Tvé svědomí a tvá výdělečná činnost
1. Proč je výdělečná činnost pro křesťana oblastí, v níž by mělo mít důležitou úlohu jeho svědomí?
POKUD nespíme, většinu času pracujeme. Křesťan by měl mít ve spojení se svou prací dobré svědomí, neboť by měl všechno dělat „ke slávě Boží“. (1. Kor. 10:31) Umožňuje ti to tvá práce?
2, 3. a) Jaké zaměstnání pro nás nepřichází v úvahu a může se křesťan, který vykonává takové zaměstnání, zbavit odpovědnosti? b) Proč mohou některé druhy práce, která sama o sobě není špatná, vést k otázkám svědomí?
2 Je samozřejmé, že pro nás nepřichází v úvahu práce, která je bezprostředně a převážně spojená s jednáním, jež Boží slovo výlučně odsuzuje a jež odporuje jeho zásadám. Křesťan nesmí prostě svalit odpovědnost za nesprávné jednání na svého zaměstnavatele. Co však dělat, jestliže práce sama o sobě není v rozporu, ale přece přispívá k něčemu, co není v souladu s Božím slovem?
3 Můžeme si to znázornit jednoduchým příkladem. Být šofér a řídit vůz není samo o sobě nic nesprávného. Jestliže však někdo chce být křesťanem, směl by být zaměstnán jako šofér u bandy bankovních lupičů? Nebo směl by být křesťan zaměstnán jako vrátný nebo zřízenec v nevěstinci? Ale dejme tomu, že jsi mlékař nebo že roznášíš noviny; jestliže do takového domu se špatnou pověstí dodáš láhve mléka nebo noviny, podílíš se tak na nějakých nemravných činech?
4. a) Jestliže nějaký jednotlivec nebo nějaký podnik vykonává něco nezákonného, nese na takové činnosti spoluvinu každý, kdo vykonává nějakou práci pro takového jednotlivce nebo pro takový podnik? b) Jakým příkladem nám sám Bůh ukazuje, že je možné hříšníkům prokazovat určité služby, aniž neseme spoluvinu na jejich jednání?
4 Je tedy zřejmě rozdíl mezi tím, zda se někdo přímo podílí na nesprávném jednání, nebo zda pouze někomu poskytuje určité služby, které jsou poskytovány všeobecně lidem bez rozdílu. Sám Bůh nám v tom dává nejlepší příklad, neboť se stará o osobní potřeby všech lidí bez ohledu na to, zda jsou spravedliví nebo nespravedliví. Ježíš poukázal svým učedníkům na to, že Bůh „působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé“. (Mat. 5:45) Také Pavel řekl, že Bůh, stvořitel, „dává všem lidem život a dýchání a všechno“. (Skut. 17:25) Nese Bůh spoluvinu na špatných činech zlých lidí proto, že sesílá déšť i na jejich pole? Když například Bůh dal oděv Adamovi a Evě, omlouval tím nebo podporoval snad jejich protizákonné jednání? Rozhodně ne, jeho skutek byl prostě projevem nezasloužené dobrotivosti. — 1. Mojž. 3:21.
5, 6. a) Jaké služby mohli křesťané konat v césarově domě, a přece si zachovat čisté svědomí? b) Jak mohou v naší době vyvstat podobné situace?
5 Ve svém dopise křesťanům ve Filippi posílá Pavel pozdravy od jejich křesťanských bratrů z „césarovy domácnosti“. (Fil. 4:22) Byli to zřejmě služebníci na císařském dvoře; není řečeno, zda to byli otroci nebo svobodní. Sloužili císařské rodině a dvorním úředníkům snad tím, že vařili, uklízeli a vykonávali podobné práce. Jak jsme viděli, lidské vlády vykonávají v očích Božích určité oprávněné úkoly, i když se proviňují také jednáním, které je hodno odsouzení. (Řím. 13:1–5) Ať již tito křesťané dělali v césarově domě jakoukoli práci, nemuseli při tom zřejmě mít pocit, že podporují Neronovu politiku, jeho náboženství, nebo jeho válečná tažení a válečné plány.
6 Stejně je tomu i dnes. Můžeme pro své bližní mnoho vykonat, ať jsou spravedliví nebo nespravedliví. Zůstaneme-li u svého jednoduchého příkladu — prodat mléko prostitutce, to rozhodně neznamená, že bychom schvalovali její nemravné jednání. Stejně člověk, který je zaměstnán jako učitel hudby u nějakého politika, rozhodně tím nedává najevo, že podporuje politickou činnost svého zaměstnavatele.
