Nyní se snažme získat Boží dobrou vůli
„Neboť kdo mne [moudrost] nalézá, jistě nalezne život a získává dobrou vůli od Jehovy.“ — Přísloví 8:35.
1, 2. a) Proč milióny lidí marně usilují o zdraví a život? b) O které otázce by měli uvažovat ti, kteří by si přáli dobro?
CO se snažíš získat? Usiluješ o to, co ti přenese zdraví, štěstí, spokojenost, jistotu a dlouhý život? Milióny lidí na zemi dychtivě touží po těchto požehnáních, ale nemohou je najít, protože se snaží získat je ze špatného zdroje. Mnozí usilují o hmotný blahobyt a finanční úspěch a přitom pouze docházejí ke zjištění, že užitek z bohatství je velmi nejistý a že penězi si nemohou koupit zdraví ani život. Jiní hledají potěšení a požitek, často za cenu své morálky a sebeúcty. Někteří usilují o moc a vliv, zatímco jiní touží pouze po spravedlnosti a rovnosti. Někteří pociťují hluboké zklamání nad tím, co vidí kolem sebe, a snaží se změnit situaci vzpourou a násilím, zatímco jiní chtějí uniknout tím, že oklamávají svou mysl nadměrným pitím a omamnými látkami.
2 Je však něco z těchto věcí pramenem pravého štěstí a života? Vyvolávají snad přítomné nevyřešené problémy, které trápí a rozdělují lidstvo, hřejivý paprsek naděje na krásnou budoucnost? Jsou zde nevyřešené sporné otázky, které se stále komplikují a vyvolávají zmatek, otázky, které působí, že muži a ženy se hádají a bojují proti sobě, nenávidí se a ničí se navzájem; mohou tyto okolnosti poskytovat příslib, že dostaneš, co se snažíš získat? Ve světě roste lakota a nenávist, rozšiřuje se zločinnost, nemravnost, zneužívání omamných látek, kriminalita a špatnost všeho druhu; poskytuje ti takový svět vyhlídku, že získáš dobré věci, po kterých tak dychtivě toužíš? Jestliže tomu tak není, snad by ses rád zamyslel nad moudrými slovy z Přísloví: „Kdo hledá dobré, bude stále usilovat o dobrou vůli, ale kdo vyhledává zlé, na toho to přijde.“ (Přísl. 11:27) Snažíš-li se získat dobro, uvažuj o otázce, která bude mít na tvou budoucnost a na budoucnost celého lidstva větší vliv než kterákoli jiná, totiž: Snažíš se získat Boží dobrou vůli?
3. Proč je nyní vhodná doba, abychom usilovali o Boží dobrou vůli?
3 Proč je tato otázka tak životně důležitá? Proč se musíme zvláště v této době rozhodnout, zda budeme usilovat o získání Boží dobré vůle? Protože podle neklamných důkazů z Božího slova, Bible, dospěli jsme v lidských dějinách k době, kterou Písmo označuje jako „poslední dny“, dobu, kdy má být ‚provoláván Jehovův rok dobré vůle a den pomsty našeho Boha‘. — 2. Tim. 3:1–5; Izaiáš 61:2.
4. Jak Bůh ukázal, že si přeje prokázat dobrou vůli lidstvu?
4 Bůh vždy projevoval svou dobrou vůli těm, kteří projevovali víru v něj a prokazovali ocenění pro jeho dobrotu a milující dobrotivost. Nikdy neodmítl nikoho z lidí, kteří skutečně hledali jeho přízeň. Během staletí mnozí lidé víry usilovali o jeho spravedlnost a pravdu a tak dosáhli jeho přízně a požehnání. Nikdy toho nelitovali; v Příslovích je totiž řečeno: „Požehnání Jehovovo obohacuje, on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísl. 10:22) Jehova se vždy sám ujímal iniciativy a působil, že jeho milující dobrotivost a dobrá vůle byly dostupné lidem, kteří po nich toužili. Dosud největší důkaz jeho milujícího zájmu o svět lidí vidíme v tom, že poslal na zemi svého Syna Ježíše; tím totiž ukázal své milující přání, aby požehnání a život mohli získat všichni obyvatelé země, kteří je chtějí přijmout. Sám Ježíš řekl: „Neboť tak velice Bůh miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ — Jan 3:16; 1. Jana 4:9, 10.
5. 6. a) Jak biblická proroctví ukazují, že Bůh prokazuje lidstvu dobrou vůli? b) Kdy se objevil kníže a král ve splnění proroctví?
