Proč brát vážně povinnosti?
MEZI povinnosti, které dnes mnozí lidé neberou vážně, patří placení daní. Neplnění daňových povinností se označuje jako „zpronevěra daní“. Jeden bývalý berní úředník řekl: „Zpronevěra daní se stává společensky přijatelnou. Mnoho lidí ji považuje za zábavné provinění.“
Velmi mnoho lidí se dnes zřejmě snaží vyvrátit slova Benjamina Franklina: „V tomto světě není nic jistějšího než smrt a daně.“ Nápadným příkladem pro to je bývalý náměstek ředitele jedné z největších amerických oceláren. Po třiadvacet let nepodal vůbec žádné daňové přiznání. Stálo jej to 70 000 dolarů na dodatečných daních a pokutách. Ve Spojených státech byl také velmi dobře známý případ bývalého vrchního komisaře amerických berních úřadů, nejvyššího berního úředníka země, který nezdanil 160 000 dolarů svého příjmu. Byl za to odsouzen k pokutě 15 000 dolarů a k pěti letům vězení.
Sklon k zanedbávání povinností lze pozorovat ve všech oblastech lidských vztahů — daně jsou jen jednou z nich. V populárním americkém časopise „Pro domov a zahradu“ bylo vyjádřeno politování nad skutečností, že dnes nikdo nebere vážně své povinnosti: „Staráme se jen o své vlastní pohodlí a zisk. . . Služby se stále zhoršují. Je obtížné najít opraváře, který by napoprvé udělal opravu dobře. . . Nově koupená drahá zařízení ztrácejí knoflíky a vypínače jako levné hračky. Číšníci si počínají, jako by vám prokazovali laskavost tím, že vás obsluhují. Prodavači a prodavačky se baví, zatímco zákazník čeká. Lékaři objednávají pacienty tak, jako by jejich čas neměl žádnou cenu. . . Letecké společnosti rozesílají tisíce poštovních pytlů na nesprávná místa.“
Jako další příklad můžeme uvést osoby v manželství, jež neberou vážně své povinnosti. Ještě rozšířenější je však zanedbávání povinností, které má člověk vůči svému stvořiteli, Jehovovi Bohu. — Job 35:10, 11.
Je mnoho důvodů, proč tolik lidí nebere vážně své povinnosti. Pokud jde na příklad o zanedbávání povinností vůči Bohu, je zřejmě příčinou nedostatek víry. Mnozí lidé zastávají stanovisko, že Bůh je mrtev, že nevidí, co dělají, nebo že se o to nestará a nic proti tomu nepodnikne. — Ezech. 8:12; 2. Tess. 3:2.
Pokud jde o zanedbávání jiných povinností, mnozí lidé hledají výmluvy. Mnozí se na příklad ospravedlňují za to, že nechtějí platit daně, vysvětlováním, že daňové zákony jsou ve prospěch bohatých nebo že penězi z daní jsou podporováni bohatí farmáři, aby nemuseli obdělávat všechny své pozemky. Otec rodiny, který nemá dostatečný výdělek, si možná myslí, že nezaplacení daní je menší ze dvou zlých věcí. A záletný manžel snad ospravedlňuje skutečnost, že zanedbává své povinnosti vůči manželce, tím, že není pracovitá a že mu nerozumí.
Proč bychom měli brát vážně povinnosti, které máme vůči Bohu a vůči svým bližním? V první řadě proto, že Bůh existuje. Celý vesmír je důkazem jeho existence. Všechno vidí. „Není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřené odhalené očím toho, s nímž budeme účtovat.“ A jeho Slovo varuje: „Hříchy některých lidí jsou veřejně zjevné a vedou okamžitě k soudu, ale co se týče jiných lidí, jejich hříchy též budou zjeveny později.“ — Žid. 4:13; 1. Tim. 5:24.
Měli bychom brát své povinnosti vážně, protože je to správné a spravedlivé a poctivé a svědčí to o čestnosti. Nemůžeme uniknout důsledkům zlatého pravidla, které říká, že bychom měli jednat s jinými tak, jak bychom si přáli, aby druzí jednali s námi. Abychom měli dobré svědomí a úctu sami před sebou, musíme se upřímně snažit držet se toho, co jsme poznali jako správné. Pocítíme uspokojení a posilu, odoláme-li pokušení ošidit stát, svého manželského druha nebo svého bližního. Kdo plní své povinnosti, je nebojácný jako lev, ale kdo to nečiní, podobá se potměšilé hyeně. — Přísl. 28:1.
Kromě toho musí člověk v takovém případě stále počítat s tím, že bude odhalen a že takové jednání může mít za následek pokutu nebo vězení, nehledě na ostudu, kterou přinese takové odhalení. Již sama obava z takových následků by mohla působit k odstrašení před takovým jednáním.
Rodiče mají v tomto ohledu zvláštní úkol: Musejí nejen vštěpovat svým dětem vědomí, že povinnosti je nutno brát vážně, ale musejí to také sami činit. Již v předškolním věku je možno vychovávat děti k tomu, aby přijaly určitou odpovědnost a pečovaly o některé své osobní potřeby a tak aby si zvykly na pořádek, na příklad v uklízení svých hraček.
Když jsou děti starší, mohou být vychovávány k tomu, aby něco dělaly pro druhé: aby pomáhaly svým mladším sourozencům, aby pomáhaly matce v domácnosti nebo otci při práci v domě. Měly by se učit spolehlivosti, aby vždy splnily to, co slíbily nebo s čím souhlasily. Měly by se také učit přijímat odpovědnost za své jednání. Měly by být vychovávány k tomu, že musí nést následky svých chyb, aby se nesnažily vymlouvat se nebo svádět vinu za druhé. Taková výchova jim pomůže, aby brali své povinnosti vážně i později, až budou samostatné.
Křesťané, kteří se oddali Bohu, by měli brát své povinnosti nanejvýš vážně. Zavázali se k tomu, že budou plnit Boží vůli, a proto před ním nesou zvláštní odpovědnost. Jsou povinni splácet césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu. (Mar. 12:17) Ke splácení césarových věcí patří také placení daní. Ke splácení Božích věcí Bohu patří, že mají vážně brát své poslání, aby svědčili o Božím jménu a o jeho království. (Iz. 43:10–12; Mat. 24:14) Znamená to dále, že mají brát vážně svou povinnost, aby vedli bezúhonný, čistý, křesťanský život. A konečně to také znamená, aby brali vážně povinnost shromažďovat se s jinými křesťany ke vzájemnému povzbuzování. — Gal. 5:22, 23; Žid. 10:24, 25.
Proč tedy máme brát vážně své povinnosti? Krátce řečeno proto, že to Bůh vyžaduje, že to je správné a rozumné a proto, že se to vyplatí.