Proč si přeješ život pro sebe i pro druhé?

„Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ — Zjev. 4:11.

1. Jak mohla kazatelka svědků Jehovových pomoci jedné ženě, aby získala nový názor na život?

KRÁTCE po druhé světové válce si chtěla v Berlíně vzít velmi sklíčená žena život větší dávkou léků, když tu zazvonil zvonek u dveří. Šla otevřít s úmyslem zbavit se návštěvníka co nejrychleji. Avšak nepodařilo se jí to; jakmile totiž návštěvnice, kazatelka svědků Jehovových, viděla její sklíčenost, začala ji utěšovat slovy z Bible. Když žena pozorně vyslechla, co říká Bible o životě, vrátila se dovnitř a prášky zahodila. V tak krátkém okamžiku jí dalo Boží slovo nový názor na život, ukázalo jí smysl života.

2. a) Kdo je zdrojem života? b) Jakou odpovědnost přináší s sebou život?

² Co je život? Podle anglického právníka Williama Blackstona [čti: vilijem blekstouna] je život „bezprostřední dar od Boha“. Bible vysvětluje pramen života, když říká: „U tebe [Bože] je zdroj života.“ (Žalm 36:9; 36:10, KB) I když jsme narozením dostali do vlastnictví tento svatý dar, ačkoli jsme o něj nežádali, přece jsme se stali za něj odpovědnými. Žádá se od nás, abychom žili způsobem hodným tohoto svatého daru; většina lidstva však zanedbává plnění této odpovědnosti.

3. a) Po jakém způsobu života touží lidé? b) Kdy stojí život za to, aby byl žit?

³ V hloubi srdce má člověk živelné přání žít. Ano, chceme více než pouze existovat. Lidé touží po smysluplném, cílevědomém způsobu života. Žít není pouze dýchat, ale jednat, pracovat a bavit se, používat své orgány a všechny své smysly a schopnosti. Žijeme tudíž, jsme-li sami sobě věrní čili v souladu se svým přesvědčením. Žijeme, máme-li účast na životě druhých, jestliže se něčemu věnujeme a máme o to zájem. Žijeme, když doufáme, děláme plány, účelně pracujeme a radujeme se. Život se stává cenný dokončenými díly a zkušenostmi. Proto člověk, který žil nejplněji, nemusí být nezbytně nejstarší; je to spíše ten, který dobře využil života a v nejvyšší míře se z něho radoval.

4. Jaké je pravé měřítko života? Uveď příklad.

⁴ Bible ukazuje, že měřítkem života není kvantita, ale kvalita. Žít pouze mnoho let ještě neznamená život v pravém slova smyslu. Astronauti přivezli z Měsíce kameny, jejichž stáří se odhaduje na miliardy let, ale tyto kameny nežily. A co člověk, když žil sto nebo dvě stě let? Jestliže neučinil nic užitečného, nebo — ještě hůře — jestliže svého života zneužil nebo používal ke škodě druhých, nebylo by lepší, kdyby se nebyl vůbec narodil? (Mar. 14:21) Dnes jsou milióny lidí, kteří touží po nesmrtelnosti, a přitom nevědí, co si mají počít za deštivého nedělního odpoledne. Jsou však druzí, kteří milují život a využívají jej moudře a plně. Ježíš Kristus byl v tom dokonalým příkladem. Žil sice pouze třicet tři a půl roku, ale kdyby byla dána zpráva o jeho činnosti ve všech jednotlivostech, apoštol Jan říká: „Myslím, že by ani svět nemohl obsáhnout svitky o tom napsané.“ (Jan 21:25) Ježíšův život byl jistě produktivní. Mluvit o životě jen s ohledem na jeho délku je klamné. Jistě by bylo lepší mluvit o něm jako o zajímavém nebo plochém, prázdném či plodném.

ŽIVOT MUSÍ MÍT SMYSL

5, 6. a) Co dává životu náplň? b) Jak snižuje evoluční teorie cenu života a s jakým výsledkem?

