„Mezi shromážděnými zástupy budu velebit Jehovu“
1. a) Kdo jsou shromážděné zástupy, mezi nimiž chtěl David, jak řekl, „velebit Jehovu“ a proč to mohl říci? b) Jaké bychom měli mít vroucí přání?
DAVID vyjádřil své srdečné přání, když řekl: „Mezi shromážděnými zástupy budu velebit Jehovu.“ (Žalm 26:12) David jasně označil shromážděné zástupy jako ctitele Jehovy Boha, protože řekl: „Neboť jsem neseděl s lidmi nepravdy; a nevcházím s těmi, kteří skrývají, jací jsou. Nenáviděl jsem shromáždění přestupníků a se zlými nesedím.“ (Žalm 26:4, 5) Máme stejně srdečné přání jako David? Jestliže ano, pak budeme i my „mezi shromážděnými zástupy“ velebit Jehovu, to znamená, že se budeme svědomitě účastnit všech týdenních shromáždění sboru svědků Jehovových.
2. Z jakých důvodů bychom se měli pravidelně shromažďovat s Jehovovým lidem?
2 Proč však bychom se měli shromažďovat s Jehovovým lidem? Jaký užitek máme z těchto schůzek? Kolik pádných, biblických důvodů můžeme uvést, abychom ukázali, že máme být přítomni na každém shromáždění sboru každý týden? Všimněme si některých z těchto důvodů, abychom mohli ocenit důležitost našeho shromažďování. Naše shromáždění je částí našeho uctívání, je přikázáno Písmem a my se tam učíme přinášet přijatelnou oběť chvály. Dokazujeme též, že jsme Kristovými učedníky, a při našich shromážděních působí Jehovův duch. Jsme budováni svými křesťanskými bratry a naopak, i my budujeme je. Sborová shromáždění jsou pramenem bohaté duchovní stravy a také přístavem míru.
3, 4. a) Jaký biblický podklad máme pro shromažďování a jaký účel bychom přitom měli mít na mysli? b) Proč je dnes shromažďování nutnější než jindy?
3 Sborová shromáždění tvoří důležitou část naší bohoslužby. To není nic nového. U křesťanů tomu tak bylo vždy. Skutky apoštolů ukazují, jak důležitou úlohu hrálo shromažďování v uctívání raných křesťanů. Čteme: „Denně jednomyslně prodlévali v chrámě . . . chválili Boha a docházeli přijetí u všeho lidu.“ (Skut. 2:46, 47) Chceme-li následovat příkladu raných křesťanů, musíme se tedy též shromažďovat, abychom velebili Boha.
4 Velebení Jehovy v kruhu našich spolukřesťanů, to není myšlenka, která pochází od lidí, ale je biblickým příkazem. Tento příkaz jasně vyjadřuje apoštol Pavel slovy: „A pečujme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a pravým skutkům a nezanedbávejme svá společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíme blížit se ten den.“ (Žid. 10:24, 25) Ten den se nyní blíží! Vidíme to! A proto bychom měli uposlechnout příkaz a shromažďovat se, abychom velebili Jehovu a vzájemně se budovali.
5. Jak působí naše shromažďování s Jehovovým lidem na naši kazatelskou službu?
5 Další věcí je chvalořečení. Při každém shromáždění se učíme, jak můžeme ještě lépe přinášet Jehovovi přijatelnou oběť chvály. Pokaždé, když se shromáždíme, dostáváme praktické náměty, jak bychom připravili ještě víc radosti Jehovovi přinášením ovoce svých rtů, svou kazatelskou službou. Každé shromáždění prohlubuje naše přání chválit touto činností Jehovu. — 1. Petra 3:15.
6. Čí příklad by nás měl povzbudit, abychom byli mezi „shromážděnými zástupy“, a co tím dokazujeme?
