Jak smýšlíš o autoritě?

1, 2. a) Který příklad ukazuje, jaký je všeobecný názor na autoritu? b) Proč je důležité prozkoumat svůj názor na autoritu?

JEDNOHO říjnového rána roku 1969 v kanadském městě Montrealu [čti: Montriolu] nenastoupili policisté do služby, ale shromáždili se v aréně, aby prodiskutovali taktiku stávky. Jak reagovalo městské obyvatelstvo na tuto nenadálou nepřítomnost policie? Jak se dalo očekávat, došlo k shromažďování davu a k drancování, kterého se dopouštěli různí rváči, bouřící se studenti a jiní oportunisté. Jak se však choval obyčejný občan, člověk, který by mohl být i naším sousedem? Jeden očitý svědek o tom řekl:

„Protizákonně jednali nejen chuligáni a notoričtí zločinci, ale i zcela prostí lidé, kteří by nikdy v životě nepomysleli na to, aby udělali něco takového, kdyby na nároží stál strážník. Viděl jsem, jak řidiči vozů přejížděli křižovatku na červenou. Jiní řidiči jeli po nesprávné straně vozovky jen proto, že věděli, že je nikdo nepostihne.“ (New York Times, pátek 10. října 1969, str. 2)

² Máš stejný názor na autoritu jako někteří z těchto „prostých lidí“? Je autorita něco, co pouze trpíme, ale čemu se vzepřeme, jakmile k tomu máme příležitost? Snad odpovíš, že tomu tak není. Bylo by však namístě pečlivé sebezkoumání, protože naše myšlení a jednání může být ovlivněno způsobem, který si ani neuvědomujeme. Pro většinu dnešní generace má slovo „autorita“ nepříjemný zvuk; mnozí lidé mají pocit, že autorita omezuje svobodu jednání, kterou by chtěl mít i ten nejkonzervativnější člověk. Vidíme tedy, že dnešní generace se snaží všemožným způsobem autoritu podkopávat. Děje se to například hlasitým protestem v podobě demonstrací a násilných akcí. Odpor proti autoritě se však může projevovat i zcela nehlučně, ale neméně destruktivně v oblasti, která může uniknout pozornosti, mezi „prostými lidmi“, kteří tvoří většinu dnešní společnosti.

3. Jak mluví význační mužové o nynější tendenci, pokud jde o úctu k autoritě?

³ Dr. Amitai Etzioni, předseda sociologického oddělení kolumbijské univerzity, mluvil o „hrubém nerespektování autority jakéhokoli druhu, jež pozoruje u mnoha studentů“. Říká:

„Po druhé světové válce se cosi zhroutilo ve výchově dětí . . . Nastala všeobecně rozšířená reakce proti autoritativní výchově — zdá se, že to je reakce nesmírně silná . . . Nyní nám vyrostly všechny tyto děti, které se narodily ve čtyřicátých letech, a nejsou schopny přijmout jakoukoli autoritu — autoritu učitele, policisty, soudce a dokonce ani nikoho ze svých vrstevníků . . . Vidím v tom i nebezpečí pro občanský pořádek, který tvoří vlastní strukturu společnosti.“ (The National Observer, pondělí 2. února 1970, str. 20)

Americký senátor John L. McClellan mluvil v podobném smyslu v interviewu o příčinách neustálého růstu zločinnosti ve Spojených státech. Řekl:

„Další příčinou je všeobecné ovzduší v tomto národě — ovzduší občanské neposlušnosti, nepřizpůsobivosti a nerespektování jakékoli autority —, takzvaná filosofie ‚ať se každý stará o své věci‘, bez ohledu na to, jak se to dotýká druhých nebo jak je to ovlivňuje. Tento postoj se projevuje velkou měrou v podobě odporu vůči autoritám určeným ústavou.“ (U. S. News and World Report, 16. března 1970, str. 18)

4. a) Co je autorita? b) Jak někteří vyjádřili svůj názor na autoritu?

