„Šťastný je ten, kdo hlasitě čte“
„Šťastný je ten, kdo hlasitě čte, a ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm napsáno, protože ustanovený čas je blízko.“ — Zjev. 1:3.
1. Proč je schopnost číst a psát skutečně podivuhodný dar, který dal Jehova člověku?
JAK podivuhodný dar předal člověku Jehova Bůh, stvořitel, když mu vštípil schopnost číst a psát, aby mohl porozumět a pochopit význam důležitých věcí! Když čteš tento článek, uvažuj, jaké je to požehnání, že můžeš rozumět významu slov na následujících stránkách. A abys získal správnou představu o tom, jaký je to dar, mohl by ses pokusit přečíst totéž v jiné řeči, v té, kterou nemluvíš a které nerozumíš. Nebylo by to zbytečné? Jak je to nádherné, když můžeme číst, rozumět a používat to, co bylo zapsáno pro radost lidí, a zvláště když můžeme poznat samého stvořitele Jehovu Boha a sloužit mu!
2. Jak můžeme nejužitečnějším způsobem používat schopnost číst a jaký Jehovův příkaz najdeme v 5. Mojžíšově 31:9–12?
2 Používáš svou schopnost číst k tomu, abys někdy něco četl nahlas pro užitek svůj i druhých? Věděl jsi, že je to starověký Boží příkaz, aby jeho lid četl hlasitě z jeho slova pravdy, Bible? Ve své Bibli v 5. Mojžíšově 31:9–12 najdeš tato slova: „Tak Mojžíš napsal tento zákon a dal je kněžím, synům Lévi, nosičům truhly Jehovovy smlouvy, a všem starším mužům Izraele. A Mojžíš jim dále přikazoval a řekl: ‚Na konci každých sedmi let, v ustanoveném čase roku propuštění, při slavnosti chýší, když celý Izrael přijde, aby viděl tvář Jehovy, tvého Boha, na místě, které si vyvolí, budeš číst tento zákon před celým Izraelem, k jejich sluchu. Shromáždi lid, muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, přebývajícího v tvých branách, aby naslouchali a aby se učili, neboť se musí bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát na to, aby plnili všechna slova tohoto zákona.‘“
3. a) Proč bylo veřejné předčítání ve staré době zvlášť nutné? b) Jak si měli izraelští králové opatřit exemplář zákona a proč v něm měli pravidelně číst?
3 Není pochyby, že bylo pro všechny posluchače užitečné, když levité a starší muži veřejně předčítali. Každý ze shromážděných si nemohl sám opatřit biblický text, kdyby si jen přál, protože byl pouze omezený počet exemplářů Božího slova. Proto bylo nutné veřejné předčítání, aby důležité věci byly lidu vštípeny do mysli. Ano, sám Mojžíš pod Boží inspirací řekl lidu, že v budoucnosti, až si budou žádat, aby měli nad sebou krále, bude mít král odpovědnost pořídit opis zákona, který byl v ochraně levitských kněží. Že bude od krále vyžadováno, nejen aby si pořídil opis, ale aby v něm četl po všechny dny svého života, aby se tak bál Jehovy a konal všechna slova zákona. Bude-li král věnovat takovou pozornost Božímu slovu, pomůže mu to, aby si zachoval správný postoj srdce vůči svým bratrům. Pomůže mu to, aby se nevyvyšoval nad své bratry. Pochopí jak má kráčet po Jehovových cestách a neuchylovat se od zákona ani napravo ani nalevo. A pro něj osobně to bude užitečné, protože bude mít Jehovovu přízeň a tím prodlouží své dny na královském trůně. — 5. Mojž. 17:18–20.
ÚSPĚCH, KTERÝ ZÁVISEL OD ČTENÍ
4. Jakou radu, která se týkala „knihy zákona“, obdržel Jozue?
4 Po Mojžíšově smrti dostal jeho nástupce Jozue rovněž příkaz, aby poslouchal psané Boží rady. Biblická zpráva říká: „Tato kniha zákona neodejde od tvých úst a budeš v ní tlumeným hlasem číst dnem i nocí, abys dbal na to, jednat podle všeho toho, co je v ní napsáno; neboť tehdy se ti bude dařit na tvé cestě a budeš jednat moudře.“ — Joz. 1:8.
