Vážit si záchrany, jež přichází od Boha

1, 2. Jakou velkou chybu dělají mnozí lidé a s jakým výsledkem?

JE nám Bůh něco dlužen? Kdybychom soudili podle jednání mnoha lidí, mohli bychom se to domnívat. Pro tyto lidi je život něčím, co má člověk používat pouze pro osobní zisk a potěšení. Jejich život je neuspokojuje, protože přestupují první a druhé přikázání, která Ježíš Kristus vyjádřil slovy: „Slyš, Izraeli, Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, a budeš milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem a svou celou duší a svou celou myslí a svou celou silou. Druhé zní: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ — Mar. 12:29–31.

² Dnes se jen velmi málo lidí zajímá o to, aby poslouchali tato přikázání. Podobají se bohatému muži v jednom Ježíšově podobenství, který řekl: „Duše, nashromáždila sis mnoho dobrých věcí na mnohá léta; udělej si pohodlí, jez, pij, měj se dobře.“ Ten muž však ještě v tu noc ztratil svou duši. (Luk. 12:16–21) Stejně je tomu i dnes. Kdo není bohatý vůči Bohu, ale opatřuje si hmotný ráj v přítomném světě, ztratí všechno ve „velkém soužení“, které již brzy přijde na zem. Takový člověk nesleduje žádné duchovní zájmy, ale pouze zájmy hmotné, pozemské. — Mat. 24:21, 22; Jer. 25:31–36; Jak. 5:1–5.

3. Jaké vyhlídky má „tělesný člověk“ na rozdíl od „duchovního člověka“?

³ Jak krátkozraký je takový „tělesný člověk“! Věci Božího ducha jsou pro něho pošetilostí a proto nevidí dále, než nanejvýš na 70 nebo 80 let lidského věku. „Duchovní člověk“ naproti tomu vidí do věčnosti. Dokonce i „duchovním lidem“, kteří mají hmotný majetek, je dána rada, „aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se, aby si bezpečně jako poklad shromažďovali vynikající základ pro budoucnost a tak aby se pevně chopili skutečného života.“ „Znamenité skutky“ jsou vyžadovány od nás všech, kteří hledáme ‚skutečný život‘. V zrcadle dokonalého Božího zákona můžeme vidět, do jaké míry odpovídáme požadavkům pro věčný život. „Kdo se . . . zahledí do dokonalého zákona, jenž náleží k svobodě, a kdo v něm setrvá, protože se stal nikoli zapomětlivým posluchačem, ale činitelem skutku, ten bude šťasten, když tak bude činit.“ — 1. Kor. 2:14, 15; 1. Tim. 6:18, 19; Jak. 1:25.

4. Co je nutné, máme-li vyzkoumat Boží moudrost?

⁴ O záchraně, která byla poskytnuta nejprve Židům a potom národům, napsal Pavel slova: „Ó hloubko bohatství a moudrosti a poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a jak nemožné je vystopovat jeho cesty!“ (Řím. 11:33) Chtěl tím říci, že Boží moudrost je tak hluboká, že jeho cestám není možno rozumět? Rozhodně ne! Musíme se však obrátit k Božímu slovu se správným duchovním postojem a se správným stavem srdce. Nesmíme očekávat, že budeme moci číst Bibli jako nějaký román, který byl napsán pouze pro zábavu. Ke studiu Bible musíme mít správnou pohnutku. Když byl Ježíš na zemi, existovali lidé, kteří k němu přicházeli ze špatných pohnutek; buď totiž hledali pro sebe nějakou výhodu, nebo se snažili nějakým způsobem jej polapit v řeči. (Jan 6:26, 27; Luk. 20:20–26) Ježíš však dovolil, aby pouze pokorní lidé, kteří jej hledali s čistým srdcem, porozuměli hlubším duchovním věcem Božího slova. (Mat. 13:10–15; Luk. 13:23, 24) Také my musíme pociťovat hlubokou vděčnost a ocenění pro biblické nauky, které jsou docela jiné nežli světské filosofie.

„HŘÍCH“ A „VÝKUPNÉ“

5. a) Co je „hřích“, uvažujeme-li o něm z biblického stanoviska? b) Proč je vysvobození z hříchu nezaslouženou dobrotivostí?

