Jmenovaní starší pasou Boží stádo

1. a) Jací muži jsou dozorci ve sborech svědků Jehovových? b) Co je základní povinnosti dozorce ve sboru?

TEOKRATICKÁ organizace svědků Jehovových nemá ve svých sborech placené služebníky. Ze sborů jsou jmenováni zralí, duchovně způsobilí muži jako starší a dozorci. (Tit. 1:5, 7) Tito muži se zajímají o blaho celého stáda, které je jim svěřeno do péče. Slovo „dozorce“ je překlad hebrejského slova paqidh, a řeckého slova episkopos. Hebrejské slovo pochází z výrazu, který znamená „navštěvovat, obracet pozornost k, dohlížet“, ale též „jmenovat nebo pověřit“. Řecký výraz je příbuzný s episkopeo a znamená „dozírat nebo dohlížet“. A tak dozorce v křesťanském sboru je ten, kdo je jmenován, aby dohlížel na sbor a navštěvoval a budoval ty, kteří jsou s ním spojeni. Křesťanští „dozorci“ jsou totožni s těmi, kteří byli uznáni jako „starší muži“ sboru a tak všichni jmenovaní „starší muži“ nebo starší mají odpovědnost jako dozorci za Boží stádo.

2. Jakou povzbuzující radu dal Pavel, když mluvil k starším sboru v Efezu, a jaký byl důvod této rady?

² Když se apoštol Pavel vracel z jedné ze svých misionářských cest a přišel do Milétu, poslal zprávu do Efezu a „povolal starší muže sboru“. (Skutky 20:17, NS) Když tito starší navštívili Pavla, připomněl jim, co vše on učinil v jejich prospěch a nabádal je, aby dělali totéž pro celé stádo, které jim je svěřeno do péče. Řekl: „Nezdržel jsem se, abych vám neřekl jakékoli užitečné věci, a abych vás neučil . . . Nicméně nijak si pro sebe necením své duše jako drahé, jen abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych vydal důkladné svědectví o dobrém poselství nezasloužené dobrotivosti Boží. A nyní, hle, vím, že vy všichni, mezi něž jsem přišel, abych kázal království, neuvidíte více mou tvář . . . [ani] jsem se nezdržel, abych vám neoznámil všechny rady Boží. Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste opatřovali Boží sbor, který vykoupil krví vlastního Syna.“ (Skutky 20:16–28, NS) Pavel bral svou práci velmi vážně a chtěl vštípit svým spolustarším důležitost jejich odpovědnosti před Bohem jako dozorců stáda.

3. a) Byl některý ze starších v Efezu považován za hlavního? b) Jaké zajímavé otázky jsou nyní kladeny?

³ Všimněme si, že žádný ze starších nebyl považován za hlavního, za hlavu sboru. Toto postavení bylo dáno Bohem jeho vlastnímu Synovi, Ježíši Kristu. (Efez. 1:22, 23; Kol. 1:18) Starší dohromady sloužili pod Kristem. Pokud jde o zodpovědnost, byli skupinou sobě rovných mužů. Pavel k nim mluvil jako k „radě starších mužů“; ode všech bylo vyžadováno, aby dávali stejný výborný příklad sboru. (1. Tim. 4:14, NS) Jak se stali tito muži způsobilí, aby byli starší v efezském sboru? Jistě musí být nějaká organizace, nějaký pořádek, nějaké vedení Božího stáda. Ale proč právě tito muži byli jmenováni, aby byli pastýři?

JE NUTNÁ URČITÁ ZPŮSOBILOST

4. Kde v Bibli můžeme najít podrobnosti o způsobilosti dozorců nebo starších a proč je důležité přesně se podle nich řídit?

⁴ Pro podrobný popis způsobilosti se obrátíme k prvnímu dopisu, který Pavel napsal Timoteovi. Ve třetí kapitole je ukázáno, jaký musí být dozorce neboli starší. Tyto požadavky se nesmí brát na lehkou váhu. Boží požehnání můžeme očekávat jen tehdy, budeme-li se přesně přidržovat jeho Slova. — 1. Jana 3:22.

5. a) Jaké musí mít křesťan chování, aby byl způsobilý k jmenování starším? b) Co znamená, že „dozorce by měl být bezúhonný“?

⁵ Byla to jistě ta nejvhodnější věc pro každého muže v Božím křesťanském sboru, jestliže ‚usiloval o úřad dozorce‘ a snažil se dosáhnout požadovaného měřítka; ukazovalo to, že je velmi žádostivý správné práce. Avšak dříve než křesťanský muž může být doporučen pro tento úřad, musí jistě „ukázat svým správným jednáním své skutky v pokoře, jež náleží k moudrosti“, jak zdůrazňuje Jakub. (Jakub 3:13, NS) Musí to být muž, který nenávidí zlé. Jinak nebude mít „bázeň před Jehovou“, která je „počátek moudrosti“. (Přísl. 9:10; 8:13) Na základě toho, má-li být muž způsobilý k jmenování starším, musí se řídit nejvyššími mravními měřítky. Jak jsme se dozvěděli v předešlém článku, moudrost shora je především „čistá“. Mravnost staršího musí tedy být bezvadná a v plném souladu s Božím slovem. Když psal Pavel mladému muži Timoteovi, řekl v třetí kapitole druhém verši: „Dozorce by proto měl být bezúhonný.“ Bezúhonný znamená bez viny nebo pohanění. Jeho chování, jednání s lidmi a jeho způsob života nesmí být pochybné. Musí být bez hany, pokud jde o jeho jednání ve sboru, v zaměstnání, všude. Musí být mužem nejvyšších mravních měřítek. — 2. Korintským 6:3, 4.

6. Jaký vliv mají místní zvyky na požadavek, že dozorce má být „muž jedné ženy“?

⁶ Je-li dozorce ženat, měl by být „muž jedné ženy“. Místní zvyky nemění tento požadavek. Nesmí být polygamistou a mít dvě nebo více žen. — Matouš 19:3–9.

7–9. Co znamená být a) „umírněný ve zvycích“? b) „zdravé mysli“? c) „pořádný“?

⁷ Muž, který je způsobilý být dozorcem, by měl být též „umírněný ve zvycích“; nesmí být člověkem, jenž jde do extrémů. Měl by mít vyvážený názor na své odpovědnosti jako křesťan a provádět je způsobem, který získává úctu u spolukřesťanů.

⁸ Další požadovanou vlastností je, že by měl být „zdravé mysli“. Jeho stanovisko by mělo být vždy vedeno Božím slovem. To mu umožní, aby byl vyvážený v myšlení. Měl by vědět, co je správné a co je nesprávné, pravdivé nebo falešné a jak je to založeno na Písmu. Proto potřebuje být velmi zběhlý v Božím slově. — Řím. 12:2; Žalm 19:8, KB.

