Jsi lehce přiveden ke klopýtnutí?
JEŽÍŠ KRISTUS řekl: „Zůstanete-li v mém slově, jste skutečně mými učedníky a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:31, 32) Dříve než je někdo pravým učedníkem Ježíše Krista tím, že projevuje víru ve výkupní oběť a stane se jeho následovníkem, je otrokem hříchu a smrti. Musí podstoupit změnu. — Jan 8:34.
Apoštol Pavel napomínal křesťany v Efezu v Malé Asii: „Máte odložit starou osobnost, která odpovídá vašemu dřívějšímu chování a kazí se podle svých klamných žádostí.“ (Ef. 4:22) Ano, stará osobnost má špatná přání, která musí být odstraněna.
Proto musí ten, kdo se obrací o pomoc k Bohu, být ochoten pracovat, aby přetvořil svou mysl. (Řím. 12:2) Dochází k poznání: „‚Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nepřišlo, co Bůh připravil těm, kteří jej milují.‘ Nám však to Bůh zjevil svým duchem.“ Měli bychom přizpůsobit své myšlení tomuto novému odhalení. — 1. Kor. 2:9, 10.
Jestliže snadno klopýtáš, protože správně neporozumíš vysvětlení Svatého písma, organizační záležitosti nebo způsobu jednání, které jsou nám sděleny třídou ‚věrného a rozumného otroka‘, mysli na své postavení před Bohem. Ptej se: Orientoval jsem se sám správně? Přeměnil jsem pozvolna svou mysl? Přestanu s tím nyní? — Mat. 24:45–47.
Zkoušej i své srdce. Ptej se: Je nějaké přání, nějaký sklon, nějaký druh sobectví, co mi brání porozumět té myšlence nebo ji přijmout? Hledám ve všem pravdu, nebo bych chtěl, aby věci odpovídaly v určitém ohledu mému způsobu myšlení?
POKORA A UVAŽOVÁNÍ
Pokora je pro křesťana nezbytně nutná, aby mohl vytrvat až do konce. Zkoušky, které přicházejí pronásledováním, nejsou často tak těžké jako boj se starou osobností, s její pýchou a tlakem, který vyvíjí, abychom se přizpůsobili jejím přáním. Ten, kdo si myslí, že zná něco lépe než křesťanský sbor, by se měl ptát: „Znám dokonale dějiny Božího lidu?“ Možná, že to, oč ty usiluješ nebo co chceš, aby se stalo, bylo již před mnoha lety vyzkoušeno a shledáno jako špatné. Řekni si: „Mám větší moudrost než ti, kteří Jehovovi po desetiletí věrně sloužili, kteří strávili svůj život bádáním, studováním a službou Bohu a kteří řídili na celé zemi dílo jeho lidu? Dal mi najednou Bůh větší moudrost než jim?“
V této souvislosti si povšimni toho, co napsal apoštol Pavel křesťanskému dozorci Timoteovi. Když Pavel popsal některé lidi, kteří odporovali pravdě, řekl: „Ale ty zůstávej v tom, čemu jsi se naučil a o čem ses přesvědčil a v co jsi uvěřil, neboť víš, od koho jsi se to naučil.“ — 2. Tim. 3:14.
Máš-li pochybnosti, můžeš se řídit touto dobrou radou. Když jsi studoval Bibli, abys získal poznání pravdy o Jehovovi Bohu a jeho Synu, Ježíši Kristu, učil ses. Při tom jsi všechno zkoumal. Byl jsi přiveden k tomu, abys uvěřil, čemu ses učil, avšak nebylo to hladkými řečmi nebo tlakem ze strany toho, kdo tě poučoval. Daleko spíše tě přesvědčila sama Svatá písma za pomoci Božího ducha. Byl jsi pevně přesvědčen o pravdě. Věděl jsi, že je správné ji přijmout. Snad jsi šel ještě dále a vyjádřil jsi svou úplnou víru tím, že ses oddal Bohu a dal ses pokřtít „ve jménu Otce a Syna a svatého ducha“. (Mat. 28:19) Řekl jsi vlastně: ‚Hle, přicházím, abych činil tvou vůli.‘ (Žid. 10:7) To jsi učinil dobrovolně, ze srdce. Proč bys měl nyní pochybovat o tom, co jsi dříve důkladně prozkoumal a zjistil? Proč bys měl klopýtnout pro něco, čemu zcela dobře nerozumíš, a odvrátit se tak od cesty postupujícího poznání?
