Důvěřují vám vaše děti?

„Dítky, poslouchejte své rodiče . . . vy, otcové, nedrážděte své děti.“ — Ef. 6:1, 4, NS.

1. Jaká změna postoje dítěte k rodičům často nastává, když je dítě starší?

NENÍ hezké vidět, jak se malé dítě vzrušeně snaží vyprávět svým rodičům malý zážitek, který právě mělo? Pro dítě je tento zážitek v tom okamžiku to nejdůležitější a myslí si, že rodiče by se o tom měli dozvědět první. Žel, o několik let později ustoupí tento vroucí důvěrný vztah často ledovému mlčení a mrazivé zdrženlivosti.

2. Je všeobecně známá příčina, proč rodiče ztrácejí důvěru svých dětí? Co je proto zapotřebí?

² Co zaviňuje tuto změnu? Rodiče a děti, kteří jsou v takovém nešťastném postavení, si sice mohou vzájemně předhazovat celou řadu stížností, ale jen málokteří vědí, co je vlastně důvodem této změny, jinak by se jí mohli vyvarovat. Obyčejně jsou s problémem příliš úzce spojeni a příliš silně ovlivněni city, aby poznali příčinu a aby sami něco podnikli. Potřebují pomoc zvenku. Potřebují pomoc Bible, Božího slova, protože ta nepoukazuje pouze na příčinu, ale také ukazuje, jak ji odstranit.

3. Kdy bylo poprvé zaseto semeno vzpoury proti rodičům a kým?

³ Abychom zjistili příčinu, musíme především poznat, že semeno vzpoury proti rodičovské autoritě bylo zaseto již před dlouhou dobou. Ďábel, první buřič, který se nazývá též satan — což znamená protivník nebo odpůrce — způsobil, že Adam a Eva ztratili důvěru k Jehovovi, svému Otci, tím, že uvedl v pochybnost Boží zákon. (1. Mojž. 3:1–6; 2. Kor. 11:3) Od té doby Adamovi potomci, „synové neposlušnosti“, většinou věnovali málo víry a důvěry Jehovovi nebo jeho Slovu. (Ef. 2:2) Vinu nese především duchovenstvo, zvláště v dnešní době. Největší část duchovenstva odmítá dnes Bibli jako inspirované Boží slovo a místo toho káže, že Bůh je mrtev a člověk je výsledkem vývoje. — Mat. 15:6, 9.

„KRITICKÉ ČASY, JIMŽ BUDE TĚŽKO ODOLÁVAT“

4. Jsou dnes poměry horší než v dobách dřívějších generací?

⁴ Semeno vzpoury bylo zaseto již před dlouhou dobou, ale ještě nikdy nebyla žeň buřičů tak velká jako v dnešní době. Bezzákonná generace přivodila v celém světě nikdy nebývalou krizi. Nejen že se vedou mezinárodní války, vyvolané pohraničními spory, ale v některých zemích jsou nejrůznější boje i uvnitř státních hranic a právě ty mají největší vliv na mládež. Nepokoje v sousedství působí na děti daleko více, než bombardování vesnic ve válečném pásmu na druhé straně zeměkoule.

5. Které jsou některé z věcí, ‚jimž je těžko odolávat‘?

⁵ Na celém světě se vyskytují stále častěji pracovní spory a jsou stále obtíženěji urovnávány. Když se to podaří, bývá to pouze dočasně. Zaměstnanci a zaměstnavatelé nemají k sobě důvěru. A tím trpí všichni. Výrobky jsou stále méněcennější a pracovní výkonnost stále horší, životní náklady ustavičně stoupají a daně jsou stále větší. Zdá se, že každý je nespokojen.

6. Jsou poměry u státních zaměstnanců lepší?

⁶ Nejen průmysloví dělníci se ve stále větší míře bouří, nýbrž i státní úředníci se stále častěji pozdvihují proti své vrchnosti. Ještě před několika lety byly stávky u městských, státních i federálních úředníků takřka neznámé. Dnes stávkují policisté, hasiči, popeláři, poštovní zaměstnanci a jiní, a to nejen za vyšší mzdy, ale často též z odporu proti určitým poměrům. I učitelé protestují stále častěji proti školním úřadům.