⁹ Podobně musí být „pořádný“. To zahrnuje, že by měl být přesný. Schůzky, které vede, by měly být dobře promyšleny, měl by zachovávat patřičný pořádek a uznávat pouze jednu osobu, aby mluvila, když jsou dávány komentáře členy sboru. (1. Kor. 14:26–33) Všechny záznamy, které vede, by měly být čistě a dobře uspořádány. Pořádnost zahrnuje ještě něco více. Vyžaduje, aby uznával teokratický pořádek, aby oceňoval nutnost podřízení Kristu, hlavě sboru, a aby viděl své vlastní postavení ve vztahu ke stádu, jako pastýř plně zodpovědný Bohu. — 1. Kor. 11:3; Jer. 23:1–4.

10. Jak může člověk, který „usiluje o úřad dozorce“, ukázat, že je „pohostinný“?

¹⁰ Dozorce má být též „pohostinný“. Má vítat nové, aby se cítili potěšeni, že přišli. Má ukazovat, že je velmi šťasten, když vidí i ty, které zná již po delší dobu. Má-li to na zřeteli, bude jistě projevovat ovoce spravedlnosti a bude v pokoji se všemi, mladými i starými, ve sboru. — Židům 13:1, 2.

„ZPŮSOBILÝ K VYUČOVÁNÍ“

11, 12. a) Vysvětli činitele, které jsou zahrnuty ve „způsobilosti k vyučování“. b) Proč je důležité, aby starší byli opravdu způsobilí jako učitelé Božího slova?

¹¹ Obzvláště důležitá vlastnost starších je ‚způsobilost k vyučování‘. (1. Tim. 3:2) Dozorce musí mít duchovní smyšlení, aby to mohl činit mezi křesťany. Zkušenost a léta v pravdě mu pomohou. Je nutná šířka a hloubka biblického poznání, a ty se získávají pravidelnou přítomností na schůzkách sboru a pilným osobním studiem po dobu mnoha let. Starší by jistě měl umět číst, protože má chtít obracet pozornost k Božímu slovu a říci: „Psáno je.“ A navíc, měl by umět použít to, co čte, a předat jiným lidem správné myšlenky jasně a rychle. Vyučovat je umění.

¹² Jiní muži, kromě jmenovaných starších ve sboru, budou jistě zralí křesťané, horliví ve službě a příkladní v chování. Ale starší musí být způsobilí jako učitelé. To neznamená, že mají prostě účast na biblickém vyučování nových zájemců. To zahrnuje mnohem více. Na starší se spolukřesťané dívají jako na učitele Božího slova. Měli by se umět postavit před sbor a sdělovat poučení z Písem, které by vzdělávalo ty, jež jsou již věřící. Musí mít přesné poznání pravdy, aby, když předsedají schůzkám sboru, věděli, zda komentáře dávané druhými jsou správné, a tak mohou pomoci sboru, aby získal pravé porozumění o věci. Jsou-li způsobilí jako starší, měli by mít jasné pochopení pravdy, aby byli schopni nejen „říci“ jiným lidem, co je správné, ale též s nimi o tom uvažovat a pomoci jim porozumět. — Ef. 4:11, 12.

13. Na čem musí ustavičně člověk zakládat své učení, aby byl způsobilý stát se starším, a čeho se musí vyvarovat?

¹³ Když Pavel psal Titovi o jmenování „starších mužů“, zmínil se, že má-li být muž způsobilý, musí ‚se pevně přidržovat věrných slov při svém umění vyučovat‘. (Tit. 1:5, 9, NS) Neměl by být nakloněn tomu, aby spoléhal na svůj vlastní názor. Jak Pavel radil Timoteovi, měl by zůstat věrný Božímu slovu, když mluví ke sboru; měl by ‚kázat Slovo‘. — 2. Tim. 4:2, NS.

14. Jak se má pohlížet na práci učitele ve sboru?

¹⁴ Být učitelem v Božím sboru je velká přednost, ale je též vážná odpovědnost. (Jak. 3:1) Ti, kteří ‚usilují o úřad dozorce‘, činí dobře, když plně pracují na způsobilosti v tomto ohledu. A ti, kteří jsou způsobilí, by měli být rádi, že používají tento „dar“ k poučování sboru; neměli by se držet bojácně zpět, ale spoléhat na Jehovovo vedení a požehnání. (Řím. 12:6–8) Když stále pokorně vzhlížejí k Jehovovi o vedení, obdrží pomoc, aby mohli vykonávat dílo způsobem, který přinese slávu Bohu a požehnání těm, kteří jej milují.

15. a) Proč by nebyl člověk, který nemírně pije, způsobilý jako starší? b) Proč by nebyl způsobilý jako starší muž ten, který je hádavý nebo umíněný?

¹⁵ Má-li muž být schopným učitelem, musí se chovat způsobem, který neuzavře mysl a srdce těch, kterým chce pomáhat. Pochopitelně je vyžadováno od toho, kdo má být jmenován starším, aby nebyl „hlučný pijan, ani bitec, ale rozumný, nikoli hádavý“. (1. Tim. 3:3, NS) Neměl by pít příliš mnoho. Měl by mít vždy kontrolu nad svými smysly a nad svou silou rozumu, nikdy by se neměl opít. Neměl by být člověkem, který se pokouší urovnat věci svou pěstí. Ani by neměl být takovým, který ustavičně křičí na lidi nebo odplácí nelaskavost drsnými narážkami nebo odmítá mluvit s bratrem, který jej snad urazil. (Řím. 12:17, 18) Příležitostně jej může něco rozzlobit, ale jako všichni křesťané má mít sebeovládání, jež je ovocem Božího ducha. Musí být přístupný, neumíněný, ale ochotný naslouchat jiným a neurazit se, když mu někdo dává návrh na zlepšení v tom, jak věci udělat. Ze zkušenosti a Bible může vědět, že některé návrhy nejsou dobré, ale to není důvod, aby byl netrpělivý k bratrovi, který se snaží pomoci. Pamatuj, učedník Jakub řekl, že „moudrost shora je . . . rozumná“. Kdo není hádavý, ale rozumný, pomáhá podporovat pokojné ovzduší. Jak zdůrazňuje Jakub: „Ovoce spravedlnosti pochází ze semene, které bylo zaseto za pokojných poměrů pro ty, kteří působí pokoj.“ — Jakub 3:18, NS.

