Dny křesťanstva jsou sečteny!
OD čtvrtého století našeho letopočtu neboli v posledních 1 600 letech ovládala zemi část národů, která je známa jako křesťanstvo. Ideologie bezbožných však v poslední době získává stále silnější vliv a představuje vážné ohrožení další existence křesťanstva.
Kromě toho v samotném křesťanstvu probíhá rozklad. Počet členů církve se snižuje a v některých případech se tak zhoršila návštěva kostelů, že byly kostely uzavřeny. Kněží a faráři opouštějí svůj úřad. O těchto a jiných významných jevech řekl pastor největší církve v Denveru, Colorado (čti: koloradou):
„Je pravda, že církev je v přítomné době v rozkladu, přestože má dědičný majetek a dobrou vůli.“
Jeden farář v Ontario (onteriou) poznamenal: „Časy jsou zlé a budou určitě ještě horší pro muže, kteří nosí kolárek a přednášejí kázání.“
Někteří snad řeknou: „Ano, ale církve tuto bouři přetrvají. Křesťanstvo je již tak staré. Je to jistě pro církev zkouška, ale Bůh ji touto zkouškou provede.“ Katolický arcibiskup James V. Casey (džejms v. khejsy) se těší na brzké zlepšení. Řekl: „Nemohu se zbavit dojmu, že církev bude po roce 1970 silnější než kdy předtím.“ A farář, který mluvil o tom, že duchovenstvo čekají špatné časy, ještě připojil: „Jsou však také vzrušující a staví nás před výzvu.“
Tito duchovní projevují poněkud vlažný optimismus. Je však oprávněný? Kdyby konečný úděl křesťanstva spočíval v lidských rukou, mohli by snad mít ještě určitou naději na přežití křesťanstva. Křesťanstvo však bude muset skládat účty Bohu. Apoštol Pavel psal lidem, kteří se hlásili ke křesťanství, a poukázal na to, že je to Bůh, „s nímž budeme účtovat“. (Žid. 4:13) Přišel pro křesťanstvo čas, kdy mají skládat Bohu účty?
Ano, všechny příznaky ukazují, že dny církví křesťanstva jsou sečteny, a Bible poukazuje na tuto skutečnost ještě rozhodněji. Jak odhaluje Bible tuto překvapující pravdu?
PŘESNÝ PŘEDOBRAZ
Kromě mnoha poukazů na zničení pokryteckého falešného náboženství, jež nacházíme v Křesťanských řeckých písmech, čteme v Bibli také o tom, že věci, které se odehrály ve staré době v Jeruzalémě, byly předobrazy a byly zapsány jako výstraha pro nás. Odpovídají věcem, které mají nastat krátce před koncem přítomného světa. (Řím. 15:4; 1. Kor. 10:11) V této zprávě inspirované Bohem je nám předveden Jeruzalém jako obdoba křesťanstva. Stejně jako křesťanstvo předstíral i Jeruzalém, že slouží Bohu, a jeho duchovní vůdcové rovněž předpovídali, že bude trvat dále.
Přenesme se nyní do doby, jež těsně přecházela zničení Jeruzaléma. Do jeho konce zbývalo již jen asi šest let — tedy velmi krátký čas. Proto bylo tehdy jistě načase, a bylo to nanejvýš naléhavé, aby obyvatelé Jeruzaléma dostali výstrahu. Bůh se také postaral o to, aby byli varováni. V Jeruzalémě se tomuto varovnému dílu věnoval Boží prorok Jeremiáš a mezi Židy, kteří žili ve vyhnanství v Babylóně, dostal Ezechiel vidění, z něhož vyplýval počet velmi omezených dnů, po které měl Jeruzalém ještě trvat. V tomto vidění bylo Ezechielovi ukázáno, že Bůh bude účtovat s Jeruzalémem přesně 390 let poté, kdy byl Izrael rozdělen do dvou království. To je poplašná zpráva. Proč? Protože od oné doby uplynulo již 384 let (997 až 613 př. n. l.). Podle toho musel přijít konec Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.