Mysli také, „od koho jsi se to naučil“. Toužili ti lidé po tvých penězích? Chtěli tě oklamat nebo využít? Nebo byli nevědomí a neschopní naučit tě základní věci o Bohu? Konal sbor, s nímž ses spojil, špatnosti a vydávali se jeho členové pokrytecky za učitele pravdy? Neměli spíše zájem o tvé duchovní blaho, a to větší, než měl kdokoli předtím?
Timoteus věděl, že ho jeho matka a babička a později apoštol Pavel a jiní křesťané poučovali od srdce a v jeho vlastním zájmu. Také mu dali dobrý příklad. Ale Pavel věděl, že musí Timoteovi říci tyto věci, aby jej posilnil pro zkoušky, soudy a možná pochybnosti, které jej mohou přepadnout.
Když snadno klopýtneš, měl bys myslet na tato Pavlova slova a i na radu, kterou dal židovským křesťanům v Jeruzalémě. Napomínal je: „Pamatujte na ty, kteří vás vedou, kteří vám mluvili Boží slovo, a protože pozorujete, jak se projevuje jejich chování, napodobujte jejich víru.“ — Žid. 13:7.
Ano, zůstaň na cestě pravdy. Jak by ses chtěl chovat? Jistě dobře. Jistě chceš život. Proto máš v apoštolových slovech „Napodobujte jejich víru“ spolehlivý předpis. Tito bratři zůstali ve víře; „očekávali na Jehovu“. (Žalm 130:5, 6) Vytrvali ve zkouškách a v dobách, v nichž jim jejich nedokonalé lidské sklony ukazovaly jinou cestu. ‚Neviditelné skutečnosti‘ bylo někdy těžko poznat. Ale zachovali víru a jsou šťastni, že slouží Jehovovi. — Žid. 11:1.
CHRAŇ SE TOHO, ABYS BYL NEŠŤASTNÝ A HLEDAL VÝCHODISKO
Pokud jde o štěstí, je další možnost, jak zkoušet své vlastní postavení. Ptej se: „Mám radost, opravdovou radost z toho, že sloužím Jehovovi?“ Jestliže jsi ztratil svou radost, není něco v pořádku, ale ne u Jehovy nebo jeho lidu. Tobě něco chybí. Ztratil jsi do jisté míry své duchovní smýšlení. Když se stáhneš a nepěstuješ z celého srdce šťastné společenství se svými bratry, když se oddělíš a staneš se samotářem, pak si dej pozor! Je to varovný signál, který je nutno brát vážně. V inspirované knize Přísloví čteme: „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou sobeckou žádost; bude vybuchovat proti každé skutečné moudrosti.“ — Přísl. 18:1.
Když zjistíš, že jsi přiváděn ke klopýtání nebo urážen něčím, co se učí v Boží organizaci, nebo některými změnami, které jsou činěny, mysli na to: Bůh dal toho v Bibli zapsat dost, aby to mohlo tvořit dokonalý základ víry. (2. Tim. 3:16, 17) Vynechal však také mnoho jednotlivostí z různých biblických událostí a to postačí, aby někdo, jehož srdce není v pořádku, kdo chce objevit zdánlivou chybu, najít záminku pro opuštění cesty pravdy, takovou zdánlivou chybu nebo záminku mohl nalézt.
