Navštívil tě nedávno Králův sekretář?
„A mezi nimi byl jeden muž oblečený do plátna s kalamářem zapisovatele [sekretáře, NS, rev. 1971].“ — Ezech. 9:2.
1. Jaké otázky tě mohou napadnout, pokud jde o návštěvu Králova sekretáře a je zodpovědění těchto otázek důležité?
PO řadu let navštěvoval nyní Králův sekretář lidi v jejich bytech. Navštívil i tebe? Snad tě překvapí ta otázka. Možná, že odpovíš: „Nikdy mne nenavštívil někdo, kdo by se prohlašoval za Králova sekretáře.“ Mohlo se to stát tím, že jsi zavřel a zamkl své dveře ze strachu, abys neotevřel v této nebezpečné době nevítanému návštěvníkovi. Nebo otevřel-lis při jeho návštěvě dveře, nerozpoznal jsi v něm Králova sekretáře. Ale i když jsi jej nepoznal, nevylučuje to možnost, že tě navštívil. Vykonává velmi naléhavou práci a navštívil tě v tvém zájmu. Snad zvoláš: „Jak jsem to měl vědět? Řekni mi, kdo je ten Král a kdo je jeho sekretář? A proč navštěvuje?“ Odpovědi na tyto otázky jsou velmi důležité v těchto dnech nejistoty, kdy se má stát neočekávaná nebo nepředvídaná událost.
2. Který Král je s tím spojen a proč bychom se měli dnes zajímat o vyslání jeho sekretáře?
2 Naší neobvyklé otázce může být porozuměno ve světle okolností, za nichž je položena. Dnešní světová situace není zcela nová. Před dávnými časy byla podobná situace, ale v malém měřítku. Je to pro nás tedy dnes varovný příklad, a proto byl zapsán ve starověkých dějinách, aby poučení z něho nebylo ztraceno. My, kteří žijeme dnes, potřebujeme toto poučení a musíme si je vzít k srdci pro své trvalé blaho a dbát na ně. Jako tehdy v předobraze, je s tím i v přítomné době spojen Král, ano, největší Král všeho. Sekretář, kterého nyní vyslal, odpovídá těm, kteří před dávnou dobou dostali příkaz, aby vyšli pomáhat lidem v jejich nouzi. Kolik pozemských králů by učinilo takovou věc? Alespoň tento veliký Král to udělal. Předstínil, co chce udělat v naší době, když za podobných okolností učinil totéž před dávnem. Aby nám to dnes objasnil a vedl nás, postaral se, aby o tom byla zapsána věrná a přesná zpráva.
3. Kdo byl před 2 582 roky světovou velmocí? V jakém postavení bylo tehdy království, kterému vládli po staletí králové z jedné dynastie? Proč bylo pro celý svět významné to, co se stalo tomuto království?
3 Obraťme se nyní k dějinné zprávě a přenesme se o 2 582 roky zpět, do roku 612 před naším letopočtem. Nová silná světová moc (Babylón) zaujala krátce předtím vedoucí postavení ve světové politice. Království, kterému od roku 1077 př. n. l. vládla po dobu 465 let jedna královská rodina, mělo být zničeno. Jak ukazuje běh dějin, mělo trvat ještě jen pět let. Skutečně, jeho hlavní město — Jeruzalém — bylo rozbořeno roku 607 př. n. l. a s ním i chrám Boha celého království. Tato událost se měla dotýkat celého lidstva, poněvadž tehdy mělo začít období 2 520 let, v němž měly postupně ovládat celé lidstvo velmoci babylónská, médo-perská, řecká, římská a anglo-americká.
4. Čím nemělo být přerušeno období světovlády, kdy skončila a proč si zaslouží rok 612 př. n. l. naší pozornosti?
4 Ovládání země těmito světovými mocnostmi nemělo být přerušeno nejvyšší mocí vesmíru zřízením nějakého jeho království. Historicky skončilo toto dlouhé období nepřetržité politické světovlády v roce 1914 n. l., kdy vypukla mezinárodní válka, totiž první světová válka lidských dějin, do níž se nakonec zapletlo dvacet osm národů, včetně dvojvelmoci Velké Británie a Ameriky. Tak můžeme nyní porozumět, že onen dávno uplynulý rok, k němuž obracíme svou pozornost — rok 612 př. n. l. — byl kritickým rokem tehdejší doby a tím předstiňoval kritickou dobu přítomnosti.