16. Jak ukazuje zralý křesťan, že není „milovník peněz“?

¹⁶ Zralý křesťan oceňuje to, co říká Bible o relativní ceně hmotných věcí, a nikdy by nebyl „milovník peněz“. Nikdy by se nezaměstnával nečestnými obchodními úskoky, aby získal peníze. Ani by nedovolil, aby i čestná světská práce zatlačila jeho službu na druhé místo. Dozorci mezi svědky Jehovovými neočekávají, že dostanou mzdu za svou službu ovcím ve sboru. Apoštol Pavel, sám starší, neočekával, že mu sbory zaplatí za to, co dělal. Opatřoval si své vlastní živobytí výrobou stanů. Proto nikdy nebyl břemenem sboru, ale spíše měl radost, že se mohl vydávat v jejich prospěch. (Skutky 20:33, 34) Poskytoval své služby dobrovolně a nebyl tak nikomu zavázán. „Nechť ve vašem životě není lásky k penězům, buďte spokojeni s tím, co je“, napsal apoštol Pavel v Židům 13:5, NS.

DOZORCI JSOU „STARŠÍ MUŽI“

17. Proč má mužův domácí život důležitou váhu, aby byl způsobilý jako starší?

¹⁷ Starší, je-li otcem, má být „muž, který řídí znamenitým způsobem svou vlastní domácnost, který drží děti se vší vážností v poddanosti.“ To naznačuje, že má být pořádný člověk a že má mít úctu všech dětí, žijících v jeho domě, a že děti mu mají naslouchat a poslouchat jej. Když muž dobře pečuje o své odpovědnosti doma, je s to pomáhat jiným učit se, co o tom říká Bible. Může mluvit volně a nebude nakloněn tomu, aby ředil biblické rady pro své vlastní špatné svědomí. (1. Tim. 3:12, 13, NS) Pavel ale dodává: „Nedovede-li muž řídit svou vlastní domácnost, jak bude pečovat o sbor Boží?“ (1. Tim. 3:4, 5, NS) Pečovat o sbor Božího lidu, který má 25 až 200 lidí, je velmi závažná odpovědnost. Bible ukazuje, že musí být brán v úvahu domácí život muže, když se rozhoduje o tom, je-li způsobilý být starším.

18. a) Stanoví Bible zvláštní požadavek na stáří, aby byl někdo způsobilý stát se starším? b) Jaké určité náznaky dává v otázce stáří?

¹⁸ Má-li otec děti, které mu jsou poddány, nebude on sám mladistvý. V Bibli není stanoven zvláštní požadavek na věk, ale s ohledem na požadavek, že vlastní děti mají být v poddanosti se vší vážností (a jsou dost staré, aby projevily takovou vážnost), může se vyvozovat, že starší v prvním století nebyli pouze osmnáct nebo devatenáct let staří; měli životní zkušenosti a projevili, že jsou „moudří a rozumní“ muži. Mluví se o nich jako o ‚starších mužích‘. Sám Timoteus, jemuž Pavel psal, mohl být více než dvacet let, když „bratři v Lystře a Ikonii o něm podávali dobrou zprávu“. (Skut. 16:2, NS) Ale byl okolo třiceti, když mu bylo řečeno: „Nikdy na nikoho ukvapeně nevkládej své ruce; ani se nepodílej na hříších jiných; zachovej se čistým.“ (1. Tim. 5:22, NS) Timoteus v té době byl plně schopen chápat tyto závažné odpovědnosti a ukázal moudrost, předávaje jiným věřícím mužům to, co se naučil, takže byli taktéž způsobilí učit jiné. I když si mladí lidé často myslí, že znají na všechno odpověď, je zapotřebí k získání moudrosti čas, zkušenost a společenství s lidmi.

19, 20. a) Proč by neměl být nově obrácený muž doporučen ke jmenování starším? b) Jaký základ potřebuje takový člověk, než se může stát starším?

¹⁹ Jako je to pravda u těch, kteří jsou mladí v tělesném smyslu, stejně i člověk, který se teprve nedávno stal oddaným a pokřtěným křesťanem, potřebuje získat zkušenost. Je potřeba času k získání dostačujícího poznání a zkušenosti v používání biblických zásad, aby byl „způsobilý k vyučování“ spolukřesťanů. Proto dozorcem nemůže být „nově obrácený“. Pavel uvádí velmi dobrý důvod, proč „nově obrácený“ není způsobilý jako starší. Říká: „. . . z obavy, že by se mohl nadmout pýchou a přijít pod rozsudek, který byl vynesen nad ďáblem.“ — 1. Tim. 3:6, NS.

²⁰ Jestliže nově pokřtěný křesťan dostane odpovědné postavení ve sboru, může mu to, jak se říká, stoupnout do hlavy. Je mnohem lepší nechat člověka spolehlivě růst ke zralosti. Člověk potřebuje uzrát ve svém poznání a porozumění Božího slova. Musí se stát moudrý a rozumný a ukázat „svým správným jednáním své skutky v pokoře, jež náleží k moudrosti“. Pak po nějaké době může být způsobilý jako služební pomocník a pak se snažit, aby byl starší ve sboru.

21. Jaký vliv má pověst vně sboru na to, je-li někdo způsobilý být starším, a proč?

²¹ Ještě je jiná věc, která si zaslouží úvahy, jak Pavel připomněl Timoteovi. Očekávali bychom, že křesťan bude laskavě jednat se spolukřesťany a projevovat k nim lásku. Ale má-li se stát dozorcem ve sboru Božího lidu, „má mít též dobré svědectví od lidí, kteří jsou vně, aby neupadl do hanby a do ďáblova osidla“ (NS). Křesťané se musí stýkat i s nekřesťany. To je důležitá část jejich života, poněvadž musí kázat dobré poselství o království všude a všem druhům lidí. Lidé vně si tvoří názor na svědky Jehovovy a mluví o nich, když je tito křesťané navštěvují v jejich domovech a snaží se jim pomoci. Zájemci jsou též zváni do sálů království svědků Jehovových a tam poznávají dozorce a ostatní členy sboru. Jaké je mínění těchto lidí o člověku, který je dozorcem svědků Jehovových? „Je také nevyhnutelno, aby měl dobrou pověst u lidí stojících mimo, aby neupadl do pomluv a do ďábelské léčky.“ (1. Tim. 3:7, Ži) Měl by uplatňovat ve svém denním životě věci, které učí jiné, aby je dělali. Jeho zaměstnavatel a spoluzaměstnanci by měli vidět jeho čestnost, přesnost, ochotu dávat zaměstnavateli práci celého dne a že není povaleč. Měl by být laskavý ke svým sousedům a jeho mravnost musí být mimo pochybnost. Všechny tyto věci dosvědčují, je-li způsobilý být dozorcem v Božím sboru nebo ne. — 1. Petra 2:12; Dan. 6:4, 5.