6 Chtěl bys zameškat shromáždění, kdybys věděl, že bude přítomen Ježíš Kristus? Kristus Ježíš nám dal závažný důvod, proč bychom měli být „mezi shromážděnými zástupy“, když řekl: „Neboť kde se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich.“ (Mat. 18:20) Kristus Ježíš nikdy nezmeškal schůzky se svými shromážděnými učedníky zde na zemi; a je duchovně přítomen na všech sborových shromážděních, která jsou týdně konána Jehovovými křesťanskými svědky. Neměli bychom proto být i my přítomni? Tím dokazujeme, že jsme jeho učedníci. Kde je shromážděn Jehovův lid, tam je Jehovův duch. Protože to víme, jsme puzeni být tam, kde je Jehovův lid. Tam cítíme Jehovova ducha, který jako obrovský světlomet osvětluje určité místo a shromážděným dává světlo a ukazuje směr.
7. Který výborný důvod máme pro shromažďování? Uveď příklad.
7 „Mezi shromážděnými zástupy“ jsme budováni dobrou společností svých bratrů a ostatní jsou budováni námi. Každé shromáždění nám poskytuje příležitost, abychom se vzájemně povzbuzovali a dokazovali svou lásku ke všem spolukřesťanům a cítili jejich lásku k sobě. Jaký to je výborný důvod ke shromažďování! Jeden slepý a hluchý svědek Jehovův, který nezameškal žádnou příležitost, aby se sešel se svými spolukřesťany, jednou řekl: „Těším se vždy na sborová shromáždění se svými bratry, protože se cítím lépe. Již jejich stisknutí ruky nebo lehký dotek mi dává mocnou vzpruhu.“ Jestliže člověk, který je slepý a hluchý, neschopný vidět a slyšet, co se děje, cítí takové povzbuzení, oč více my, kteří vidíme a slyšíme, jsme povzbuzeni mezi Jehovovými ctiteli! — Řím. 1:12.
8, 9. Od koho vychází v Bibli zapsané pozvání brát si z vody pravdy, komu je určeno a jaký bezprostřední užitek máme, když jsme mezi „shromážděnými zástupy“?
8 Shromáždění jsou pro nás též pramenem bohaté duchovní potravy, a proto jsou životně důležitá pro náš duchovní růst. Jehova je naším hostitelem při každé z těchto duchovních hostin. On nám prostřel stůl a svým duchem nás stále zve, abychom přišli a pili z vody pravdy. Jak to napsal Jan: „Duch a nevěsta neustále říkají: ‚Přijď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ — Zjev. 22:17.
9 A konečně, Jehova žehná svému shromážděnému lidu pokojem. Sborová shromáždění jsou oázy klidu uprostřed světa zmítaného válkami. Tam jsme pohromadě s křesťanskými bratry a sestrami, kteří mají Boží pokoj, jenž převyšuje všechno pomyšlení. Jestliže milujeme pokoj a přejeme si jej, pak budeme přítomni mezi „shromážděnými zástupy“. — Fil. 4:7.
ROZDÁVAT Z CELÉHO SRDCE „MEZI SHROMÁŽDĚNÝMI ZÁSTUPY“
10. Jakou otázku si můžeme položit ve spojení se shromažďováním s našimi spolukřesťany a která biblická zásada je vhodná v té souvislosti?
10 Dosud jsme se zabývali tím, proč bychom měli velebit Jehovu mezi „shromážděnými zástupy“. Další věcí, ke které se nyní chceme obrátit, je dávání mezi „shromážděnými zástupy“. Jinými slovy: Jak já osobně mohu přispět k velebení a chválení Jehovy, když jsme spolu se svými bratry? Zde je vhodná zásada: „Více štěstí je v dávání, než v přijímání.“ Dáváme-li od srdce, dostane se nám nazpět bohatého požehnání. — Skut. 20:35.
PŘÍPRAVOU
11. a) Jaké podněty můžeme uposlechnout, abychom měli ze sborových shromáždění největší užitek, a kdo jde v tomto ohledu příkladem? b) Proč je nutná příprava? Odůvodni odpověď příkladem.