7, 8. Jak je v Božím slově vyjádřeno rozumné a realistické stanovisko a jak dalece by pro nás mělo být vodítkem v otázkách svědomí?
7 Jehova Bůh se sice neochvějně zastává spravedlnosti, ale je také rozumný. (Jak. 3:17) Posuzuje všechno z realistického stanoviska a nevyžaduje od svých služebníků nic nerozumného. To jasně vyplývá z inspirovaných slov apoštola Pavla v 1. Korintským 5:9, 10. Nejprve se zde odvolává na svůj dřívější pokyn křesťanům v Korintu, aby se přestali „směšovat se společností smilníků“, a potom připojuje: „. . . nemíním úplně se smilníky z tohoto světa nebo s chamtivci a vyděrači nebo modláři. Jinak byste skutečně museli vyjít ze světa.“ Ačkoli křesťané se podle možnosti vyhýbají ‚špatné společnosti, která kazí užitečné zvyky‘, nemohou se stát poustevníky a nemohou žít v osamění v jeskyních, pustinách nebo na ostrovech. Proč ne? Protože dostali úkol, aby byli „světlo světa“, a to předpokládá, že sice jsou ve světě, ale „nejsou částí světa“. (1. Kor. 15:33; Mat. 5:14–16; Jan 15:19; 17:15–18) Vyžadovat od nich, aby splnili svůj úkol a zároveň aby se absolutně odloučili od světa, to by znamenalo, že by se od nich vyžadovalo něco, co by si odporovalo. To Bůh nečiní. Také my bychom neměli být nerozumní, jde-li o uplatnění biblických zásad, a neměli bychom chtít každou zásadu uplatňovat v absolutním smyslu nebo ji chtít použít až do krajnosti a potom trvat na tom, aby to dělali i naši bratři. — Filip. 4:5.
8 S touto myšlenkou na paměti uvažujme nyní o určitých druzích činnosti, abychom zjistili, zda jsou pro nás z biblického hlediska vyloučeny jako nekřesťanské nebo zda je ponecháno jednotlivcům, aby podle svého svědomí rozhodli, co budou dělat jako křesťané, nebo do jaké míry při tom působí svědomí.
HRY ZALOŽENÉ NA NÁHODĚ
9, 10. Obsahuje Bible nějaký výslovný příkaz vzhledem k hrám založeným na náhodě a proč mohou být vzneseny námitky proti názoru, že takové hry jsou určitou formou „vydírání“?
9 O hrách založených na náhodě se v Bibli výslovně nemluví. Jaký postoj by tedy k nim měl mít křesťan?
10 Někteří to snad uvádějí do souvislosti s vydíráním a myslí při tom na 1. Korintským 6:10. Může však být položena námitka, že slovo „vydírat“ (jež je odvozeno od slova „dřít“ nebo „drát“) v podstatě znamená požadovat od někoho něco násilím, vyhrožováním nebo jinými prostředky nátlaku (jako při zneužívání úřední autority). Lidé, kteří ztrácejí peníze při hrách založených na náhodě, se sice z toho neradují, ale obvykle hrají dobrovolně a předem počítají s tím, že přijdou o peníze. Jestliže tedy hry založené na náhodě nejsou vydíráním, z jakých důvodů by je pak křesťan měl odmítat?
11, 12. a) Na základě které biblické zásady se ozývá hlas svědomí proti hrám založeným na náhodě? b) Co je patrné z účinku, jaký mají hazardní hry na lidi v každé době?
11 Je pro to více biblických důvodů. Hry založené na náhodě jsou jistě právem označovány jako určitá forma „lakoty“ a lakota neboli chamtivost je v Božím slově postavena na roveň modlářství. (1. Kor. 6:9, 10; Kol. 3:5) Je v rozporu se základními biblickými příkazy, abychom milovali svého bližního jako sami sebe a aby si člověk vydělával svou obživu čestnou, produktivní prací. Jakou produktivní práci vykonává hráč, který spoléhá na náhodu? Jak ukazují dějiny těchto her, téměř nevyhnutelně přispívají k různým druhům zločinnosti. Proč? Protože přehlušují lásku. Podněcují sobectví a podporují bezohlednost. Hráč, který spoléhá na náhodu, chce peníze jiných, aniž jim za ně prokazuje odpovídající službu. Někteří snad považují takové hry za zábavu, ale skutečnosti ukazují, že většinou vyvolávají napětí, které vede k vnitřnímu neklidu a nenávisti a často dokonce vyvolávají myšlenky na vraždu.