⁵ Pouhá existence ještě není život v pravém slova smyslu. „Člověk žije tak dlouho,“ řekl Sidney Jourard [čti: sidny žurárd], odborník v psychoterapii, „dokud cítí, že jeho život má smysl a cenu a pokud má pro co žít.“ Avšak jaký smysl nebo význam připisuje tento svět životu, když většina jeho učitelů je přesvědčena, že život není darem od Boha, ale náhoda přírody? Z jejich teorií prostě není vidět úcta k životu. Myšlenky jako evoluční teorie snižují lidský život naukami, že člověk je živočich, který je výsledkem evoluce. Snižují člověka, když popírají důstojnost, kterou má jako Boží stvoření. Toto pojetí vedlo k tomu, že mnozí lidé zacházejí s životem jako s něčím bezcenným. Zločiny, násilnosti, války a nemravnost, které panují ve světě, zrcadlí nevážnost, kterou projevují lidé ke svatosti života.

⁶ Ukvapené, nelichotivé teorie o původu člověka jsou rouhavou potupou všemohoucího stvořitele. Žalmista říká: „Sám nepřítel tě pohanil, Jehovo, a nerozumný lid zacházel s tvým jménem neuctivě.“ (Žalm 74:18, 22) Takové názory měly na lidstvo demoralizující účinky.

7. Kde můžeme najít popis pravého smyslu života a jaké mohou být vyhlídky do budoucnosti?

⁷ Avšak Bible nám ukazuje pravý smysl života. Nikdy nesnižuje člověka, nýbrž připisuje mu důstojnost, neboť nám o něm zjevuje povzbuzující pravdu, že je totiž jedinečným, odlišným stvořením, učiněným k ‚obrazu a podobenství‘ Boha. (1. Mojž. 1:26–28) Tato skutečnost by měla přimět lidi, aby milovali život, a to jak svůj vlastní život, tak i život druhých. Vyhlídky člověka nejsou omezené, jakoby neviděl před sebou nic více než smrt, jak tomu učí evolucionisté; podle Bible jsou dalekosáhlé, protože mu může být poskytnut věčný život. (Jan 3:16) Budoucnost člověka je z biblického hlediska krásná — vyhlídka na to, že se stane dokonalým Božím synem nebo dcerou na rajské zemi! Proto není nic divného, že sklíčená německá žena našla útěchu v tom, co říká Bible o životě. Takové poznání vlévá úctu k životu a přání být naživu k slávě životodárce.

ŽIVOT MUSÍ MÍT ÚČEL

8. Co ještě musí mít život, aby měl smysl, a jak se mnozí lidé pokoušeli jej najít?

⁸ Aby život měl smysl, musí mít účel. Jeden student, zmítaný mnohými životními filosofiemi, uznal tuto nutnost. „Obtíž pro mne spočívá v tom,“ řekl, „že neznám důvod, proč bych měl žít . . . člověk potřebuje důvod a já jej nemám.“ Jeho smutné přiznání je zcela běžné. Co je tedy vlastně účelem života? Mnozí lidé řekli, že hlavním cílem života je být šťastný. Avšak co je štěstí? Jak a kde je nalezneme? Někdo zaměňuje štěstí s čistě tělesnými požitky a hledá je uspokojováním svých smyslů. Jiní hledají účel života v tom, že se oddají nějakému druhu umění či nějaké věci, nebo také v lásce k někomu jinému. Avšak nic z toho neuspokojí člověka na delší dobu.

9. V čem dnes spočívá velký klam a proč je to klam?

⁹ Dnešní velký klam spočívá v tom, že si člověk myslí, že může žít pouze chlebem, že totiž čistě hmotné věci uspokojí všechny životní potřeby. „Dejte mi dům, vůz, televizi a práci, abych mohl platit své účty, a budu šťasten“, to je zaslepující, nadějný klam. Je však velmi poučná skutečnost, která je jen zřídkakdy uznána chudými, že bohatí mají málo radostí ze svého bohatství. Proč? Protože bohatí, i když mají peníze, připouštějí, že jim štěstí a uspokojení nějak uniklo. Mají sice hojnost chleba, ale přece hledají účel života.