⁴ Co je vlastně autorita a proč se dnes všeobecně rostoucí měrou setkáváme s nepřátelským postojem proti ní? Jeden slovník vysvětluje, že autorita je „moc ovlivňovat nebo určovat způsob myšlení, názory nebo chování“. Kdo má autoritu, ovlivňuje nebo určuje tudíž způsob jednání člověka tak, aby jednal nebo nejednal podle svého přání. Uplatňování autority proto mnozí lidé považují za protiklad svobody. Pro některé je nejvyšším cílem lidstva svoboda ve smyslu odstranění jakékoli autority. Henry Thoreau, [čti: Thoró], americký filosof minulého století, to vyjádřil v článku „Občanská neposlušnost“, kde řekl:

„Přijal jsem za své heslo: ‚Nejlepší je ta vláda, která nejméně vládne‘ . . .To ve svých důsledcích vede k tomu, čemu rovněž věřím: ‚Nejlepší vláda je ta, která vůbec nevládne.‘“ (Man and The State: The Political Philosophers, str. 301)

Jedna moderní mladistvá filmová hvězda vyjádřila tentýž pocit dnešní řečí: „Je odporné přijímat příkazy od kohokoli . . . Existují tatínkové, kteří si myslí, že mají božské právo dávat příkazy svým potomkům jen proto, že je zplodili.“ (New York Sunday News, 17. listopad 1968) Pokud tento způsob myšlení přestane být výjimkou a stane se normou, můžeme se divit, že je ohrožena „vlastní struktura společnosti“?

ODKUD POCHÁZÍ POHRDÁNÍ AUTORITOU

5. Jak je ukázáno, odkud pochází pohrdání autoritou?

⁵ Odkud pochází tento silný vývoj směřující k tomu, aby byla odstraněna pouta jakékoli autority? Komentář v listu International Herald Tribune [čti: Internšnl herald tribjún] ze 7. června 1968 neúmyslně poukazuje na prvotní zdroj pohrdání autoritou: „Je něco ve vzduchu dnešního světa, totiž odpor proti autoritě, nakažlivá nezodpovědnost, určitý druh mravní nesvědomitosti, a těmto věcem již nemůže zabránit ani náboženská nebo etická víra.“ Něco „ve vzduchu“ je jen následek dnešního působení toho, jehož Bible označuje jako „vládce moci vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti“. (Ef. 2:2) Dnešní generace vidí jeho nesčetné ovoce v podobě rostoucího pohrdání autoritou. Kořeny jsou však hlubší a sahají až do doby, kdy se onen ‚vládce‘ setkal s první lidskou dvojicí.

6, 7. a) Jak stvořitel člověka vyzkoušel názor Adama a Evy o autoritě? b) Jak satan porušil jejich úctu k autoritě a proč je toto poznání pro nás důležité?

⁶ Rozhodně nechceme, aby nás Bůh považoval za ‚syny neposlušnosti‘, a proto by bylo moudré, abychom blíže prozkoumali způsob myšlení, který vštípil lidstvu „vládce moci vzduchu“. Poprvé se s ním setkáváme u Adama a Evy, když byli zkoušeni ve svém postoji k autoritě stvořitele jako vládce. Bůh trval na tom, že má právo stanovit a uplatňovat zákony, které byly závazné pro jeho stvoření. Jasně určil hranice jejich svobody. Svou poslušností by dali najevo, že uznávají nad sebou jeho nejvyšší autoritu neboli svrchovanost. Řekl: „Z každého stromu zahrady smíš jíst do sytosti, ale co se týče stromu poznání dobrého a zlého, z toho nebudeš jíst, neboť toho dne, kdy z něho pojíš, jistě umřeš.“ — 1. Mojž. 2:16, 17.

⁷ Ten, který byl později označen jako „vládce moci vzduchu“, uvedl v pochybnost Jehovovu autoritu. Tím se stal satanem, což znamená odpůrce. Když mluvil prostřednictvím hada, uvedl v pochybnost Jehovův oprávněný nárok na autoritu, přičemž zkreslil Boží příkaz. Satan se zeptal Evy: „Skutečně řekl Bůh, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ (1. Mojž. 3:1) Eva věděla, že Bůh neomezil nemístně jejich svobodu tím, že by jim zakázal jíst z každého stromu. Stanovil pouze rozumné omezení: jediný strom. Když Eva ukázala, že to ví, satan pokračoval a obvinil Boha z toho, že obelhal lidi, aby je udržel pod svou autoritou. Tvrdil, že jejich život nezávisí na poslušnosti a že se jim ve skutečnosti otevřou nové výhledy na svobodu, vzepřou-li se Jehovovu panství. To je stejný předpoklad, jehož satan používá až dodnes, když působí na lidi, aby odmítali autoritu všeho druhu. Sebeurčení a nezávislost se jeví jako lákavější a lepší než podřízenost přání někoho jiného. Podaří-li se satanovi popudit někoho jen trochu proti autoritě, které je podřízen, je otevřena cesta pro další a vážnější vzpouru v budoucnosti. — Gal. 5:9.