12 Jedna žena, která pracovala v kasinu, prý jednou řekla: „Každý, kdo přichází do styku s hazardní hrou, ztvrdne. Když někdo pracuje asi rok v kasinu jako bankéřův zástupce ve hře, může se klidně dívat, jak muži a ženy, z nichž mnozí jsou duševně nemocní, prohrávají peníze, které ve skutečnosti potřebují pro sebe a pro výživu své rodiny. Jedna z největších a nejstarších tragédií světa — zničení nesčetných lidských životů pro lidskou chtivost snadno získat peníze a pro vášeň k podvodné bohyni Štěstěně — přestává působit (na člověka, který pracuje v kasinu).“
13. Z čeho je patrné, že to, co říká Bible o spojení mezi lakotou či chtivostí a modloslužbou, platí také pro hazardní hry?
13 Ano, hry založené na náhodě podporují také pověrčivost a tito hráči, jako třída, patří mezi nejpověrčivější lidi. Peníze se stávají modlou a Štěstěna bohyní. U Izaiáše 65:11 mluví Boží slovo o lidech, kteří opustili Boha a připravili „stůl pro boha Štěstí a (nalévají) míchané víno pro boha Osudu“.
14. K jakému způsobu jednání jsou vybízeni křesťané na rozdíl od lakoty hazardního hráče?
14 To vše je zřejmě v přímém protikladu ke slovům, jimiž apoštol nabádal křesťany v Tessalonice, aby jejich ‚úmyslem bylo žít pokojně a starat se o své vlastní záležitosti a pracovat svýma rukama‘, ‚aby chodili slušně, pokud jde o lidi vně, a aby nic nepotřebovali‘. (1. Tess. 4:11, 12) Ano, ve světě stále ještě platí určité normy pro čestnou, produktivní práci a křesťan by se měl v tomto i v každém jiném ohledu ‚doporučovat každému lidskému svědomí‘. — 2. Kor. 4:2.
POUŽÍVÁNÍ A VÝROBA ŠKODLIVÝCH LÁTEK, KTERÉ VYVOLÁVAJÍ NÁRUŽIVOST
15–17. a) Jaké používání betelového ořechu je běžné v některých územích? b) Jaký účinek má žvýkání betelového ořechu a jak se dívají úřady v některých zemích na tento zvyk?
15 Jiná věc, jež v mnoha zemích dává podnět k přemýšlení, je používání a výroba látek, které vyvolávají škodlivou náruživost. Například v Indii, na Filipínách a v oblasti Malajsie je dávno známým a všeobecně rozšířeným zvykem žvýkání betelového ořechu, který je také znám jako ořech areka, což je semeno určitého druhu palmy. Kousky betelového ořechu se zabalí do listu potřeného vápnem a žvýkají se. Betelový ořech barví sliny krvavě červeně a způsobí, že člověku zčernají zuby a obvykle se rozpadnou. Mnozí lidé, kteří ze zvyku žvýkají betelový ořech, ztrácejí zuby již ve dvaceti pěti letech. Podle Americké encyklopedie (1956, sv. 20, str. 573, angl.), působí žvýkání betelového ořechu „podobný účinek jako žvýkání tabáku“. V Indii se skutečně někdy k betelovému ořechu přidává ke žvýkání tabák a směs se pak nazývá pan.
16 V bombajském listu Evening News ze 4. dubna 1972 je zpráva o tom, že v publikaci Extra Pharmacopoeia, kterou vydala britská farmaceutická společnost, je betelový ořech klasifikován jako „droga“. Proto indický soud rozhodl, že betelový ořech nemůže být označován jako „poživatina“.
17 Je zajímavé, že mnozí lidé, kteří užívali jak tabák tak i betelový ořech, říkají, že pro ně bylo snadnější přestat žvýkat tabák než přestat se žvýkáním betelového ořechu. Za japonské vlády na Tchaj-wanu byly vynaloženy snahy vymýtit tento zvyk, ale pokusy zůstaly bezvýsledné. Mnozí tchajwanští lékaři se domnívají, že velký počet případů rakoviny úst a obličeje na Tchaj-wanu má spojitost s tímto zvykem.
