Jsi ochoten podrobit se kázni?

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

SNAD jsi již někoho znal — spolužáka, souseda nebo možná dokonce učitele —, kdo nechtěl přiznat chybu nebo nepravdu. Co si myslíš o takovém člověku? Stoupl by v tvé vážnosti nebo poklesl, kdyby jednoho dne k tobě přišel a otevřeně by ti řekl: „Je mi to líto; vidím, že jsem neměl pravdu“?

Ve skutečnosti děláme všichni chyby, neboť nikdo z nás není dokonalý nebo v pravém slova smyslu bez chyby. To se dozvídáme z Bible. Ukazuje, že náš praotec Adam byl neposlušný a že proto všichni lidé zdědili nedokonalost a hříšnost. — Řím. 5:12.

Ne všechny chyby pocházejí z neznalosti. Často je důvodem chyb lhostejnost. Na příklad účastník letu přes moře nedává pozor, když letuška vysvětluje, jak se zachází se záchrannou vestou nebo s kyslíkovým zařízením. Když pak náhle přijde nouzová situace a cestující nevyužije těchto opatření a proto přijde o život, pak to nezaviní pouhá neznalost, ale především jeho lhostejnost, která mu zabránila, aby získal nutné poznatky.

Proto není možné každou chybu, které se člověk dopustí, prostě omlouvat jako omyl. Často ji zaviní vědomá neznalost. Ještě horší je, když někdo dělá něco, o čem ví, že je nesprávné, a když se pak snaží omlouvat to tím nebo oním důvodem, který mu v té chvíli připadá jako vhodný.

To vše ukazuje, že potřebujeme kázeň, která v sobě zahrnuje i pokárání. Všichni, mladí i staří, musíme žít v kázni. Bez kázně nebo pokárání by lidé nedělali pokrok na žádném úseku života. Vždy by dělali tutéž chybu, drželi by se stejných falešných názorů a nezískávali by žádné nové poznatky nebo schopnosti.

Kázeň zahrnuje více než poučení. Kázeň je školení, které zlepšuje, utváří, posiluje nebo zdokonaluje. Proto je často spojena s výtkou; může — ale nutně nemusí — zahrnovat potrestání nebo kárání. Ale trestání se neděje nikdy jen pro trestání, ale má za účel opravení a zlepšení v budoucnosti.

PROČ JE TĚŽKÉ PODROBIT SE KÁZNI

Když je kázeň tak prospěšná, proč připadá většině lidí těžké podrobit se jí? Táž příčina, která způsobuje, že potřebujeme kázeň, totiž naše nedokonalost, způsobuje též, že ji neradi přijímáme.

Kázeň může být příčinou, že se cítíme zaražení, poraněni nebo zbaveni odvahy. Bible uznává, že kázeň přináší některé nepříjemnosti. Apoštol Pavel píše: „Pravda, žádná kázeň se v přítomnosti nezdá radostná, ale zarmucující; potom však přináší těm, kteří jí byli školeni, pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ — Žid. 12:11, NS.

Pokora působí, že méně cítíme osten kázně. Ale pýcha a svéhlavost působí, že mnozí lidé se vzpírají kázni. Když je někdo před druhými lidmi právem pokárán nebo opraven a projeví se jako vzpurný, vidí v něm ti, kteří přihlížejí, blázna. Jsou politikové, kteří tak jednají, kteří se snaží vymluvit se, když učiní nesprávný nebo nepromyšlený výrok, nebo spáchají bezpráví. Kdo by však chtěl mít takovou pověst jako oni? Boží slovo praví: „Pouze blázni pohrdají moudrostí a kázní.“ — Přísl. 1:7, NS.

Naopak čteme: „Pokárej moudrého člověka a bude tě milovat.“ Proč? Protože ví, že pokáráním „stane se ještě moudřejším“. Ano, „moudrý člověk bude naslouchat a přijme více poučení a rozumnému člověku se dostane zkušeného vedení“. — Přísl. 9:8, 9; 1:5, NS.

JAK REAGUJEŠ TY?

Otázka tedy zní: Jak si chceš uspořádat svůj život? Chceš se nechat jen unášet a dělat jen to, co se ti líbí? Nebo se chceš snažit o budoucnost, která stojí za určité úsilí? Boží slovo doporučuje: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys byl v budoucnu moudrý.“ — Přísl. 19:20, NS.