5. Kde bylo v roce 612 př. n. l. deset tisíc Židů a co zažil Ezechiel v tom roce ve vidění?
5 V roce 612 př. n. l. bylo již v Babylóně deset tisíc osob, které byly odvedeny z Jeruzaléma a judského království. (2. Král. 24:14) K nim patřili mužové, kteří byli proroky Jehovy Boha, totiž Daniel a Ezechiel, syn kněze Buzi. (Dan. 1:1–6; Ez. 1:1–3) Rok 612 př. n. l. byl šestým rokem vyhnanství těchto dvou odvedených. V tom roce měl Ezechiel vidění. Tělem zůstal na místě zvaném Tel Abib u řeky Chebar v Babylónii, ale v duchu neboli prostřednictvím inspirace byl přenesen zpět do Jeruzaléma. (Ez. 3:15; 8:1–4) Ve vidění byl vzat na obchůzku chrámem, který byl vystavěn králem Šalomounem, Davidovým synem, k uctívání Jehovy, Boha izraelského království. Jehova zakazuje používání jakýchkoli obrazů nebo kreseb k svému uctívání, uctívání neviditelného Boha; a nyní zde, v chrámu zasvěceném uctívání Boha nebes a země, viděl prorok Ezechiel obrazy a nástěnné malby používané k uctívání falešných bohů. Takový byl například jeden z pohledů Ezechiele:
6. Co dělalo sedmdesát starších, které viděl Ezechiel při obchůzce chrámem?
6 „Hle, bylo tam každé znázornění všeho, co se plazí, a odporných zvířat a všechny hnusné modly izraelského domu vyryté všude okolo do zdi. A sedmdesát mužů ze starších izraelského domu spolu s Jazaniášem, Safanovým synem, stálo před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce, a vůně z oblaku kadidla vystupovala vzhůru. A na to mi řekl: ‚Viděl jsi, synu člověka, co dělají starší izraelského domu v temnotě, každý z nich ve svých vnitřních honosných pokojích? Neboť říkají: „Jehova nás nevidí. Jehova opustil zemi.“‘“ — Ezech. 8:10–12.
7. Co mohl Jehova právem udělat těmto sedmdesáti modloslužebným starším a proč?
7 Čas měl ukázat, a to již brzy, říkalo-li sedmdesát starších v Jehovově chrámu právem takové věci, a k tomu s očekáváním, že zůstanou nepotrestáni za takové znesvěcení a znečištění Jehovova domu. Odporným způsobem překročili první a druhé z deseti přikázání. Jehova je „žárlivý Bůh“ v tom smyslu, že vyžaduje výlučnou oddanost a nerozděluje se o svou slávu s falešnými bohy a o své velebení s modlářskými obrazy. Všechny, kteří prováděli falešné uctívání přímo v Jehovově vlastním chrámu v Jeruzalémě, byl Jehova oprávněn trestat za jejich provinění a špatnost. (2. Mojž. 20:1–6; Iz. 42:8) Byl nezvratně rozhodnut to udělat a oznámil to svému proroku Ezechielovi. Když nechal Ezechiele, aby se stal očitým svědkem dokonce uctívání slunce v chrámu, řekl mu:
8. Jakými slovy naznačil Jehova, že je rozhodnut k přiměřenému potrestání?
8 „Já sám budu též jednat ve zlobě. Mé oko [o němž sedmdesát starších myslelo, že je slepé] se neslituje ani nepocítím soucit. A jistě budou hlasitě volat k mým uším, ale já neuslyším.“ — Ezech. 8:13–18.
9. Co dokazuje v této souvislosti, že Jehova není Bohem, který se dá podplatit, a jaké otázky si proto klademe pokud jde o jednotlivce?