7. Která odbojná hnutí jsou daleko vážnější povahy?

⁷ Kromě dohadování o hospodářských otázkách, je možno dnes vidět i různá hnutí, která mají daleko vážnější povahu, protože protestují a vzpírají se proti přítomnému systému věcí, tak zvanému „Establishment“ (zřízení). Existuje mnoho „anti-hnutí“: proti válce, proti míru, proti blahobytu, proti chudobě. Často musí mnoho lidí ztratit život, než mohou být takové malé ohně uhašeny.

8. Jak jsou předpověděny v Bibli dnešní světové poměry?

⁸ Ve světě to skutečně dnes vypadá tak, jak to předpověděl apoštol Pavel, „kritické časy, jimž bude těžko odolávat“. Popsal tuto dobu: „Lidé budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou domýšliví, pyšní, rouhači, rodičů neposlušní, nevděční, neloyální, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, prudcí, bez lásky k dobrému, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, milující více zábavy než Boha, kteří mají způsob oddanosti Bohu, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní.“ Tyto poměry tvoří jistě mohutný důkaz toho, že žijeme v „posledních dnech“ tohoto světa. — 2. Tim. 3:1–5, NS.

9. Jak jsou děti bezděčně ovlivňovány dnešními světovými poměry?

⁹ Proto by nás nemělo překvapit, že děti, které žijí v těchto kritických, bezvýhledných dobách, jsou nepříznivě ovlivňovány. Mnozí rodiče ztratili důvěru k vedoucím politikům, státníkům, průmyslníkům, a duchovním. Co se tedy dá očekávat od dětí, když samy začnou přemýšlet? Ztratí též důvěru v nynější svět, ale i ve své rodiče a prarodiče, které považují za odpovědné za stále zkaženější svět.

NASLOUCHAT, KDYŽ SI DĚTI STĚŽUJÍ

10. Na co si děti často stěžují u svých rodičů?

¹⁰ Některé děti si mimo jiné stěžují na to, že jim rodiče nerozumějí. Místo, aby jim rodiče pomohli, když k nim přijdou s problémem, často se zlobí. A proto, aby se vyvarovaly rodinných sporů, považují děti za lepší, nehovořit o svých problémech s rodiči, kteří nemají porozumění.

11. a) Co často rodiče zanedbávají, když dávají dětem příkazy? b) Mohou se děti vždy spolehnout na sliby a názory rodičů?

¹¹ Dále si děti stěžují na to, že jim rodiče často říkají, co nemají dělat, ale zřídkakdy mluví o tom, co mají dělat nebo jak to mají dělat. Jinými slovy, zdůrazňují při svých příkladech vždy více negativní stránku, než pozitivní. Velmi často také rodiče nedodrží své slovo. Slíbí dětem, že jim splní toužebné přání, nedodrží však svůj slib pod nicotnou záminkou, že nemají čas nebo že jsou příliš unaveni. Jak může dítě věřit takovým rodičům, když mu pak něco slíbí? Podobně je tomu s rodičovskými výhrůžkami. Někdy se splní, ale většinou ne. Proto je vše hrou náhody, hrou štěstěny a dítě brzy pozná, že se ve většině případů nemůže spolehnout na slovo rodičů. Někdy jsou děti pro něco hubovány; ale podruhé to přejdou rodiče beze slova, jako by to bylo zcela bezvýznamné. Tato vrtošivost, výkyvy nálady a nedůslednost rodičů způsobují v mnoha případech, že dítě ztrácí důvěru k rodičům a jeho láska k nim uhasne.

12. Čeho se nedostává rodičům, kteří nepoučují své děti o „základech života“?

¹² Mnozí mladiství si stěžují též na to, že je rodiče nepoučují o nejdůležitějších „základech života“ a jeho rozmnožování, to je o věcech, týkajících se vhodných pohlavních vztahů. Není to nedostatek pravé lásky rodičů, když nepoučí děti o svatosti manželství a nevarují je před následky nevázaného života, který může vést k nežádoucímu předmanželskému těhotenství a nakažlivým pohlavním nemocem, které pak mohou působit slepotu, neplodnost nebo duševní poruchy? Milují rodiče svou dceru, když jí neřeknou, že lehkomyslná dívka se nakonec stane v očích tak zvaných „milenců“ opovrženíhodnou? Milují rodiče své děti, když jejich sexuální poučení ponechávají zkaženým a zpustlým jednotlivcům?

13. Čí je to vina, že je mládež kažena pornografickými spisy?

¹³ Mladiství právem vznášejí výčitku, že dospělí, z nichž mnozí jsou sami otci a matkami, pořizují a rozšiřují pornografické knihy a obrazy, jimiž je mládež morálně kažena. Někteří rodiče si zřejmě stejně tak málo připouštějí myšlenku, že jejich děti čtou literární brak, jako s kým se přátelí.

