Bůh, který dává zaslíbení

KDO je Bůh, který lidstvu slibuje osvobození? Proč bychom měli uvěřit jeho zaslíbení a jak se na ně můžeme spolehnout?

Aby mohl vyjádřit takové zaslíbení, které se prokáže jako pravdivé, musel by být stvořitelem všech věcí, všemohoucím Bohem. Bible ukazuje, že jím je. Nemělo by být pochyb, že je ochoten osvobodit lidstvo, aby se dostalo do spravedlivého nového světa; to vyplývá z jeho zaslíbení, že to učiní. Ale naše vlastní jistota, že to učiní, musí být výsledkem zkoumání jeho činů a jednání, splnění jiných zaslíbení, která dal.

Kromě zaslíbení, že osvobodí lidstvo svým mesiášským královstvím, je nejdůležitější zaslíbení o prvním Mesiášově příchodu. Udál se skutečně tak, jak jej Bůh zaslíbil?

ZPRÁVA O PRVNÍM OBJEVENÍ MESIÁŠE

Na základě historických záznamů se dá dokázat, že se skutečně tak udál. Již ve velmi časné době předkládala Bible jisté požadavky na Mesiáše, aby mohl být neomylně poznán. Některé z těchto požadavků jsou:

1. Měl pocházet z Judova pokolení a od krále Davida:

„Žezlo [symbol vládnoucí moci] se neodvrátí od Judy, ani vladařská hůl od jeho nohou, dokud nepřijde Sílo; a jemu bude patřit poslušnost národů.“ (1. Mojž. 49:10) „Jehova přísahal Davidovi, opravdu od toho neustoupí: ‚Z plodu tvého života dosadím na tvůj trůn.‘“ — Žalm 132:11; Iz. 9:7.

U Ježíše se to shodovalo, jak ukazuje jeho rodokmen, který dějepisci Matouš a Lukáš vybrali z veřejných záznamů. (Mat. 1:3, 6, 16; Luk. 3:23, 31, 33) Tento rodokmen, protože byl vybrán z oficiálního archívu Židů, nebyl nikdy napadán židovskými vůdci prvního století n. l., ačkoli útočili na Ježíše v každé věci, která jim přišla na mysl.

2. Měl se narodit v Betlémě:

„A ty, Betléme Efrata, jež jsi příliš malé, než abys bylo mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, jenž se má stát panovníkem v Izraeli.“ — Mich. 5:2.

Matouš, který cituje předchozí text, praví: „Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judeji . . .“ — Mat. 2:1, 5, 6.

3. Měl se objevit na konci šedesáti devíti „týdnů roků“ (483 roků) od znovuvystavění jeruzalémské zdi (455 př. n. l.):

„A měl bys vědět a pochopit, že od vyjíti slova o znovuzřízení a znovuvystavění Jeruzaléma až k Mesiáši, vůdci, bude sedm týdnů a šedesát dva týdnů . . . A po šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš odříznut, s ničím pro sebe.“ — Dan. 9:25, 26.

Ježíš se skutečně představil v určitý čas, v roce 29. n. l. (483 roky po roce 455 př. n. l.), aby se dal od Jana pokřtít. Tehdy se stal Mesiášem (Pomazaným), který byl pomazán Božím duchem. (Luk. 3:21–23) Židé znali toto proroctví, týkající se času, a proto v době, kdy Jan, předchůdce Ježíšův, začal kázat, byli „v očekávání“. — Luk. 3:15.

Jako další splnění prorockého zaslíbení byl Ježíš asi tři a půl roku po svém křtu „odříznut“ ve smrti jako výkupní oběť za lidstvo. Izaiáš také předpověděl obětní smrt Ježíše. — Iz. 53:10–12.

Světové dějiny potvrzují, že Ježíš Kristus žil na zemi a byl neobyčejným učitelem. Flavius Josephus, židovský dějepisec prvního století, který nebyl křesťanem, napsal, že Ježíš vystoupil během vlády místodržitele Pontia Piláta, že byl vlivným učitelem a že byl Kristem, že jej Pilátus odsoudil k smrti a že třetího dne se opět objevil živý svým učedníkům. (Židovské starožitnosti, Kniha XVIII, kap. 3, odst. 3) — Jan 19:15, 16; 20:1, 19; Mat. 27:63, 64; Skut. 10:40.