5 Po staletí předpovídala inspirovaná proroctví Hebrejských Písem Boží zájem o zemi a o její lidské obyvatele. Proroctví sahají až do zahrady Eden, do doby po neposlušnosti a pádu první lidské dvojice, Adama a Evy. V prvním proroctví bylo předpověděno „semeno“, které bude nenávidět „hada“, Božího hlavního nepřítele satana, a bylo též oznámeno, že ono semeno nakonec smrtelně „rozdrtí hlavu“ „hada“ a tak způsobí konec největšímu nepříteli lidstva, tomu, který zlomyslně uvedl lidskou rodinu do hříchu a smrti. Pozdější proroctví mluvila o tom, že Bůh zaslíbil krále většího, než byl David, krále z Abrahamova semene, který přinese všem národům lidstva požehnání spravedlivého panství, pod nímž bude panovat spravedlnost a pokoj. Tato proroctví mluvila o králi, který bude vládnout s moudrostí a rozumem, jehož panství má trvat nedohledný čas, k němuž se budou moci všichni lidé obrátit, pokud jde o ospravedlnění a pokoj, o království, které přivodí konec válčícím politickým královstvím a samo bude ve spravedlnosti trvat na neurčitý čas. — 1. Mojž. 3:15; 22:17, 18; Iz. 2:2–4; 11:1–5; Dan. 2:44; 7:13, 14.
6 Nyní přišel další krok v Božím předsevzetí požehnat lidem, kteří si to zaslouží, a projevit jim dobrou vůli. Jak dramaticky byl znázorněn jeho milující zájem o lidstvo, který se projevil nadpřirozenými událostmi v roce 2 př. n. l. v římské provincii Judeji. Přišel čas, kdy měl přijít onen zaslíbený mesiášský král, knížecí panovník pokoje a spravedlnosti, o němž prorokoval před staletími prorok Izaiáš: „Neboť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn a na jeho rameni spočine knížecí panství. A bude nazván jménem Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a na jeho království, aby je pevně založil a podporoval je právem a spravedlností od nyní až na neurčitý čas. Učiní to sama horlivost Jehovy vojsk.“ — Iz. 9:6, 7.
7, 8. a) Za jakých okolností bylo dáno andělské oznámení a jaké v něm byly obsaženy další přísliby požehnání? b) Jak pastýři projevili zájem o příslib a ocenění pro Boží dobrou vůli?
7 Po staletí zaslibované narození mesiášského knížete mělo skutečně být důvodem radostného volání a dobrým poselstvím pro všechny, kteří toužili po dobré vůli od Jehovy a usilovně si přáli pokoj a spravedlnost. Při oné příležitosti se dokonce i Boží andělé účastnili radostného oznamování onoho vynikajícího narození v městě Betlémě. Pastýři, kteří pásli své ovce v judské pahorkatině, dostali přednost a přízeň, že jim byl poskytnut bázeň vzbuzující pohled na anděly. Ve prospěch těch, kteří hledají dobrou vůli od Boha, vypráví nám o tom biblický pisatel Lukáš slovy: „Anděl jim řekl: ‚Nebojte se, neboť hle, oznamuji vám dobré poselství velké radosti, kterou budou mít všichni lidé. Neboť dnes se vám v městě Davidově narodil zachránce, jenž jest Kristus, Pán. A to vám bude znamením: Najdete děťátko, zavinuté v povijanu a ležící v jeslích.‘ A náhle bylo u anděla množství nebeských zástupů, jež chválily Boha a říkaly: ‚Sláva Bohu nahoře ve výšinách a pokoj na zemi mezi lidmi dobré vůle.‘“ — Luk. 2:8–14.
8 Tito pokorní pastýři prokázali, že mají zájem o dobrou vůli od Boha, protože se okamžitě vydali do Betléma, aby viděli dítě, jehož narození přimělo i anděly k tomu, aby provolávali: „Sláva Bohu nahoře ve výšinách,“ a s jehož narozením byl spojen příslib: „Pokoj na zemi mezi lidmi dobré vůle.“ Jakou přízní byli obdařeni od Boha, jestliže dostali takové zvláštní oznámení o této nejdůležitější a nejmimořádnější události v lidských dějinách. Nedostali je pomocí moderních elektronických sdělovacích prostředků, které později vynalezli lidé, jako je rozhlas a televize, ale tím, že je sdělili nadlidští nadpozemští Boží duchovní synové. Ze své dobré vůle k nim Bůh prostřednictvím svých andělů dovolil, že směli být očitými svědky toho, co činil ve prospěch lidstva, když seslal zaslíbeného Mesiáše neboli Krista, Pána, královského potomka krále Davida, neboť jeho matka Marie byla potomkem Davidovým. Naplněni oceněním pro dobrou vůli, kterou jim Bůh prokázal, ‚pastýři se vrátili a oslavovali a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo řečeno‘. — Luk. 2:20.
