Apoštol, který se stal zlodějem

Tento článek je zvlášť určen ke čtení s dětmi.

JIŽ ti někdo něco ukradl? Co jsi tehdy cítil? Ten, kdo ti něco ukradl, je zloděj a nikdo nemá rád zloděje.

Věděl jsi, že jeden z Ježíšových apoštolů se stal zlodějem? Jmenoval se Jidáš Iškariotský.

Jidáš věděl, co je správné dělat. Již jako mladý chlapec poslouchal Boží zákon. Věděl, že jednou Bůh mluvil z nebe silným hlasem a řekl svému lidu: „Nepokradeš.“ Jidáš věděl, že Boží zákon je správný. — 2. Mojž. 20:15.

Když vyrostl, potkal velkého Učitele. Jidáš rád poslouchal, co říkal Ježíš. Jidáš se stal Ježíšovým učedníkem. Později jej dokonce Ježíš vyvolil za jednoho ze svých dvanácti apoštolů.

Ježíš a jeho apoštolové strávili spolu mnoho času. Chodili spolu. Jedli spolu. A peníze byly uschovány do společné pokladny. Ježíš předal tuto pokladnu Jidášovi, aby se o ni staral.

Peníze přirozeně nepatřily Jidášovi. Ježíš mu vždy říkal, jak je má upotřebit. Ale víš, co po čase dělal Jidáš? Začal brát z pokladny peníze, když to neměl dělat. Bral je, když se jiní nedívali. Stal se zlodějem. Nyní začal stále myslet na peníze. Hledal možnosti, jak by jich více dostal.

Jednoho dne vzala jedna žena velmi dobrý olej a potřela jím Ježíšovi nohy, aby měl příjemný pocit. Ale Jidáš si stěžoval. Řekl, že olej mohl být prodán, aby měli více peněz a mohli je dát chudým. Ve skutečnosti chtěl mít více peněz v pokladně, aby je mohl ukrást. Co si myslíš o takovém člověku? — Jan 12:1–6.

Ježíš tehdy neřekl hned Jidášovi, že je zloděj. Ale řekl mu, aby ženě, která byla tak laskavá, nedělal potíže. To se Jidášovi nelíbilo. Co udělal?

Mělo mu to být líto. Měl říci Ježíšovi, že kradl, a měl dát peníze zpět do pokladny. Místo toho ale udělal něco strašného.

Šel k vrchním kněžním, kteří byli Ježíšovými nepřáteli. Chtěli Ježíše uvěznit. Ale chtěli to udělat v noci, aby je lidé neviděli. Jidáš jim řekl: ‚Řeknu vám, jak byste se mohli zmocnit Ježíše, když mi dáte peníze. Kolik mi chcete dát?‘ Kněží řekli: ‚Dáme ti třicet kousků stříbra.‘ To bylo množství peněz. — Mat. 26:14–16.

Zlý Jidáš vzal peníze. Bylo to stejné, jako kdyby velkého Učitele těm mužům prodal. Můžeš si představit někoho, kdo by udělal něco tak hrozného? Ano, to se může stát, když se někdo stane zlodějem. Miluje peníze více než Boha.

Nyní se musíme přesvědčit, jestli tomu opravdu dobře rozumíme. Abychom rozuměli, co je zloděj, musíme vědět, co znamená mít něco v majetku. Lidem něco patří, protože pro to pracovali. Nebo to koupili za peníze. Nebo snad jim to bylo darováno.

Když tvůj tatínek pracuje, dostává za to peníze. Patří mu ty peníze? Ano, protože pracoval. Nepatří tobě; patří jemu.

Za tyto peníze si koupí věci do bytu. Patří jemu. Protože mu patří, má právo říci, kdo je smí používat. Řekne ti, můžeš-li si s nimi hrát nebo ne. A asi řekne tvé mamince, aby ti to také pověděla.

Někdy jdeš s jinými dětmi do jejich bytu, abyste si hráli. Věci v jejich bytě patří jejich tatínkovi. Bylo by správné, kdybys odtamtud něco přinesl domů? Ne, pokud ti to jejich tatínek nebo maminka nedovolí. Když si něco vezmeš a neptáš se jich, je to krádež.

Proč někdo krade? Třeba něco vidí, co patří jinému. Snad je to kolo. Čím více se na to kolo dívá a myslí na ně, tím více se mu líbí. Když je necitelný, nedělá si nic z toho, co cítí druhý. Proto ho snad uhodí a snaží se mu vzít kolo. A nebo čeká, až se druhý nedívá. Pak si kolo vezme. Co tím dělá? Krade.

Snad ten druhý nevidí, že mu ukradl kolo. Ale někdo jej při tom přece vidí. Víš kdo? Jehova Bůh to vidí. Bůh vidí, že je zloděj. Nezáleží na tom, jestli ten druhý má mnoho nebo málo. Někteří lidé jdou do obchodu a vidí tam mnohé věci. Vidí něco, co by moc rádi měli. Snad si řeknou, že nikdo tu věc nebude postrádat. Proto si jí vezmou, ale nezaplatí ji. Je to správné? Ne, je to krádež.

Když to lidí udělají, jsou jako Jidáš. Protože Jidáš byl zloděj! Chceme dávat pozor, abychom nebyli nikdy jako on.