Jsi křesťan, který povzbuzuje druhé?
RADOST, že můžeme druhým nějak pomáhat, vyvolává pravé vnitřní uspokojení, které poskytuje jen málokterá radost. Snad nemáš dost pozemských statků, abys mohl mírnit nouzi druhých. Také tvůj čas a síly jsou dost omezené. Něco však přece můžeš dělat, abys dokázal, že miluješ lidi, kteří též slouží Bohu. Můžeš je povzbuzovat.
Povzbuzovat jiné znamená posilovat slovy a činy jejich důvěru a naději, dodávat jim odvahu.
Povzbuzováním můžeme druhým pomoci, aby vytrvali, zůstali stálí a nepřestali sloužit Bohu. Pomáháme jim tak, aby byli lepšími křesťany. Někdo jednou vhodně řekl: „Pokárání způsobí mnoho; ale povzbuzení způsobí více. Povzbuzení po pokárání působí jako slunce po lijáku.“
Bible obsahuje mnoho příkladů, které ukazují, jak někdo druhé povzbudil. Když jednou apoštol Pavel byl ochráněn římskými vojáky před tím, aby byl hádajícími se farizeji a saduceji roztrhán na kusy, zjevil se mu v noci Pán Ježíš a řekl mu: „Buď odvážný! Neboť jako jsi vydával důkladné svědectví o věcech týkajících se mne v Jeruzalémě, tak vydáš svědectví i v Římě.“ (Skut. 23:11, NS) To Pavla jistě velmi posílilo v době plné zkoušek.
Pavel sám povzbuzoval křesťany v Macedonii „mnohými slovy“. Celé biblické knihy, na příklad dopis Židům a první dopis apoštola Petra, byly napsány hlavně k „povzbuzení“ jiných křesťanů. — Skut. 20:2; Žid. 13:22; 1. Petra 5:12.
Božím služebníkům byla často dávána rada, aby povzbuzovali druhé. „Posilněte též rukou opuštěných a kolena klesajících utvrďte. Rcete těm, kteříž jsou bázlivého srdce: Posilněte se, nebojte se. Aj, Bůh váš s pomstou přijde . . . a spasí vás.“ (Iz. 35:3, 4) Důležitý důvod, proč jsou křesťané napomínáni, aby se scházeli, je, aby ‚se navzájem povzbuzovali a to tím více, když vidí blížit se ten den‘. — Žid. 10:25, NS.
POVZBUZOVÁNÍ — NEZBYTNÁ POTŘEBA
Stěží je něco jiného, co by Boží služebníci tak nutně potřebovali — a též vítali — jako povzbuzení. Protože nejsou částí světa narážejí na odpor a někdy jsou mocně pronásledováni. (Jan 15:18 až 21) To může vést ke ztrátě odvahy, jak tomu bylo u proroka Jeremiáše. (Jer. 20:9) Povzbuzení může dát sílu, kterou potřebují, aby přes tento odpor vytrvali. Proto povzbuzoval Pavel a Barnabáš své křesťanské bratry v Lystře, Ikonii a Antiochii Pisidské, „aby trvali ve víře a že musíme skrze mnohé soužení vjíti do království Božího“. — Skut. 14:22.
Někdo může být téměř umačkán svými problémy, vyvolanými finančními potížemi, nedorozuměním nebo rozpory, které vznikají protichůdnými charaktery. Také nemoc nebo dokonce jen určitá tělesná slabost může být důvodem, proč křesťan potřebuje povzbuzení. Apoštolu Pavlovi byl dán obtížný „osten do těla“, ale Pánovo povzbuzení způsobilo, že se Pavel přes svou slabost cítil silný. — 2. Kor. 12:7–10.
Jiní zase potřebují povzbuzení, poněvadž se mohou pro své nezměnitelné poměry pouze v omezené míře účastnit jako křesťané oznamování poselství o království. Nezaslouží si povzbuzující slovo, když dělají co mohou? Což nechválil Ježíš vdovu, která mohla dát jen dva malé penízky nepatrné ceny? — Luk. 21:1–4.