18. Jaký podobný zvyk je rozšířený v Latinské Americe a jaké má účinky?
18 V některých latinskoamerických zemích je zvykem žvýkat listy koka smíšené s vápnem. Protože tyto listy obsahují kokain, vede tento zvyk k narkomanii. Žvýkání listů koka přehlušuje pocit hladu a únavy, ale stejně jako používání jiných omamných prostředků působí časem zhoubně na zdraví a na myšlenkovou schopnost.
19. Co dnes dokazují skutečnosti vzhledem ke kouření a žvýkání tabáku?
19 Žvýkání ořechů betel a listů koka je omezeno jen na určitá území, naproti tomu však používání tabáku je rozšířeno po celém světě. Tabák rovněž vyvolává náruživost. Důkazem toho je skutečnost, že ročně se stále vyrábí asi tři a půl miliard tun tabáku, ačkoli lékaři znovu a znovu varují před jeho škodlivými účinky na zdraví. Ve Spojených státech se například každým rokem vyrábí 576 miliard cigaret a 7 miliard doutníků. Komise sestavená z vedoucích členů amerických zdravotnických úřadů však zjistila, že riziko rakoviny plic je u mírných kuřáků desetkrát vyšší a u silných kuřáků dvacetkrát vyšší než u nekuřáků. Dr. Charles Cameron z americké společnosti pro boj proti rakovině řekl: „U rakoviny plic pozorujeme nejrychlejší rozšiřování, jaké kdy medicína zjistila u neinfekčních chorob.“ Je také zpráva o tom, že kouření přispívá k srdečním chorobám, ke chronickému zánětu průdušek a rozedmě plic. Různé vlády proto vydaly zákony k omezení reklam na cigarety.
POUŽITÍ BIBLICKÝCH ZÁSAD NA TENTO PROBLÉM
20. Neměl by si křesťan dělat výčitky svědomí v souvislosti s takovými zvyky, protože Bible o nich nemluví?
20 Bible neříká nic o žvýkání ořechů betel ani listů koka; také neříká nic o žvýkání, šňupání nebo kouření tabáku. Proto se vyskytují lidé, kteří říkají: „Dokud mi nedokážete, že Bible zakazuje používání tabáku [nebo podobných výrobků], budu jej dále používat.“ Nebylo by však možné stejně dobře říci: „Protože Bible nic neříká o tom, že by se neměly házet odpadky do sousedovy zahrady, mohu to klidně dělat“?
21, 22. Které biblické zásady jsou s tím zřejmě spojeny a kterou otázku svědomí by si měl křesťan položit ve spojení s takovou zvyklostí?
21 Bible obsahuje určité zásady, které jsou pro nás v této věci směrodatné. Inspirovaný apoštol Pavel napsal ve 2. Korintským 7:1: „Protože tedy, milovaní, máme toto zaslíbení [od Boha, že nás přijme jako své děti a služebníky, kteří se mu líbí], očišťujme se od každého poskvrnění těla i ducha tím, že zdokonalujeme svatost v bázni Boží.“
22 Být svatý znamená být čistý, světlý, neposkvrněný, určený ke svatému účelu. Je možné s tímto biblickým příkazem spojit žvýkání ořechů betel a s tím spojené znečištění úst a zubů nebo zdravotně škodlivé účinky listů koka a tabáku? Podle největšího příkazu bychom měli ‚milovat Boha svým celým srdcem, svou celou duší, svou celou myslí a svou celou silou‘. Múže níěkdo říci,že slouží Bohu svou „celou silou“, jestliže používá látky, které dokonce i některé vlády označují jako nanejvýš zdraví škodlivé? Nebo může člověk, který je závislý na požívání listů koka, říci, že slouží Jehovovi svou „celou myslí“? Není požívání těchto látek „protipřirozené“, není to zneužívání těla? — Mar. 12:29, 30; Řím. 1:26.
JDI ZA HLASEM SVÉHO SVĚDOMÍ
23, 24. a) Dává křesťanovi podnět k otázkám svědomí pouze používání omamných látek? b) Dají se námitky proti výrobě a prodeji takových látek odmítnout poukazem na skutečnost, že tyto látky pocházejí z rostlin, které stvořil Bůh? Uveď příklad.
23 Co však dělat, jestliže někdo pěstuje takové rostliny, připravuje je nebo prodává, aby si vydělal na obživu? Bezpochyby zde hraje úlohu svědomí. Jakými zásadami bychom se měli řídit?
