Otázky čtenářů

● Zákon, který byl dán Izraelitům, byl něčím dobrým. Proč potom mohl apoštol Pavel říci, že zákon poskytl ‚podnět k hříchu‘?

Apoštol Pavel ukazoval, že mozaický zákon nemohl způsobit, aby nedokonalí lidé mohli stát před Jehovou Bohem jako spravedliví, a proto napsal: „Když jsme byli v souladu s tělem, působily v našich údech hříšné vášně, které byly vyvolány zákonem, abychom přinášeli ovoce k smrti. . . Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Ať se to nikdy nestane! Skutečně, nebyl bych poznal hřích, kdyby nebylo zákona; a například nebyl bych věděl o chtivosti, kdyby zákon neříkal: ‚Nebudeš chtivý.‘ Ale hřích obdržel podnět [doslova: popud, Meziřádkový překlad království, angl.] a způsobil ve mně chtivost všeho druhu, neboť bez zákona hřích byl mrtev.“ — Řím. 7:5–8.

Kdyby nebylo zákona, nebyl by apoštol Pavel „poznal hřích“, to znamená, nebyl by věděl o plném rozsahu a plné míře hříchu, o tom, co všechno zahrnuje hřích, například hříšnost chtivosti. Pavel však říká, že zákon „vyvolal“ hříšné vášně, a že zákon proti chtivosti byl „podnětem“ pro hřích. Znamená to, že by Pavel byl nikdy neudělal nic, co zákon odsuzoval, kdyby nebyly dány žádné příkazy?

Nikoli, protože to by znamenalo, že zákony proti cizoložství, vraždám, krádežím a podobným věcem sloužily k vzrůstu zločinnosti a násilí. To je pravým opakem Božího způsobu jednání. Již před vydáním zákona existovali lidé, kteří byli chtiví nebo se dopustili vražd, krádeží a podobných věcí. Zákon tedy neměl mezi Izraelity podporovat bezzákonnost, ale měl ohraničovat jejich jednání. Žalmista prohlásil: „Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět. Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ (Žalm 19:7) Jakým způsobem tedy zákon vyvolal hříšné vášně a dal ‚podnět k hříchu‘?

To se nám objasní, vzpomeneme-li si, že apoštol Pavel řekl: „Bez zákona hřích byl mrtev“, to znamená, že nebylo blíže určeno, co je hřích. Nikdo nemohl být obviněn z hříchu, který nebyl zákonem popsán jako hřích. Než přišel zákon, nemohl být Pavel ani příslušníci jeho národa odsouzeni pro hřích, který nebyl blíže určen. Bez zákona existovala naděje na život. Když byl k získání života zaveden Boží zákon, který blíže určoval hříchy, Pavel a příslušníci jeho národa zemřeli. Proč? Protože byli označeni jako zlořečení hříšníci odsouzení k smrti. Museli pochopit, že byli většími hříšníky, než si mysleli. Zákon způsobil, že si větší měrou uvědomili svou hříšnost. Pokud se na sebe dívali ve světle zákona, poznali, že jsou v mnoha ohledech hříšníky. Na základě zákona tedy vyšlo najevo více hříchů. To neznamená, že by je byl zákon podněcoval k hříchu, ale pouze je odhalil jako hříšníky. Tak dostal hřích podnět prostřednictvím zákona a vyvolal hřích u Pavla a jeho lidu. Na základě zákona mohli být lidé v daleko větším počtu odsouzeni jako hříšníci a důvodů k obžalobě mohlo být daleko více.