O čem bychom nyní měli uvažovat ve spojení s Jeruzalémem? O následující skutečnosti: Křesťanstvo je dnes stejně zkažené jako tehdejší Jeruzalém. Křesťanstvo také dostává již více než padesát let poselství podobné Ezechielově výstraze. Od koho? Kdo působí jako novodobý „Ezechiel“? Jsou to praví křesťané, kteří se spojili, duchovní bratři Kristovi, kteří jsou dnes ještě na zemi. V tomto díle je podporují tisíce jiných lidí, kteří přijali výstražné poselství a dávají je dále. Tito pomazaní duchovní bratři Kristovi jako třída slouží jako Boží „prorok“ a jsou svědky pro Jehovu.
Výstraha, jež se podobá Ezechielovu poselství, důrazně poukazuje na blížící se konec křesťanstva a její obsah nepochází pouze z Ezechielova proroctví, ale také z jiných částí Božího slova, Bible. Biblické počítání času a splňování proroctví, jež je patrné z věcí, které se odehrávají před našima očima, s jistotou ukazují, že zničení křesťanstva je blízko před námi. Krátce řečeno, Bible nám poskytuje následující obraz?
Na podzim roku 1914 n. l. skončily „časy národů“. Tyto „časy“ zahrnovaly období od pádu předobrazného Božího království v roce 607 př. n. l. až do roku 1914 n. l. (2 520 let). Během tohoto období vládly národy podle svého vlastního uvážení a do jejich vlády se nevměšovalo žádné nebeské ani pozemské království, které by zastupovalo Boha. Rok 1914 se však vyznačoval tím, že to byla doba, kdy byl Kristus dosazen na trůn v nebi.a Zvláště od té doby je křesťanstvo podrobeno soudu a je o něm známo, že od roku 1 914 prolilo více krve než během celých svých dřívějších dějin. Nese odpovědnost za dvě světové války, které byly vedeny v jeho územích, a zdá se, že mu nic nemůže zabránit v přípravách na třetí. Krveprolitím, nemorálností, zločinností, protizákonnými činy, revolucemi, modlářstvím a spiritismem hřešilo takovou měrou, že nic nemůže ospravedlňovat jeho další existenci, stejně jako tomu bylo v případě Jeruzaléma. Dokázalo, že bojuje proti Bohu a proti jeho mesiášskému království.
Při čtení slov, která Bůh řekl o Jeruzalému, si povšimněme, jak přesně je popsán stav křesťanstva. Bůh řekl Ezechielovi:
„Tak pravil [svrchovaný] Pán Jehova: ‚To je Jeruzalém. Postavil jsem jej doprostřed národů, se zeměmi kolem něho. A začal se chovat vzpurně vůči mým soudcovským rozhodnutím ve větší špatnosti než národy a vůči mým ustanovením hůře než země, které jsou všude kolem něho, neboť zavrhli má soudní rozhodnutí a nechodili podle mých ustanovení.‘
Proto tak pravil [svrchovaný] Pán Jehova: ‚Protože jste byli nezkrotnější než národy, které jsou všude kolem vás, nechodili jste podle mých ustanovení a nekonali jste má soudní rozhodnutí, ale jednali jste podle soudních rozhodnutí národů, které jsou všude kolem vás, proto tak pravil [svrchovaný] Pán Jehova: „Jsem proti tobě, město, ano jsem, a vykonám uprostřed tebe soudní rozhodnutí před očima národů. A pro všechny tvé ohavnosti učiním v tobě to, co jsem neučinil, a nic tomu podobného již neučiním.“‘“ — Ezech. 5:5–9.
ŠPATNÝ POKRM A ŠPATNÝ ZDRAVOTNÍ STAV
Uvědomíme-li si, že křesťanstvu již uplynulo více než padesát let jejich „času konce“, a povšimneme-li si poměrů uvnitř křesťanstva, docházíme k nezvratnému závěru, že dny křesťanstva již musí být sečteny. Co se stane, až skončí tyto dny? Jehova řekl Ezechielovi, co se stane ve spojení s Jeruzalémem, který byl předobrazem:
„A ty si vezmi pšenici a ječmen a boby a čočku a proso a špaldu a vložíš je do jedné nádoby a uděláš si z nich chleba [taková směs byla nečistá pro Žida věrného zákonu (srovnej 3. Mojž. 19:19)] pro počet dnů, kdy budeš ležet na boku; tři sta devadesát dnů jej budeš jíst. A pokrm, který budeš jíst, bude na váhu [jako v době hladu] — dvacet šekelů denně [méně než čtvrt kilogramu]. Budeš jej jíst jen občas. A vodu budeš pít pouze odměřeně, šestinu hinu [sotva půl litru]. Budeš pít jen občas.“ — Ezech. 4:9–11.