22. Jaký postoj k odpovědnosti by měl mít ten, kdo přijímá postavení dozorce?

²² Měřítko, kterému mají vyhovovat jmenovaní starší, je vysoké, ale není nedosažitelné. Vyžaduje pravou lásku k Bohu a ochotu dát se jím používat. Když apoštol Petr psal starším sboru prvního století, řekl: „Proto dávám starším mužům mezi vámi toto napomenutí, neboť jsem též starší muž jako oni a svědek Kristových utrpení, ba účastník slávy, která má být zjevena. Paste svěřené vám stádo Boží, nikoli z donucení, nýbrž ochotně; také ne z lásky k nepoctivému zisku, nýbrž horlivě; také ne jako takoví, kteří panují nad těmi, kteří jsou dědickým podílem Božím, nýbrž tím, že se stáváte příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3, NS) Jednu věc Petr zdůrazňuje: Nepřijímejte tuto odpovědnost, protože vás někdo nutí, ale dobrovolně. Není žádná sláva v postavení pastýře; spíš to vyžaduje mnoho času a práce. Nepřijímejte toto postavení, protože toužíte po osobním zisku, ale jak říká Nová anglická bible „z čisté oddanosti“. — 1. Petra 5:2, 3.

SCHOPNÍ NAPOMÍNAT I KÁRAT

23. Na čem mají dozorci založit svá napomínání a kárání a proč musí být způsobilí to činit?

²³ V inspirovaném dopise Titovi je zmínka o jiné důležité vlastnosti dozorců. Souvisí s vyučováním, ale z jiného hlediska. Písmo praví: „Dozorce . . . musí být . . . pevně se přidržující věrných slov při svém umění vyučovat, aby byl schopný napomínat zdravým učením, a kárat ty, kteří odporují.“ (Tit. 1:7–9, NS) Obyčejně není obtížné pro člověka, který má dobré poznání pravdy, aby používal Bible k napomínání bratrů a k jejich povzbuzování, aby pokračovali ve věrné službě. Avšak odpovědnost dozorce zde nekončí. Když přijdou těžkosti, musí i je zvládnout. Musí používat Písma a „kárat ty, kteří odporují“ pravdě. Kdybys byl jmenován starším, byl bys ochoten převzít tuto odpovědnost?

24. Pokud jde o kárání, které otázky si potřebuje rozvážit ten, kdo chce být způsobilý jako starší?

²⁴ Když psal Pavel svůj druhý dopis Timoteovi, zdůraznil vážnost této povinnosti, kterou měl Timoteus jako dozorce: „Slavnostně tě napomínám před Bohem a Kristem Ježíšem, který má soudit živé i mrtvé, a při jeho objevení se a jeho království, kaž slovo, čiň tak naléhavě v době příznivé i v době plné strastí, kárej, uděluj výtky, napomínej se vší trpělivostí a uměním učit.“ (2. Tim. 4:1, 2, NS) Odmítneš nebo zdržíš se kárání nebo udělení výtky, když to je zapotřebí, nebo se obrátíš k Božímu slovu a použiješ je, abys pomohl svému bratru napravit jeho myšlení a uvést opět jeho chování do souladu s tím, co je tam napsáno? Jako starší musíš být ochoten udělit potřebné pokárání. Co učiníš, nemusí vždy být oceněno tím, kdo jedná špatně, ale někteří budou vděční. „Neboť přikázání je lampou a zákon je světlem, kárání kázně jsou cestou život.“ (Přísl. 6:23, NS) A i když to někdy může být obtížné, chopíš se iniciativy, abys vykonal „kárání kázně“ a pomohl někomu setrvat na „cestě života“? Je skutečně požehnáním pro sbor, že jsou muži, kteří jsou ochotni přijmout tuto odpovědnost. — 2. Tim. 2:24–26.

25. Až kam je někdy nutno dojít při kárání těch, kteří hřeší?

²⁵ Dozorci musí mít též sílu udělat něco veřejně, je-li to zapotřebí. Pavel napomínal Timotea: „Přede všemi přihlížejícími kárej ty, kteří činí hřích, aby ostatní také měli bázeň.“ (1. Tim. 5:20, NS) Někdy jednotlivci v Božím sboru odmítnou pokárání. Obával by ses pak, že by se mohlo stát, co říká Přísloví 29:1 (NS): „Muž opětně káraný, ale zatvrzující si šíji, se náhle zlomí, a to bez vyléčení“? Jiný překlad to podává: „Muž, který je stále svéhlavý po mnohém kárání, se náhle zlomí bez uzdravení.“ Byl bys schopen jít až tak daleko, ze zájmu o duchovní stav sboru jako celku, anebo budeš ignorovat svéhlavost a od počátku zavírat oči k jeho špatným činům? Dozorce musí být „schopný napomínat zdravým učením a kárat ty, kteří odporují.“ — Tit. 1:9, NS.

26. Jací lidé nepatří do křesťanského sboru a co musí starší být ochotni udělat?

²⁶ Pavel byl veden Božím duchem, aby předem napsal, že budou lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané, ale chtějí sloužit Bohu svým vlastním způsobem, ne podle Písma. Řekl: „Neboť bude časové období, kdy nebudou spokojeni se zdravým učením, ale budou si shromažďovat učitele podle svých vlastních žádostí, aby lahodili jejich uším; a odvrátí uši od pravdy, jelikož se obrátí ke lživým báchorkám.“ (2. Tim. 4:3, NS) U dozorce není místa pro kompromis. Miluje-li opravdu sbor a je rozhodnut mu pomoci, musí ukázat statečnost a mluvit pravdu a spravedlnost. Sbor potřebuje ‚zdravé učení‘. Byl bys jako starší společně s jinými staršími ve vašem sboru dost bdělý, aby ses řídil Pavlovou radou, když píše: „Pokud jde o muže, který vytváří sektu, zavrhni jej po prvním a druhém napomenutí; věz, že takový člověk sešel s cesty, hřeší a sám se odsuzuje“? Pavlova další slova o této věci jsou: „Ale nyní vám píši, abyste se přestali stýkat s kýmkoli, kdo se nazývá bratr, jestliže je to smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, a s takovým člověkem ani nejezte . . . Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.“ — Tit. 3:10, 11; 1. Kor. 5:11, 13, NS.

27. a) Jelikož do spojení s křesťanským sborem přijdou všechny druhy lidí, co se může stát, jak varoval Pavel? b) Dějí se takové věci i dnes? c) Co je tedy nutné, aby udělali starší?

²⁷ Není pochyby o tom, že ve sboru vzniknou problémy. Všechny druhy lidí se spojí se sborem a stanou se křesťany. Ale ne všichni zůstanou křesťany a někteří se dokonce budou pokoušet podvrátit víru jiných a svádět je k špatnému chování. Jak řekl Pavel: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás tyranští vlci a nebudou laskavě zacházet se stádem a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ Nebylo příjemné myslet na to, ale Pavel očekával, že budou potíže v Božím sboru. A také byly. Proč bychom si měli myslet, že je to dnes jiné, když je tolik zmatků ve světě a lidé ze všech národů a jazyků s různými životními názory utíkají z „Velkého Babylóna“, světové říše falešného náboženství, a hledají útočiště v Jehovově teokratické organizaci? Proto je nutné jmenovat starší ve sboru, aby pásli jim přidělené Boží stádo a zachovali sbor čistý. Pravý pastýř bude chránit stádo proti zvlčilým živlům. — Skut. 20:29, 30, NS.