Někteří lidé snad nevěří svědectví Kristových učedníků o jeho vzkříšení, ale všimněme si následujících skutečností: Bylo více než pět set svědků. Učedníci nebyli mocní ani vlivní mužové, aby přemohli nebo podplatili hlídku vojáků postavenou u Ježíšova hrobu. Je sotva pravděpodobné, že by u tolika lidí šlo o smluvenou věc, zvláště proto, že jim to nepřinášelo žádný osobní hmotný zisk. Nemohli být ze sobeckého důvodu svědky vzkříšení; byli tím vydáni utrpení a smrti. Vydávali své svědectví právě tam, kdy byli nejkrutější Mesiášovi nepřátelé a kde by byl podvod určitě odhalen. A nečekali, nýbrž vydávali ihned svědectví, když zuřivost židovských vůdců dosahovala vrcholu. — 1. Kor. 15:3–8; Skut. 2:32; 3:15; 4:10, 18–20; 7:55–58; 8:1.

Že tito svědkové, když vydávali svědectví o Ježíšově vzkříšení, si nevymýšleli báchorky, je patrné i z toho, že vzkříšení bylo pro ně v jejich zoufalství a sklíčenosti něco překvapujícího. Očekávali jej jako lidského krále a když zemřel, byla to pro ně mocná rána. (Luk. 24:13–43; Jan 20:24–29) Právě Ježíšovo vzkříšení to vlastně bylo, co jim dávalo odvahu vydávat svědectví, odvahu, kterou nebylo možno zlomit ani v nejkrutějším pronásledování.

Bůh splnil své zaslíbení o Mesiáši tak vynikajícím způsobem ve všech podrobnostech zmíněných proroctví, jakož i jiných proroctví, že každý rozumně uvažující člověk, který vidí důkazy, musí říci: „Bůh je skutečně ten, který splňuje svá zaslíbení.“

SVĚDECTVÍ JINÝCH VYNIKAJÍCÍCH MUŽŮ

To, že Bůh splnil své zaslíbení poslat svého Mesiáše, je význačný příklad jeho spolehlivosti. Ale jsou ještě nesčetné další příklady. Mnozí lidé, kteří v minulosti sloužili Bohu, viděli a zažili, nejen jednou, ale během celého svého života, Boží spolehlivost ve splnění jeho zaslíbení. K nim náleží Jozue, David a Šalomoun.

Jozue řekl ve své řeči na rozloučenou před Izraelem:

„Vy dobře víte celým svým srdcem a celou svou duší, že nechybělo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která Jehova, váš Bůh, k vám mluvil. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich nechybělo.“ — Joz. 23:14.

Král David dosvědčil: „Jehovova slova jsou čistá slova.“ — Žalm 12:6.

Jeho syn, král Šalomoun, řekl v modlitbě před celým Izraelem:

„Buď požehnaný Jehova, který dal místo odpočinku svému izraelskému lidu podle všeho, co zaslíbil. Nechybělo ani slovo ze všech jeho dobrých slibů, které zaslíbil prostřednictvím Mojžíše, svého proroka.“ (1. Král. 8:56) „Jehovo, Bože Izraele, není Bůh podobný tobě v nebesích ani na zemi, jenž zachovává smlouvu a milující dobrotivost . . . ty, který jsi dodržel svému služebníku Davidovi, mému otci, to, co jsi mu slíbil, takže jsi dal zaslíbení svými ústy a svou vlastní rukou jsi přivodil splnění jako v tomto dni.“ — 2. Par. 6:14, 15.

Tito muži nebyli blázni. Byli to moudří muži a vůdcové velkého národa a uznávali, že splnění mohla přijít pouze tím, že Bůh nade vším bdí a je věrný, pokud jde o jeho zaslíbení. A nebyli podvodníci. Otevřenost pisatelů Svatého písma, kteří odhalovali jak vlastní chyby, tak i chyby svých vládců a svého národa, dosvědčuje jejich lásku k pravdě.

NAUČ SE VÍCE O TOMTO BOHU

Máme-li vážný zájem o osvobození od zkaženosti tohoto přítomného světa, budeme brát co nejdůkladněji v úvahu Boží zaslíbení. Nikdo jiný neslibuje rajskou zemi, vzkříšení těch, které milujeme, a věčný život. Lidské sliby lepšího světa jsou ve srovnání s tím ubohé — a i tyto sliby nemohou být lidmi splněny.

Kromě toho Bůh miluje člověka, stvoření svých rukou. Slibuje osvobození, ne proto, že je to jeho povinnost, ale z lásky. Z vlastního popudu poslal Bůh svého Syna na zem a tím položil základ pro osvobození lidstva. Apoštol Pavel napsal: „Ale Bůh nám doporučuje svou lásku tím, že ještě když jsme byli hříšníky, Kristus za nás zemřel.“ — Řím. 5:8.

Proč bychom tedy měli pochybovat o takovém láskyplném opatření, nebo jej odmítat? Získej větší poznání o Bohu a jeho zaslíbeních. Jehovovi svědkové ti rádi pomohou následovat inspirované rady: „Přesvědčte se o všech věcech; držte se pevně toho, co je pravé.“ — 1. Tes. 5:21.