JINÍ ČINITELÉ, KTEŘÍ MOHOU OVLIVNIT NÁŠ NÁZOR

8. Jak vzor ovlivňuje názor člověka na autoritu?

⁸ Je mnoho dalších činitelů, kteří mohou ovlivnit náš názor na autoritu. Je dobré, jestliže o nich víme, abychom se nedali přimět k přijetí způsobu myšlení, který je všeobecně rozšířen v přítomném světě. Je to například špatný vzor dospělých, kteří mají autoritu nebo od nichž se očekává, že ji budou podporovat. Osoby ve státní službě — jako policisté, učitelé i poštovní doručovatelé —, rodiče a dokonce i duchovní předstírají, že se zastávají zákona a pořádku, ale sami často nejsou ochotni vzdát se nezákonného jednání. To přimělo mnoho lidí k závěru, že zákon je nutno poslouchat jen tehdy, pokud z toho člověku nevzniknou nepříjemnosti a pokud to nenarušuje sobecké zájmy. Proto vidíme, že se lidé nejrůznějším způsobem vyhýbají placení daní a cla, že porušují dopravní pravidla, když si myslí, že to nikdo nevidí, a že okrádají své zaměstnavatele tím, že si píší větší výdaje než jaké ve skutečnosti měli, nebo že odcizují podnikový majetek. Účastní se nezákonných stávek, které jsou často spojeny s hanobením a demonstracemi, rozněcují city a často vedou k násilnostem. Dospělí také často mluví pohrdavě o soudních úřednících a mužích, kteří se podílejí na vládě, a ti se sami někdy vyjadřují nelichotivě o svých odpůrcích. To je špatný příklad pro mládež. Jestliže se tak chovají dospělí, nedá se očekávat, že mladiství, kteří pozorují takové jednání, nebudou příliš dbát jejich požadavků, aby jim projevovali úctu? — Přísl. 26:22.

9. Jak lidé zneužívali své autority?

⁹ Další činitel, který ovlivňuje názor některých lidí na autoritu, je skutečnost, že nositelé autority často zneužívají své moci. Otec, který má od Boha autoritu, aby byl hlavou domácnosti, se může stát tyranem. Veřejné ostudné případy dokazují, jak častým zvykem politiků i policejních úředníků je přijímání úplatků. (Přísl. 29:4) Političtí vůdcové často klamou veřejnost výroky, které se později prokáží jako nepravdivé, a tak vzniká nedůvěra. Příznivé soudní rozsudky jsou často vynášeny pouze těm, kteří si mohou dovolit „dobrého“ advokáta a s pomocí takových nesvědomitých právníků si mohou dokonce „vykoupit“ osvobození od trestu za zločiny, jichž se dopustili. Menšiny trpí. V jiných případech vysloveně zlí lidé zneužívají své autority mocí, například Hitler a jiní despoti.

10. Jak netečnost ze strany některých úřadů vyvolává neúctu k autoritě?

¹⁰ Lhostejnost nebo nečinné přihlížení určitých úřadů přispívá k tomu, že lidé opovrhují soudním výrokem, při němž se používá dvojího měřítka. Je všeobecně známo, že v mnoha zemích svět zločinců téměř není soudně stíhán; ve Spojených státech jej veřejnost dokonce označuje jako „nedotknutelný“. Tato lhostejnost povzbuzuje další lidi k protizákonnému jednání. Senátor McClellan poukázal ve svých dalších poznámkách k otázce, co je příčinou stálého růstu zločinnosti ve Spojených státech, na skutečnost: „Zločiny, které nejsou trestány, plodí další zločiny . . . pravděpodobnost, že bude někdo za zločin zatčen, odsouzen a potrestán, je menší než jedna ku dvaceti.“ (U. S. News and World Report, 16. března 1970, str. 18, 19) To potvrzuje slova moudrého krále Šalomouna: „Protože rozsudek proti zlému skutku nebyl spěšně vykonán, srdce lidských synů se plně naklonilo k činění zlého.“ — Kaz. 8:11.