9. Co to znamená stát se jedním z Božích ‚lidí dobré vůle‘?
9 Oněm věrným židovským pastýřům byla poskytnuta zcela zvláštní přízeň. Z toho vyplývá, že Boží „lidé dobré vůle“, jimž bude poskytnut pokoj, jsou ti, jimž Bůh prokazuje svou přízeň a v nichž má zalíbení. To je myšlenka, kterou naznačují různé překlady Bible způsobem, jak podávají slova nebeských andělských zástupů při Ježíšově narození. Žilkův překlad podává Lukáše 2:14 slovy: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, jež si Bůh oblibuje.“ Moffatův překlad zní: „Sláva Bohu vysoko v nebi a na zemi pokoj lidem, na nichž spočívá jeho přízeň.“ Z toho je patrné, že požehnání Božího pokoje spočívá na lidech, kteří hledali jeho dobrou vůli a dosáhli jeho zalíbení.
10. a) Jak Ježíš oznámil, že Boží dobrá vůle je dostupná pro mnohé? b) Jak bylo ukázáno, že ne všichni dosáhli dobré vůle od Jehovy?
10 Během své pozemské služby upozorňoval Ježíš Kristus na skutečnost, že Boží dobrou vůli mohli tehdy získat ti členové židovského národa, kteří si to přáli. Jeho přítomnost mezi nimi znamenala, že jim Bůh prokázal obzvlášť dobrou vůli, a pokud ji přijali, mohlo jim to přinést věčné dobrodiní. V synagóze města Nazaretu, kde byl Ježíš dříve až do svých třiceti let tesařem, byl mu při jedné příležitosti podán svitek proroka Izaiáše. Z jeho šedesáté první kapitoly přečetl první a druhý verš: „Duch Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mne pomazal, abych oznámil radostné poselství mírným. Poslal mne, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, abych provolal svobodu těm, kteří jsou v zajetí, a široce otevřel oči i vězňům; abych provolal Jehovův rok dobré vůle a den pomsty našeho Boha.“ Když Ježíš přečetl tato proroctví, obrátil se ke svým posluchačům a s jistotou prohlásil: „Tento text Písma, který jste právě slyšeli, se dnes naplnil.“ (Luk. 4:17–21) Lidé, kteří přijímají dobré poselství, jež nabídl Ježíš, mají tedy vyhlídku na podivuhodná požehnání. Není však těžké rozeznat velký rozdíl myšlenek v poukazu na „rok dobré vůle“ a „den pomsty našeho Boha“. Zřejmě zde jde o protichůdný úděl, z čehož je patrné, že Boží dobrá vůle není určena všem lidem. Kdyby tomu tak bylo, nebyl by nutný „den pomsty“.
PŘÍKLAD PRO NAŠE DNY
11. Vysvětli, v jakém ohledu se Židé za Ježíšových dnů těšili z Jehovova ‚roku dobré vůle‘.
11 Toto zaslíbení „roku dobré vůle“, po němž měl následovat ničivý „den pomsty“, se v malém měřítku splnilo v prvním století v Jeruzalémě, a to řadou okolností, které nám dnes poskytují důvod k přemýšlení. Oznamování „roku dobré vůle“ začal Ježíš a později po letnicích v něm pokračovali jeho pomazaní následovníci. Bylo to dobré poselství o Božím zaslíbeném království pod vládou Mesiáše, jehož on dosadí. Veřejně je oznamovali lidé, které Bůh pomazal svým svatým duchem. Všem Židům v Judeji, kteří věřili zaslíbením, jež zapsali proroci, byla tím nabídnuta požehnání, v něž doufali po staletí jejich předkové. Boží hlavní prostředník záchrany a života byl nyní mezi nimi. Byl to pro ně skutečně „Jehovův rok dobré vůle“.