24 Někdo snad namítne, že tyto rostliny přece patří k Božímu pozemskému stvoření a že proto není důvod, proč by se neměly pěstovat. Jistě, jsou Božím stvořením, ale věci, které jsou samy o sobě správné, mohou být také nesprávně používány. Houby patří k rostlinstvu, které stvořil Bůh, ale jen některé z nich jsou poživatelné. Jestliže omylem sníme jedovatou houbu, může to pro nás znamenat smrt. Jehova se také postaral o to, aby se v zemi vyskytovaly nerosty a kovy. Používají však lidé tyto Boží dary dobře, jestliže ze železa vyrábějí válečné zbraně?
25, 26. a) Je pouze prodavač omamných látek odpovědný za jejich škodlivé účinky? b) Jaké otázky svědomí by si měl křesťan položit v této souvislosti?
25 Vzpomeňme si například na silné drogy, jako je opium a heroin. Narkomani nemohou nasbírat tyto omamné jedy prostě na zemi. K jejich získání je nutný složitý postup. Musí se pěstovat mák, potom se musí získat šťáva a tu je nutné zpracovat v opiový prášek. K získání morfia nebo heroinu je třeba další destilace. Pak je nutné najít trh pro tyto omamné jedy a prodávat je. U koho začíná nebo končí odpovědnost za ohromné škody a zločiny, které jsou spojeny s narkomanií?
26 Ačkoli škodlivé účinky tabáku, ořechu betel a listu koka nejsou tak rychle patrné jako účinky silných drog, je možné položit stejné otázky i v souvislosti s jejich výrobou a prodejem. Jistě, tyto rostlinné produkty mohou mít také užitečné využití — například nikotin z tabáku slouží jako základní surovina pro výrobu látky proti hmyzu — ale nezměněná zůstává skutečnost, že k tomuto účelu se používá jen zcela malá část. Nikdy nesmíme zapomínat, že druhé největší přikázání říká, abychom milovali svého bližního jako sami sebe. Činíme to však, jestliže pro svou výhodu vědomě a úmyslně přispíváme k poškozování jeho zdraví? — Mat. 22:39.
27, 28. Mohou být některé známé nápoje postaveny na stejný stupeň jako škodlivé omamné látky, čímž by byl vytvořen podklad pro námitky vzhledem k jejich výrobě a prodeji? Jestliže ne, jaký je zde rozdíl?
27 Někteří lidé snad namítnou, že čaj, káva a zvláště alkoholické nápoje mohou být také označeny jako zdraví škodlivé. Podle Bible je však střídmé požívání alkoholických nápojů výslovně dovoleno. (5. Mojž. 14:26; Jan 2:1–10; Přísl. 23:29–31; 1. Tim. 3:3, 8; 5:23) Bible však neříká nic ve prospěch požívání tabáku, betelových ořechů, listů koka nebo dokonce marihuany, opia a podobných látek.
28 Pokud jde o nápoje jako čaj a káva, mohli bychom si položit otázku: Byl někdy během staletí, kdy se požívají, poskytnut jednoznačný důkaz o tom, že jsou nebezpečné, nebo cítila se někdy nějaká vláda nucena varovat před jejich škodlivými účinky? Jistě, pro člověka, který není zdravý, který má například žaludeční vředy, mohly by být tyto nápoje nebezpečné, a proto by se jich měl vyvarovat. Pro diabetika je nebezpečný cukr, ale pro jiné lidi není. Otylí lidé musí dávat pozor dokonce i na chléb a brambory nebo rýži. (Srovnej Přísloví 25:27.) Měli bychom tedy uvažovat o těchto věcech z rozumného stanoviska. Snažíme se potlačit hlas svědomí a zavřít oči před skutečnostmi, které jsou známé o látkách, jež mají prokazatelně škodlivé a nebezpečné účinky?
‚CHODIT SLUŠNĚ, POKUD JDE O LIDI VNĚ‘
29. Které vážné otázky bychom si měli položit podle slov v Galatským 6:7 vzhledem k výdělečné činnosti, která nakonec vede převážně ke škodě lidí?