11. Jaké otázky vyvolávají uvedené skutečnosti?

¹¹ Pohlédneme-li zpět, shledáváme, že náš názor na autoritu mohou ovlivňovat nejrůznější věci. Vliv satana, tělesné sklony člověka, špatné příklady lidí, zneužívání moci a nečinné přihlížení — to všechno může podporovat sklon k odporu proti autoritě. Skutečně, „člověk panoval nad člověkem k jeho škodě“. (Kaz. 8:9) Protože uplatňování autority v minulých letech, vyvolalo tak nepříznivý dojem, používá mnoho lidí těchto věcí, aby odůvodnili svůj odpor proti autoritám, který projevují přestupováním zákona nebo účastí na nejrůznějších formách protestu. Měly by nás však tyto věci vyvést z rovnováhy, pokud jde o náš názor na autoritu a její účel? Měly by nás přimět k tomu, abychom se otevřeně vzepřeli proti tomu, co považujeme za bezpráví spáchané na poddaných nějaké autority? Měly by nás přimět k méně nápadnému odporu, abychom byli ochotni neposlouchat autoritu, kdykoli si myslíme, že nebudeme viděni nebo přistiženi?

12. Jak můžeme dospět ke správnému názoru na autoritu?

¹² Na základě dosavadních pozorování by nám mělo být jasné, že „pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který chodí, nenáleží ani, aby řídil svůj krok“. (Jer. 10:23) Pouze pod vedením stvořitele může tedy křesťan poznat, jak by měl smýšlet o autoritách, které jsou pro něj směrodatné, a o autoritách všeobecně. Jsou dvě možnosti, jak dospět ke správnému názoru: za prvé, pozorováním fyzikálních zákonů, jež působí ve stvoření a jasně ukazují cenu a důležitost autority, a za druhé tím, že poznáme dobré zásady, jež jsou obsaženy ve stvořitelově psaném zjevení, které objasňuje jeho názor na autoritu, totiž v Bibli. Můžeme zde krátce uvažovat o některých z těchto zásad.

STVOŘENÍ NAZNAČUJE SPRÁVNÝ NÁZOR NA AUTORITU

13. a) Jakou moc nad námi má naše tělo? b) Jak reagujeme na příkazy svého těla?

¹³ Jsme podřízeni určitým fyzikálním zákonům, které omezují naše jednání nebo nás vedou k určitým činům. V některých případech jsme dokonce k něčemu nuceni. Tvé tělo tě například ovlivňuje neboli ‚přikazuje‘ ti s nepopiratelnou autoritou, abys přijímal pohonné látky, potravu. Chceš-li zůstat naživu, musíš jíst. Tvé tělo se také musí zbavovat odpadových produktů vzniklých látkovou výměnou. Existuje jakoby autoritativní příkaz k vyměšování. Uvědom si potřebu spánku, vzduchu a vody. Tvé tělo ti přikazuje a nakonec tě přinutí, abys získal tyto věci, i kdybys ty sám měl jiné přání. Máš proto pocit, že bys byl ochuzen o svou svobodu? Chceš snad vůči svému tělu jednat vzpurně jen proto, že má nad tebou určitou autoritu? To by přece bylo absurdní. Lidé, kteří se pokoušejí porušovat tyto fyzikální zákony, škodí jen sami sobě. Správně se jim podřídit je nejen užitečné, ale může to dokonce působit radost. Kdo by se neradoval z dobrého spánku, z chutného jídla nebo ze sklenice chladné vody v horkém dnu?

14. Uveď příklad, který ukazuje, jakou autoritu má přírodní zákon.

¹⁴ Totéž platí o zákonech mimo naše tělo, které musíme respektovat. Existence schodiště a výtahu je stálou připomínkou skutečnosti, že jsme podřízeni zemské přitažlivosti. Popíral bys, že má nad tebou moc zemská přitažlivost, a vystoupil bys z desátého patra oknem, místo abys použil schodů? Tento zákon je nezměnitelný a stále platný, ale kdo by chtěl popřít, že je skutečně užitečný? Zemská přitažlivost přidržuje při zemi její atmosféru, oceány a jiné věci nutné k životu. Poznáme-li zákony stvoření a působíme v souladu s nimi, shledáme, že jich lze použít k ještě většímu užitku a radosti. Lidé například poznali sílu zákona přitažlivosti, studovali jej spolu s jinými použitelnými zákony a nakonec vyvinuli letadlo. To není vzpoura proti síle zemské přitažlivosti, stejně jako není vzpourou existence ptáků a létajícího hmyzu. Je to pouze jednání v souladu s božskými zákony, k užitku těch, kteří je uznávají.