12. Proč neměl jejich ‚rok dobré vůle‘ trvat na neurčitý čas?
12 Přijmou jej však? Měl tehdejší židovský národ příležitost vytěžit užitek z onoho „roku dobré vůle“ s jeho vyhlídkami na požehnání v kterékoli době, kdy se jim zachtělo? Nikoli, pozdější události ukázaly, že tomu tak nebylo. Rok je určité časové období s počátkem a koncem, a stejně ani jejich „rok dobré vůle“ neměl trvat neurčitý čas. Lidé, kteří vážně toužili po Boží dobré vůli a chtěli mít užitek z jeho dobrodiní a požehnání, museli jednat rychle a rozhodně, než skončí jeho čas a přijde na ně „den pomsty našeho Boha“.
13. Jaké skonávání ‚roku dobré vůle‘ v prvním století předpověděl Ježíš ve svém proroctví?
13 Ježíšovo proroctví o tom, co se stane s lidmi, kteří odmítnou Boží dobrou vůli, bylo spojeno s výstrahou, že čas je ohraničen. Ježíš popsal pronikavé události, které měly vést ke zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.: „Dále až uvidíte Jeruzalém obklíčený utábořenými vojsky, pak rozumějte, že se přiblížilo jeho zničení.“ Ti ze Židů v Judeji, kteří si upřímně přáli dosáhnout Boží dobré vůle, měli se hluboce zajímat o další pokyny: „Pak nechť ti, kteří jsou v Judeji, začnou utíkat k horám, a kteří jsou uprostřed něho, nechť odejdou, a ti, kteří jsou v okolí, nechť do něho nevcházejí; neboť to jsou dny pro vykonání spravedlnosti, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ Ježíš potom poukázal na to, jak ohraničený bude pro onen národ „rok dobré vůle“, a pak připojil neblahou výstrahu: „Vpravdě vám pravím, tato generace nijak nepomine, dokud se nestanou všechny věci.“ — Luk. 21:20–22, 32.
14. a) Rozhodl se židovský národ přijmout Boží dobrou vůli? b) Co byli nuceni přijmout a jak?
14 Přesně podle Ježíšovy předpovědi uplynul onen „Jehovův rok dobré vůle“ ještě v oné generaci, o 37 let později. Po něm rychle následoval ničivý „den pomsty“, který těžce dolehl na židovský lid, a obzvláště na Jeruzalém. V roce 66 n. l. přitáhla římská vojska tak, jak před tím Ježíš varoval, a obklíčila město. Když římská vojska na nějaký čas odtáhla, měli ti, kteří se snažili dosáhnout Boží dobré vůle, stále ještě čas uposlechnout Ježíšovy výstrahy a ‚utéci k horám‘. Skutečně to učinili, a to spěšně. V roce 70 n. l. však přišel římský generál Titus se svými legiemi a tentokrát způsobil lidu i městu hroznou zkázu, neboť bylo pobito 1 100 000 Židů a dalších 97 000 bylo rozptýleno po celé Římské říši jako bídní otroci. V roce 607 př. n. l. použil Bůh vojska bezbožného babylónského panovníka Nabuchodonozora k potrestání národa, který jej zavrhl; a stejně v roce 70 n. l. posloužily legie římských vojsk pod vedením generála Tita jeho účelům, když jeho ničivý „den pomsty“ těžce a bolestně propukl nad národem, který se rozhodl odmítnout jeho „rok dobré vůle“. Ty ubohé oběti, jež pronásledovaly Ježíše a jeho věrné následovníky a přivodily jejich smrt a jež neposlouchaly výstrahy, které dával Ježíš a jeho poslušní učedníci a které vyzývaly k tomu, aby pro záchranu svého života uprchli před hrozícím neštěstím, musely pocítit tvrdé účinky ‚dne Boží pomsty‘. Nemohly tomu ujít.
15. Jaký užitek měl ostatek věřících z toho, že přijali Boží dobrou vůli?
15 Tím, co oznamoval Boží Syn a jeho učedníci, dal Bůh celému národu možnost získat jeho dobrou vůli, ale tuto příležitost přijalo jen málo lidí, kteří poslušností projevili svou víru. Pouze ostatek se snažil získat pokoj Božích lidí dobré vůle, a tito lidé se stali Ježíšovými učedníky a své rozhodnutí dali veřejně najevo tím, že se dali pokřtít jako Ježíšovi následovníci. Tak unikli tito „lidé dobré vůle“ zničení Jeruzaléma a neupadli také do otroctví, jež čekalo nešťastníky, kteří přežili. Uposlechli totiž výstrahy a jednali podle pokynů, které dal Ježíš.
POUČENÍ PRO NÁS DNES
16. 17. a) Komu slouží k poučení události, jež postihly onen židovský národ? b) Co patří k požehnaným charakteristickým rysům ‚roku dobré vůle‘? c) Proč je stále ještě čas, abychom usilovali o Boží dobrou vůli?