9 Co k tomu řekneme my, kteří žijeme ve stejně kritické době? Budeme se ptát: Je Bůh bezcitným Bohem? Neprojeví nikomu milosrdenství v přicházejícím vyvrcholení našeho kritického postavení? Nemůžeme mu ani v nejmenším vytýkat, když pokryteckým, falešným ctitelům dá pocítit následky jejich zvráceného jednání. A protože Jehova nám všem otevřeně řekl, že to udělá, měli bychom pochopit, že není Bohem, který se dá podplatit. Lid proroka Ezechiele to poznal, protože historická skutečnost dokázala, že je pravým, živým Bohem, ve skutečnosti jediným živým a pravým Bohem, který existuje. Přítomná generace lidstva to pozná též! Ale jaká je naděje, že některým jednotlivcům z této generace bude projeven Boží soucit? Poznáme to z toho, co se stalo s městem Jeruzalémem za Ezechielových dnů. Poslouchejme, co nám Ezechiel má nyní říci:
JAK MÁ BÝT OBRÁCENÁ POZORNOST K MĚSTU?
10, 11. a) Kdo volal k Ezechielovým uším a odkud? b) Proč měl právo vydávat příkazy, týkající se města?
10 „A pak hlasitě volal k mým uším a řekl: ‚Ať přijdou blíže ti, kteří obracejí svou pozornost k městu, každý se svou zbraní v ruce, aby přinesli zničení!‘“ — Ezech. 9:1.
11 Byl to Jehova, který vydal tento příkaz do Ezechielových uší. Kdo je to? Je to ten, který sedí na svém slavném trůnu a řídí vůz s bázeň vzbuzujícími vysokými koly, s nebeskými cherubíny po straně každého ze čtyř kol. (Ez. 8:2–4; 10:1, 2) Má právo vydávat příkazy týkající se města Jeruzaléma, protože je Král. Je „Král věčnosti“. (1. Tim. 1:17; Zjev. 15:3) Byl skutečně neviditelný Bůh Ezechielova národa; a pomazanému králi, který seděl na trůně v Jeruzalémě, bylo řečeno, že sedí „na Jehovově trůnu“ jako viditelný představitel Jehovy, neviditelného Krále. (1. Par. 29:23; Ezech. 20:33) Ježíš Kristus nazval Jeruzalém svých dnů „městem velkého Krále“. (Mat. 5:35) A tak měl nejvyšší královské právo dávat příkazy, co se má stát s městem Jeruzalémem. Podle následujícího vidění z této série Ezechielových vidění měl být Jeruzalém spálen. (Ez. 10:1–7; 2. Král. 25:8, 9; 2. Par. 36:17–19) Ale co se mělo stát s obyvateli tohoto města, než bylo srovnáno se zemí?
12. Jaké otázky vznikají, pokud jde o zbraně, které měly přinést zničení? Kdo není míněn výrazem „ti, kteří obracejí svou pozornost k městu“ a proč ne?
12 Pro obyvatele Jeruzaléma to znělo zlověstně, když bylo slyšet Jehovu, neviditelného Krále, volat silným rozkazujícím hlasem: „Ať přijdou blíže ti, kteří obracejí svou pozornost k městu, každý se zbraní v ruce, aby přinesli zničení!“ (Ez. 9:1) Proti komu měly být obráceny tyto ničivé zbraně? Proti obyvatelům Jeruzaléma? Proti všem z nich? Ti, kteří byli vyzbrojeni těmito ničivými zbraněmi, byli označeni jako „ti, kteří obracejí svou pozornost k městu“. Tento popis neoznačuje tehdy vládnoucího krále Sedechiáše, ani jeho vládnoucí knížata, ani vojenské velitele, ani velekněze a další kněze z chrámu. Neměli obrátit žádné zničující zbraně na svůj vlastní lid v Jeruzalémě. Kdo tedy byli ozbrojení mužové?
13. Kdo byli ti ozbrojení mužové, kteří se objevili ve vidění, a co proto musí být řečeno o babylónských ozbrojených silách?
13 Protože byli poddanými Jehovy, který měl „jednat v zlobě“, byli jeho vykonavateli rozsudku; měli vykonat jeho soudcovská rozhodnutí na obyvatelích Jeruzaléma tím, že ‚obrátí svou pozornost k městu‘. Ačkoli se ve vidění zdáli být jako muži, byli to ve skutečnosti Jehovovi svatí andělé, kteří měli být použiti k tomu, aby provedli jeho rozsudky na obyvatelích města. Podle dějinné zprávy byly použity viditelné babylónské ozbrojené síly k provedení Jehovových soudů nad vzpurným městem, ale ty nebyly znázorněny v Ezechielově vidění. Babylóňané byli pouze nástrojem, který nebeští andělé použili proti Jeruzalému.