14. Proč jsou těž mnozí rodiče ostře kritizováni a je tato kritika oprávněná?

¹⁴ Děti kritizují často též ostře, ale poctivě, způsob života svých rodičů a příklad, který tím dávají mládeži. Všude jsou rodiče, kteří lžou a kradou, kteří svým zaměstnavatelům některé věci odcizují a neřídí se přesně pracovní dobou, kteří přestupují předepsanou rychlost a obcházejí placení daní. Někteří rodiče propadli alkoholu nebo omamným jedům, rozbíjejí manželství a jednají perverzně. Je skoro běžné, že muž a žena před dětmi na sebe křičí a nadávají si. A přes to všechno mnozí z těchto rodičů předstírají, že jsou nějakým způsobem nábožensky vázaní. Jaké je to pokrytectví! Jaká licoměrnost! Jejich děti je prohlédly!

15, 16. a) Jakou společnost vyhledávají často mladí buřiči a proč? b) Jsou problémy těchto mladých vyřešeny tím, že se spojují se sobě rovnými?

¹⁵ Je možno očekávat, že děti takových lidí mají důvěru ve své rodiče? Sotva! Je spíše možné, že si vyhledávají společnost, která se jim líbí. Podle přirozeného zákona „rovný rovného si hledá“ sestává tato společnost pravděpodobně ze skupiny mladistvých, kteří mají podobné problémy, navzájem se svěřují a otevřeně spolu o svých problémech mluví. Zda závěry, ke kterým docházejí, vyřeší problémy, je méně důležité. Aspoň mají někoho, s kým mohou mluvit, který jim naslouchá a sympatizuje s nimi.

¹⁶ Pozvolna se tito mladiství odcizují rodičovské péči. Když se nyní dostanou do těžkostí, svěřují se svým přátelům. Čím jistější se cítí v tomto kruhu, tím více přibývá hořkosti proti rodičům. Nyní zbývá jen malý krok, aby se připojili k „protestním skupinám“, jimiž vyjadřují své pohrdání společností, se kterou ztotožňují své rodiče.

JAK ZÍSKAT DŮVĚRU SVÝCH DĚTÍ

17. Co byste jako rodiče měli dělat, ať již máte důvěru svých dětí nebo ne?

¹⁷ Je mnohem lehčí zachovat si důvěru dítěte, než ji znovu získat, když již byla ztracena. Nepovažujte to tedy za samozřejmé, když k vám děti mají důvěru, ale snažte se ze všech sil udržet si dobrý vztah, který vám vzájemně prospívá. Avšak když náležíte k mnoha tisícům rodičů, kteří jsou zbaveni odvahy, protože ztratili důvěru svých dětí, pak se vyplatí věnovat čas a námahu tomu, abyste ji znovu získali. Následující podněty ukazují, jak je to možné.

18. Proč je důležité, aby rodiče plně důvěřovali Jehovovi?

¹⁸ Položte nejprve trvalý základ. Tento základ je vaše vlastní víra v Jehovu, vašeho nebeského Otce, vaše vlastní důvěra v jeho Slovo, Bibli. „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem,“ říká Přísloví, „a nespoléhej se na svůj vlastní rozum. Dbej na něho na všech svých cestách a on sám urovná tvé stezky.“ Nemyslíte, že když vy budete mít tak neotřesitelnou důvěru v Jehovu, i vaše děti budou ochotnější vám důvěřovat? Obyčejně je tomu tak. — Přísl. 3:5, 6, NS.

19. a) Proč je důležité milovat Jehovu? b) Mají děti větší důvěru k rodičům, kteří nenávidí zlé?

¹⁹ Pak položte na tento trvalý základ důvěry správný úhelný kámen, nazvaný láska, láska k Jehovovi, vašemu Otci. Milovat Jehovu celým srdcem, celou duší, celou myslí a celou silou „je největší a první přikázání“. (Mat 22:37, 38; Mar. 12:30, NS) Když milujete Jehovu, budete též milovat, co on miluje, a nenávidět, co on nenávidí. Jehova nenávidí všechny, kteří dělají něco zlého: smilníky, modloslužebníky, cizoložníky, homosexuály, zloděje, lakomce, opilce, utrhače, vyděrače a lháře. O těchto lidech říká Bůh, že nebudou žít pod jeho spravedlivým královským panstvím, pokud důkladně nezmění svůj způsob jednání. (1. Kor. 6:9, 10; Gal. 5:19–21; Ef. 5:3–5; Zjev. 21:8; 22:15) A proto ‚vy, kteří milujete Jehovu, nenáviďte zlé‘ tím, že se vyvarujete takového jednání. (Žalm 97:10; 1. Jana 5:3) Nemyslíte, že když to budete dělat, vaše děti pozvolna získají ve vás důvěru? Jistě se to stane. — Kol. 3:5–9.