10. Kde můžeme skutečně nalézt důvod k životu a jaký je to důvod?

¹⁰ Boží inspirované slovo, Bible, nám uvádí důvod k životu, který bychom měli znát, abychom našli uspokojení. Žalmista napsal: „Je mi potěšením činit tvou vůli, můj Bože.“ (Žalm 40:8; 40:9, KB) Ježíš Kristus se vyjádřil podobně: „Hle, přišel jsem, abych činil tvou vůli“, můj Bože. „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mě poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ (Žid. 10:9; Jan 4:34) Křesťanský apoštol Pavel také vyzdvihuje tento důvod k životu, když říká, že křesťané se mají přesvědčit, „co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží“. (Řím. 12:2) I poslední kniha Bible zdůrazňuje tuto věc: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ (Zjev. 4:11) A tak Bible jasně podtrhuje důvod existence člověka. Používat život k jiným důvodům, znamená minout jeho účel. Proto by bylo dobré, kdybychom se sami sebe zeptali: Co děláme se svým životem? Zaměstnáváme se konáním Boží vůle?

ŽIVOT MUSÍ MÍT TAKÉ SVOU NÁPLŇ

11. Co musí mít život, aby měl smysl, a jak je tento názor podporován Svatým písmem?

¹¹ Život, který se žije k Boží slávě, je progresivní, ne nečinný, jak by si někdo mohl představovat. Poskytuje též odměnu. Když Bůh stvořil prvního muže Adama a jeho ženu, řekl: „Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v poddanosti mořské ryby a nebeské létající tvorstvo a každé živé stvoření, jež se pohybuje na zemi.“ „A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby vzal člověka a postavil jej do zahrady Eden, aby ji obdělával a pečoval o ni.“ (1. Mojž. 1:28; 2:15) To vše znamenalo práci, smysluplnou práci, protože země měla být podrobena a učiněna rájem. A tak dokud se člověk zaměstnával konáním Boží vůle, jeho život mu poskytoval odměnu. Jakmile však začal konat sobecké věci v odporu k Boží vůli, stal se jeho život nešťastný. — 1. Mojž. 3:8–24.

12. Může život v nedokonalých poměrech mít smysl a svou náplň? Uveď příklady.

¹² I mimo zahradu Eden a v nedokonalých poměrech může mít život smysl a svou náplň, jestliže se lidé upřímně snaží konat Boží vůli. To je poučení, které můžeme čerpat z dějin. Z Božího příkazu vystavěl Noe archu, v které bylo lidstvo uchráněno před vyhubením. (2. Petra 2:5; 3:5, 6) Jaký to byl velký čin! A co Abraham, který se pro svou víru stal otcem syna, když mu bylo sto let? Nebo se podívejme krátce na život Mojžíše, který po svých osmdesáti letech vykonal víc, než normálně vykoná tucet lidí během svého celého života. Byl použit Bohem k tomu, aby vzdoroval egyptskému faraónovi, což potom vedlo k propuštění izraelských otroků. Mojžíš byl svědkem zrození Božího národa, přirozeného Izraele, a po čtyřicet let stál v jeho čele. Jak bohatý byl jeho život, protože si zvolil konat Boží vůli! V Bibli jsou pro nás zaznamenány životní příběhy mnoha jiných lidí, které dokazují, že „požehnání Jehovovo obohacuje a on k němu nepřidává žádnou bolest“. — Přísl. 10:22.

13. Jak se vyznačuje křesťanská služba různými činy? Znázorni to.

¹³ Křesťanská služba se vyznačuje různými činy, stejně jako služba věrných lidí dřívějších dob. Ježíšův život je toho dokonalým příkladem. Měl smysl a měl také účel, přestože Ježíš přišel, „aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mat. 20:28) Jeho život byl korunován velkým činem — vykoupil lidstvo a otevřel cestu k osvobození od hříchu a jeho mzdy, smrti. To, co učinil, bylo odměněno, protože tím získal nesmrtelnost v nebesích. (Žid. 12:1–3; Fil. 2:5–11) I ti, kteří se rozhodli následovat v Ježíšových šlépějích, poznali, že konání Boží vůle je odměněno. Pavel se stal apoštolem pro národy a zakládal všude v oblasti Středozemního moře křesťanské sbory. Jeho dopisy tvoří velkou část Křesťanských řeckých písem. Jaké to byly výkony! Proto se nelze divit, že doporučuje křesťanský život, když říká: „Staňte se mými napodobiteli jako i já jsem Kristův.“ — 1. Kor. 11:1.