14. Kolik ozbrojených mužů se objevilo na Jehovův rozkaz a odkud přišli?
14 Kolik ozbrojených mužů se objevilo na Jehovův královský příkaz a odkud přišli? Ezechiel nám to říká: „A hle, šest mužů přicházelo směrem od horní brány vedoucí k severu, každý se svou ničivou zbraní v ruce; a mezi nimi byl jeden muž oblečený do plátna s kalamářem zapisovatele [sekretáře, NS, rev. 1971] u boku, a přišli a postavili se vedle měděného oltáře.“ — Ezech. 9:2.
15. a) Kdo byli ve skutečnosti „šest mužů“, kteří se objevili ve vidění, a co dává tušit směr, z něhož přišli? b) Jak bylo ukázáno, že Jehovovo rozhodnutí „jednat ve zlobě“ nebude zmařeno?
15 Bylo tam šest mužů s ničivými zbraněmi v rukou. Nebylo jich mnoho; ale protože zastupovali anděly, měli nadlidské síly, které bohatě stačily na tisíce obyvatel uvnitř Jeruzaléma. To, že jich bylo šest, neznamená, že byli nějakým způsobem nedokonalí nebo že nestačili na dílo vykonavatelů rozsudku. Vidíme, že tito vykonavatelé rozsudku přicházejí „směrem od horní brány vedoucí k severu“. To oznamovalo skutečnost, že babylónská vojska přitáhnou ze severu proti Jeruzalému, aby sloužila jako pozemský nástroj popravčím Jehovovým andělům. Z jihu přišla vojska egyptského faraóna na výzvu jeruzalémského krále Sedechiáše, ale tyto spojené ozbrojené síly byly Babylóňany poraženy. Jehovovo rozhodnutí „jednat ve zlobě“ ke zničení Jeruzaléma nebylo zmařeno. Symbolických „šest mužů“ s ničivými zbraněmi, které povolal, aby ‚obrátili svou pozornost k městu‘, mělo Boží podporu, a proto museli bezpodmínečně zvítězit nad každým odporem.
16. Co mohou očekávat národy v blízké budoucnosti vzhledem k těmto okolnostem?
16 Význam těchto prorockých okolností by nám neměl být lhostejný. To, co očekává přítomný svět v blízké budoucnosti, nejsou jen lidská vojska k zničení a rozvrácení. Co radikální, anarchistické, nihilistické, povstalecké lidské elementy nestačí svrhnout a zničit, odstraní Jehovovy nadlidské andělské sbory při vykonávání jeho ‚zloby‘ na tomto zlém světu. Každá stopa tohoto zkaženého, pošpiněného světa musí zmizet!
17. Z čeho můžeme poznat, bude-li tím postiženo též křesťanstvo nebo nebude, a proč by se měl lid křesťanstva dát vyburcovat?
17 Křesťanstvo také? Ano, protože dnes je vládnoucí složkou tohoto světa. Kromě toho je zvláštní organizací, která je znázorněna starým nevěrným Jeruzalémem s jeho panstvím, judskou zemí. Je náboženskou organizací, která si dělá nárok na to, že uctívá Boha Bible, jehož jméno je Jehova. Tvrdí, že uznává Ježíše, Jehovova syna, jako Krista, a proto se dává nazývat křesťanstvem. Ale jako starý Jeruzalém porušila svou náboženskou smlouvu s Jehovou a nechala se zkazit pohanskými náboženstvími tohoto světa, a proto není nositelem pravého křesťanství. Její náboženské jméno ji nezachrání. Slavná hodina se blíží, kdy prorockých „šest mužů“ s ničivými zbraněmi ‚obrátí svou pozornost k městu‘. Lide křesťanstva, to by tě skutečně mělo vyburcovat!