15. a) Jak je patrná autorita v jednotném uspořádání ve vesmíru? b) Které normy dnes ovlivňují náš život?

¹⁵ Jinou oblastí, v níž poznáváme užitečnost autority, je jednotnost vesmíru. Příkladem je lidské tělo. Kromě vzácných výjimek jsou jeho orgány vždy na témž místě a všechny jeho údy jsou uspořádány symetricky. Představme si, jaký zmatek by nastal při léčení a zvláště v chirurgii, kdyby se nedalo počítat, že slepé střevo bude u každého člověka na témž místě. Nebo co kdyby každá noha měla obvykle odlišnou délku? Ale tak tomu není. Stvořitel, který má autoritu, předem určil jednotná pravidla pro naše tělo. Žalmista David řekl v údivu: „A do tvé knihy byly zapsány všechny jeho části.“ (Žalm 139:14–16) Rozhodnutí o těchto věcech nebylo přenecháno nám. V rámci svých pravidel však Bůh připustil nekonečnou mnohotvárnost a k naší radosti nás vybavil svobodnou vůlí. Uplatníme-li zásadu jednotnosti na dnešní život, poznáme její výhody a jasně si uvědomíme, že ke stanovení norem je nutná autorita. Musí být určeny váhy, míra a hodnoty a někdo musí rozhodnout, po které straně vozovky se má jezdit. Je zřejmé, co by se stalo, kdyby každý v těchto věcech mohl jednat podle svého přání. Uplatňování autority tedy zabraňuje zmatku a určením norem je postaráno o určitou bezpečnost.

16. Jaký máme užitek z moci neboli autority, která se projevuje v přírodních zákonech?

¹⁶ Z této krátké úvahy o některých přírodních zákonech můžeme poznat, že moc neboli autorita těchto zákonů vzhledem k nám nás uchovává naživu a přispívá k zachování pořádku. Podřizujeme-li se této autoritě a působíme-li v souladu s ní, není tím omezena naše svoboda. Autorita, která je patrná ve stvoření, ve skutečnosti přispívá k naší radosti ze života.

SPRÁVNÝ NÁZOR NA AUTORITU POCHÁZÍ OD STVOŘITELE

17. V souvislosti s kterou schopností člověka je nezbytně nutná autorita? Uveď příklad.

¹⁷ Bůh má autoritu k vedení inteligentních tvorů a toto opatření je nutné, protože tyto tvory vybavil něčím, co jim mohl dát jen on sám, jako všemohoucí stvořitel: schopnost volit si svou cestu, svobodnou vůli. Věděl, že na základě této svobody mohou volit mezi různými možnostmi a že volba někdy nemusí sloužit k dobru toho, kdo rozhoduje, nebo k dobru jeho bližních. Proto bylo nutné určité vedení, aby rozumem obdaření tvorové mohli žít v pokoji a v přiměřených podmínkách. Můžeme si to znázornit na příkladu: Někdo by si chtěl snad postavit dům na nějakém krásném místě. Neporušuje snad jeho volba svobodu jiných? Pozemek si snad již vybral někdo jiný nebo by snad bylo dobré vyhradit jej pro veřejný park, z něhož by pak měl každý v okolí užitek. Je zcela jasné, že nějak musí být rozhodnuto o tom, co je nejlepší pro všechny, protože lidé musí žít společně. Proto Bůh ustanovil zásadu vedení.