16 To vše je důrazným poučením pro všechny dnes žijící lidi na zemi. „Kritické časy“, které nyní poutají všechny národy a rodiny země, jsou neklamným důkazem skutečnosti, že žijeme v období, jež je známo jako „poslední dny“, v čase „skonávání systému věcí“. (2. Tim. 3:1–5; Mat. 24:3) Toto ohraničené biblické časové období je sice naplněno rostoucími světovými starostmi a těžkostmi pro svět lidí, ale zároveň je to nevýslovně šťastná doba pro lidi, kteří milují Boha. V Izaiášově proroctví, které předčítal Ježíš v Nazaretu v onom sabatním dnu, popsal totiž duchovní požehnání, která měli dostat mnozí lidé před vypuknutím ‚dne pomsty našeho Boha‘. Mělo být mezi jiným ‚oznámeno radostné poselství mírným, měli být ovázáni lidé se zlomeným srdcem, měla být provolána svoboda těm, kteří jsou v zajetí, a měly být otevřeny oči vězňům‘ — to všechno mělo být učiněno spolu s oznamováním Jehovova roku dobré vůle.
17 To znamená, že žijeme v době, kdy ještě není pozdě, kdy je dosud možné získat Boží dobrou vůli, dříve než propukne „den pomsty našeho Boha“ nad těmi, kteří se nesnažili dosáhnout jeho dobré vůle. „Den pomsty“ se stane skutečností v nadcházejícím soužení, jež vyvrcholí v boji „velkého dne Boha, Všemohoucího“, v bitvě „armageddonské“. Tehdy Bůh vykoná svou pomstu na všech, kteří odmítli jeho dobrou vůli a postavili se proti němu, proti jeho království a jeho spravedlnosti. — Izaiáš 61:1, 2; Zjev. 16:14, 16.
18. Před jakou volbou nyní stojí lidé?
18 Nyní proto stojíme před otázkou: Budeme moudří a využijeme příležitosti, jež se nám nyní nabízí, a budeme hledat Boží dobrou vůli, aby nám prokázal přízeň a daroval nám život? Nebo budeme pošetile přehlížet výstrahu a zavrhneme poučení, jako obyvatelé Jeruzaléma v prvním století, jimž chyběla víra? Tím bychom nakonec zpečetili svůj osud a stali bychom se obětí Božího ‚dne pomsty‘, což by znamenalo věčnou smrt.
19. Vyjmenuj některé důkazy skutečnosti, že Ježíšovo proroctví se opět splňuje.
19 Podle Božího časového plánu, který je patrný z biblických proroctví, a podle událostí našeho dvacátého století znamená rok 1914 n. l. počátek „času konce“ tohoto zlého světa. Od té doby se situace lidstva vůčihledně zhoršuje, především také oběma velkými světovými válkami a řadou menších válek, z nichž některé stále ještě trvají a jiné kdykoli hrozí vypuknutím. Roste sobectví, nenávist, zločinnost, nemravnost a bezbožnost všeho druhu. To vše je důkazem skutečnosti, že většina lidí neusiluje o Boží dobrou vůli a že také Bohu nedává příčinu, aby jim prokazoval dobrou vůli. V těchto dnech se ještě jednou splňuje Ježíšovo proroctví zapsané u Matouše 24, v němž Ježíš podrobně popsal úpadek lidských vztahů. Tentokrát se však nesplňuje pouze na Judské zemi, ale v celosvětovém měřítku událostmi, jimiž jsou postiženy všechny národy. Předpověděl, že „povstane národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravin a zemětřesení na jednom místě za druhým“ a že Boží věrní služebníci budou v tísni a že budou pronásledováni. „Potom také mnozí budou klopýtat a budou se navzájem zrazovat a navzájem nenávidět. A povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé; a protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých.“ (Mat. 24:1–13) Žádný rozumný člověk nemůže popřít, že se tato slova splňují v naší generaci více než kdykoli jindy.
20. a) Kdo má nyní příležitost využít Božího ‚roku dobré vůle‘? b) Ze kterého oznámení je to patrné? c) Komu zvláště je určeno toto oznámení ‚dobrého poselství‘ o království?