11 Abychom mohli dávat při všech sborových shromážděních, musíme se nejprve pořádně připravit. Co to znamená? To znamená udělat si čas k přečtení látky, určené pro příští shromáždění. Můžeme to udělat sami nebo v kruhu rodiny, a přitom si můžeme podtrhnout hlavní myšlenky, o nichž se bude mluvit při studiu Strážné věže nebo studiu knihy, nebo si můžeme přečíst látku služebního shromáždění, abychom ji měli v mysli aspoň v hrubých obrysech. Rodiny betel na celém světě jdou v tomto ohledu dobrým příkladem. Pondělní večer je určen pro studium Strážné věže v kruhu rodiny a pro uvažování o látce z teokratické školy kazatelské služby. Můžeme si důležitost přípravy znázornit: Vy, muži, se jistě těšíte, když po dlouhém dni vyplněném těžkou prací přijdete domů a vaše manželka vám připravuje chutné, teplé jídlo. Ale dejme tomu, že jednou večer přijdete domů, jdete do kuchyně a vidíte na svém talíři ležet pouze neloupaný syrový brambor a vedle kousek syrového masa. Velmi pravděpodobně to nebudete jíst, ačkoli brambory i maso, jsou-li správně připraveny, dobře chutnají, jsou zdravé a výživné. Všichni máme rádi potravu dobře připravenou a správně uvařenou. Některé poživatiny jsou dokonce lépe stravitelné, když jsou uvařené. Naše mysl pracuje podobně. Jestliže předem nevěnujeme čas k přípravě duchovního pokrmu, který nám bude podáván na shromáždění, jestliže to předem „neuvaříme“, ve svých myslích, uvidíme, že je daleko obtížnější pro nás plně strávit myšlenky předkládané na shromáždění. Přečteme-li si však určenou látku předem, pak bude dobrá duchovní strava, která je rozdílena, lépe přijímána a zpracována naší myslí.
12. Co ještě náleží k přípravě a proč je dobré, když mladí zvěstovatelé při křesťanských shromážděních mají vlastní studijní pomůcky a používají je?
12 K přípravě dále náleží, aby publikace všech členů rodiny pořádně vypadaly a byly v době shromáždění po ruce. Stalo se ti již, že jsi šel na shromáždění a zjistil jsi, že jsi zapomněl svou Službu království, zpěvník nebo Bibli? Ano, to se již stalo většině z nás. Někteří zvěstovatelé, aby se toho vyvarovali, mají dvě tašky — jednu pro kazatelskou službu a jednu pro shromáždění — a v nich mají potřebné publikace. Rychlý pohled do tašky před odchodem na shromáždění postačí k tomu, abychom zjistili, že jsme správně připraveni. Doporučuje se, aby naši mladí zvěstovatelé měli pro shromáždění vlastní publikace a byli rodiči vychováváni, aby je brali s sebou a používali je během programu.
13. Jak mohou otec, matka a děti spolupracovat, aby celá rodina přišla včas na shromáždění, a oč přijdeme, když se opozdíme?
13 Rodina musí dobře spolupracovat, aby všichni přišli na shromáždění včas. To znamená, že manželky musí mít včas jídlo na stole, aby bylo dost času k obléknutí a pro cestu na shromáždění. To znamená, že otec by měl určit dobu k odchodu z domu tak, aby rodina přišla na shromáždění včas a nemusela pospíchat. To znamená, že děti podporují rodiče tím, že se rychle oblékají, když je čas se připravit na shromáždění. Každý člen rodiny nese odpovědnost a přispívá svým dílem k tomu, aby všichni přišli na shromáždění včas. Jestliže promeškáme píseň a modlitbu nebo úvod shromáždění, přijdeme o tuto duchovní potravu, nehledě na to, že svým pozdním příchodem můžeme též pokazit svým bratrům radost z programu.
14. Co tedy musíme dělat, chceme-li účinně velebit Jehovu mezi „shromážděnými zástupy“?
14 Jako staří Izraelité museli pečlivě připravovat oběť chvály, než ji přinesli Jehovovi, tak se musíme i my připravovat, jestliže chceme mezi „shromážděnými zástupy“ z celého srdce velebit Jehovu. — 3. Mojž., kap. 1, 2.
