Proč můžeš věřit ve vzkříšení
MILIÓNY lidí dnes nevěří ve vzkříšení. Někteří se dokonce chlubí tím, že nepatří k lidem, kteří jsou podle nich natolik naivní, že věří na něco tak fantastického, jako je vzkříšení mrtvých. Je však pro takové nevěřící lehčí vyrovnat se smrtí? Přináší jim snad proto smrt jejich milých méně zármutku? Nebyli by na tom mnohem lépe, kdyby mohli s důvěrou doufat, že budou zase žít a budou vidět, jak se navracejí k životu milovaní lidé, kteří zemřeli? Je možné důvěřovat v takovou naději?
Člověku, který věří, že existuje Bůh, nepřipadá těžké věřit ve vzkříšení. Zní pro něj rozumně závěr, že ten, který byl kdysi původcem lidského života, je natolik moudrý, aby povolal mrtvé zpět k životu, aby mrtvé znovu stvořil. A právě on, Jehova Bůh, zaslíbil vzkříšení neboli znovustvoření a zajistil, aby jeho zaslíbení byla důvěryhodná.
Před staletími způsobil Jehova Bůh v souvislosti s Abrahamem a Sárou zázrak, který je možno srovnat se vzkříšením. Z lidského hlediska bylo zcela nemožné, aby Sára porodila syna, neboť již přestala menstruovat. (1. Mojž. 18:11) I Abraham v tomto ohledu jakoby mrtvý, protože již nebyl schopen zplodit potomka. Přesto se však stalo to, co bylo z lidského hlediska nemožné. Jehova Bůh obnovil u Abrahama a Sáry rozmnožovací schopnosti, a tak způsobil, že byla zachována linie Abrahamových potomků prostřednictvím jeho milované ženy Sáry. O tomto zázraku čteme v inspirovaném dopise Židům: „Vírou také Sára obdržela sílu, aby počala plod, ačkoli již překročila věkovou hranici, neboť považovala za věrného toho, který dal zaslíbení. Proto také z jednoho muže jakoby mrtvého se zrodily děti v množství jako hvězdy na nebi.“ — Žid. 11:11, 12.
Podobně jako Jehova obnovil obdivuhodným způsobem rozmnožovací schopnosti Abrahama a Sáry, také způsobil ještě jiné zázraky, jež posilují naši víru a jsou příkladem toho, že má moc, aby vzkřísil lidi. Zmocnil dokonce některé ze svých oddaných služebníků k tomu, aby způsobili vzkříšení. Prorok Eliáš vzkřísil jediného syna vdovy ze Sarepty. (1. Král. 17:21–23) Jeho následník, prorok Elizeus, vzkřísil jediného syna jedné významné pohostinné ženy v Sunen. (2. Král. 4:8, 32–37) Ježíš Kristus vzkřísil dceru Jaira, který byl představeným v synagóze; dále, jediného syna vdovy z Naim a svého milovaného přítele Lazara, který byl již čtyři dny mrtev. (Mar. 5:22, 35, 41–43; Luk. 7:11–17; Jan 11:38–45) V městě Joppen apoštol Petr vzkřísil z mrtvých ženu jménem Dorkas. (Tabita). (Skutky 9:36–42) A apoštol Pavel vzkřísil Eutycha po jeho smrtelné nehodě. — Skutky 20:7–12.
Zvlášť pozoruhodné bylo vzkříšení Ježíše Krista. Toto vzkříšení poskytlo silný důkaz, že vzkříšení mrtvých opravdu nastane. Apoštol Pavel vysvětlil lidem, kteří se shromáždili na Areopágu v Athénách (Řecko), že Bůh „má v úmyslu soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého jmenoval, a dal záruku všem lidem tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“ — Skutky 17:31.
Vzkříšení Pána Ježíše Krista bylo historicky potvrzeno mnoha očitými svědky. Jednou se zjevil více než 500 učedníků, z nichž většina byla ještě naživu, když apoštol Pavel psal svůj první dopis Korintským. Vzkříšení Ježíše Krista bylo tak dobře doloženo, že Pavel mohl v tomto dopise napsat: „Jestliže skutečně není vzkříšení z mrtvých, ani Kristus nebyl vzkříšen. Jestliže však Kristus nebyl vzkříšen, naše kázání je jistě zbytečné a zbytečná je naše víra. Navíc jsme také shledáni jako falešní Boží svědci, protože jsme vydali svědectví proti Bohu, že vzkřísil Krista, jehož však nevzkřísil, jestliže mrtví skutečně nemají být vzkříšeni.“ — 1. Kor. 15:13–15.
Křesťané prvního století věděli se stejnou jistotou jako apoštol Pavel, že Ježíš byl vzkříšen. Byli připraveni snášet jakékoli tvrdé zkoušky i přijmout smrt, protože měli nezlomnou důvěru, že budou odměněni při vzkříšení.