18. Kdy se má stát toto rozdrcení, bude možno se mu vyhnout a jaká osobní otázka před námi vyvstává?
18 Rozbití, rozdrcení tohoto celého světa včetně křesťanstva nastane s naprostou jistotou během této generace. Nebude možno se vyhnout této světové katastrofě, která přichází z ruky Jehovy, Krále vesmíru, jenž přijíždí na svém nebeském voze k dokonání svých rozsudků. Můžeme v této věci něco osobně dělat — nyní, dříve než symbolických „šest mužů“ s ničivými zbraněmi začne rozvracet věci tohoto světa? Abychom to poznali, zkoumejme dále prorocké drama, které prorok Ezechiel sledoval ve vidění.
KDO JE JEHOVŮV SEKRETÁŘ
19. Kolik mužů přišlo od severu a postavilo se vedle oltáře, a byli všichni ozbrojeni?
19 Všimněme si, že to nebylo pouze „šest mužů“, kteří přišli od severu a vstoupili do chrámového nádvoří a stáli vedle měděného oltáře svatyně. Bylo jich sedm. A sedmý muž nebyl tak ozbrojen jako ostatních šest. Ezechiel říká: „Mezi nimi byl jeden muž oblečený do plátna s kalamářem zapisovatele (sekretáře, NS, rev. 1971) u boku.“ (Ez. 9:2) Kdo to je?
20. Kdo byl sedmý muž a byl ve službách jeruzalémského krále Sedechiáše?
20 Ano, je to Králův sekretář. Jeho nevojenské vzezření spolu s jeho kalamářem, který obsahuje pero a inkoust, jej označuje jako sekretáře. I on musí věnovat pozornost městu, a protože byl povolán tím, který sedí na trůně na svém nebeském voze, musí být sekretářem Jehovy, jehož viditelný pozemský trůn byl tehdy obsazen králem Sedechiášem z Davidovy královské rodiny. Je sekretářem nikoli vzpurného krále Sedechiáše, ale Krále věčnosti, Jehovy. Kdo to byl tehdy, v Ezechielových dnech, a kdo to je dnes?
21. Byl muž oděný do plátna anděl nebo nebyl, a bylo v Ezechielových dnech prováděno dílo, které působilo stejně jako dílo prováděné ve vidění?
21 Představuje též nebeského anděla nebo skupinu andělů, protože byl mezi „šesti muži“, kteří představovali nebeské anděly pro vykonání Jehovových rozsudků? Kdyby byl neviditelným nebeským andělem, jak bys poznal, zda tě nedávno navštívil? Podle práce, kterou mu Jehova uložil, znázorňuje však zřejmě něco, co je používáno zde na zemi viditelně a pokojným způsobem. Představuje tedy muže, že ano? Podíváme-li se zpět do Ezechielovy doby, nenajdeme v Bibli žádnou zprávu o nějakém muži, který doslova vykonával dílo, jež měl dělat „muž oblečený do plátna“. Prorok Jeremiáš, který byl tehdy v Jeruzalémě, to nečinil. Ani Ezechiel to nedělal, protože byl v Jeruzalémě pouze ve vidění duchem Jehovovy inspirace. Ale i když tehdy nebyl vidět žádný doslovný muž s kalamářem sekretáře, jak prochází Jeruzalémem a vykonává dílo, které Ezechiel viděl ve vidění, projevilo se přece požehnané působení díla takového sekretáře, jakoby skutečně byl muž procházel městem a vykonával přidělené dílo. Proto byl muž s kalamářem prostě symbolem, který poukazoval na něco, co tehdy Bůh vykonal.
22. Na kom a kdy se má toto vidění v první řadě splnit a kdo je tedy dnes Královým sekretářem?
22 Ale jak je tomu v dnešní době? Ukazuje to jasně, že vidění muže s kalamářem sekretáře bylo určeno k tomu, aby v první řadě mělo použití v naší době, a sice k užitku nás, „nad kterými nadešly konce systému věcí“. (1. Kor. 10:11) Tehdy v Ezechielových dnech nebyl znázorněn žádný jednotlivý muž, ačkoli jediný člověk mohl vykonat úkol ve starém, hradbami obehnaném Jeruzalémě během času, který ještě zbýval do zničení města. Ale když uvážíme, že dnešní protiobrazné „město“ je křesťanstvo s všesvětovou rozlohou, porozumíme, že to není úkol pro jednoho muže. Musí to být dílo skupiny lidí během řady let. A proto v našich dnech musí muž ve vidění, ‚oblečený do plátna a s kalamářem sekretáře u boku‘, představovat žijícího kolektivního muže, to je sjednocenou skupinu lidí, kteří působí všichni společně pod jednou hlavou v tomtéž díle a s tímtéž cílem před očima, v službě Jehovovi, „Králi věčnosti“. To je Králův sekretář našich dní.
