že bychom neměli odplácet stejné stejným. Neměli bychom s druhými jednat podle jen proto, že oni jednali podle s námi. Bůh nechce, abychom tak jednali.
Ale co dělat, jestliže někdo hledá s tebou spor? Chce tě možná rozhněvat a volá za tebou potupnými jmény. Snad se ti vysmívá a říká, že jsi bázlivec. Dokonce ti možná říká, že jsi rozmazlený. Co bys měl dělat? Měl by ses s ním dát do hádky?
Opět se podíváme, co říká Bible. Otevři si Matouše, pátou kapitolu, třicátý devátý verš. Tam čteme Ježíšova slova: „Neodporuj tomu, kdo je zlý, ale kdokoli tě uhodí na pravou tvář, obrať k němu i druhou.“
Co tím chtěl Ježíš říci? Mínil tím, že by ses měl nechat dále bít, kdyby tě někdo uhodil pěstí do obličeje? Měl bys mu do jisté míry nastavit druhou tvář? Ne, to nemyslel.
Pohlavek není totéž jako rána pěstí. Pohlavek je možno srovnat s ránou, kterou nám dá člověk vyhledávající hádku. Chtěl by nás vydráždit k hněvu. Co se stane, necháme-li se vydráždit a také mu dáme ránu? Pravděpodobně se dostaneme do sporu. Ježíš nechtěl, aby jeho následovníci jednali tímto způsobem. Proto řekl, že bychom neměli oplácet ránu člověku, který nás uhodí — který nám dá jakoby pohlavek. Neměli bychom se zlobit a pouštět se do hádky. Kdybychom to udělali, dokázali bychom, že nejsme lepší nežli ten který začal hádku.
Nastane-li spor, je lépe prostě odejít. Druhý nám možná ještě dá několik ran, ale potom pravděpodobně sám přestane. Odejdeš-li, není to znamením slabosti, ale je to důkazem, že odvážně zastáváš to, co je správné.
Co bychom však měli dělat, jestliže vidíme, že se druzí hádají? Měli bychom tam jít a zastat se jedné nebo druhé strany?
Bible nám říká, co je správné. Otevři si Přísloví 26. kapitolu, verš 17 (NS). Tam je psáno: „Jako člověk, který chytá psa za uši, tak jedná ten, kdo jde kolem a hněvá se kvůli sporu, který není jeho.“
Co by se stalo, kdybys chytal psa za uši? Psa by to bolelo a ohnal by se po tobě. Čím více by se pes chtěl osvobodit, tím více bys mu tiskl uši a tím více by pes zuřil. Kdybys jej pustil, pravděpodobně by tě pořádně pokousal. Můžeš ho ale stále držet za uši? Do tak obtížné situace bychom se dostali, kdybychom se vmísili do cizího sporu. Snad ani nevíme, kdo spor začal a oč při něm jde. Jeden z účastníků byl možná bit, ale třeba něco ukradl. Kdybychom mu pomáhali byli bychom zloději. To by přece určitě nebylo dobré. Co bys tedy měl dělat, vidíš-li nějaký spor? Ve škole můžeš jít k učiteli a říci mu to, a mimo školu můžeš zavolat strážníka.
Můžeme být pokojní i tehdy, chtějí-li druzí vyvolávat spor. Jestliže se rádi hádají, ať se hádají. Ale my můžeme dokázat, že hájíme to, co je správné.