28. Jak by měl člověk oddaný Bohu reagovat na kázeň a proč?

²⁸ Člověk oddaný Jehovovi ví, že je narozen v hříchu a pokřiven špatností. Každý někdy dělá chyby. A proto když se dozorce sboru snaží pomoci někomu z nás opravit to, co děláme špatně, měli bychom ocenit, proč to dělá. Jehova nechce vidět žádnou ze svých oveček, jak jde na scestí. Proto máme napomenutí: „Synu můj, nepodceňuj kázeň od Jehovy, ani si nestěžuj, když tě trestá; neboť Jehova bere do kázně ty, které miluje; ano, švihá každého, koho přijímá za syna.“ (Žid. 12:5, 6, NS) Každý, kdo snáší kázeň, kterou dostává prostřednictvím Jehovovy organizace, dostává důkaz, že s ním jedná Jehova. „Neboť kterého syna otec nekárá?“ (Žid. 12:7, NS) Jako to byla pravda ve starých časech, když Bůh jednal s židovským národem, tak dnes Bůh používá „starší muže“ ve svém lidu, aby vykonávali kázeň. (5. Mojž. 22:18) Reaguješ s oceněním na kázeň, jež přichází od těch, kteří jako starší pasou Boží stádo? — Přísl. 8:33; 12:1–3; Žid. 12:11.

LÁSKYPLNÝ ZÁJEM O STÁDO

29. Jaký druh lásky by měl být zřejmý na nás všech a kdo musí být příkladem v jejím projevování?

²⁹ Význačná vlastnost v životě pravých křesťanů musí být láska k spolukřesťanům. To není pouze to, že jsme milí při zdravení jiných lidí. Láska je nesobecký zájem, který nás přiměje k tomu, abychom stavěli blaho jiných před své vlastní zájmy a aktivně pracovali pro jejich dobro. Pán Ježíš řekl svým věrným následovníkům: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ A dodal: „To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako jsem miloval já vás.“ (Jan 13:35; 15:12, NS) Je to vlastnost, která převládá ve sboru, s nímž se shromažďuješ k uctívání? Je zjevná v tvém vlastním životě? Starší musí být příkladem v projevování takové lásky k druhým ve sboru.

30. Komu adresoval Pavel svůj dopis filipenskému sboru a co řekl o účinku, který má mít láska mezi nimi?

³⁰ Když Pavel psal filipenskému sboru, adresoval dopis „všem svatým ve Filipi, kteří jsou v jednotě s Kristem Ježíšem spolu s dozorci a služebními pomocníky.“ Řekl jim: „A za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě více rozhojňovala spolu s přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností; abyste se ujistili o důležitějších věcech, abyste byli bez poskvrny a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do dne Kristova a abyste byli naplněni spravedlivým ovocem, které je působeno skrze Ježíše Krista k oslavě a chvále Boží.“ Později, v tomtéž dopise, dodal: „Naplňte mou radost tím, že jste téže mysli a máte tutéž lásku a jste v jedné duši spolu spojeni, chováte v mysli jednu myšlenku a nečiníte nic ze svárlivosti nebo samolibosti.“ (Fil. 1:1, 9–11; 2:2–4, NS) Láska je hlavní věc, protože Bůh je láska a my musíme myslet na to, že jsme učiněni k jeho obrazu.

31. Jak ukázal Jehova svou lásku k lidstvu a co by proto měli dělat duchovně způsobilí, když se objeví problémy?

³¹ Jehova věnoval pozornost hříšnému lidstvu, protože miluje své stvoření. „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, neboť Bůh je láska. Tím byla v našem případě zjevena láska Boží, protože Bůh vyslal svého jednozplozeného Syna do světa, abychom skrze něho získali život. Láska je v tom, ne že my jsme milovali Boha, ale že On miloval nás a vyslal svého Syna jako smírčí oběť za naše hříchy. Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, i my sami jsme povinni navzájem se milovat.“ (1. Jana 4:8–11, NS) Bůh nepřestal milovat lidstvo, když se zjevil hřích. A starší nesmí přestat milovat stádo, když se ukáží problémy. V Galatským 6:1, 2, NS je dána rada: „Bratři, i když člověk učiní nějaký nesprávný krok, než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, obnovit tohoto člověka v duchu mírnosti, jen ať každý dává pozor na sebe z obavy, aby nebyl též pokoušen. Dále neste břemena jedni druhých a tak plňte zákon Kristův.“

32. Jak může dozorce projevit lásku, když k němu hříšník přijde hledat pomoc?

³² Někdy je to viník sám, který se chopí iniciativy, aby dostal pomoc. Může přijít k dozorci, aby učinil doznání svého špatného činu. Jeho přání změnit svou cestu je chvályhodné. „Ten, který zakrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, který je přizná a opustí, bude ukázáno milosrdenství.“ (Přísl. 28:13, NS) Dozorce, který má lásku ke svému stádu, si udělá čas, aby vyslechl přestupky, a použije Bible, aby pomohl opravit jeho myšlení i chování. Starší si přeje vidět, aby někdo vyznal své chyby a vzdal se jich. Jinými slovy, člověk je obrácen, odvrací se od svého špatného jednání a jde správnou cestou. V souladu s Příslovím 28:13 může tak starší ukázat milosrdenství. Může se však stát, že starší si bude přát vidět přestupníka každý měsíc, aby se ujistil, že kráčí po rovných stezkách. Milující dozorce věnuje takovým lidem ve stádu svou zvláštní pozornost.

33. Co musí starší používat jako vodítko ve všech záležitostech a jak se má dívat na svěřené „ovce“?

³³ Starší musí věřit Božímu slovu. Celému! Musí je používat jako své vodítko a projevovat lásku k bratrům, jemu svěřeným ovcím, a uznávat, že to jsou Boží ovce. I když starší napomínají, domlouvají, povzbuzují, kárají a vychovávají, projevují lásku, protože se snaží pomoci svým bratrům jít v životě po správné cestě. Má váš sbor také starší, kteří na vás dohlížejí?

34. Jaký dal Pavel důkaz svého zájmu o bratry?

³⁴ Pavel určitě věděl, co to znamená být dozorcem, starším. Měl hlubokou lásku ke sborům. „Kromě těchto věcí vnějšího druhu, to, co na mne útočí den co den, je starost o všechny sbory,“ napsal. (2. Kor. 11:28, NS) S láskyplným zájmem napomínal Pavel radu starších v Efezu: „Dávejte pozor sami na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil za dozorce, abyste opatrovali Boží sbor, který vykoupil krví svého vlastního Syna.“ — Skutky 20:28, NS.