⁵ Uvažujme například o „hříchu“. Možná že žijeme v nějaké bezuzdné nebo jiné společnosti, která neví, co znamená „hřích“. „Hřích“ existuje již od vzpoury v Edenu. Znamená to minout cíl dokonalosti nebo nedosáhnout Boží spravedlnosti. (Řím. 3:23, 24) Zdědili jsme hřích od svého neposlušného předka Adama, a proto jsme všichni hříšníci. Teprve na základě zákona, který dal Bůh kdysi prostřednictvím Mojžíše, bylo možno přesně poznat hřích, ačkoli následkem hříchu panovala smrt jako král nad lidstvem již celá tisíciletí. Z onoho zákona bylo také jasně patrné, že se člověk nemůže vlastní silou osvobodit od hříchu. Také my bychom si dnes měli být hluboce vědomi hříchu a jeho následků. (Řím. 5:12–14; 7:7, 21–25) Jak jsme nehodni vykoupení od hříchu a od jeho následků! Jak velká je proto nezasloužená dobrotivost, kterou Bůh prokázal tím, že se postaral, abychom mohli být vykoupeni z hříchu na základě dokonalé oběti jeho Syna! — Ef. 2:4–8.

6. a) Co je základem pro vysvobození od hříchu? b) Pro koho není obtížné porozumět učení o výkupném?

⁶ Tím přicházíme k biblické nauce o „výkupném“. Výkupní oběť Ježíšova je základem pro vykoupení z hříchu. Je snad nauka o „výkupném“ tak obtížná, že bychom ji sami nemohli správně rozumět a že bychom ji proto nemohli vysvětlit jiným? To rozhodně nelze říci. Jestliže správně rozumíme biblickému učení o výkupném, skutečně v nás rozněcuje nadšení a posiluje naši víru. Kdybychom však měli přijmout nauky duchovních křesťanstva, které označují Ježíše jako „bohočlověka“ — tedy jako napůl Boha a napůl člověka —, nebo kdybychom byli zaujati východní filosofií, podle níž je cílem člověka rozplynout se v nirváně, potom nám snad může připadat obtížné porozumět učení o výkupném. Jestliže však usilujeme o „spravedlnost, víru, lásku, pokoj, spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce“, pak nebudeme naprosto považovat za obtížné porozumět Jehovovu podivuhodnému opatření v podobě výkupného a budeme se z něho radovat. — 2. Tim. 2:22.

7. Jak můžeme vysvětlit pojem „výkupné“?

⁷ Jako dokonalý člověk — nic více a nic méně — a jako přesný protějšek kdysi dokonalého Adama mohl Ježíš ‚dát sám sebe jako odpovídající výkupné za všechny‘ to znamená za všechny nedokonalé potomky hříšníka Adama. (1. Tim. 2:5, 6) Řecké slovo antilytron, které se vyskytuje pouze na tomto místě v Bibli, je definováno slovy: „Výkupné, výkupní cena nebo spíše odpovídající výkupné. ‚Vhodně označuje cenu, za kterou byli vykoupeni zajatci z ruky nepřítele, a určitý druh výměny, při které byl něčí život vykoupen životem někoho jiného.‘ Tak používá Aristoteles slovesa antilytróo pro vykoupení života životem.“a Dokonce i hrdý Aristoteles rozuměl výrazu „výkupné“. Kdyby však žil o čtyři sta let později, jeho filosofické názory by mu jistě byly překážkou, takže by neporozuměl významu Ježíšova výkupného; věřil mimo jiné ve trojice bohů, v evoluci a v nesmrtelnost duše.b

8. Jak a v jakém pořadí budou všichni „oživeni“?

⁸ Duše hříšného člověka není nesmrtelná. Nemá právo na život. Bible učí zcela zřetelně: „Duše, která hřeší, ona sama zemře.“ (Ezech. 18:4, 20; Mat. 10:28) Ano, duše hříšného člověka umírá, ale Bible nám poskytuje podivuhodnou naději: „Neboť jako v Adamovi všichni umírají, tak budou také v Kristu všichni obživeni, ale každý ve svém pořadí. První ovoce Kristus, pak ti, kteří patří Kristu během jeho přítomnosti.“ Stejně jistě jako že byl Kristus vzkříšen z mrtvých, bude nyní, v době jeho neviditelné přítomnosti, spolu s ním ‚oživeno‘ malé stádo jeho pomazaných následovníků. (1. Kor. 15:20–23) Také jiní lidé, kteří projevují víru, mohou očekávat, že budou v odpovídajícím pořadí osvobozeni od „otroctví zkázy k slavné svobodě Božích dětí“. — Řím. 8:21.