Právě tak učinil Jehova prostřednictvím svého křesťanského sboru dostatečná opatření pro duchovní blahobyt všeho svého lidu. Slyšíš-li od člena sboru sporná slova nebo vidíš sporné činy, dokonce snad špatné nebo nesprávné jednání, nedej se přivést ke klopýtání, abys proto neztratil Jehovovu přízeň. Boží sbor sestává z nedokonalých lidí, a proto může jistě najít záminku k odchodu ten, kdo skutečně nemiluje Jehovu a jeho lid. Apoštol Jan napsal, že se někteří lidé odvrátili. Řekl: „Vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu, neboť kdyby byli našeho druhu, zůstali by s námi. Ale vyšli, aby se ukázalo, že ne všichni jsou našeho druhu.“ (1. Jana 2:19) Jehova potřeboval jen ty, kteří byli věrní, laskaví, chápající, ty, kteří vytrvali. Ti, kteří odešli, jistě našli nějakou stížnost, která ospravedlňovala jejich čin v jejich vlastních myslích a srdcích. Ale „Jehova zná ty, kteří mu patří“. Pevný základ jeho sboru nezklame. Inspiroval žalmistu, aby napsal: „Hojnost pokoje mají ti, kteří milují tvůj zákon, a nic pro ně není kamenem úrazu.“ — 2. Tim. 2:19; Žalm 119:165.
SPRÁVNÝ POSTOJ
Jistě dojde k těžkostem, pochybnostem a důvodům ke klopýtání. Co má pak člověk dělat? Apoštol vyjádřil, jakého ducha mají všichni mít, slovy: „Zapomínaje na to, co je za mnou, a upínaje se k tomu, co je přede mnou, neustále sleduji cíl, cenu povolání tam nahoře, kterou Bůh poskytuje skrze Ježíše Krista. Všichni z nás, kteří jsme zralí, mějte tedy týž duchovní postoj; a máte-li duchovně jiný sklon v některém ohledu, Bůh vám zjeví výše uvedený postoj. Ať jakkoli, pokud jsme učinili pokrok, choďme dále řádně týmž způsobem.“ — Fil. 3:13–16.
Když jsi v těžkostech nebo zkouškách, nebo když vidíš věci, kterým nemůžeš zcela porozumět v rámci pravdy, jak ji znáš, modli se k Bohu. Jakub vysvětluje: „Jestliže se tedy někomu z vás nedostává moudrosti, ať neustále prosí Boha, neboť on dává štědře všem a bez výčitek; a bude mu dána. Ať však prosí neustále ve víře, bez pochybností.“ (Jak. 1:5, 6) Přibližuj se k Bohu svobodně v dobách těžkých zkoušek nebo soudů, protože apoštol Jan říká: „Tímto způsobem byla zdokonalena naše láska, abychom měli volnost řeči v den soudu.“ (1. Jana 4:17) Když se přiblížíme v jakékoli době „k trůnu nezasloužené dobrotivosti“, můžeme s důvěrou očekávat pomoc. Bůh nám pak zjeví správný postoj. — Žid. 4:16.
Pak bys měl v souladu se svými modlitbami také jednat. Rozmysli si, v jaké míře jsi učinil pokroky ve své službě Jehovovi. Proč jsi došel tak daleko? Nebylo to studiem Božího slova, shromažďováním se s Božím lidem, tím, že jsi uplatňoval Boží zásady v denním životě, dával komentáře na shromážděních a splňoval jiné úkoly? Nebylo to i účastí na kazatelské službě? Nerozvíjel jsi tím svou volnost řeči ve víře a svou schopnost předkládat druhým dobré poselství? Pak, jak nám radí apoštol Pavel, „choďme dále řádně týmž způsobem“.
Činíš-li to, když jsi v nebezpečí, že klopýtneš, Bůh obnoví tvé štěstí a radost ze služby a budeš moci vyjádřit přesvědčení apoštola Pavla, který napsal: „Neboť jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci přítomné, ani věci budoucí, ani moci, ani vysokost, ani hlubokost, ani žádné jiné stvoření, nebude nás moci oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ — Řím. 8:38, 39.