PŘIVÍTÁNÍM BRATRŮ A NÁVŠTĚVNÍKŮ
15. Jak můžeme na shromáždění pozdravit zájemce, návštěvníky i své křesťanské bratry a proč je to nutné?
15 Druhá možnost, jak dávat při shromážděních, je srdečné uvítání svých křesťanských bratrů, zájemců a těch, kteří přišli poprvé. Některým z nás, kteří jsme poněkud zdrženliví, to může přijít zatěžko. Neptal ses někdy jiného zvěstovatele: „Kdo je to? Je to také bratr?“ Nebylo by lepší jít k němu a zeptat se ho? Myslíme-li na to, že se především máme zajímat o druhé, není to těžké. Představ se mu a pak mu přátelsky polož několik otázek, jako na příklad, kde bydlí, jestli již byl někdy na shromáždění nebo jak to, že přišel dnes. Když jej pak necháme mluvit, brzy pozná, že je vítán a že máme o něj upřímný zájem. Je mnoho, co můžeme návštěvníkovi ukázat a vysvětlit. Mysli na to, jak bylo tobě, když jsi poprvé přišel na shromáždění, a co ti připadalo zajímavé. Mluv pak s novým návštěvníkem o některé z těchto věcí. Vysvětli mu účel některých shromáždění a jak jsou prováděna. Vysvětli mu, jak jsou pořizovány biblické spisy a jak konáme svou kazatelskou službu. Když vyjde najevo, že mluvíme s bratrem, pak máme mnoho společného, o čem můžeme mluvit. Povzbuď jej, aby ti řekl nějaké zkušenosti. Také jej můžeme seznámit s naším shromážděním. Ano, ať každý z nás přispěje svým dílem, aby byli srdečně pozdraveni všichni, kteří přijdou na shromáždění — i naši spolukřesťané, s nimiž pracujeme po mnoho let. To je další příležitost jak rozdávat mezi „shromážděnými zástupy“.
POZORNÝM NASLOUCHÁNÍM
16. Jak se můžeme nejlépe soustředit a nejvíce se naučit z výkladu řečníka?
16 Třetí možnost je, pozorně naslouchat programu. Průměrný řečník mluví mnohem pomaleji, než myslí průměrný posluchač. Co uděláme ve zbývajícím čase k přemýšlení? Nedáme-li pozor, zjistíme, že naše myšlenky bloudí daleko od toho, co říká řečník. Nejlépe využijeme tento čas, když nejen sledujeme, jak řečník rozvíjí své téma, ale když necháme své myšlenky kroužit okolo jeho myšlenek. Při každé nové myšlence, kterou slyšíme, můžeme se sami sebe ptát: „Proč to říká? V jakém vztahu je tato myšlenka k tomu, co již řekl? Souhlasí to s tím, co již vím?“ Tak nasloucháme s nerozdělenou pozorností, zůstáváme duchovně bdělí a stále se soustřeďujeme na řečníkovy myšlenky.
17. a) Jaký postoj bychom měli mít k podávané duchovní potravě? b) Čemu se můžeme naučit od jednoho japonského svědka Jehovova, který poznal pravdu ve vězení?
17 Abychom mohli tak naslouchat, musíme mít přímý zájem a hluboké ocenění pro podávanou duchovní potravu. Musíme mít ke shromáždění takový postoj, jaký měl jeden japonský svědek Jehovův. Poznal pravdu ve vězení, zatímco čekal na svou popravu. V osmnácti letech zabil dva lidi, byl odsouzen k smrti a čekal osm let na svou popravu. V devátém roce svého věznění poznal pravdu a začal velmi horlivě kázat spoluvězňům a psát dopisy mimo vězení všem, kterým směl. Byl velkým povzbuzením pro japonské svědky Jehovovy svým radostným oceněním pravdy. Řekl, že by dal všechno na světě, kdyby mohl být jedinkrát přítomen na shromáždění, ale nebylo mu to dovoleno. Zemřel a nikdy nebyl na shromáždění. My, jako křesťané, máme několikrát týdně to, po čem ten člověk tolik toužil. Jsme-li vděčni za každé shromáždění, které můžeme navštívit, nasloucháme stále s nerozdělenou pozorností a tak vykonáváme Jehovův příkaz: „Poslouchejte mne dychtivě a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde v tučnosti největší potěšení.“ — Iz. 55:2.
