Knihovna v Ninive

NĚKTERÉ z starých národů byly moudřejší a nadanější, než jim dnes mnozí lidé chtějí přiznat. Podivuhodný příklad toho je knihovna, kterou založil asyrský král Asurbanipal v Ninive. To se stalo již před dvěma a půl tisíci lety, a přece byla tato knihovna zcela stejně zařízena, jako jsou naše dnešní knihovny.

V roce 1845 n. l. bylo započato s vykopávkami a ty odkryly 22 000 hliněných popsaných tabulek z Asurbanipalovy knihovny. Některé z těchto tabulek jsou velké pouze asi šest čtverečních centimetrů. Jiné jsou až třicet osm centimetrů dlouhé a více než jednadvacet centimetrů široké. Mnohé z nich patří zřejmě k sobě, protože byly očíslovány a navzájem spojeny „hesly“. Aby bylo zřejmě ušetřeno místo v knihovně, byly některé tabulky popsány nepatrnými písmeny, takže jistě musely být čteny zvětšovacím sklem z krystalu. To připomíná mikrofilmy v dnešních knihovnách.

Čtenář měl k použití množství témat. Dnes je materiál z Asurbanipalovy knihovny považován za nejdůležitější pramen zpráv o dějinách asyrské říše a jejích králů. Tisíce klínových textů obsahuje kromě zaříkadel, modliteb a hymen také dějepisná, zeměpisná, astronomická a lékařská pojednání. Dále jsou mezi nimi matematické tabulky, gramatika a slovníky sumerské a asyrské řeči i meziřádkové překlady sumerských textů do asyrské řeči.

Jedno oddělení Asurbanipalovy knihovny obsahuje dopisy, a sice soukromě dopisy a dopisy, které byly adresovány králi a vysokým úředníkům

Mnohé tabulky nalezené v knihovně byly obchodní dokumenty, jako smlouvy, prodeje a půjčky. Dokazují, jak byli lidé tehdy opatrní, aby nedošlo k podvodu. Tabulky byly uloženy do hliněných obálek, na nichž byly ještě jednou vytlačeny pečeti smluvních stran a jejich svědků. Kdyby byl někdo chtěl zfalšovat tabulku, byl by musel zničit vnější obálku. I kdyby někdo mohl napodobit vnější pečeti, nová vnější obálka by se při sušení scvrkla. Konečně by již suchá, tvrdá tabulka způsobila, že by nová obálka praskla a zlomila se. Z toho b bylo vidět, že se někdo pokoušel falšovat originál.

Tabulky v Asurbanipalově knihovně byly číslované a zapsané do seznamu, aby bylo ulehčeno nalezení určité tabulky nebo tabulkové série. Nadpisy na větších dílech ukazují, že každý, kdo uměl číst mohl používat knihovnu.

Králi Asurbanipalovi dělalo zřejmě radost, že mohl číst literární díla, která měl k použití. Jeden z jeho nápisů zčásti zní: „Četl jsem krásné hliněné tabulky ze Sumeru a tajemné akadské písmo, v kterém je těžko se vyznat. Měl jsem z toho radost, že jsem mohl číst záznamy na kameni z doby před potopou.“ — (Světlo z dávné minulosti, 1946, Jack Finegan, str. 181, angl.)

Záznamy z „doby před potopou“ mohly být napsány před místní povodní většího rozsahu, nebo mohlo jít o zprávy, které byly zdánlivě shromážděné před světaširou potopou. Nemáme důkazy, že by Asyřané měli pravé zprávy z doby před světaširou potopou. Jediné spisy o potopě, které se našly v Asurbanipalově knihovně, byly spisy, které obsahovaly babylónskou zprávu o potopě.

Mezi touto babylónskou zprávou a zprávou, kterou nacházíme v první knize Mojžíšově, první knize Bible, jsou některé podobnosti: Podle obou zpráv byla stavěna loď, aby v ní mohli přežít lidé i zvířata a tak byli ochráněni. Babylónská zpráva je však plná mytologických a polyteistických prvků. Na příklad o působení potopy na bohy je řečeno: „Bohové se báli potopy a uprchli, a vystoupili na nebe Anu. Bohové se strachem krčili jako psi, kteří se hrbí proti vnější zdi. . . Bohové — všichni ponížení — sedí a pláčí.“

Profesor Merril F. Unger píše o podobnostech babylónské a biblické zprávy:

„Je velmi rozšířené vysvětlení, že se Hebrejové opírali o babylónskou zprávu. Konzervativní vědec tomu nemůže uvěřit. Srovnáváme-li velkolepou vznešenost monoteistické zprávy s krajní drsností babylónské tradice, zdá se tento názor nejen nepravděpodobný, ale dokonce nemožný, především proto, že tato teorie nemůže být dokázána. . . Snad to můžeme vysvětlit tím, že jak hebrejská, tak babylónská zpráva se opírají o společný pramen, který má původ ve skutečné události. . . Památka na tuto velkou událost se zachovala v tradici. Babylóňané přejali zprávu ve zcela zfalšované a převrácené formě. Genesis líčí to, co se skutečně stalo.“ — (Ungrův biblický slovník, str. 373, angl.)

Překroucením skutečnosti by mohla být i slova, že bohové měli strach před potopou. Zpráva v Genesis objasňuje, že andělští Boží synové přicházeli proti Boží vůli před potopou na zem a žili jako manželé se ženami. Potomci tohoto spojení byli známi jako „nefilim“ neboli „porážeči“. (1. Mojž. 6:1–13) Zatímco potopa přinutila neposlušné anděly, aby opustili zemi, jejich mocní potomci, nefilim, zahynuli ve vodách potopy. Proto může babylónská zpráva o potopě zrcadlit působení, které měla světaširá potopa na neposlušné anděly a jejich potomky.

I když Asurbanipak a jiní měli potěšení z knihovny v Ninive, pro dnešní lidi — s výjimkou asýriologů — má mnoho materiálu klínové literatury pouze omezenou zajímavost a cenu. Naproti tomu jiná knihovna, která sestává pouze z šedesáti šesti knih, způsobila dokonce v našem dvacátém století, že lidé začali vést lepší život. Touto sbírkou knih je Bible. Zaslouží si více než jen přechodný zájem. Jistě mohou být záznamy vyryté do kamene nebo napsané na hliněné tabulky, hranoly a válce mnohem starší než nejstarší biblický rukopis, který ještě dnes máme (napsaný na pomíjejícím materiálu), ale pouze Svatá písma obsahují poselství, které je ještě dnes pro nás živé.