CO BUDE VZKŘÍŠENO?
Vzkříšení Ježíše Krista ukazuje, že si pod vzkříšením z mrtvých nemáme představovat, že bude navráceno k životu totéž tělo. Ježíš nebyl vzkříšen k lidskému, ale k duchovnímu životu. Čteme o tom 1. Petra 3:18: „Ano, i Kristus zemřel jednou provždy vzhledem k hříchům, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás vedl k Bohu, neboť byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu.“ Při svém vzkříšeni neobdržel Ježíš tělo z masa a krve, ale tělo, které se hodilo pro nebeský život. — 1. Kor. 15:40, 44–50.
Po svém vzkříšení bral Ježíš Kristus na sebe hmotné tělo s patřičným oděvem, aby mohl být viděn svými učedníky, podobně jako to již dělali kdysi andělé, když se zjevovali lidem. To vysvětluje, proč ho vždy Ježíšovi učedníci hned nepoznali a proč se Ježíš mohl náhle objevit a zase zmizet. (Luk. 24:15–31; Jan 20:13–16, 26) Připomeňme si rovněž, že Ježíš nebyl pohřben v šatech, ale byl zabalen do plátěného obinadla. Po jeho vzkříšení zůstalo obinadlo v hrobce. Stejně jako si Ježíš musel vytvořit oděv, bral na sebe i tělo, aby byl pro své učedníky viditelný. — Luk. 23:53; Jan 19:40; 20:6, 7.
To vyvolává otázky: Co se stane s těmi, kteří na rozdíl od Ježíše budou vzkříšeni k životu na zemi? Bude jejich tělo přesným obrazem těla, které měli při své smrti? Nikoli, to by nebylo rozumné, protože by to znamenalo, že by se vrátili k životu ve stavu, který by byl velmi blízký smrti. Osoby, které byly vzkříšeny v minulosti, se nevrátily v chorobném stavu, který vedl k jejich smrti. Nebyly sice při svém vzkříšení dokonalé, ale přesto měly úplné, zdravé tělo.
Zřejmě nemůže být navráceno k životu totéž tělo, které by sestávalo z týž atomů. Rozkladnými pochody se přemění lidské tělo na organické látky, které mohou přijímat rostliny. Lidé mohou požívat tyto rostliny a tímto způsobem se mohou prvky, ze kterých se původně skládala nějaká osoba, stát součástí jiných lidí. V okamžiku vzkříšení zřejmě nemohou být tytéž atomy ve svém původním vlastníku a současně ve všech ostatních lidech.
Jehova Bůh však může při vzkříšení stvořit tutéž osobu. To, čím jsme, jsme svou osobností, svými životními zkušenostmi a duchovním vzrůstem a nikoli onou hmotnou podstatou, která teď tvoří naše tělo. Asi před sedmi lety tvé tělo sestávalo ze zcela jiných molekul než dnes. Ty staré byly nahraženy. Tak výměna, která postupně proběhne v našem těle zhruba za sedm let, může být při vzkříšení provedena naráz.
Zní to snad až neuvěřitelně, ale příliš se to neliší od toho, co se děje při zplození člověka. Nepatrná buňka, která se vytvoří spojením semene s vajíčkem, má schopnost se stát osobou, která se bude odlišovat od všech osob, které kdy vůbec žily. Tato buňka skutečně obsahuje vzor, podle kterého se bude řídit vzhled osoby, která se z buňky vyvine. Tento vzor se stává součástí vyvíjejícího lidského těla. Není proto rozumné předpokládat, že stvořitel člověka může vzkřísit nebo znovustvořit tělo s osobností a životním obrazem zemřelé osoby?
Vzkříšení nebo znovustvoření závisí tedy vlastně na tom, že si Bůh ve své paměti uchová životní vzor lidí. Na tuto paměť se můžeme spolehnout. I nedokonalý lidé jsou dnes totiž schopni s pomocí videopásky uchovat a reprodukovat události obrazem i zvukem. Oč větší jsou Boží schopnosti uchovat si pevně v paměti různé záznamy; vždyť volá všechny nespočetné hvězdy jménem! (Žalm 147:4) Protože Jehova má dokonalou paměť, ve které si může uchovat životní vzory, a protože je jeho záměrem vzkřísit mrtvé, mohl považovat věrné muže jako Abrahama, Izáka a Jákoba za živé. — Luk. 20:37, 38.
Skutečně, je mnoho důvodů k tomu, abychom věřili ve vzkříšení z mrtvých neboli znovustvoření. Víra ve vzkříšení spočívá na Božích důvěryhodných zaslíbeních, na historicky prokázaných vzkříšeních v minulosti a na důvěře, že Bůh je schopen si dokonale uchovat v paměti životní vzor a opět jej obnovit.