35. I když křesťanští dozorci mají mnoho práce, jak je jejich zkušenost v souladu s tím, co je zaznamenáno ve Skutcích 20:35?

³⁵ Je nezbytně nutné pro všechny, aby dozorci zůstávali bdělí a velmi pracovali pro dobro každého člena sboru — a oni to rádi dělají. Jejich zkušenost je v souladu s tím, co je řečeno ve Skutcích 20:35 (NS): „Takto pracujíce, musíte pomáhat slabým a chovat v mysli slova Pána Ježíše, který sám pravil: ‚Více štěstí je v dávání než v přijímání.‘“

JMENOVÁNÍ STARŠÍCH

36. a) Jak bylo prováděno jmenování starších v křesťanském sboru prvního století? b) Jak jsou jmenování prováděna dnes a jaké měřítko je používáno?

³⁶ Kdo provádí jmenování starších? Skutky apoštolů, kapitola 14, verš 23 podává zprávu ve spojení s misionářskou cestou Pavla a Barnabáše: „Ustanovil starší muže do úřadu v [každém] sboru a modlíce se v postech, svěřili je Jehovovi, v něhož uvěřili.“ Nebyly prováděny žádné volby ve sboru. Jmenování bylo provedeno Pavlem a Barnabášem, zastupujícími členy vedoucího sboru. Stejně tak Timoteus a Titus zřejmě konali taková jmenování podle Pavlových nařízení. (1. Tim. 5:22; Tit. 1:5) Dnes, kdy jsou sbory roztroušeny po celé zemi, jsou to starší muži těchto sborů, kteří — když uvážili věc v modlitbě, — dávají doporučení vedoucímu sboru v ústředí pro jiné, kteří odpovídají biblickým měřítkům, a posílají tato doporučení kanceláři odbočky Společnosti Strážná věž. Vedoucí sbor pak provede jmenování. To ale není děláno podle nějakého pravidla, které oni stanoví. Je provedeno v souladu s tím, co je stanoveno v Božím inspirovaném Slově, takže se může pravdivě říci těmto starším neboli dozorcům: „Svatý duch vás ustanovil za dozorce.“ — Skutky 20:28, NS.

37. a) Kolik starších má mít sbor? b) Vysvětli, jak a kdy budou dávána doporučení pro další starší ve sboru. c) Jak dlouho může někdo pokračovat ve službě jako starší sboru? Jestliže přejde do jiného sboru, bude jeho jmenování starším uznáváno i tam? Proč?

³⁷ Některé sbory mohou mít více starších než jiné. Bible nestanoví určitý počet. (Fil. 1:1) Zachází však do pozoruhodných podrobností, pokud jde o způsobilost těch, kteří mají být ustanoveni jako starší; proto je důležité řídit se tímto pravidlem, které dal Bůh. Každý rok, kolem 1. září, bude vhodné, aby starší ve sborech rozvážili, jestli někdo další ve sboru nyní neodpovídá biblickému popisu těch, kdo jsou způsobilí jako starší. Jestliže ano, mají být doporučeni vedoucímu sboru k jmenování, a když jsou jmenováni, mají se začít podílet se všemi ostatními staršími na odpovědnosti pasení stáda ve sboru. Tak dlouho, jak budou odpovídat požadavkům Bible, budou stále staršími v tomto sboru. Avšak jestliže se mají přestěhovat do jiného sboru, nebudou, jako nově příchozí a jako lidé skutečně neznámí sboru, považováni za starší čili dozorce těmi, s nimiž budou spojeni. Měli by tam upevnit svou duchovní způsobilost křesťanskou činností a během času místní starší nepochybně doporučí takové muže k jmenování staršími ve svém sboru. Ovšem, kdyby se měl někdy starší zaplést do nekřesťanského jednání takového druhu, že by byl zbaven pospolitosti nebo mu byla uložena zkušební lhůta, byla by dána zpráva vedoucímu sboru a byl by odstraněn jako starší, protože by zřejmě nebyl dobrým příkladem sboru. Avšak kdyby byl prostě neschopen vykonávat některou práci jako dozorce pro nemoc nebo vysoký věk, nerušilo by to jeho jmenování starším.

38. a) V jakých postaveních by měli starší sloužit ve sboru, je-li to možné, a proč? b) Aby byl starší volný a mohl se plně věnovat učení ve prospěch sboru, o jakou pomoc mohou být požádáni ostatní?

³⁸ Starší musí plnit určité úřední povinnosti ve sboru. Je-li dosti starších, měli by být ustanoveni jako služebník sboru, pomocný služebník sboru, služebník biblických studií, služebník studia Strážné věže a služebník teokratické školy kazatelské služby. Kde je to možné, měli by být i vedoucími sborového studia knihy a veřejnými řečníky, protože ti vystupují jako učitelé. Jsou-li pouze dva nebo tři starší, mají být vždy ustanoveni do prvních výše uvedených postavení. Jsou-li pouze dva starší, jeden z nich by měl vykonávat dva úřady. Obvykle tři různí starší, kteří zaujímají toto postavení, tvoří právní výbor sboru. (1. Kor. 5:12, 13; 6:1–4) Bylo by též nejvýhodnější, aby ti, kteří jsou starší, řídili všechny schůzky sboru, kde to je možné. I když je jenom jeden starší ve sboru, bylo by prospěšné, aby řídil studium Strážné věže, služební shromáždění a teokratickou školu kazatelské služby, stejně jako sborové studium knihy, je-li ochotný a může to dělat. Ostatní mohou být požádáni, aby pomáhali s organizačními jednotlivostmi, připravovali časový plán a starali se o organizaci služby. Jelikož je ale starší „způsobilý k učení“, tak tam, kde je starší sboru pravidelně přítomen shromáždění, bylo by pro sbor nejprospěšnější, aby je on řídil. Je ovšem pochopitelné, že to není někdy možné pro nemoc nebo pokročilý věk.

39. Vysvětli postupné střídání v postaveních mezi staršími. Nač se má myslet při doporučování mužů ke jmenování staršími?

³⁹ Předsednictví rady starších se postupně střídá. A tak každý rok 1. října, je-li ve sboru více než jeden starší, chopí se práce nový služebník sboru neboli předseda rady starších. Obyčejně nový služebník sboru bude muž, který byl pomocným služebníkem sboru během předešlého roku. Budou se střídat i ti, kteří byli určeni do ostatních vedoucích postavení starších. Proto, když „starší muži“ ve sboru doporučují někoho jako staršího, měli by myslet na to, že během času se bude muset starat o všechny tyto různé úkoly. Je schopný to dělat? Je ochotný to dělat?