5. Jak dokázal Jozue, že poznal nutnost číst a používat slova obsažená v „knize zákona“?
5 Není pochyby o tom, že Jozue viděl, jak je moudré držet se Božího psaného zákona. O tom, co dělal Jozue brzy po příchodu izraelského národa do země, kterou mu Bůh zaslíbil, obsahují zprávu Svatá písma: „Pak tam napsal na kameny opis Mojžíšova zákona, který předtím napsal před izraelskými syny. A celý Izrael a jejich starší muži a úředníci a jejich soudci stáli po té i oné straně truhly před kněžími. . . A pak četl hlasitě všechna slova zákona, požehnání i zlořečení, podle všeho, co je napsáno v knize zákona. Nebylo ani slovo ze všeho, co Mojžíš přikázal, které by Jozue hlasitě nečetl před celým sborem Izraele, včetně žen a maličkých a cizích usedlíků, kteří chodili v jejich středu.“ — Joz. 8:32, 33.
6. a) Jak byla kniha Božího zákona ochranou pro Izrael? b) Jaké chyby se během času dopustil lid, ale jaká opatření učinil Jozafat, aby napravil situaci?
6 Jehovovy výroky skutečně sloužily Izraelitům jako výborná ochrana jak během jejich čtyřicetiletého putování pustinou, tak i v době, kdy dobývali a osídlovali Zaslíbenou zem. (Kaz. 7:12) Předčítáním Jehovových příkazů a směrnic měli stále jasně před sebou Jehovovy požadavky. Během času však přestali zachovávat tyto důležité požadavky, totiž aby konali Boží vůli a četli a dodržovali Boží příkazy. V době krále Jozafata se mnoho obyvatel země odvrátilo od čistého uctívání a opustilo službu Jehovovi, aby uctívalo pohanské bohy a sloužilo Bálům. Jozafat však miloval Jehovu a chodil podle jeho příkazů a Jehova upevnil judské království v jeho rukou. (2. Par. 17:4, 5) Jedna z nejdůležitějších událostí Jozafatovy vlády se stala v jejím třetím roce. Kronikář Ezdráš o tom podává zprávu: „A ve třetím roce vlády poslal [Jozafat] pro svá knížata. . . aby učili v judských městech a s nimi levity. . . a kněze. A začali učit v Judsku a měli u sebe knihu Jehovova zákona; a procházeli všemi judskými městy a učili mezi lidem.“ (2. Par. 17:7–9) Ukázalo se, že to pro ně bylo požehnáním.
7. Jaký problém se dále vyvíjel u Božího lidu a jak reagoval Joziáš, když slyšel slova z „knihy zákona“?
7 Zdá se však, že Boží požadavek číst jeho slovo a dodržovat jeho příkazy byl Božím lidem lehce zapomenut. Mezi dobou Jozafata (936–911 př. n. l.) a dobou Joziáše (859–829 př. n. l.) zanedbávali králové i lid stále znovu a znovu dodržování Jehovových ustanovení a příkazů. Lidé byli tak nedbalí v poslušnosti Jehovových pokynů, že v době Joziáše, který začal vládnout jako chlapec, mnohé Jehovovy příkazy byly většinou zapomenuty. Když Joziáš v osmnáctém roce své vlády rozkázal obnovit rozbořený a zanedbaný chrám, našel chrámový velekněz „dokonce knihu zákona“ v Jehovově domě. Obsah právě nalezené knihy zákona byl předčítán králi Joziášovi. Jakmile uslyšel, co říká kniha, okamžitě roztrhl své roucho. Proč asi? Nechme odpovědět samého Joziáše: „Je velká Jehovova zloba, která se roznítila proti nám za to, že naši předkové nenaslouchali slovům této knihy a nečinili podle všeho toho, co je v ní o nás napsáno.“ — 2. Král. 22:3–13.
8. Jak jednal pak Joziáš a co tomu říkal lid?
8 To, co Joziáš dělal dále, je nám popsáno těmito slovy: „Nato král vystoupil k Jehovovu domu a s ním též všichni judští muži a všichni jeruzalémští obyvatelé a také kněží a proroci a všechen lid, od malého po velkého; a začal číst k jejich uším všechna slova knihy smlouvy, která byla nalezena v Jehovově domě.“ Potom uzavřel král i lid před Jehovou smlouvu, že budou chodit podle toho, co bylo napsáno v knize. Jak užitečné bylo tehdy veřejné předčítání zákona pro všechny shromážděné! — 2. Král. 23:2,3.