18. Co nám to přináší, když dáváme ve shromáždění komentáře, a co by nás mělo přimět, abychom se vyjadřovali?
18 Čtvrtá možnost, jak dávat mezi „shromážděnými zástupy“, je vyjadřovat se komentáři a ve všem mít účast na shromáždění. Nemáme větší uspokojení a radost ze shromáždění, když jsme na něm měli aspoň malou účast, když jsme dali krátký komentář? Ano, působí to skutečně radost, když můžeme vyjádřit svou víru v Jehovu mezi svými křesťanskými bratry. Není to proto, že z pocitu povinnosti dáme komentář a pak ochabneme a přenecháme zbytek shromáždění druhým. Ne, je to láska k Jehovovi, která nás naplňuje a přetéká, takže chceme velebit Jehovu a vyjadřovat svou lásku k němu. Tak přinášíme Jehovovi ovoce rtů, když jsme shromážděni s jeho lidem ve společném uctívání. — Žid. 13:15.
ZPĚVEM
19. Jak bychom se měli dívat na své písně k Jehovově chvále, i když snad neumíme tak dobře zpívat?
19 Pátá možnost, jak dávat nerozděleným srdcem, je zpívat písně království nejen rty, ale z celého srdce a z celé duše. Měli bychom přemýšlet o významu textu, zatímco zpíváme ve shromáždění písně. Měli bychom dbát, aby naše myšlenky neodbočovaly, když zpíváme píseň, jejíž text dobře známe. Měli bychom též zpívat výrazně a s citem, aby krásná melodie povzbudila naše srdce k velebení Jehovy. Někdo snad má lepší hlas, než máme my, ale Jehovovi a našim bratrům zní náš neškolený zpěv krásněji a melodičtěji než zpěv nejlepších zpěváků nebo nejlepších sborů všech církví Velkého Babylóna. Již svým zpěvem máme každý týden mnoho příležitostí velebit Jehovu společně s jinými shromážděnými křesťany.
SPOLEČNOU MODLITBOU
20. a) Proč by se měl každý z nás soustředit na modlitby, které jsou pronášeny ve shromáždění? b) Jak můžeme osobně rozdávat ve spojení se sborovou modlitbou?
20 Konečně, náš postoj k sborové modlitbě by měl zrcadlit touhu po dávání, i když nejsme osobně vyzváni, abychom zastupovali shromáždění v modlitbě. Nasloucháme pozorně, když je na začátku a na konci shromáždění pronášena modlitba, a soustřeďujeme se na vyjádřené myšlenky, takže nakonec můžeme upřímně říci „amen“? Nebo necháme myšlenky odbíhat od modlitby a myslíme na to, co máme ještě po shromáždění udělat, třeba na to, že si ještě musíme složit své studijní pomůcky nebo mluvit s určitým bratrem, nebo nás napadají naše domácí problémy? Jehova, nejdůležitější osobnost celého vesmíru, naslouchá naší modlitbě. Věnuje plnou pozornost tomu, co říkáme, vzdor důležitým otázkám, které jej zaměstnávají. Jestliže má tak velký zájem o modlitbu, která je za nás přinášena, neměli bychom naslouchat s nerozdělenou pozorností, abychom mohli říci „amen“ a tak ukázat, že jsme s ní srozuměni? Jsme-li u modlitby srdcem a myslí, Jehova ji přijme, jako by byla vyslovena každým z nás. Tak můžeme jako jednotlivci rozdávat prostřednictvím sborové modlitby a přispět k tomu, aby se stala společnou modlitbou k velebení Jehovy.
21. a) Jaké máme různé možnosti k velebení Jehovy mezi „shromážděnými zástupy“? b) Jaká přání bychom měli mít podle Davidových slov v Žalmu 27:4?
21 Viděli jsme tedy, kolik je podstatných důvodů k velebení Jehovy mezi „shromážděnými zástupy“ a jak můžeme přispět s nerozděleným srdcem ve shromáždění k spojenému velebení Jehovy. Děláme to, když se řádně připravíme, pozdravíme všechny přítomné, nasloucháme s plnou pozorností, dáváme komentáře a při zpěvu a modlitbě se účastníme celým srdcem a celou myslí. Budeme-li tak dávat, uvidíme líbeznost Jehovovu mezi „shromážděnými zástupy“. Pak budeme vždy cítit to, co David, když řekl: „Jednu věc jsem žádal od Jehovy — tu budu hledat, abych směl přebývat v Jehovově domě po všechny dny svého života, abych spatřoval Jehovovu líbeznost a díval se s oceněním na jeho chrám.“ (Žalm 27:4) Kéž by bylo vždy naším nejvroucnějším přáním velebit Jehovu mezi „shromážděnými zástupy“!