20. Popiš „novou osobnost“, kterou musí rodiče bezpodmínečně obléknout!

²⁰ Když někdo přestane tak špatně jednat, je to, jako by svlékl „starou osobnost“. Takoví lidé jsou povzbuzováni, aby se místo toho oděli „novou osobností“, která se projevuje něžnou náklonností soucitu, laskavostí, pokorou, mírností, shovívavostí a láskou, snáší všechny a odpouští všem, kteří nám ubližují. (Kol. 3:10–14; Ef. 4:22–24) Co myslíš? budou mít vaše děti k vám důvěru, když budete projevovat tak příjemnou osobnost, osobnost, která zrcadlí „ovoce Božího ducha“? Zcela jistě! — Gal. 5:22, 23.

21. Co musí dělat rodiče, když chtějí, aby k nim děti měly důvěru?

²¹ Bible říká: „Vyznáme-li své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od každé nespravedlnosti.“ (l. Jana 1:9, NS) Jen když vy, rodiče, máte takovou důvěru v Jehovu a prosíte ho v modlitbě, aby ‚vám odpustil vaše viny, jako i vy odpouštíte svým viníkům‘, když ho prosíte, aby vám ukázal správnou cestu v tomto zlém světě, slovy „vyuč mne, Jehovo, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou“ — jen potom můžete očekávat, že vaše děti budou k vám chodit se svými problémy a žádat vás o radu a ptát se vás, co mají dělat. — Mat. 6:12, NS; Žalm 27:11.

22. Čí příkladné milosrdenství by měli napodobovat rodiče?

²² A jak budete jednat se svými dětmi, když vám skutečně budou důvěřovat? Projevíte jim stejné milosrdenství, které očekáváte sami od svého nebeského Otce? Myslete na to, že „ten, kdo neprokazuje milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství“. (Jak. 2:13, NS; Mar. 11:25; Luk. 6:36) Vy jste rádi, že váš nebeský Otec je k vám shovívavý a trpělivý, že „trpěl s mnohou shovívavostí nádoby hněvu, jež jsou připraveny ke zničení“, a „je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen“. (Řím. 9:22; 2. Petra 3:9, NS) Buďte tedy ke svým dětem právě tak shovívaví a trpěliví, když k vám přicházejí se svými problémy. Přísloví říká: „Kdo zacpává své ucho před nářkem nízkého, ten bude sám volat a nedostane odpověď.“ — Přísl. 21:13, NS.

23. Proč byste si nikdy neměli myslet, že problémy vašich dětí jsou příliš bezvýznamné, než abyste se s nimi museli zabývat?

²³ Další věc: Nikdy si nemyslete, že problémy vašich dětí jsou příliš bezvýznamné nebo malicherné, než abyste se s nimi museli zabývat, a nikdy se neomlouvejte tím, že máte příliš mnoho práce, než abyste na ně mysleli. Myslete pouze na to, jak malicherné a nedůležité musí být vaše problémy v očích všemohoucího Boha! A kdo by mohl mít více práce než on! Jistě jste velmi vděční, že ve dne v noci neuzavírá své uši před vašimi nářky, že poslouchá vaše modlitby a vyslýchá je, i když je jejich obsah tak nedůležitý. — Žalm 34:16; Luk. 18:7, 8.

JAK JE MOŽNO SI UDRŽET DŮVĚRU SVÝCH DĚTÍ

24. Proč byste měli při rozmluvách s dětmi stále přemýšlet?

²⁴ Rodiče, chcete-li, aby děti k vám měly důvěru, pak musíte vložit celou svou důvěru na Jehovu a používat při výchově svých dětí jeho moudrou radu a poučení. Mluvte s nimi přiměřeně k jejich stáří. Nejednejte s nimi jako s batolaty, když již chodí do školy a s dospívajícími mluvte tak, jak se s nimi má mluvit. (1. Kor. 13:11) Předávejte svým dětem v rozhovorech poznání zvláště o Božím záměru, jak je zapsán v Bibli. Povzbuzujte je k přemýšlení; dávejte jim příležitost klást otázky a vyjadřovat své mínění. Jestliže se mýlí, upozorněte je na to přátelsky a mile, ne ponižujícím způsobem.