DVĚ RODINY

9. Jaký rozdíl je mezi následovníky Ježíšovými a rodinou Adamovou?

⁹ Učení o výkupném obrací naši pozornost ke dvěma rodinám: k rodině Adamově a k rodině Ježíše Krista. Obě rodiny jsou popsány jako „mnozí“. (Řím. 5:15) Aby se někdo stal členem rodiny hříšného Adama, nemusí proto plnit žádné zvláštní podmínky. V této rodině se všichni narodili přirozeným rozmnožováním. Ale o tom, co učinil Ježíš, čteme: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Mar. 10:45; Mat. 20:28) Pro jak „mnohé“? Jak jsme již viděli, dal se jako „odpovídající výkupné za všechny“. „Za každého okusil smrti.“ (1. Tim. 2:5, 6; Žid. 2:9) V uplynulých 6 000 letech vzrostla Adamova rodina na několik miliard. Kristus je všechny vykoupil. Aby však byli Bohem uznáni, musí věřit v Ježíše Krista, jehož prostřednictvím jim Bůh umožnil, aby dosáhli věčného života. (Jan 3:16, 36) O Ježíšových následovnících čteme: „Ale všem těm, kteří jej přijali, dal oprávnění stát se Božími dětmi, protože projevovali víru v jeho [Ježíšovo] jméno; a nebyli zrozeni z krve nebo z tělesné vůle nebo z vůle mužovy, ale z Boha.“ — Jan 1:12, 13.

10. Proč se Ježíš neoženil a nezaložil rodinu?

¹⁰ Podobně je to s těmi, kteří na základě hodnoty Ježíšovy oběti, jež smiřuje hřích, získají věčný život v této pozemské rodině. Také oni musí projevovat víru v jeho krev, která je základem pro jejich vykoupení z hříchu a smrti. (Žid. 9:12, 28; Řím. 5:8–11) Jako dokonalý člověk se mohl Ježíš oženit a založit rodinu a jeho děti by jistě byly mimořádně nadané. Měl však Ježíš takové přání? Byl to snad účel, pro který jej Jehova poslal na zem? Ježíš měl zájem o to, aby plnil vůli svého Otce, a s tím byly spojeny daleko důležitější věci než založení rodiny. (Jan 5:30; 6:37–40) Především měl zájem o to, aby bylo ospravedlněno Jehovovo svaté jméno a aby bylo uskutečněno jeho původní předsevzetí s lidskou rodinou. Bůh totiž začal odpočívat od své stvořitelské činnosti s důvěrou, že do konce „dne odpočinku“, trvajícího sedm tisíc let, bude splněno jeho podivuhodné předsevzetí, aby rajská země byla naplněna spravedlivými Adamovými potomky. — 1. Mojž. 2:1–3; 1:27, 28.

11. a) Jak se Ježíš stane ‚Věčným otcem‘? b) Koho Bůh přijímá nejprve jako duchovní syny?

¹¹ Jako Boží stvoření byl člověk původně dokonalý a jeho dokonalost mohla být obnovena. Proč tedy zakládat nějakou novou lidskou rodinu? Jediná nutná věc byla oběť dokonalého Ježíše, aby ti z Adamových potomků, kteří milovali Boha a poslouchali jej, mohli být přijati nebo takříkajíc adoptováni do rodiny Ježíšovy, neboť Ježíš se na základě výkupného stal jejich ‚Věčným otcem‘. (Iz. 9:6) Podle Božího předsevzetí mělo to však být nejprve „první ovoce“, totiž malý počet členů Adamovy rodiny, kteří měli být na základě víry v Ježíšovu oběť přijati jako duchovní synové, aby se duchovním vzkříšením s Ježíšem podíleli na jeho nebeském království nad lidskou rodinou. — Řím. 8:23; Jak. 1:18.

12. a) Co umožňuje výkupné lidem? b) Jak bychom měli reagovat na opatření výkupného?