JAK MŮŽEŠ POVZBUZOVAT DRUHÉ
Jak můžeš povzbudit druhé? Především dobrým příkladem. Činy hovoří hlasitěji než slova. Když přinášíš ovoce ducha, na příklad lásku, radost a pokoj, můžeš druhé velmi povzbudit. A co kdybys navštívil nemocného spolukřesťana, abys ho povzbudil? Nedělaly to také „ovce“, o kterých mluvil Ježíš ve svém podobenství? — Mat. 25:35–40.
Také tvá křesťanská horlivost může druhé povzbudit. Když se na příklad nedáš ničím — ani špatným počasím — odvrátit od toho, abys kázal dobré poselství o Božím království, můžeš podnítit druhé, aby napodobili tvůj dobrý příklad.
Dále můžeš povzbudit druhé svou přítomností na shromážděních Božího lidu. Když apoštol Pavel uviděl bratry, kteří mu vyšli z Říma naproti, „děkoval Bohu a získal odvahu“. (Skut. 28:15, NS) Již přátelský úsměv nebo přikývnutí může znamenat pro sklíčeného člověka více, než si můžeme představit. Ještě působivější jsou budující slova, spočívající na víře v Boží slovo. Pavel napsal svým bratrům v Římě: „Velice toužím vidět vás . . . abychom si navzájem vyměnili povzbuzení skrze svou víru, jak vaši, tak i mou.“ — Řím. 1:11, 12, NS.
Na to mají křesťané myslet, když se společensky scházejí. Při takové příležitosti mohou být zúčastnění povzbuzeni již tím, že vidí, jak rozmluva se většinou točí kolem budujících myšlenek z Božího slova. Může se na příklad vyprávět o zajímavých zážitcích z kazatelské služby, povídat o tom, jak se kdo stal svědkem Jehovovým, nebo mluvit o nějakých nových naukách. Když se ty sám účastníš zábavy, můžeš přispět k tomu, že takovým večerem jsou všichni obohaceni.
Další možnost jak povzbudit je být pozorným posluchačem. Někdy má někdo potřebu vylít své srdce jinému a cítí ulehčení, když to může udělat. Řečníka, který má biblickou přednášku, může též povzbudit, když mu pozorně nasloucháme; čím je méně nadaný, tím více je povzbuzen nedílnou pozorností svých posluchačů.
Zvláště však osoby v nadřazeném postavení mohou povzbudit ty, kteří jim jsou podřízeni. Není vždy lehké se podřídit; může to být někdy značné duševní břemeno. Proto mohou být někdy dělníci, ženy i děti přepadeny pocitem sklíčenosti. Zde je nutno být bdělý a působit proti takovým pocitům nejen tím, že je upřímně pochválíme za to, co umějí, ale i tím, že jim ukážeme, že jsou skutečně oceňováni jako lidé.
CO TI POMÁHÁ POVZBUZOVAT DRUHÉ
Pravé povzbuzení je věcí mysli a srdce. Abychom porozuměli, jak druzí myslí a cítí, a abychom věděli, jak je máme povzbudit, je zapotřebí schopnosti spolucítit s druhými. Musíme se umět přenést do jejich postavení.
Nesobecká láska je hnací síla schopnosti spolucítit. Způsobuje, že poznáš příležitosti, kdy můžeš pomoci nebo říci povzbuzující slova. Křesťanská láska tě podněcuje, abys poslechl výzvu: „Proto se nadále navzájem utěšujte a budujte.“ — 1. Tess. 5:11, NS.
A čím jsi odměněn, když povzbuzuješ druhé? Jsi sám povzbuzen, jak říká Přísloví: „Kdo štědře svlažuje jiné [tím, že je povzbuzuje], bude sám také štědře svlažen.“ — Přísl. 11:25, NS