20 Ve skutečnosti je to čas, kdy lidé potřebují Boží dobrou vůli více než kdy předtím. Je štěstí, že „Jehovův rok dobré vůle“ nepřichází pouze ve prospěch omezené společnosti tělesných Izraelitů, ale pro všechny rodiny obydlené země. Jak to? Ježíš to vysvětluje v pozdějším verši svého proroctví o naší době: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Ježíš není zde mezi námi, aby kázal dobré poselství na zemi. V poslušnosti tohoto příkazu káže však po celém světě „toto dobré poselství o království“ skupina křesťanských svědků Jehovových; káží od roku 1914, kdy se zrodilo toto království, a to s rostoucí účinností. Všem lidem, kteří milují spravedlnost a přejí si, aby na zemi bylo panství pokoje, svědomitě oznamují, že vytoužené a vymodlené Boží království pod vládou Božího vyvýšeného Syna, Krista Ježíše, který sedí na jeho nebeském trůnu, dostalo v roce 1914 od Boha moc. Toto oznámení je „dobré poselství“ pro všechny, kteří se snaží dosáhnout Boží dobré vůle, neboť s sebou nese naději, že mohou získat Boží přízeň spojenou s většími požehnáními pod tímto dokonalým panstvím. Je to „dobré poselství“ pro Boží ‚lidi dobré vůle‘, neboť znamená, že Boží král, dosazený na trůn, brzy obrátí svoji pozornost k zemi a způsobí zde změny, jež otřesou světem a jež jsou nutné, aby mohl být na zemi obnoven stav pokoje a radosti, jaký byl v původním Božím předsevzetí. — Dan. 2:44; Sof. 3:8; Žalm 37:10, 11.
21. K jakému způsobu jednání nás podněcuje moudrost? Proč?
21 Jakou velkolepou příležitost mají nyní ti, kteří uposlechnou výstrahu a v čase, který ještě zbývá z ‚roku Jehovovy dobré vůle‘, se rozhodnou usilovat o Boží dobrou vůli! Není snad moudré vybrat si to, co vede k největšímu požehnání? Nevyjadřuje to moudrost, snaží-li se někdo dosáhnout budoucích požehnání ze zdroje, který je spolehlivý a jistý? Poslechněme, co nám říká moudrost v biblických Příslovích: „Neboť kdo mne nalézá, zajisté nalezne život a dostává se mu přízně od Jehovy. Kdo mne však pomíjí, činí násilí své duši; všichni ti, kteří mne silně nenávidí, jsou ti, kdo milují smrt.“ (Přísl. 8:35, 36) Není tedy projevem praktické moudrosti, chce-li člověk chránit svůj život? Není moudré připravovat se na budoucnost a činit pro ni opatření? Ti, kteří zavrhují moudrost, jež je v souladu s Bohem, a vybírají si běh bezzákonnosti, nenávidí moudrost a jsou to „ti, kdož milují smrt“.
22, 23. a) Který příklad z dávné doby znázorňuje volbu, před níž nyní stojí lidé, kteří by chtěli dosáhnout Boží přízně? b) Proč je důležité bez odkladu usilovat o Boží dobrou vůli?
22 Volba, před kterou nyní stojíme, nám připomíná volbu, kterou museli učinit děti Izraele na pustinách moábské roviny krátce před tím, než překročily Jordán, aby vstoupily do země zaslíbené jejich předku Abrahamovi. Při oné příležitosti se Mojžíš obrátil na shromážděné zástupy a dal jim výstrahu: „Beru dnes proti tobě za svědky nebesa i zemi, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a zlořečení; a ty si máš zvolit život, abys zůstal naživu ty i tvoji potomci tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, poslouchat jeho hlas a držet se jej.“ — 5. Mojž. 30:19, 20.
23 Stejně si musíme zvolit i my dnes. Toužíme-li po životě, budeme chtít naslouchat Jehovovu hlasu a podniknout kroky, které nám zajistí jeho přízeň. Toužíme-li po tom, co je dobré, učiníme něco, abychom získali Boží dobrou vůli, jak nás k tomu povzbuzují Přísloví 11:27: „Kdo hledá dobré, bude stále usilovat o dobrou vůli; ale kdo vyhledává zlé, na toho to přijde.“ Stále máme příležitost hledat a získat jeho věčnou přízeň a dobrou vůli. Moudrost nám říká, abychom nečekali a neotáleli. Nyní je čas k rozhodnutí, protože příležitost získat Boží dobrou vůli nebudeme mít stále. Jednej proto nyní a vyvol si život! Snaž se dosáhnout Boží dobré vůle a navždy se raduj z ‚pokoje na zemi mezi lidmi dobré vůle‘.