¹² Na základě výkupného budou lidstvu všeobecně dána nesrovnatelná požehnání: Celá země bude učiněna rájem; mnoho lidí, kteří milují spravedlnost, přežije a vejdou do tohoto ráje; miliardy zemřelých budou vzkříšeny a budou odstraněny nemoce, hřích a smrt. Na základě výkupného bude možné, aby v celém Jehovově stvoření panoval mír, soulad a spokojenost. (Žalm 37:10, 11; 72:8, 9; Jan 5:28, 29; Iz. 33:24) Myšlenka na tuto nádhernou vyhlídku nás naplňuje hlubokou vděčností za podivuhodnou lásku a nezaslouženou dobrotivost, kterou Jehova prokázal prostřednictvím svého Syna, „ano, nezaslouženou dobrotivost za nezaslouženou dobrotivostí“! (Jan 1:14, 16, 17) Nedivíme se, že Ježíšovi učedníci vyjadřovali ve svých spisech takové ocenění pro výkupné! (Řím. 3:21–26; 1. Petra 1:18, 19; 1. Jana 1:7; Juda 20, 21) Nepřekypuje také tvé srdce vděčností za Boží velikou lásku, která se projevila v opatření výkupného a ve všem, co z toho vyplývá? — Řím. 8:38, 39; Iz. 65:17, 18.

PROJEVOVAT VDĚČNOST

13, 14. a) Co by v nás měla vyvolat vděčnost za výkupné? b) Co by nám mělo bránit, abychom nezhřešili?

¹³ Apoštol Pavel napsal svým bratrům ve víře: „A za to se stále modlím, aby se vaše láska ještě více rozhojňovala spolu s přesným poznáním a plnou rozlišovací schopností, abyste se ujistili o důležitějších věcech, abyste byli bez poskvrny a nepřiváděli jiné ke klopýtání až do dne Kristova a abyste byli naplněni spravedlivým ovocem, které je působeno skrze Ježíše Krista k oslavě a chvále Boží.“ (Fil. 1:9–11) Jestliže vděčnost za výkupné způsobí, že se naše láska bude ‚ještě více rozhojňovat‘, měla by nás také přimět k tomu, abychom stále více nenáviděli zlo.

¹⁴ Bůh odpouští hříchy na základě Ježíšovy oběti. To nás však neopravňuje k tomu, abychom hřešili. V 1. Janově 2:1 je sice řečeno: „A i když se někdo dopustí hříchu, máme pomocníka u Otce, Ježíše Krista, spravedlivého.“ Pomůže nám však, kdybychom hřešili úmyslně? Můžeme očekávat, že se na nás bude vztahovat hodnota Ježíšovy oběti, jež usmiřuje hřích, budeme-li se stále zatvrzovat hřešením? V 1. Jana 3:2, 6, 8 je psáno: „Milovaní, nyní jsme dětmi Božími . . . Každý, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší; kdo hřeší, ten jej nikdy neviděl ani nepoznal. Kdo stále hřeší, pochází z ďábla, protože ďábel hřeší od počátku. Proto byl zjeven Boží Syn, totiž aby zničil díla ďáblova.“ Bůh to činí tím, že v lásce opatřil výkupné. Jestliže si někdo váží tohoto podivuhodného opatření, jistě by nikdy nechtěl začít hřešit.

15. Proč by bylo pošetilé vědomě hřešit s myšlenkou, že nám bude odpuštěno na základě Ježíšovy oběti?

¹⁵ Někdo si snad myslí, že není tak zlé, jestliže se pohybuje těsně na hranici toho, co je dovoleno, a přitom přímo nehřeší. Jiní si snad myslí: „Jednou se nic nestane a na základě Ježíšovy oběti mi přece bude odpuštěno.“ Je však takové uvažování rozumné? Člověk tak začne pěstovat zálibu ve skutcích těla, místo aby přinášel ovoce ducha. Bible říká varovně, že „ti, kteří provádějí tyto věci, nezdědí Boží království“. (Gal. 5:19–24) Není nic těžkého propadnout hříchu. Odolávejme pokušením, a to z čistých pohnutek! (Mat. 5:8) Jsme-li v pokušení k hříchu, měli bychom si říci: „Ne! S tím nechci mít nic společného. Jak bych mohl být tak nevděčný a dělat něco takového, když pro nás Bůh a Kristus opatřili výkupné?“ Při myšlence na výkupné bychom si vždy měli říci z nejhlubšího přesvědčení: „My pak nepatříme k těm, kteří odstupují k zahynutí, ale k těm, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ — Žid. 10:39; dále viz verš 29.