Nedostatek potravin, po němž přijde mor! Měly však nastat ještě hroznější věci:
„‚Proto sami otcové budou uprostřed tebe jíst syny a sami synové budou jíst své otce a vykonám v tobě skutky soudu a rozptýlím celý tvůj zbytek na všechny strany. Proto jako že jsem živ,‘ je výrok [svrchovaného] Pána Jehovy, ‚jistě proto, že jsi poskvrnil moji svatyni všemi svými ohavnostmi a všemi svými odpornými věcmi, já sám tě také ztenčím a mé oko se neslituje a já sám také neprojevím soucit. Třetina z tebe zemře morem, a hladem skončí uprostřed tebe.‘“ — Ezech. 5:10–12.
Potom Jehova ukázal Ezechielovi, že se poměry v Jeruzalémě tak dalece zhorší, že již téměř nebude potrava a že jako paliva bude dokonce nutno používat výkalů. Když Jehova přikázal Ezechielovi, aby použil lidských výkalů jako paliva, aby mu ukázal, jak velká bude nouze, byl Ezechiel, jako syn kněze, zděšen. Byla to pro něj odporná myšlenka. Bůh mu proto dovolil, aby použil dobytčího hnoje. Židé měli pocítit stejné zděšení jako Ezechiel, když museli žít v poměrech, jaké nastaly během obklíčení Jeruzaléma Babylóňany. Jehova řekl: „Synu člověka, já polámu v Jeruzalémě pruty, na které se zavěšují prstencovité chleby, a budou muset jíst chléb na váhu a v úzkostlivé starosti a dokonce i vodu budou pít odměřenou a s hrůzou, aby měli nedostatek chleba a vody a aby se na sebe navzájem dívali zděšeně a vzali za své ve svém provinění.“ — Ezech. 4:16, 17.
Co se však mělo stát s těmi, kteří přežili hlad a mor? Aby bylo ukázáno, co se s nimi stane, dostal Ezechiel příkaz, aby si oholil vlasy a vousy a aby je rozvážil na tři díly. Třetinu měl spálit v ohni, třetinu pobít mečem a poslední třetinu rozptýlit do větru. — Ezech. 5:1–4.
Třetina, která měla být spálena uprostřed města, představovala ty, kteří zahynou hladem a morem. — Ezech. 5:12.
Třetina vlasů, která měla být pobita mečem, představovala tu část obyvatelstva, která nezahyne morem, ale bude usmrcena válečným mečem.
Poslední třetina znázorňovala ty, kteří přežijí dobytí Jeruzaléma a budou rozptýleni mezi pohanské národy, jako vlasy, které byly rozptýleny do větru. Ve vyhnanství, kam budou rozptýleni, neměli mít pokojný život, neboť Jehova řekl: „Vytasím za nimi meč.“ — Ezech. 5:2.
Ezechiel měl z této poslední třetiny svých vlasů vzít část a použít je dvěma způsoby. Bůh mu přikázal: „A několik málo z nich vezmeš a zabalíš je do lemu své sukně. A jiné z nich vezmeš a hodíš je doprostřed ohně a v ohni je spálíš na popel.“ — Ezech. 5:3, 4.
Díky Boží nezasloužené dobrotivosti nebyla tedy situace zcela beznadějná pro všechny obyvatele Jeruzaléma. Těch několik vlasů zabalených do lemu Ezechielovy sukně znázorňovalo ostatek těchto zajatců, který byl rovněž uveden do vyhnanství, ale potom (buď oni sami nebo jejich potomci) se měli vrátit zpět a obnovit čisté uctívání Jehovy po sedmdesátiletém zpustošení Judské země.
Pro všechny zajatce to však měla být trpká a bolestná zkušenost. Měl proti nim vzplanout ničivý oheň Jehovovy zloby, neboť o těch, kteří byli znázorněni vlasy z poslední třetiny, jež byly hozeny do ohně, řekl tato slova: „Z jednoho se oheň rozšíří na celý izraelský dům.“ Snadno podlehnou ohni jako lidské vlasy a nebudou mít Jehovovu ochranu. — Ezech. 5:4.