23, 24. a) Proč nesplňují přirození Židé vidění o muži oblečeném do plátna? b) Provádějí duchovní křesťanstva dílo Jehovova sekretáře? Zdůvodni svou odpověď.
23 Jen skutečnost, že tento kolektivní „sekretář“ je v Jehovově službě, nenaznačuje dnes skupinu židovských lidí. Jehova byl Bohem jejich praotců Abraháma, Izáka a Jákoba a Mojžíše, ale obřezaní přirození Židé neboli Izraelité jistě dnes nejsou v Jehovově službě. Vyloučili se z ní nešťastně sami, protože nepřijali na kůl přibitého a vzkříšeného Ježíše jako Mesiáše neboli Krista, Syna Jehovy Boha. Dále by neprováděli jako Židé v křesťanstvu křesťanské dílo, kterým se splňuje to, co prováděl „muž oblečený do plátna“ z Ezechielova vidění. Stejně tak duchovní křesťanstva jako sjednocená společnost nekonají sekretářské dílo Jehovy Boha. Tito duchovní nevidí potřebu takového díla, protože nevěří, že křesťanstvo bude zakrátko zničeno Jehovou prostřednictvím andělů pod jeho Synem Ježíšem Kristem. Co řekl například římsko-katolický papež z Vatikánského města na velikonoční neděli, 11. dubna 1971?
24 Příštího dne uveřejnil New York Times [čti: Nu Jork tajms] zvláštní zprávu pod titulkem „Řím, 11. dubna“, kde napsal: „Papež Pavel VI. řekl dnes ve slibném velikonočním poselství: ‚Velké myšlenky, které jsou vedoucími světly moderního světa, nebudou zhašeny.‘ ‚Bude dosaženo jednoty světa,‘ ujišťoval papež . . . Slovy, které nazýval ‚poselství naděje‘, řekl papež: ‚Hodnota lidské osoby bude uznána nejen formálně, ale skutečně. Nedotknutelnost lidského života od mateřského lůna až do vysokého stáři bude mít všeobecnou a skutečnou podporu. Nehodné sociální rozdíly budou odstraněny. Vzájemné vztahy národů budou pokojné, rozumné a bratrské.‘“
25. Proč nenajdeme novodobého kolektivního muže s kalamářem sekretáře v náboženských společnostech křesťanstva? Ale co ukazuje, že opravdu existuje?
25 Duchovenstvo a skupiny křesťanstva nevěří biblickým proroctvím pro naše dny, a proto pracují, doufají a modlí se za trvání křesťanstva se všemi jeho špatnostmi. Novodobé splnění prorockého muže s kalamářem sekretáře nenajdeme v náboženských skupinách křesťanstva. Kdo tedy prováděl dílo novodobého kolektivního „muže oblečeného do plátna“? Dějinné skutečnosti, jak jsou uveřejňovány na celém světě, jsou po ruce a ukazují, kdo je tímto kolektivním mužem.
26. Kdo je tedy Králův sekretář, jak se to ukázalo v roce 1931 a později?
26 Je to malá společnost Bohu oddaných pokřtěných křesťanů, kteří v roce 1931 poznali hrozící zničení křesťanstva, a proto také nutnost provádět dílo ‚muže oděného do plátna‘ jako jeho novodobé splnění. 30. července 1931 při kongresu pomazaných křesťanů v Columbu (Ohio, USA) byla v 15 hodin proslovena přednáška „Muž s psacím náčiním“ a bezprostředně potom byla vydána tisícům přítomných kniha Ospravedlnění, vysvětlující Ezechiele, kapitoly 1–24. O čtyři dny dříve, to je v neděli 26. července 1931, přijal tento kongres pomazaných křesťanů jméno „svědkové Jehovovi“, které je mělo označovat jako křesťany. Nejen jméno, ale dílo, které jimi bylo od té doby prováděno, dokazuje, že se splňuje proroctví o ‚muži oblečeném do plátna a s kalamářem sekretáře‘ ve dvacátém století neklamně prostřednictvím pomazaného ostatku křesťanských svědků nejvyššího Boha.