VYHLÍDKY NA ODMĚNU ZA DNEŠNÍ KŘESŤANSKOU SLUŽBU

14. a) Je v dnešním životě křesťanská služba činností přinášející odměnu? b) Uveď příklady.

¹⁴ „Ale doby jsou dnes jiné,“ může někdo říci. Snad si myslí, že náboženský život je bezbarvý způsob existence, chudý na dobrodružství a půvaby nebo bez uspokojení, které přináší vykonané dílo. Takové zkušenosti však nemají svědkové Jehovovi. Zjistili, že křesťanská služba přináší v životě velkou odměnu. Nesedí doma a nenaříkají nad kritickými časy, ve kterých žijeme. Vycházejí a něco dělají; působí jako evangelisté, oznamující Jehovovo království, a činí učedníky z lidí všech národů. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Na příklad v Dánsku našli svědkové Jehovovi muže a jeho manželku, kteří chtěli studovat Bibli, kdyby jim v tom něco nebylo bránilo. Muž přiznal, že je pijan, a řekl, že mu nikdo nemůže pomoci z jeho stavu. Lékaři to prý zkoušeli, ale marně. A co problém ještě zhoršovalo — jeho žena propadla omamným látkám. Jaká to byla zdánlivě beznadějná situace! Když však četli v Bibli, že jiní lidé za podobných podmínek byli osvobozeni od svých slabostí, dostali odvahu. (1. Kor. 6:9–11) Bylo s nimi začato biblické studium a po dvou letech — zcela uzdraveni z alkoholismu, narkomanie a kouření — byli pokřtěni jako svědkové Jehovovi. Znásob tuto jednu zkušenost tisíckrát a začneš poznávat, že dnes lidé všeho druhu upravují svůj život. (Kol. 3:8-10) Jaká je to radost, je-li člověk použit Bohem jako spolupracovník, aby takovým lidem pomáhal usmířit se s Bohem! Jak šťastni jsou svědkové, když jsou ochotni dávat a být používáni pro druhé! — Skut. 20:35; Žalm 110:3.

15, 16. a) Které další stránky služby působí, že je služba pro nás odměnou? b) Co říká v tomto ohledu 2. Petra 1:5–8?

¹⁵ Ještě jiná dobrodiní plynou z křesťanské služby. Mnozí mladiství věří, že skutečný život začíná, když se zbaví práce. Tráví čas nicneděláním, válí se a říkají: „To je život!“ Avšak „život“ na jak dlouho? Nečinnost působí brzy nespokojenost. Přináší s sebou nudu. A navíc, být zachvácen nudou, znamená živořit v únavě a špatném zdraví. Člověk je jako polomrtvý. Když naopak takoví mladiství pozorují, jak jejich otec nebo matka se ve svém pokročilém věku podílejí na křesťanské službě, když vykonávají dodatečné návštěvy u zájemců, vedou biblická studia nebo spěchají na křesťanské shromáždění, stěží si uvědomují posilující účinek, používají-li se ruce, nohy a rozum tímto způsobem. Rodičům to působí příjemný pocit. Zřejmě cítí dobrodiní ti, kdo následují radu apoštola Pavla: „Neloudejte se při tom, co děláte. Buďte zanícení duchem. Pracujte jako otroci pro Jehovu.“ — Řím. 12:11.

¹⁶ Lidé, kteří se odtahují od práce, která má smysl, odtahují se i od života. Nicnedělání je pomalá, ale jistá sebevražda. Těla takových lidí se podobají neužitečným, polámaným pérům a jejich mysl, která nemá myšlenky a zájmy, se podobá nezařízeným pokojům. Nejlepším lékem proti takovým stavům je blahodárné studium Božího slova, Bible, a účast na Božím díle. Křesťanská služba poskytuje příležitost pro oboje. Konání Boží vůle naplňuje člověka budujícími myšlenkami a činností. Brání mu, aby se cítil nečinný, neplodný a neužitečný. Jaký je to výsledek, jaké požehnání! — Fil. 4:6–9; 2. Petra 1:5–8.

ABY BYL ŽIVOT USPOKOJUJÍCÍ, MUSÍ TRVAT VĚČNĚ

17. a) Co ještě musí být přidáno, aby byl život dokonale uspokojující? b) Jak je toho možno dosáhnout podle Jana 17:3?