JAK PŘEDČÍTÁNÍ UČINILO OSTATEK ŠŤASTNÝM
9. a) Jaký to mělo následek pro Boží lid, když zanedbával Boží slova? b) Jak projevil Jehova milosrdenství ke svému lidu a jak sloužilo veřejné předčítání opět užitečnému účelu? c) Jaké další kroky kromě předčítání byly učiněny, aby bylo pomoženo lidu?
9 Je smutné, že když Boží lid uzavřel tuto smlouvu, že bude chodit podle toho, co je zapsáno v knize, brzy zapomněl na svého Boha a jeho Slovo a na čtení jeho pokynů a podlehl vůli okolních národů. Jeho ustavičná nedbalost vedla k jeho pádu jako národa v roce 607 př. n. l. Avšak Jehova ve svém milosrdenství vyslyšel jejich prosby a v určitém čase dovolil ostatku z nich, aby se navrátil z vyhnanství do milovaného Jeruzaléma a do Judska a vykonával čisté uctívání. Nicméně, Jehovovo stanovisko o důležitosti jeho psaného Slova se časem nezměnilo. Ezdráš, Boží písař, opět vyzýval Izraelity v jejich obnoveném postavení, aby si připomněli věci, které byly napsány. Místodržitel Nehemiáš nám říká: „A všechen lid se shromáždil jako jeden muž na veřejném náměstí, které bylo před Vodní bránou. Pak řekli opisovači Ezdrášovi, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který Jehova přikázal Izraeli. Proto prvního dne sedmého měsíce kněz Ezdráš přinesl zákon před sbor mužů i žen a všech, kteří byli dosti chápaví, aby naslouchali. A stále z něho hlasitě četl na veřejném náměstí, které je před Vodní bránou, od svítání do poledne, před muži a ženami a ostatními chápavými; a uši všeho lidu byly pozorné ke knize zákona.“ (Neh. 8:1–3) Ti, kteří byli s Ezdrášem, levité, vysvětlovali lidu zákon, zatímco tam lid stál. „A pokračovali v hlasitém čtení z knihy, ze zákona pravého Boha, který byl vysvětlován a byl vykládán jeho smysl; a to, co bylo předčítáno, neustále činili srozumitelným.“ A jaký byl výsledek? „Všichni lidé. . . měli velkou radost, protože porozuměli slovům, která jim byla oznámena.“ — Neh. 8:6–8, 12.
PÁN JEŽÍŠ PŘEDČÍTAL VEŘEJNĚ
10. Jak se díval Ježíš na psané Boží slovo a veřejné předčítání z něho?
10 Největší vykladač Božího psaného Slova, Pán Ježíš Kristus, je vynikajícím příkladem člověka, který měl zájem na konání vůle a díla svého stvořitele a Otce, Jehovy Boha. Při třech různých příležitostech byl pokoušen satanem ďáblem, odpůrcem Boha i lidí, a odmítl porušit své postavení k Jehovovi; třikrát pokáral satana použitím Božího slova, když řekl: „Je psáno.“ (Mat. 4:1–11) Když jako Mesiáš poprvé navštívil synagógu v Nazaretě, byl mu podán svitek proroka Izaiáše; otevřel jej na místě, kde byl načrtnut jeho životní úkol, a veřejně předčítal shromážděnému zástupu. To mělo za následek, že se lid divil poutavým slovům, která vycházela z jeho úst. — Luk. 4:18–22.
11. Jak povzbuzoval apoštol Pavel ke čtení Slova pravdy?
11 Ježíšovi učedníci také četli a studovali psané Boží slovo.Apoštol Pavel psal Kolossenským a povzbuzoval je slovy: „A až bude tento dopis přečten u vás, zařiďte, aby byl také čten v laodicejském sboru a abyste také vy četli dopis z Laodiceje.“ (Kol. 4:16) Sboru v Tesalonice Pavel napsal: „Ukládám vám při Pánu slavnostní povinnost, aby byl tento dopis čten všem bratrům.“ (1. Tess. 5:27) Mladému muži Timoteovi dal Pavel napomenutí: „Dokud nepřijdu, věnuj se dále veřejnému čtení, napomínání, učení.“ — 1. Tim. 4:13.
ČTENÍ, KTERÉ DNES PŘINÁŠÍ ŠTĚSTÍ
12, 13. K čemu jsme vyzývání ve Zjevení 1:3, „protože ustanovený čas je blízko“, a k čemu je to užitečné?