25. S čím by měla být spojena výchova, kterou rodiče dávají dětem, a co je o tom řečeno v dopise Židům 12:11?

²⁵ Má-li výchova dosáhnout svého účelu, musí být spojena s odpovídající kázní a pokáráním. Začněte s tím, když jsou děti ještě malé, protože později nebudou mít problémy, které mají ostatní děti. Je psáno: „Cvič chlapce podle cesty, kterou má jít; i když zestárne, neodvrátí se od ní.“ „Pravda, žádná kázeň se v přítomnosti nezdá radostnou, ale zarmucující; potom však přináší těm, kteří jí byli školeni, pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ — Přísl. 22:6, Žid. 12:11, NS.

26. Proč by rodiče neměli váhat používat při výchově dětí metly?

²⁶ Neváhejte používat při výchově metly. „Pošetilost je přivázána k srdci chlapce; prut kázně je to, co ji vzdálí daleko od něho.“ „Biješ-li jej metlou, nezemře. Metlou jej máš bít, abys zachránil jeho duši před samotným šeolem.“ — Přísl. 22:15; 23:13, 14, NS.

27. a) Před čím si musíme dát pozor při trestání? b) Proč je důležité, aby pravidla, která platí v rodině, byla v souladu s biblickými zásadami?

²⁷ Takové potrestání se nemá nikdy dít v hněvu nebo v návalu zlosti. Nebylo by též spravedlivé trestat dítě za něco, co mu nikdy dříve nebylo zakázáno. Dítě musí být nejprve důkladně a trpělivě poučeno; jeho mysl musí být ‚usměrňována k Jehovovi‘, protože pak nejen že ví, co je od něho rozumně očekáváno, ale ví též, proč je to od něho očekáváno. (Ef. 6:4, NS; rev. 1971) Vaše příkazy a předpisy by proto měly být v souladu s biblickými zásadami; pak můžete pokaždé podotknout: „Tak to říká Boží slovo.“ To pomáhá dítěti, které se bojí Boha a miluje Boží zákon, uposlechnout pravidla, která platí v rodině. A když pak musí být potrestáno, ví, že zaslouží trest, protože dobrovolně a vědomě porušilo příkazy založené na Bibli.

28. Jak by měli rodiče vychovávat děti, chtějí-li napodobovat Jehovu?

²⁸ Ale i tehdy by měl být trest spravedlivý a zmírněný milosrdenstvím. Otcové napodobují nebeského Otce, jestliže dětem ukazují, že jim rozumějí a cítí s nimi a jestliže vůči nim projevují trpělivost a sebeovládání. Potrestat dítě a zesměšnit je před jeho přáteli může způsobit, že ztratí odvahu nebo se stane svéhlavé. Proto rada: „Vy, otcové, nepopouzejte své děti, aby nezmalomyslněly.“ „A vy, otcové, nedrážděte své děti.“ — Kol. 3:21; Ef. 6:4, NS.

29. Jaké další ctnosti by měli rodiče rozvíjet?

²⁹ Při tom všem by rodiče neměli být kolísaví nebo nedůslední, že by jednou řekli něco a podruhé něco jiného. „Nechť vaše Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Jak. 5:12; 4:8, NS) Také pokora je velká a bohulibá ctnost. Proto nebuďte povýšení, pyšní nebo domýšliví. Jehova nenávidí pyšné lidi. Vaše děti vás budou milovat, když budete pokorní, a když vás budou milovat, budou k vám mít též důvěru. — Přísl. 16:5; 1. Petra 5:5, 6.

30. Pouze za jakých předpokladů mohou rodiče získat důvěru svých dětí a udržet si ji?

³⁰ Je to tedy zcela jasné: Když mají děti svým rodičům neomezeně důvěřovat, pak musí rodiče dokázat, že věří v Jehovu, že mu jsou oddáni a poslouchají jeho Slovo. Musí být v denním životě milosrdní, musí projevovat soucit, laskavost, trpělivost, sebeovládání a jiné bohulibé vlastnosti, musí se věrně zastávat pravdy a dokazovat lásku k spravedlnosti. Jen pak mohou doufat, že získají důvěru svých dětí a že si ji udrží.