27, 28. a) Co ukazuje v Ezechielově vidění, zda přijal muž oblečený do plátna rozkazy od lidí v nějakém lidmi vymyšleném díle? b) Kdo ze sedmi mužů měl jednat první a co mu bylo přikázáno dělat?
27 Dílo pomazaného ostatku není vymyšleno nějakým člověkem, ale pochází od Jehovy Boha, jak je to dobře znázorněno ve vidění, které měl Ezechiel. Když ukazuje, odkud dostal „muž oblečený do plátna“ své příkazy, Ezechiel vypráví, co viděl a slyšel: „A pokud jde o slávu Boha Izraele, byla vyzdvižena od cherubínů, nad nimiž pobývala, až k prahu domu (chrámové svatyně), a začal volat na muže, který byl oblečen do plátna a u jehož boku byl kalamář zapisovatele [sekretáře, NS, rev. 1971].“ — Ezech. 9:3; 10:2.
28 Jehovova sláva se tak pohnula z roviny, která byla nad koly, podle nichž byli umístěni čtyři cherubíni, a zaujala postavení nad prahem nejsvětější svatyně jeruzalémského chrámu. Jehova byl nyní skutečně ve svém svatém chrámu a on řekl ‚muži oblečenému do plátna‘, co má dělat. Nepřicházelo to od nevěrných kněží poskvrněného chrámu. Tento muž se měl chopit činu, dříve než „šest mužů“ ozbrojených ničivými zbraněmi začalo svou práci. Co měl dělat před šesti vykonavateli rozsudku? Jehova říká: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a označíš na čele muže, kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi, které se dějí uprostřed něho.“ — Ezech. 9:4.
29. Proč nebyl vyzván muž oblečený do plátna, aby provedl dílo označování v chrámu, a proč mu bylo přikázáno, aby šel středem Jeruzaléma?
29 Jehova neřekl muži, aby prošel chrámem a označoval. Tam nebyla čela, která se měla označit, protože proroku Ezechielovi bylo za obhlídky ukázáno, že ctitelé v chrámě pěstují falešné uctívání a že některé ženy plakaly pro kult falešného boha Tamuze, nikoli pro ohavnosti, které se děly v chrámě a uprostřed Jeruzaléma. (Ez. 8:13, 14) Proto bylo přikázáno ‚muži oblečenému do plátna‘, aby šel vně chrámu, „středem Jeruzaléma“. Jehova viděl, že všude v nevěrném městě Jeruzalému jsou lidé, „kteří vzdychají a sténají nad všemi ohavnostmi“, které se dějí uprostřed něho.
30. Jak může najít muž oblečený do plátna správné lidi a proč jsou označováni na čele?
30 Jak může najít „muž oblečený do plátna“ jednotlivce, kteří „vzdychají a sténají“? Nejen když půjde na veřejná prostranství nebo na tržiště, nýbrž když jde i do domů lidí. Tak může slyšet jejich názory, které jdou od srdce, a rozhodnout, mají-li být označení na čele nebo nemají. To nebyla v žádném případě činnost, kterou lze provést rychle, nýbrž vyžadovala trpělivost a odpovědnost, aby byla učiněna čestná prohlídka, při níž by se neprojevila stranickost, ale aby byli označeni pouze ti, kteří byli upřímně zarmouceni nad všemi ohavnostmi, které druzí dělali uvnitř královského města. „Muž oblečený do plátna“ je neprosil, aby obnažili svá prsa, aby mohl dát znamení na jejich srdce. Ne, dělal znamení na jejich čela, aby byla veřejně viditelná od přátel i nepřátel. Toto znamení označovalo, že jsou Jehovovými ctiteli, ne to, jaký mají oděv či pokrytecké náboženské řeči.