12 S touto předběžnou znalostí, jak je moudré číst, studovat a s porozuměním používat Slovo našeho Boha a stvořitele, můžeme lépe ocenit pokyn ve Zjevení 1:3. Ano, je to poselství pro naši dobu. Apoštol Jan napsal pod inspirací: „Šťastný je ten, kdo hlasitě čte, a ti, kteří slyší slovo tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm napsáno, protože ustanovený čas je blízko.“ — Zjev. 1:3.
13 Abychom mohli být mezi těmito šťastnými lidmi, musíme hlasitě číst a slyšet nejen slova Božího proroctví ze Zjevení, ale ze všech šestašedesáti inspirovaných dopisů Božího slova, a musíme jednat v souladu s tím, co čteme. Žalmista říká o skutečně šťastném člověku, že „v zákoně Jehovově je jeho potěšení a tlumeným hlasem čte v jeho zákoně dnem i nocí.“ A výsledek? „Všechno, co dělá, bude se dařit.“ Ale, „zlí nejsou takoví“! — Žalm 1:1–4.
14. Jak se nám snaží Jehovova viditelná organizace pomoci, abychom dobře porozuměli obsahu Božího slova?
14 Mladí i staří, muži i ženy Božího lidu jsou vyzýváni, aby naslouchali a učili se z Božího slova. Proto Jehovova viditelná organizace vydává Bible, časopisy, brožůry, knihy a traktáty, které obracejí naši pozornost k Bibli. Pořádá každý týden pravidelná shromáždění Božího lidu. Přitom se čte Bible; je předkládáno poučení z Božího slova; účastníme se rozmluv, které nás mají poučit, co máme dělat podle Boží vůle; a učíme se pomáhat druhým lidem, aby se k nám připojili v čistém uctívání.
15. K čemu jsme povzbuzování kromě veřejného předčítání a studia?
15 Tak jako ve dnech starého Izraele, kdy levité, kněží a starší muži převzali vedení přičtení, uplatňování a vyučování Božího slova, má Jehova i dnes křesťanský sbor se „staršími muži“, kteří nám pomáhají číst a rozumět Božímu slovu. Existuje vedoucí sbor a v místních sborech jsou „starší muži“. Ti mají odpovědnost předčítat, učit, napomínat a správně zacházet s Božím slovem. Mezi požadavky na staršího patří,jak napsal apoštol Pavel, aby byl „způsobilý k vyučování“. (1. Tim. 3:2) Kromě toho Jehovova viditelná organizace povzbuzuje každého z nás, abychom osobně studovali, osobně četli a dělali to také to také v rodinném kruhu nebo s přáteli.
16. a) Vyjmenuj některé pasti, které způsobily, že Izrael zanedbával konání Boží vůle. b) Jak stojí dnes křesťané před podobnými překážkami?
16 Abychom se vyvarovali pastí, do nichž Izrael tak často padl, je dnes stejně — ne-li ještě více — jako ve dnech, kdy byl Izrael vyvoleným národem, zapotřebí kázeň. Stejně jako on opustil službu Jehovovi tím, že zanedbával studium Slova a nenaslouchal při jeho předčítání pro tlak okolních národů a lidí, jsme i my dnes ve stejném postavení. Všude okolo Izraele se provádělo falešné uctívání: Bálův kult, uctívání telete, modloslužba. Dnes se setkáváme s falešným uctíváním na celém světě a v podobné formě. Udržují se falešné nauky, proti nimž musíme bojovat. Je uctíván stát a určitá zřízení. Kvete též ponižující hédonismus, filosofie, podle níž je požitek tou nejcennější věcí v životě. Je snadné vzdát se Božího slova a jeho příkazů a nedovolit, aby již jeho zákony udržovaly náš život. Musíme si stále připomínat nutnost studovat Boží slovo, věrně se držet jeho příkazů a o to, abychom se líbili svému stvořiteli, Jehovovi.
POMOZ SVÉ RODINĚ, ABY BYLA ŠŤASTNÁ
17. Co může pomoci, aby čtení Bible bylo co nejsrozumitelnější těm, kteří se o ně pokoušejí?
17 V rodině může být zvlášť užitečné, číst hlasitě Boží slovo a uvažovat o jeho významu. Vzpomeň si, že ve dnech Ezdráše a Nehemiáše bylo hlasitě předčítáno z Božího zákona. To, co bylo přečteno, bylo také vykládáno podle smyslu a učiněno srozumitelným. Při čtení Božího slova je velmi důležité pochopit smysl a porozumět, jak se nás poselství osobně dotýká. — Neh. 8:8.
