Následovníci Ježíše, který dal zářivý příklad
1. Co napsal apoštol Petr křesťanům a které otázky nám proto vznikají?
APOŠTOL Petr přemýšlel o životě a službě Ježíše Krista na zemi a v letech 62–64 n. l., tedy asi třicet let po Ježíšově smrti, napsal svým spolukřesťanům: „K tomu jste byli povoláni, protože i Kristus za vás trpěl a zanechal vám vzor, abyste šli těsně v jeho šlépějích.“ Když jsme přečetli předcházející článek, můžeme také přemýšlet o podivuhodných věcech, které Ježíš vykonal. Potom bychom si měli položit otázku: „Vyznávám, že jsem křesťan, a následuji tohoto vzorného Jehovova ctitele?“ Jistě je mnoho zahrnuto v příkazu, abychom následovali takový zářivý příklad. — 1. Petra 2:21.
2. Kdo dnes dohlíží nad kazatelskou činností svědků Jehovových a vede ji?
2 Jít v Ježíšových šlépějích by například znamenalo, že se máme účastnit téhož díla kázání království a činění učedníků, které on zahájil a nad kterým nyní dohlíží. Ano, oslavený Pán Ježíš Kristus nyní vede svědecké dílo, jehož se účastní Jehovovi křesťanští svědkové. Vzpomeňme si, že Ježíš po svém vítězství nad smrtí a před svým návratem do nebe řekl: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů . . . A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ Všechny příznaky nasvědčují tomu, že nyní nejen žijeme ve skonávání tohoto světa, ale že je také nynější dílo činění učedníků vykonáváno pod nebeským dohledem. — Mat. 28:19, 20.
3, 4. Které otázky bychom si měli položit v této souvislosti?
3 Jdeš však přesně v Ježíšových šlépějích? Bylo by napodobováním Krista, kdybychom se účastnili kazatelského díla jenom příležitostně nebo v době, kdy by nám to nepůsobilo žádné nepříjemnosti? Kdybys neměl dopravní možnosti, chodil bys za takových okolností mnoho kilometrů pěšky, abys kázal dobré poselství v nějakém vzdáleném území nebo aby ses shromáždil se svými bratry? Ježíš chodil pěšky dlouhé vzdálenosti.
4 Snášíš horko nebo chladno cestou do světského zaměstnání a zpátky, ale dáš přednost tělesnému pohodlí před službou království, je-li špatné počasí? Dal nám snad Ježíš takový příklad? Nepracoval neúnavně a nezřekl se raději osobního pohodlí, když měl příležitost kázat? Když byl jednou u studny v Sichar vyzván, aby věnoval čas jídlu, odpověděl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ — Jan 4:34; srovnej Marka 6:30–34.
5, 6. Jaký Ježíšův příklad můžeme napodobit, jsme-li ve styku s lidmi, kteří ještě patří do Velikého Babylóna?
5 Ježíš byl znám tím, že byl taktní ke svým odpůrcům. A přece velmi ostře vždy znovu odsuzoval zákoníky a farizey pro jejich pokrytectví a proto, že svými tradicemi učinili neplatnými Jehovovy příkazy. Jednou řekl před zástupem lidí v chrámu duchovním vůdcům slova: „Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete soudu gehenny?“ A o jejich nevěrné tvrzi uctívání připojil slova: „Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysíláni . . . Hle, váš dům je vám zanechán.“ — Mat. 23:33–38; 15:3–9.
6 Jsi také rozhořčen nad zkažeností křesťanstva, které svým nevěrným náboženským systémem odpovídá nevěrnému Jeruzalému? Jistě bychom měli být rozhořčeni. Okolnosti jsou dnes stejně špatné jako tehdy nebo ještě horší. Proto by o tobě mělo být řečeno stejně jako o Kristu, že tě stravuje planoucí horlivost pro Jehovovo uctívání. Je-li tomu tak, měl bys naléhavě vybízet druhé, aby opustili Veliký Babylón, světovou říši falešného náboženství, aby nedostali část jeho ran. — Jan 2:17; Zjev.18:4.
7. V jakém jiném ohledu nám Ježíš zanechal příklad, který bychom měli přesně napodobit?
7 Jak podivuhodný příklad dal tento mírný kníže pokoje také svou laskavostí, shovívavostí, sebeovládáním a jemností! Napodobuješ jej přesně tím, že také projevuješ tyto božské vlastnosti? A jak je to s tvojí pokorou? Měli bychom mít stejné smýšlení, jaké měl v tomto ohledu Kristus Ježíš; nikdy bychom neměli být pyšní, domýšliví nebo přepjatí, ale vždy bychom měli být pokorní a skromní. Tyto Kristovy charakterové vlastnosti bychom neměli projevovat pouze v kazatelské službě, ve styku s lidmi vně, ale hlavně vůči svým bratrům ve sboru. Tak porostou všichni věřící jako jedno „tělo“ ve vzájemné jednotě i v jednotě se svou hlavou, Kristem. — Gal. 5:22–26; Efez. 4:15, 16; Fil. 2:3–5.
8. V jakém ohledu dal Ježíš křesťanům nejen příklad, ale dokonce výslovný příkaz?
8 A co lze říci o tvé lásce k Jehovovi Bohu, k tvému bližnímu a k tvým křesťanským bratrům? Také v tomto ohledu nám Kristus dal dokonalý příklad. Ano, pouze tehdy, jestliže se navzájem milujeme, dokazujeme, že jsme jeho učedníky. Řekl totiž: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; právě jako jsem já milovat vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ — Jan 13:34, 35.
9. Čí příklad dnes křesťané následují, pokud jde o vytrvalost, trpělivost a pilnost?
9 Ještě v jiném ohledu musíme následovat Ježíšův příklad, chceme-li být uznáni jako jeho praví učedníci. Nikdy nesmíme polevit ve svém úsilí nebo se jej docela vzdát jen proto, že snad je náš úkol spojen s určitými nepříjemnostmi, nebo proto, že již delší dobu děláme totéž. Ne, jestliže přesně následujeme Ježíšův vzor, budeme pokračovat v díle kázání a učení království, dokud je Jehova neprohlásí za skončené, a budeme jako Ježíš, náš vzor, ‚věrní až do smrti‘. (Zjev. 2:10) Apoštol Pavel nás nabádá, abychom až do konce projevovali stejnou píli, abychom nebyli leniví, ale abychom napodobovali Kristovu víru a trpělivost. Ano, vybízí nás, abychom ‚hleděli upřeně na . . . hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry‘, na Ježíše, který je naším vzorem a který za všech okolností plnil svůj úkol a kázal. Apoštol nás vybízí, abychom to činili a abychom ‚nezemdleli a neochabli ve svých duších‘. — Židům 6:11, 12; 12:2, 3.
10. Komu byl Ježíš výlučně oddán a jaký příklad nám zanechal v tomto ohledu?
10 V dnešní době jsou v celém světě statisíce lidí, kteří následují zářivý příklad, jejž nám dal Ježíš, když kázal království a činil učedníky. Národy jsou oddány jiným bohům; Jehovovi křesťanští svědkové se naproti tomu řídí příkladem Ježíšovým, který uctíval výlučně Jehovu. Proto se radují, že mohou oznamovat Jehovovo jméno a jeho vůli. Jejich rozhodnutí je vyjádřeno u Micheáše 4:5 slovy: „My, ano, my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ba navěky.“ Jednali podle tohoto rozhodnutí a proto ve služebním roce 1972 vykonali podivuhodné dílo.