¹⁷ I když život, který je stráven v Boží službě, je bezprostředně pro nás i pro druhé krásný a drahocenný — a mohlo by se zdát, že to je už dostatečná odměna, přece by nebyl přes svůj bohatý obsah skutečně uspokojující, kdyby měl za vyhlídku pouze smrt. Smrt je nepřítel, ne přítel. (1. Kor. 15:26) Ježíš zdůraznil, že člověk potřebuje věčný život, když řekl: „Neboť co bude platné člověku, získá-li celý svět, ale pozbude svou duši?“ (Mat. 16:26) Pouhá hmotná náplň s vyhlídkou na smrt, není vlastně žádnou životní náplní. Abychom mohli sloužit Bohu, musíme žít; mrtví Boha nechválí. (Žalm 115:17) Celé úsilí křesťanské služby spočívá v usmíření člověka s Bohem; aby mohl člověk věčně žít a oslavovat Boha. Avšak je to možné? Ano, a v tom právě tkví dobré poselství, které oznamoval Kristus. (Jan 17:3) Proto by účelem našeho života mělo být poznání Boha a Krista, abychom mohli žít věčně. „Dar, který dává Bůh“ není pouze život omezeného počtu let, ale „věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“ (Řím. 6:23) Je to touha po tomto daru, která činí život křesťanského svědka Jehovova již nyní tak radostným, plným smyslu a uspokojení.

18. Vysvětli, proč by byl věčný život velmi žádoucí.

¹⁸ Byl by však věčný život žádoucí? Proč ne, bude-li za dokonalých poměrů. Ježíš nazval tuto zaslíbenou budoucnost životem „v hojnosti“. (Jan 10:10) Pavel jej nazývá ‚skutečným životem‘ (1. Tim. 6:19) A není obtížné poznat důvod. Věčnost nabízí množství času pro tvořivé myšlení a budující práci. Nedokončené Boží dílo proměnění země v ráj, bude nepochybně patřit k prvním úkolům, kterým lidstvo věnuje pozornost pod Božím novým systémem věcí. (Iz. 65:17–25; 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–5) Lidská mysl nikdy nepřestane přijímat poznání o Jehovovi a shromažďovat fakta, údaje a názory o životě všeobecně. Schopnost mozku hromadit poznatky je nevyčerpatelná a čím více nashromáždí, tím to bude užitečnější. Vynálezce a vědec Tomáš Edison si stěžoval na neschopnost mysli v jejím nynějším stavu pochopit všechny věci ve vesmíru. Řekl, že neznáme ani miliontinu něčeho. Avšak pomysli na radost, kterou budeme mít, když budeme používat mysl až k jejím nejzazším hranicím! V nynějším životě je vysoce obtížné vidět dílo uskutečnění až do úplného konce. Většina lidí dělá všechno po kouskách a důvěřuje, že konečný výsledek se nějak přiblíží jejich nadějím a přáním. V Jehovově novém systému bude však čas i možnost promyslet myšlenku v konkrétních pojmech až k jejímu úplnému dokončení. To bude mít za následek lidské štěstí po celou věčnost k Boží slávě, protože to je jeho zjevný záměr. — Iz. 55:10, 11.

19. Co můžeme dělat, abychom sobě i druhým zajistili dar věčného života?

¹⁹ Oceňuj tedy život jako Boží dar a konej nyní Boží vůli! Vštěpuj úctu k životu i druhým, když jim ukazuješ jediný pramen života, jeho pravý smysl a účel, přinášející odměnu. Pomáhej lidem, aby se stali učedníky Jehovy Boha a Krista Ježíše tím, že je budeš učit všechno, co Bůh přikázal, aby dělali. Když budeme druhým poukazovat na jediný účel života, budeme jej mít sami stále čerstvě na mysli. Životu stejně jako lásce neprospívá, soustřeďuje-li se na svou vlastní osobu; je však stále obnovován, je-li dáván druhým k použití. A jeho největší a nejvíc odměněná služba je oslavování Boha. Největší přání našeho života je tedy vyjádřeno žalmistou slovy: „Všechno, co dýchá, ať chválí Jah. Chvalte Jah, lidé!“ — Žalm 150:6.