29 To jsou jen některé oblasti, kde mohou křesťanovi vyvstat otázky svědomí v souvislosti s jeho zaměstnáním. Bylo by dobře, aby v takových případech vždy myslel na to, že „cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet“, a to v různých ohledech. (Gal. 6:7) Co bychom měli dělat, máme-li práci, jejíž výsledky působí druhým spíše újmu nebo škodu nežli užitek? Práce sama o sobě snad není v Bibli výslovně odsouzena. Má však nepříznivé nebo dokonce škodlivé účinky na srdce a mysl toho, který ji vykonává? Mohla by nakonec tak otupit jeho svědomí, že by jej omlouvalo, kdyby dělal věci, které Boží slovo výslovně odsuzuje? — 1. Tes. 4:12.
30. Proč musí křesťan také ve spojení s takovým zaměstnáním brát ohled na svědomí lidí, kteří jsou vně?
30 Další oblast, kde bychom se měli ‚doporučovat svědomí druhých‘, je poctivost. Ještě před celkem nedávnou dobou byly některé známé americké církve veřejně kritizovány, protože sice prohlašovaly, že jsou pro mír, ale vkládaly velké investice do válečného průmyslu. Jestliže křesťan na jedné straně zaujímá postoj proti určitému způsobu jednání, které je neslučitelné s biblickými zásadami, ale naproti tomu vykonává výdělečnou činnost, která v podstatě podporuje takové jednání a pomáhá mu, doporučuje se potom svědomí druhých? Budou věřit, že se upřímně zastává jiných zásad Božího slova a jeho zaslíbení nového spravedlivého pořádku?
31, 32. a) Jaké otázky mohou vzniknout, má-li některý křesťanský muž takové zaměstnání a jde-li o to, zda je způsobilý pro přijetí odpovědného postavení ve sboru? b) Jestliže má dozorce nebo služební pomocník být „bez obžaloby“, znamená to snad, že musí vyhovovat každému jednotlivci s jeho názory a kritikami?
31 A co říci o křesťanovi, který „usiluje . . . o úřad dozorce“ nebo by rád sloužil jako služební pomocník v některém sboru? Dalo by se říci, že je „bez obžaloby“ nebo že má „dobré svědectví od lidí, kteří jsou vně“, jestliže ve svém zaměstnání vyrábí věci, které jsou škodlivé pro lidstvo? — 1. Tim. 3:1, 7–10; Tit. 1:6.
32 Tyto požadavky pro křesťanské dozorce a služební pomocníky se netýkají neopodstatněných nebo nespravedlivých obžalob. V převážně katolických zemích jsou například v každém případě odsuzovány rozvody, i když k nim dochází z biblických důvodů, jako je cizoložství. Kdyby byl někdo kritizován za to, že se rozvedl z biblických důvodů, neztrácí tím způsobilost ke službě jako dozorce nebo služební pomocník, protože taková kritika není odůvodněná.
33, 34. Mohou být výčitky svědomí odstraněny skutečností, že v určitém území je běžně vykonávána určitá práce nebo že ji lidé v tom místě běžně přijímají?
33 Někdo snad řekne: „Připouštím, že moje práce skutečně nepřináší dobro mému bližnímu, ale v místě, kde žiji, většina lidí má takové zaměstnání. Taková živnost nebo výroba je hlavním zdrojem příjmu v našem území.“ Mění to snad něco na věci, takže by si člověk nemusel dělat výčitky svědomí?
34 Jestliže například v nějakém městě nebo v nějakém místě je hraní o peníze hlavním zdrojem příjmů, obyvatelé by si tam snad nic nemysleli, kdyby člověk, který chce být upřímným následovníkem Ježíše Krista, pracoval v herně. Bylo by to však správné v očích Božích? Jak by to ovlivňovalo svědomí a srdce dotyčného? Dovolovalo by mu jeho svědomí, aby se přibližoval ke svému Otci s ‚volností řeči‘ a s vědomím, že neudělal nic, co by si zasloužilo Boží nelibost? V 1. Jana 3:19–22 je psáno: „Podle toho poznáme, že pocházíme z pravdy a zajistíme před ním svá srdce vzhledem k tomu, v čem by nás naše srdce mohlo odsuzovat, protože Bůh je větší než naše srdce a zná všechno. Milovaní, pokud nás srdce neodsuzuje, máme volnost řeči k Bohu; a o cokoli žádáme, to od něho dostáváme, protože zachováváme jeho přikázání a činíme věci, které jsou příjemné v jeho očích.“ Tato „volnost řeči“ je něco, čeho bychom si měli velmi vážit a co bychom měli opatrovat jako poklad, ano, co bychom si měli zachovat za každou cenu.