16. Jak můžeme zabránit, abychom neustoupili zpět do hříchu?

¹⁶ Místo abychom „odstupovali“ zpět k hříchu a nedostatku víry, měli bychom se přibližovat ke svému Bohu. To znamená, že bychom se měli také přibližovat ke svým bratrům. Měli bychom z celého srdce milovat své bratry. „Žádný, kdo nekoná spravedlnost, nepochází od Boha, ani ten, kdo nemiluje svého bratra. Neboť to je to poselství, které jste slyšeli od začátku, že bychom se měli navzájem milovat.“ (1. Jana 3:10, 11) Jak dáváme najevo tuto vzájemnou lásku? Tím, že si navzájem věnujeme čas před shromážděním a po shromáždění i při jiných příležitostech. (Žalm 133:1; Řím. 12:9, 10) Ano, tím, že se o sebe navzájem zajímáme, vzájemně se budujeme v lásce, radujeme se, že se můžeme navzájem dělit o krásná duchovní požehnání, která nám Jehova opatřuje prostřednictvím Pána Ježíše Krista. — 1. Tes. 5:11–13.

PROJEVOVAT OCENĚNÍ KLADNÝM JEDNÁNÍM

17. a) Jak můžeme projevit svou víru pozitivním jednáním? b) Co to často vyžaduje?

¹⁷ Výkupné by nás mělo vést ke kladnému jednání, ke skutkům víry, v nichž se bude odrážet naše vnitřní vděčnost za všechno, co pro nás učinil Jehova a Kristus. Potom můžeme být ujištěni, že patříme k těm, o nichž mluví žalm 11:7: „Neboť Jehova je spravedlivý; skutečně miluje spravedlivé skutky. Přímí, ti spatří jeho tvář.“ Dnes je na celé zemi více než jeden a půl milionu svědků Jehovových, kteří vykonávají „spravedlivé skutky“ v zájmu jiných, upřímně smýšlejících lidí. Jejich služba spočívá v tom, že navštěvují jiné, zdarma je poučují o Bibli a ukazují jim cestu k věčnému životu, který je možno získat pouze přesným poznáním o Bohu, o Kristu a o výkupném opatření. (Jan 17:3; 14:6) Tato služba je konána dobrovolně a bez jakékoli myšlenky na hmotnou odměnu. Často také vyžaduje, abychom zachovali svou ryzost i přes to, že se setkáváme s nepřátelským zacházením a dokonce i s prudkým pronásledováním. — Mat. 10:28–39.

18. Jak jedna pětiletá dívenka projevila vděčnost za Jehovovo opatření?

¹⁸ Příkladem toho je pětiletá dívenka, která dostávala od své matky svědomité poučení, takže v ní vyrostla hluboká láska k Jehovovi a k jeho Synu. Nevěřící otec však posílal holčičku do buddhistické dětské školky. Tam byla její křesťanská víra postavena do těžké zkoušky. Nebyla ochotná ctívat Buddhu, když procházela branou školky. Nechtěla se také klanět před sochou Buddhy ve třídě, a učitelka ji proto často hubovala. Přece však mohla i v takové školce správně uctívat Boha. Každý den před obědem sklonila hlavičku a tiše se modlila k Jehovovi skrze Krista. Také pro to se učitelka zlobila a snažila se jí v tom zabránit, ale marně. Když se jí nepodařilo přinutit dívenku, aby se účastnila buddhistické slavnosti, zeptala se jí: „Maminka ti to zakázala?“ Dívenka odpověděla: „Ne, nechci, protože se to nelíbí Jehovovi Bohu.“ To byl jistě vynikající projev víry, která je založena na výkupném.

19. a) Jak Jehova žehná těm, kteří jej hledají z čistých pohnutek? b) Jak projevila jedna starší osoba vděčnost za takové požehnání?