KŘESŤANSTVO SE NEDOŽIJE LEPŠÍCH ČASŮ
Přijdou na křesťanstvo skutečně takové hrozné věci? Nuže, vidíme, že zmenšující se návštěvnost v kostelích vede k tomu, že kostely, teologické semináře a jiné instituce začínají strádat a některé již musely být uzavřeny pro nedostatek příspěvků a podpory. To je důsledek skutečnosti, že duchovenstvo nesytilo lid správnou duchovní potravou z Božího slova. Mnozí lidé nečetli Bibli a stále více je těch, kteří přestávají věřit v Bibli i v Boha. Je to jako v Izraeli: „Celá hlava je v nemocném stavu a celé srdce je slabé.“ (Iz. 1:5) Lidé, kteří se nyní nesnaží rozeznat tuto skutečnost, zjistí, že už bude příliš pozdě, až dny křesťanstva uplynou. Všechno naznačuje, že tento čas je nebezpečně blízko.
Jako byl Jeruzalém vydán na pospas celé zuřivosti babylónského vojska, tak ani křesťanstvo neunikne zničení z rukou světských živlů, kterých se štítí. Bůh se jej neujme, protože on sám řídí jeho zničení. Z těch, kteří jsou spojeni s křesťanstvem a přežijí zničení falešného náboženství ve „velkém soužení“, nikoho nečeká lepší budoucnost a dlouhý život. Budou muset pocítit žár Jehovovy zloby v poslední části „velkého soužení“, v „boji velkého dne Boha všemohoucího“, neboli ve světové situaci nazvané Armageddon, a postihne je jeho symbolický „meč“ vykonání rozsudku. — Zjev. 16:14–16; 19:11–21.
Jakou cenu má úvaha o všech těchto věcech? Má pro tebe největší cenu, protože ti poskytuje možnost, abys unikl vykonání rozsudku nad křesťanstvem. Vzpomeň si na těch několik vlasů, které Ezechiel zabalil do své sukně. Ještě není příliš pozdě a lidé, kteří jsou spojeni s církvemi křesťanstva, mohou poslechnout varování, jež se podobá Ezechielovu a jež oznamují Jehovovi křesťanští svědkové. Mohou najít místo, které pro ně Jehova opatřil ve své dobrotivosti jako útočiště před svým planoucím hněvem. Jak se můžeme ujistit o tom, že existuje takové útočiště?
Můžeme si tím být jisti, protože Bůh oznámil své předsevzetí, že stvoří „novou zemi“, spravedlivou lidskou společnost na této zemi. Nechce, aby v náboženském ohledu nastal vzduchoprázdný prostor. Naopak, zničí falešné náboženství, aby čisté uctívání mohlo zůstat na zemi bez soupeře a bez popírání. — 1. Mojž. 1:28; 2. Petra 3:13.
Proto přežijí „velké soužení“ pouze lidé, kteří přestanou podléhat klamu pokryteckých a lživých tvrzení duchovenstva. Tito lidé se také musí starat o to, co se tane s nimi a s jejich bližními. Musejí přemýšlet a uvažovat. Musejí uznat, že na zemi existuje PRAVDA a že Jehova je Bůh pravdy. Jako onen malý počet starověkého Jeruzaléma, musejí i oni uznat, že jejich život je v sázce. Proto musejí vyhovět Jehovově výzvě: „Urovnejme si záležitosti mezi sebou“, aby nebyli ‚pohlceni‘ mečem při vykonání rozsudku. — Iz. 1:18–20; srovnej Jana 8:32.
Dny křesťanstva již brzy uplynou, a proto by měli všichni, kteří by chtěli zůstat naživu, nyní bez váhání a rozhodně podniknout určité kroky. Pro nikoho nebude snadné snést nadcházející „velké soužení“, neboť apoštol Petr napsal: „Jestliže spravedlivý stěží bude zachráněn, kde se ukáže bezbožník a hříšník?“ Řekl však také: „Jehova umí vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ — 1. Petra 4:18; 2. Petra 2:9; Mat. 24:21, 22.
[Poznámka pod čarou]