JE NUTNÁ VÍRA
35. Jak může dojít ke zkoušce víry, máme-li svědomitý postoj ke svému zaměstnání?
35 Jistě, může se stát, že musíme ve svém životě podniknout významnou změnu, chceme-li mít před Bohem čisté svědomí a doporučovat se svědomí druhých. Snad je obtížné najít zaměstnání, které by bylo v souladu s naším svědomím. Může se to pro nás stát zkouškou, v níž musíme dokázat, že věříme v Boha a v to, že nám může poskytnout pomoc, jestliže se svědomitě snažíme dosáhnout jeho zalíbení. Bible proto právem uvádí víru do spojitosti se svědomím. (1. Tim. 1:5, 18, 19; 3:8, 9; Žid. 10:22) Věříme skutečně, že Jehova Bůh existuje, a věříme také, „že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají“? — Žid. 11:6.
36, 37. Zdá-li se nám téměř nemožné získat jiné zaměstnání, které není v rozporu s křesťanským svědomím, ze kterých novodobých i starověkých příkladů můžeme načerpat útěchu a ujištění?
36 V celém světě jsou tisíce mužů a žen, kteří mohou potvrdit, že Bůh má nejen schopnost a moc, ale že je také ochoten přijít na pomoc lidem, kteří se snaží zachovat si před ním dobré svědomí. Někdo se snad obává, že se dostane do skutečně beznadějné situace, jestliže se vzdá z důvodu svědomí svého nynějšího zaměstnání. Vzpomeňme si však na to, co učinili jiní. Mysleme na ženy, které před poznáním pravdy z Božího slova žily v konkubinátu s ženatým mužem a měly s ním děti. Odmítnout další život v takovém konkubinátu znamenalo ztrátu veškeré hmotné podpory a dokonce i obydlí. A přece stovky žen podstoupily takový krok a Jehova Bůh se o ně postaral.
37 Vzpomeňme si také na všechny ty mnohé otroky v Římské říši, kteří přijali křesťanství. Patřili svému pánovi a byli na něm plně závislí, pokud jde o obživu. A přece museli jednat podle svého křesťanského svědomí, a to znamenalo, že v případě, kdy jejich pán od nich vyžadoval něco v rozporu s křesťanskými zásadami, museli postavit Boha a jeho Syna výše než svého pána a museli takové jednání odmítnout. K tomu bylo také třeba velké víry. — 1. Petra 2:18–20; Efez. 6:5–8; Kol. 3:22–25.
38. Jak museli mnozí křesťanští muži udělat velké změny, aby si zachovali čisté svědomí, i když snad nepřestávají pracovat ve svém dosavadním druhu práce?
38 Potom jsou také tisíce mužů, kteří sice nebyli nuceni změnit své zaměstnání, ale museli zásadně změnit své pracovní metody nebo se museli vzdát svého místa, protože podnik, u kterého byli zaměstnáni, vyžadoval od nich nečisté metody při práci, proti které by jinak nebylo námitek. Jsou různé druhy služeb, jako opravy rádiopřijímačů, aut, hodinek atd., při nichž se často jedná nepoctivě, protože se zákazníkovi vystavují vysoké účty nebo se mu účtují součástky, jež se nepoužily, nebo práce, které se nekonaly. To je určitý druh krádeže. Mnozí lidé, kteří byli zaměstnáni v obchodě předtím, než se stali pravými křesťany, uváděli klamné údaje, aby získali zákazníky. To je lhaní a podvádění. Křesťané se však „zřekli . . . postranních věcí“ a nejednají „s úskočností“ ani uvnitř ani vně sboru. (2. Kor. 4:2) Řídí se napomenutím: „Proto nyní, když jste odložili faleš, mluvte každý z vás pravdu se svým bližním . . . ať zloděj více nekrade, ale raději ať koná tvrdou práci a pracuje svýma rukama na dobrém díle, aby měl co rozdělovat potřebným.“ Jejich svědomí je přimělo k tomu, aby se vzdali nesprávného způsobu jednání a aby ‚nezarmucovali . . . Božího svatého ducha‘. — Efez. 4:25–30.
ZACHOVAT SI ROZUMNOST A ROVNOVÁHU
39–41. a) Chceme-li si zachovat čisté svědomí, čí stanovisko bychom měli zaujmout ve spojení se svou výdělečnou činností, stejně jako ve všech věcech? b) Jaké rozhodnutí snad učiní starší sboru, vzniknou-li otázky svědomí vzhledem k výdělečné činnosti některého křesťana? Čí svědomí také berou v úvahu?