¹⁹ Jehovovo výkupné opatření umožňuje lidem všeho druhu, aby dosáhli věčného života. Prostřednictvím svých andělů nyní shromažďuje všechny, kteří si ze srdce přejí poznat a konat jeho vůli. (Zjev. 14:6, 7) Do jedné odbočky Společnosti Strážná věž přišel dopis tohoto znění: „Je mi 68 let a jsem úplně slepá. Po celá léta jsem žila v nemocnici a neměla jsem nikoho, kdo by se o mne staral. V listopadu 1970 jsem ztratila všechnu vůli k životu a rozhodla jsem se, že zemřu. Jednou ráno jsem stála před šintoistickým oltáříkem v předsíni a modlila jsem se: ‚Kéž by mi bylo před smrtí alespoň jednou dovoleno, abych se setkala s pravým Bohem, který není takový, jako bůh v této svatyni.‘ Ještě jsem se modlila, když jsem náhle zaslechla nějaký hlas u dveří. K mému překvapení osoba řekla: ‚Oznamuji dobré poselství jako svědek pravého Boha, Jehovy.‘ Ihned jsem ji pozvala dovnitř a dychtivě jsem poslouchala její slova. Od toho dne jsem nezmeškala žádné místní shromáždění svědků Jehovových. V květnu 1971 jsem začala kázat a 4. prosince toho roku jsem symbolizovala svou oddanost Bohu křtem při krajském kongresu svědků Jehovových. 25. prosince jsem vstoupila do dočasné průkopnické kazatelské služby. Za celých šedesát osm let svého života, z nichž dvacet osm let jsem viděla, nikdy jsem nebyla tak naplněna nadějí a radostí jako nyní.“ Jako viditelný důkaz své radosti přiložila tato milá křesťanská sestra do svého dopisu velkomyslný dar k podpoře teokratického stavebního programu ve své zemi.

20. Jak Jehova ‚přichází‘, aby ‚zachránil‘ svůj lid?

²⁰ Jehova skutečně splnil svůj slib, že „přijde“ a „zachrání“ svůj lid. Zachránil jej z náboženského Velkého Babylóna a uvedl jej do přátelského vztahu k sobě, ano do duchovního ráje. Život v tomto duchovním ráji přináší vykoupeným věřícím nespočetná požehnání. „Tehdy se otevřou oči [duchovně] slepých a otevřou se i uši [duchovně] hluchých. Tehdy [duchovně] kulhavý vyskočí jako jelen a jazyk [duchovně] němých bude radostně volat.“ Již dnes se plní proroctví: „A jistě tam bude silnice, ano cesta [z Velkého Babylóna] a bude se jmenovat Cesta svatosti. Nečistý po ní nepřejde; a bude pro toho, který chodí po cestě, a žádní pošetilí se po ní nebudou toulat.“ Přístup na tuto cestu je bezplatný pro všechny, kteří projevují pravou víru tím, že pokorně přijímají poučení o Jehovových příkazech a přijímají jeho opatření k získání života prostřednictvím Krista. „A navrátí se právě ti, kteří byli Jehovou vykoupeni [ze zajetí Velkého Babylóna], a jistě přijdou k Siónu [Božímu mesiášskému království] s radostným voláním; a na jejich hlavě bude radost na neurčitý čas. Dosáhnou jásání a radosti a zármutek a vzdychání uteče.“ — Iz. 35:4–6, 8, 10.

21. Jakou máme naději a jak by na nás měla působit?

²¹ Tyto zázraky, způsobené v duchovním smyslu, budou brzy uskutečněny také v doslovném smyslu. Kdy? V nadcházejícím tisíciletém panství Božího království pod jeho Synem Ježíšem Kristem. Když byl Ježíš Kristus na zemi před devatenácti sty lety, konal doslovné zázraky tohoto druhu. Jako král to bude znovu činit v obnoveném doslovném pozemském ráji. (Luk. 23:43) Jaká je to radostná naděje! Ze splnění odpovídajících proroctví poznáváme, že jsme na prahu této radostné doby. Proto je nyní nejvyšší čas, abychom se ze všech sil vynasnažili uchovat své přátelství s Bohem záchrany, abychom přežili „velké soužení“ a mohli se tak těšit z věčných požehnání. — Luk. 13:24.

[Poznámky pod čarou]