40. Komu je oznámeno jmenování starších a jaké jsou jejich povinnosti ve sboru?

⁴⁰ Je-li provedeno jmenování starších vedoucím sborem, má to být oznámeno celému sboru. Každý, kdo je spojen se sborem, by měl vědět, kdo jsou starší, aby mohl plně užívat jejich služeb. Starší nejsou šéfové; nejsou jmenováni, aby nad někým vládli. Mají to být milující pastýři, příklady stádu, ochotní služebníci svých křesťanských bratrů. (Mat. 20:25–28; 1. Petra 5:1–3) Musí být užiteční těm, kteří potřebují pomoc, přístupní, ochotní naslouchat, když se vyskytne problém, a dávat milující povzbuzení všem.

POMOC SLUŽEBNÍCH POMOCNÍKŮ

41. Jaké opatření činí Bible, aby bratři mohli pomáhat starším?

⁴¹ Ale dejme tomu, že sbor nemá dosatečný počet bratrů způsobilých jako starší, aby plnili všechny hlavní úkoly rady starších ve sboru. Nebo, když starší jsou schopni vzít na sebe více než jedno postavení, mohou potřebovat pomoc v některých jednotlivostech své práce. Co pak? Bible činí opatření pro služební pomocníky diakonoi.

42. Jak biblické požadavky, kterým musí vyhovovat služební pomocníci, chrání sbor?

⁴² Způsobilost, které je zapotřebí u služebních pomocníků, je ochranou proti jakémukoli odůvodněnému obvinění sboru, pokud jde o muže, kterým je svěřena odpovědnost. Požadovaná způsobilost je vyložena v 1. Timoteovi 3:8–10, 12, 13, (NS): „Podobně i služební pomocníci mají být vážní, ne dvojího jazyka, ne oddaní množství vína, ne žádostiví nepoctivého zisku, zachovávající svaté tajemství víry s čistým svědomím. Ať jsou nejprve vyzkoušeni ve své způsobilosti a pak ať slouží jako služebníci, jsou-li bez obžaloby. Služební pomocníci nechť jsou manželé jedné ženy a vedou znamenitým způsobem děti a své vlastní domácnosti. Neboť ti, kteří slouží znamenitým způsobem, získávají pro sebe znamenité postavení a velkou smělost řeči ve víře, ve spojení s Kristem Ježíšem.

43. a) Co udává Písmo, pokud jde o věk a zkušenosti těchto jmenovaných služebních pomocníků? b) Mají být služební pomocníci pastýři a učiteli sboru a jak to víme? c) V jakém rozsahu musí odpovídat biblickým požadavkům ten, kdo má být doporučen vedoucímu sboru pro jmenování služebním pomocníkem?

⁴³ I když není stanoven zvláštní požadavek věku, je zřejmé, že služební pomocníci mají být dospělí muži, dosti staří, aby mohli být ženatí a mít děti. Nemají být noví ve sboru, ale lidé, kteří byli „vyzkoušeni ve své způsobilosti“. Dříve než jsou jmenováni jako služební pomocníci, bylo by prospěšné, kdyby byli alespoň nějakou dobu oddaní a pokřtění, aby mohla být jejich způsobilost vyzkoušena. Není vyžadováno, aby byli „způsobilí učit“ ve sboru. Způsobilost podle Písma ukazuje, že od nich není vyžadováno, aby byli pastýři a učiteli stáda. Mají být jistě horliví ve službě, činní v díle, které Ježíš přikázal svým učedníkům, totiž v kázání poselství o království a v činění učedníků. Ale kromě toho požadavky vyložené v Písmu ukazují, že ti, kteří jsou služebními pomocníky, musí být příkladní v soukromém životě a ve vztahu k jiným. A tak dříve než je někdo doporučen vedoucímu sboru k jmenování jako služební pomocník, měla by být věnována pečlivá pozornost každému z biblických požadavků; žádný nesmí zůstat nepovšimnut nebo být považován za nedůležitý.

44. a) Kolik služebních pomocníků má mít sbor? b) Jak jsou jmenováni a jak dlouho mají sloužit?

⁴⁴ Tak jako je tomu, když se někdo stává starším ve sboru, tak ti, kteří již jsou starší, doporučují vedoucímu sboru ty, kteří jsou způsobilí, aby byli služebními pomocníky. Jmenování je pak provedeno vedoucím sborem. (Skutky 6:3–6) Není udán počet lidí, kteří mají být služebními pomocníky ve sboru. (Fil. 1:1) Každý rok, kolem l. září, by bylo vhodné, aby starší uvážili, jsou-li ve sboru bratři, kteří by mohli být doporučeni pro takovou službu, a může být učiněno doporučení vedoucímu sboru svědků Jehovových. Ti, kteří jsou jmenováni, budou sloužit tak dlouho, dokud budou odpovídat biblickým požadavkům, stejně jako je tomu u starších. Pro služební pomocníky je nicméně vhodné, aby dělali to, co je navrhováno v 1. Timoteovi 3:1, totiž, aby ‚usilovali o úřad dozorce‘. A když je pak někdo jmenován jako starší neboli dozorce, není již služebním pomocníkem, i když se může dále starat o tutéž práci, jakou dělal dříve.

POVINNOSTI SLUŽEBNÍCH POMOCNÍKŮ

45, 46. a) Uveď některé z povinností, jež může vykonávat služební pomocník ve sboru. b) Kdo určuje služební pomocníky k jednotlivým pracem, které budou dělat ve sboru? c) Mají se služební pomocníci rok po roce střídat ve své práci?

⁴⁵ Je mnoho práce, kterou mohou služební pomocníci ve sboru vykonávat. V jeruzalémském sboru prvního století máme příklad práce, jaká má být konána služebními pomocníky. Rozdělování pokrmu potřebným vdovám ve sboru bylo považováno za „nutnou věc“, i když to nebylo tak důležité jako „služba slova“. Zřejmě tam bylo mnoho práce, protože to vše nebylo svěřeno jednomu člověku, ale ‚sedmi osvědčeným mužům‘. — Skutky 6:1–6, NS.

⁴⁶ I dnes je ve sborech svědků Jehovových mnoho ‚nutných věcí‘, které nejsou přímo ‚službou slova‘. Zahrnuje to péči o zásoby literatury, přidělování obvodů pro kázání a starost o účty sboru. Musí být dělána nutná práce při udržování sálu království, pravidelné uklízení, upravování židlí, péče o větrání, ve větších místnostech služba u zesilovacích zařízení, pořizování seznamu přítomných, vítání nových příchozích a jejich představování starším sboru. V některých sborech může být dost služebních pomocníků, takže každý může být určen k jedné z těchto povinností. Jinde se bude jen starat o několik z těchto prací. Při některých příležitostech by bylo prospěšné mít více než jednoho, aby se podíleli na určité práci. Někteří ze starších se snad starají o záznamy, které spadají pod jejich dozor, ale jsou-li k dispozici schopní služební pomocníci, mohou být určeni k pomoci, aby tak byli starší uvolněni pro mnohem důležitější pastýřské dílo. Služební pomocníci mohou též pomáhat v přidělování obvodů, když se sejdou skupiny zvěstovatelů k veřejné kazatelské službě. Zatímco jsou služební pomocníci oficiálně jmenováni vedoucím sborem, místní „rada starších“ je může určit pro zvláštní práci, kterou budou konat ve prospěch sboru. A stejně jako se starší postupně střídají každý rok v jiném postavení, tak mohou starší zařídit, aby se služební pomocníci každý rok střídali v jiné práci, ovšem pokud je to praktické. Jaká je to přednost, může-li někdo sloužit bratrům jako tito služební pomocníci!