39 Opět si připomeňme, že Jehova Bůh je ve všech svých požadavcích rozumný. Poskytuje nám svými zásadami dobré a jasné vedení; nevyžaduje od nás nic nemožného, žádnou krajnost, při které bychom museli „vyjít ze světa“, abychom měli čisté svědomí. — 1. Kor. 5:10.
40 Někdo snad například pracuje na farmě, kde se téměř výlučně pěstuje produkt lidskému zdraví škodlivý. Práce tohoto člověka je snad přímo spojena s výrobou nebo odbytem tohoto produktu. Jeho svědomí jej snad podněcuje k tomu, aby takovou práci zanechal, anebo jej k tomu nepodněcuje. Kdyby jej však svědomí k tomu nepodnítilo a dotyčný je členem křesťanského sboru, potom by svědomí starších tohoto sboru nemělo připustit, aby jej doporučili pro sbor jako staršího nebo služebního pomocníka.
41 Mohlo by se však stát, že by takový člověk vykonával na farmě práci, která sama o sobě není spojena s výrobou uvedeného produktu; snad slouží rodině majitele farmy a jeho úkolem je uklízet v bytě nebo vykonávat nějaké podobné domácí práce. Podle jeho mínění snad jeho práce nemá nic společného s činností, při které se vyrábí škodlivý produkt. Záleží na svědomí starších ve sboru, s nímž je spojen, zda jej doporučí jako staršího nebo jako služebního pomocníka, nebo zda jej nedoporučí. Musí vzít také v úvahu, jak takové doporučení zapůsobí na celý sbor a na veřejnost.
42. a) Čeho zbytečného bychom se měli vyvarovat, usilujeme-li o zachování čistého svědomí, a o který cíl chceme usilovat? b) Jaký vyrovnaný názor bychom měli mít, pokud jde o „hraniční případy“?
42 Stejně jako apoštol, měli bychom se i my chtít ‚stále cvičit v tomto ohledu, abychom měli vědomí, že jsme se nedopustili žádného přestupku vůči Bohu ani vůči lidem‘. (Skutky 24:16) Současně bychom si však měli uvědomit, že je zbytečné debatovat o všech méně závažných odlišnostech nebo o všech možných použitích určité biblické zásady, nebo se snažit vytýčit jemné hranice a tak určit talmudickou sbírku zákonů, které by přesně předpisovaly, co smíme a co nesmíme dělat. Apoštol Pavel napsal ve svém dopise Timoteovi určité pokyny o jeho službě v Efezu: „Vskutku, cílem tohoto nařízení je láska z čistého srdce a z dobrého svědomí a z nepokrytecké víry. Někteří se od toho odklonili a tak se odvrátili k planému mluvení, neboť chtějí být učiteli zákona, ale nevnímají ani to, co říkají, ani to, co silně prosazují.“ (1. Tim. 1:3–7; srovnej 6:3–5.) V případech, kdy se každý musí rozhodovat podle svého svědomí, neměli bychom se chtít pokoušet přimět druhé, aby jednali podle našeho svědomí. Neměli bychom se také dívat pohrdavě na někoho, kdo je příliš svědomitý a neměli bychom také kritizovat nebo odsuzovat někoho, jehož svědomí je v „hraničních případech“ poněkud velkorysejší než naše. — Řím. 14:3, 10.
43. Co můžeme dělat, abychom byli zbaveni výčitek svědomí, pokud se dopouštíme chyb i přes své snahy o zachování čistého svědomí?
43 Znovu a znovu se dopouštíme chyb a děláme věci, kterých později litujeme, protože jsme nedokonalí. Nebudeme však trpět výčitkami svědomí, pokud jsme ochotni ihned vyznat své přestupky Bohu, litovat jich a prosit Boha o odpuštění prostřednictvím jeho Syna. Přečti si, co v této souvislosti napsal o své vlastní zkušenosti král David v Žalmu 32:1–6. Radujme se v jistotě, že výkupní oběť Božího Syna může usmířit naše hříchy a očistit naše svědomí. To nám poskytuje spolehlivou důvěru, že Bůh nám nebude počítat naše přestupky. Proto mu můžeme dále sloužit s dobrým svědomím a s radostí, s vnitřním klidem, s pokojným srdcem a s nadějí na věčný život.