18. Jaké uspořádání Jehova ustanovil k uplatňování autority? Co je z toho patrné vzhledem k Jehovovi?

¹⁸ Tato zásada je znázorněna v 1. Korintským 11:3: „Chci však, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou pak ženy je muž; hlavou pak Kristovou je Bůh.“ V rozšířeném smyslu se tato zásada vztahuje na všechny rozumem obdařené tvory, protože platí pro celé Jehovovo uspořádání k ovládání vesmíru, k němuž patříme i my zde na Zemi. Tato zásada je důkazem milujícího zájmu, a ne povznesené netečnosti. Je to zájem, jaký má milující otec o své děti. Apoštol Pavel napsal: „Bůh s vámi jedná jako se syny . . ., neboť Jehova béře do kázně ty, které miluje.“ (Žid. 12:6, 7) Pokud je to nutné, Jehova může projevit svou autoritu káráním nebo radou, stejně jako to činí lidský otec vůči svým dětem. Tím však dokazuje, že se stará o ty, kteří se podvolí jeho vedení, že má o ně zájem a chce jejich dobro. To rovněž přispívá k pokojnému vztahu vůči Bohu a bližním, neboť apoštol dále říká: „ [Kázeň] potom . . . přináší těm, kteří jí byli školeni, pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ — Žid. 12:11.

NUTNOST AUTORITY VE STÁTĚ

19. a) Jakému účelu slouží státní autorita neboli vrchnost? b) Co dostáváme od státní vrchnosti a co jí splácíme?

¹⁹ Pokud jde o vládu nad zemí, plný prospěch z jeho vládního opatření byl na přechodnou dobu přerušen; přece však Jehova uznává skutečnost, že musí existovat určitá forma autority, dokud zde nebude plně obnovena jeho vláda. Proto jsou křesťané vybízeni, aby „byli podřízeni vládám a mocnostem jako vládcům a aby je poslouchali“, aby se proti nim nevzpírali pro jejich nedokonalosti. (Tit. 3:1) Tyto „moci“, to znamená vrchnost neboli státní autorita, pomáhají zachovávat ve společnosti určitý pořádek, bez něhož by nastala anarchie a zmatek. V tomto ohledu můžeme ještě vidět zbytky svědomí, které dal Bůh lidem. (Řím. 2:14, 15) Vrchnost má potřebnou moc, aby pečovala o určitý pořádek například ve veřejné službě, zdravotnictví, zásobování vodou, pošty, stavby silnic, školství, v boji proti zločinnosti, v ochraně před požáry a v právní ochraně. Má pečovat o úřední pomocná a bezpečnostní opatření (výstavba, ochrana před požáry a před znečišťováním životního prostředí, zdravotnická zařízení, potraviny, léky, doprava). Křesťan uznává užitečnost těchto opatření, a proto se v podmíněné míře podřizuje světské vrchnosti a také platí daně. (Řím. 13:6, 7; Mar. 12:17) Výsledkem je, že většinou může „vést pokojný a tichý život v plné oddanosti Bohu a v opravdovosti“ pod lidmi, „kteří jsou ve vysokém postavení“, pod státní vrchností. — 1. Tim. 2:2.

20. Jaký názor na autoritu má zralý křesťan?

²⁰ Jak tedy smýšlí zralý křesťan o autoritě? V prvé řadě je si vědom skutečnosti, že autorita je pro život nutná v každém ohledu. Uznává, že stvořitel uplatňováním autority projevuje milující zájem o blaho svých tvorů. Uznává, že existující světské vrchnosti slouží stvořitelovu celkovému záměru a že „jsou do svých vzájemných postavení umístěny Bohem“. (Řím. 13:1, 2; Jan 19:11) Uvědomuje si, že se musí podmíněně podřizovat autoritám v nejrůznějších oblastech života — učitelům, zaměstnavatelům, policejním úředníkům, soudcům a výběrčím daní. Křesťan si zachovává tento bohabojný postoj i tehdy, jestliže autority zřejmě zneužívají své moci a dopouštějí se chyb, neboť ví, co znamenají slova: „Ten, který je vyšší nežli vysoký, ten bdí, a jsou ti, kteří jsou vysoko nad nimi.“ (Kaz. 5:8; Přísl. 15:3) Zachovává si důvěru, že Jehova si přeje uplatňovat svou láskyplnou autoritu ‚správou na plné hranici ustanovených časů‘. (Efez. 1:10) Hledí vstříc době, kdy ‚všechnu moc v nebi i na zemi‘ bude vykonávat Ježíš prostřednictvím věrných křesťanských služebníků jako jsou ti, kteří nyní usilovně pracují spolu s ním a s jeho křesťanskými bratry. — Mat. 28:18.