47. a) Co se má učinit, když není ve sboru dost starších, aby se starali o všechna sborová studia knihy a o jiné úkoly, obyčejně zastávané staršími? b) Je-li služební pomocník určen jako dočasný pomocný služebník sboru, je považován za jednoho z právního výboru sboru?

⁴⁷ Může se stát, že v místech, kde je velmi rychlý vzrůst ve sborech, není dost starších, kteří by dělali všechno nutné vyučovací a pastýřské dílo. V některých místech, kde jsou všichni noví ve službě Bohu, není třeba ani jeden starší. Jistě mohou mít pravidelné schůzky ke studiu a mít účast na kázání jiným a není pochyby, že během času někdo z jejich středu se stane způsobilý jako starší. Ve sboru, kde je několik starších, není jich snad dost, aby se postarali o všechna sborová studia knihy. V některých případech by bylo prospěšné mít větší skupiny; někde jinde by mohl jeden starší řídit více než jedno studium v různém čase během týdne. Ale kde je zapotřebí, mohou vypomoci služební pomocníci a starat se o některé z těchto studijních skupin, dokud nebudou po ruce schopní starší. Stejně tak, podle místních okolností, může být služební pomocník požádán, aby se dočasně staral o jedno z pěti vedoucích služebních postavení zastávaných staršími. Ale když je mu dáno takové postavení místními staršími, neučiní to z něho staršího. Je-li dočasným pomocným služebníkem sboru nebo služebníkem biblických studií, nemůže být tedy ani členem právního výboru sboru. V případě potřeby je pozván starší z blízkého sboru, aby vypomohl. Ten, kdo vypomáhá v práci, kterou obyčejně dělají starší, může pilným úsilím během času získat způsobilost jako jeden ze „starších mužů“, kteří jsou dozorci nad stádem.

48. Co můžeme všichni dělat, aby se ukázalo, že chceme usilovat o další pokrok jako Boží služebníci?

⁴⁸ Pro všechny křesťany bude dobré, budou-li usilovat o další pokrok. Nikdo nechce zůstat dítětem, ani fyzicky, ani duchovně. Raní židovští křesťané byli napomínáni: „Nyní, když jsme zanechali základní učení o Kristu, usilovně spějme ke zralosti.“ (Žid. 6:1, NS) Timoteovi bylo řečeno: „Uvažuj o těchto věcech, zaber se do nich, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Tim. 4:15, NS) Udělal jsi takový pokrok jako křesťan? Vzrostla tvá oddanost k Jehovovi? Udělal jsi pokrok v rozvíjení ovoce ducha? Rozšířil jsi svou lásku ke křesťanským bratrům? Snažil ses přizpůsobit svůj vlastní život plněji Božímu sboru? Protože organizace křesťanských svědků Jehovových usilovala o to, aby se pevně držela Božího slova, a kde bylo třeba, udělala opatření, aby se mu ještě více přizpůsobila, Boží duch na ní zřejmě spočíval. Dnes, v nebývalé míře, zvěstují svědkové Jehovovi ve všech částech země Boží království jako jedinou naději pro lidstvo. Pomáhají upřímným lidem, aby se učili tomu, čemu vyučuje Bible, aby jednali v souladu s ní a tak aby byli opravdu „moudří a rozumní“. Pakliže bys toužil po pomoci, aby ses mohl učit a mít plný prospěch z dobrých věcí, které obsahuje Boží slovo, bude jim dělat radost, když ti ji budou moci poskytnout.

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI KÁŽÍ A UČÍ

49, 50. Do jaké míry byli svědkové Jehovovi činní v minulém roce v kázání dobrého poselství o království?

⁴⁹ Svědkové Jehovovi pomáhají lidem všeho druhu po celém světě; jsou činní v 207 různých zemích. Pod vedením devadesáti tří odboček Biblické a traktátní společnosti Strážná věž v Pensylvánii ohlašovalo 1 510 245 křesťanských mužů a žen každý měsíc minulého roku dobré poselství o Božím království. To je o 125 000 více svědků, kázajících a učících z Božího slova, než ve služebním roce 1970. Ale ještě než skončil rok, stoupl počet na 1 590 793.

⁵⁰ Protože svědkové Jehovovi mají zájem, aby pomáhali jiným lépe porozumět Bibli a jejímu významu pro dnešní lidstvo, věnovali minulý rok 291 952 375 hodin, když mluvili o Božím slově. Není to pádný důkaz, že se opravdu snažili posílit lidi ze všech národů? Nepomůže pečlivé studium Božího slova lidem, aby se stali „moudří a rozumní“? Aby toho dosáhli, svědkové Jehovovi vedli každý týden po celý rok 1 257 904 bezplatných studií Bible v domech zájemců. Snaží se členové náboženských denominací, k nimž náležíš, aby pomáhali lidem takovým způsobem? Během roku svědkové Jehovovi rozšířili 18 168 032 vázaných knih a Biblí, 10 590 176 brožur, 218 898 563 výtisků Strážné věže a Probuďte se! a obdrželi celkem 2 702 972 nových předplatných na tyto časopisy.

51. Jaké pohnutky mají svědkové Jehovovi pro svou službu a jakým požehnáním se tak těší?

⁵¹ Svědkové Jehovovi nejsou početně silní ve srovnání s obyvatelstvem světa, ale milují Jehovu Boha a jeho Slovo, Bibli. Věří, co napsal Jakub ve čtvrté kapitole, čtvrtém verši: „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím.“ (NS) Mysli na to! Což není pravda, že všechny národy světa jsou v těžkostech? Nemůžeš vidět, že ruka skoro každého člověka je proti jeho bližnímu, a to i v křesťanstvu? Zřejmě neprojevují Božího ducha. Jsi skutečně jiný než oni? Miluješ opravdu Boha a ‚miluješ svého bližního jako sám sebe‘? Chceš-li být takovým, pak se musíš, jak říká Bible, ‚podat Bohu, ale vzepřít ďáblu a uteče od tebe. Přibližuj se těšně k Bohu a on se přiblíží k tobě‘. (Jakub 4:7, 8, NS) Budeš-li to činit, budeš se moci těšit z milujícího dozoru, který Jehova připravil pro celé „Boží stádo“.