Kázeň se nám může zdát méně nepříjemná, když myslíme na to, že je Božím uspořádáním. Proto čteme v žalmu 50:17, že kdo nenávidí kázeň, ve skutečnosti ‚odhazuje Boží slova za sebe‘. Správně je kázeň prováděna tím, kdo je k tomu zmocněn. Bůh přenesl tento úkol na rodiče, protože ti jsou odpovědni za život svých dětí. (Přísl. 1:8, 9; Ef. 6:4) V křesťanském sboru se Bůh postaral o muže, kteří jsou v duchovním ohledu „starší muži“ a jsou „schopni napomínat zdravým učením a kárat ty, kteří odporují.“ — Tit. 1:5–9, NS.

Také bychom měli myslet na to, že ti, kteří nás ukázňují, nás nechtějí strčit do „svěrací kazajky“, aby nás sevřeli v našem postupu k dosažení vrcholu života. Daleko spíše se snaží nám pomoci, abychom dělali rychlé a radostné pokroky. Kázeň nás chrání před bolestivými zkušenostmi, před věcmi, které by nevyhnutelně měly nepříjemné následky, které by nám život ztížily nebo by nás svedly na scestí a konečně zavedly do slepé uličky. (Přísl. 5:11 až 13, 22, 23) Chceme-li se poddat kázni, platí pro nás zaslíbení Bible: „Půjdeš-li, tvůj krok nebude brzděn, a poběžíš-li, nebudeš klopýtat. Pevně se přidržuj kázně; neupouštěj od ní. Zachovávej ji, neboť ona je tvým životem.“ — Přísl. 4:10–13, NS.

Cítíš někdy, že máš sklon se vzepřít kázni svých rodičů? Dejme tomu, že by tě nechali jít tvou vlastní cestou, nevěnovali by ti žádnou pozornost a nekárali by tě. Byl by to důkaz pravé lásky? Není to způsob, jak se obyčejně chovají otcové nemanželských dětí — že se nestarají o své potomky? Chceme, aby se s námi tak zacházelo? Apoštol Pavel používá téhož znázornění, když nám připomíná, že kázeň je skutečně důkaz Boží lásky a zájmu o nás. — Žid. 12:4–10; srovnej Přísloví 3:11, 12.

Kdyby ses někdy rozčiloval, že ti někdo radí nebo tě kárá, uvažuj a zeptej se sám sebe: „Proč tomu věnovali tolik času a námahy? Jen proto, že je to těší?“ Ve většině případů uznáš, že kárání pro ně není právě příjemné a snadné. Ale přece to dělají, protože mají o tebe zájem, a proto nešetří námahy. Již to samo by tě mělo přimět k tomu, abys vážně přemýšlel o jejich slovech a snažil se porozumět jejich důvodům. — Přísloví 17:10.

Jistě vyžaduje sílu přiznat chybu. Ale můžeme prosit Boha, aby nám dal sílu a odvahu přiznat vinu, přijmout pokárání, uznat je jako spravedlivé, jako David se z něj v pravém duchu poučit. (Žalm 51:1–4, 12–14; Iz. 26:16) Můžeme být jako apoštol Petr. Byl apoštolem Pavlem veřejně pokárán, protože jednal nesprávně. Ale Petr byl natolik mužem a především natolik silným křesťanem, že přijal výtku. Nehněval se na Pavla, nýbrž nazval jej později dokonce ‚naším milovaným bratrem Pavlem‘. — Gal. 2:11–14; 2. Petra 3:15, 16.

Přirozeně nemusíš čekat, až tě někdo opraví. Můžeš se sám podrobovat kázni. Když jsi pozorný, můžeš poznat mnohé své chyby a učinit kroky, abys je opravil. — 1. Kor. 11:31, 32

Mnohá požehnání pramení z toho, jsme-li ochotni přijmout kázeň. Kdo otevřeně přiznává své chyby a slabosti, cítí se vnitřně zdravější a čistší. Posiluje to srdce a mysl pro všechno, co je správné. Přispívá to k dobrému vztahu s druhými lidmi. Vidí v něm poctivého, pokorného, vyváženého člověka, příjemně odlišného od většiny dnešních lidí. Ale co je nejdůležitější: Dosahuješ tím Božího schválení a jeho požehnání. Ano, „kárání kázně jsou cestou života.“ — Přísl. 6:23, NS.