18, 19. Vysvětli smysl slov v Židům 2:1–4.
18 Abychom si znázornili, jaká je to výhoda, když hlasitě čteme v rodině nebo mezi přáteli, a pak uvažujeme pro lepší porozumění o přečteném, všimněme si Židům 2:1–4: „Proto je nutné, abychom věnovali věcem, které jsme slyšeli, více než obvyklou pozornost, abychom se nikdy neodklonili. Jestliže se totiž slovo vyřčené prostřednictvím andělů prokázalo jako pevné a každý přestupek a neposlušný čin dostal odplatu v souladu s právem, jak unikneme, jestliže jsme zanedbali tak velikou záchranu, jež začala být oznamována prostřednictvím našeho Pána a kterou nám potvrdili ti, kteří jej slyšeli, zatím co Bůh spolu svědčil znameními a divy a rozmanitými mocnými činy a rozdělením svatého ducha podle své vůle?“ Abychom pochopili smysl těchto veršů, pohovoříme si o nich. Poznáme a oceníme celou řadu myšlenek.
19 Druhá kapitola začíná slovem „proto“. Tím je zpráva spojena s předešlou první kapitolou Židům. Židovští křesťané měli věnovat „věcem které slyšeli více než obvyklou pozornost“. Proč? Protože byly řečeny Božím Synem, který je větší než všichni proroci, větší než andělé. Dále uvaž co se stalo Izraelitům, protože nedbali ‚slova předaného anděly‘, smlouvy Zákona. Byli potrestáni za svou svévolnou neposlušnost a obdrželi „odplatu v souladu s právem“. Můžeme snad očekávat méně, když odmítáme věnovat Božímu slovu více než obvyklou pozornost? Čtvrtý verš nám pomáhá poznat, kdo podporuje slova Pána Ježíše. Kdo je to? Sám stvořitel, Jehova Bůh, který prostřednictvím svého svatého ducha svědčil o Ježíšových slovech a skutcích. Bohem působené znamení, divy a mocné činy dokazovaly spolehlivost Ježíšova díla a Božské pověření, s nímž je prováděl. Povšimni si na příklad zázraků, které konali Ježíš a jeho apoštolové, když uzdravovali hluché, slepé a chromé, vyháněli démony a dokonce křísili mrtvé. Tím získáváme pádný důkaz, jak je nutné věnovat „věcem které jsme slyšeli, více než obvyklou pozornost“.
20. a) Jaká rada je dána v 2. Timoteovi 2:15? b) Čeho bychom se tedy měli vyvarovat? c) Jakou pomoc dnes máme, abychom ‚správně zacházeli se slovem pravdy‘?
20 Když takovým způsobem čteme, následujíce příkladu Ezdráše, kněží a levitů starověkého Izraele, jakož i Ježíše a jeho apoštolů, vidíme, jakou nesmírnou pomoc můžeme obdržeti, abychom pochopili smysl Božího slova a porozuměli mu. Je ovšem něco životně důležitého, co máme dělat,a k tomu nabádá Pavel Timotea: „Snaž se ze všech sil, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, za něhož není třeba se stydět, jenž správně zachází se slovem pravdy.“ (2. Tim. 2:15) Měli bychom vždy dbát na to, abychom měli správné porozumění Božího slova. Měli bychom se vyvarovat toho, abychom překrucovali Svatá písma, protože bychom tím došli k převráceným závěrům a mohli druhé přivést ke klopýtání. (2. Petra 3:16) Chceme se též vyvarovat „prázdných řečí, znesvěcují co je svaté; neboť budou postupovat k větší a větší bezbožnosti“. (2. Tim. 2:18) Není potřeba říkat, že to znamená, abychom byli velmi vybíraví ve své četbě. Ze Svatého písma se dozvídáme: „Dělání mnohých knih nemá žádného konce a mnoho se jim věnovat je únavné pro tělo.“ (Kaz. 12:12) Jehova prostřednictvím svého Syna a působením svatého ducha vylil na své věrné služebníky na zemi hojnost požehnání a otevřel mysl a srdce třídy ‚věrného a rozvážného otroka‘, aby porozuměla pravému smyslu jeho Slova. Naopak, třída věrného otroka předává cenné pravdy všude lidem, kteří chtějí mít prospěch z pokladů pravdy. Naším přáním by tedy mělo být, abychom správně zacházeli s Božím slovem. V následujícím článku budeme zkoumat, jak to ke svému užitku můžeme dělat, když čteme a studujeme Boží slovo.