Co děláš se svým životem?
„[Moudrost] je stromem života pro ty, kteří se jí chopí.“ — Přísloví 3:18.
1–3. a) Proč bychom si měli vážit svého přítomného života? b) Má Bůh osobní podíl na narození každého člověka? c) Proč dává Jehova druhým život?
OCEŇUJEŠ skutečnost, že jsi živ? Přemýšlel jsi někdy o tom, jak cenný dar je život? Rodiče jej předávají dále svým dětem, při čemž kombinací rysů a vlastností, působených dědičností, je takřka nekonečně mnoho. Dlouhý řetěz okolností, které ovlivňovaly tvé předky, způsobil, že jsi naživu. Měl bys proto být opravdu vděčný, protože kdyby na příklad tvůj otec nebo tvá matka nebo dědeček nebo babička si byli vyvolili jiné manželské druhy, nikdy by ses nebyl narodil. Nebo kdyby tvá matka byla počala jindy, byla by porodila jiné dítě, a ne tebe.
2 Jehova je pramenem života a dárcem života. (Žalm 36:10) Propůjčil Adamovi a Evě, které přímo stvořil, schopnost předávat dále život svým dětem. Podle Jana 1:13 poukazuje apoštol na to, že lidé se rodí podle „tělesné vůle“, podle vůle svých rodičů. Podle toho nejsou narozeni jako jednotlivci předurčení Bohem a Bůh také není bezprostředně účasten na početí a narození dětí. Čas a okolnosti určují kombinaci činitelů v oplodněné vaječné buňce. Proto by si měl člověk velmi vážit, že je živ, že existuje.
3 Jehova připisuje životu velkou cenu. Je šťastný Bůh a chtěl by také, aby i jiní byli šťastni. (1. Tim. 1:11) Má radost, když vidí, že druzí se těší ze života. Proto jim dává život ke zvláštnímu účelu a v jeho očích je velmi důležité, aby bylo života správně používáno. Jestliže lidé nevyplýtvají svůj život v nesmyslných snahách, nýbrž žijí tak, jak si to Bůh přeje, on jim dá věčný život.
CO JE NUTNÉ K ŽIVOTU
4–6. a) Co potřebuje člověk k životu kromě doslovného jídla? b) Proč člověk potřebuje duchovní sílu od Boha?
4 K udržení činnosti těla musíme stále dýchat, pít a jíst. Abychom však zůstali trvale naživu, je zapotřebí ještě mnohem více. Co? Ze všeho pozemského Božího stvoření pouze člověk byl učiněn k obrazu a podobenství Boha. (1. Mojž. 1:26, 27) Na rozdíl od „nerozumných zvířat“ měl člověk vznešené božské vlastnosti, lásku, spravedlnost, moudrost a jiné vlastnosti Boha. (2. Petra 2:12) Měl schopnost duchovního smýšlení. Mohl přemýšlet o tom, proč byl stvořen; mohl se dozvědět více o svém příbuzenství s Bohem, a čím více věděl o Bohu, tím více se v něm prohlubovaly výborné vlastnosti, které mu Bůh propůjčil.
5 Navíc zde byla neomezená schopnost člověka získávat poznání o Bohu a činit pokroky v duševním i duchovním ohledu. Bůh měl i nadále po celou věčnost zásobovat člověka potřebnými věcmi z nezměřitelné hojnosti svých zásob. Tak měl být člověk stále více naplněn Božím duchem a moudrostí. — Řím. 11:33–36.
6 Tak, jak byl člověk stvořen, potřeboval nepřetržitě duchovní sílu od Jehovy, aby zůstal trvale naživu. Potřeboval duchovní spojení s Bohem. Ani dokonalý člověk by nemohl žít bez duchovní potravy, i kdyby byly uspokojeny všechny jeho hmotné potřeby. Jestliže člověk přijímá duchovní potravu, opatří mu Bůh také hmotné věci, tak jako Adamovi a Evě. — 1. Mojž. 1:29; 2:9; Mat. 6:33.
7. Po jaké nesprávné cestě se dal Adam a způsobilo to, že se Bůh vzdal svého záměru s lidstvem?
7 Čtenáři Bible vědí, že Adam si neudržel svůj důvěrný vztah k Bohu v poslušnosti, moudrosti a v zájmu o duchovní smýšlení, ale že přerušil své spojení s Bohem a tím přinesl lidstvu hřích a smrt. (Řím. 5:12) Avšak Bůh se nevzdal svého záměru s lidstvem. Učiní pro poslušné lidi to, co si předsevzal. Proto dal napsat Bibli a proto poslal svého Syna jako oběť k užitku těch, kteří Bohu chtějí sloužit. — Řím. 5:8.
PŘÍSLOVÍ OBSAHUJÍ ŽIVOTNÍ ZÁSADY
8–10. Jak to, že Šalomoun, který napsal většinu biblické knihy Přísloví, znal tak dobře život a jak hluboké byly jeho znalosti?
8 Základní životní zásady nalezneme v biblické knize Přísloví. Šalomoun, izraelský král, od něhož pochází většina přísloví, znal život ze všech stran. Měl čas a příležitost pozorovat život a mnoho přemýšlel a bádal. Také nesmíme přehlédnout, že Bůh, který všechno stvořil svou moudrostí, dal Šalomounovi moudrost, aby mohl porozumět všem věcem. — Přísl. 3:19, 20; 1. Král. 3:11–14.
9 Ačkoli Šalomounovo království zaujímalo jen malou část Blízkého východu, byl pro svou moudrost znám daleko za hranice své země, neboť je o něm řečeno:
„Šalomounova moudrost byla větší, nežli moudrost všech obyvatel Orientu a nežli všechna moudrost egyptská . . . Mohl pronášet tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc pět. A mluvíval o stromech, od cedru, který je na Libanonu, k yzopu, který vyrůstá na zdi; a mluvíval o dobytku a o létajících tvorech a o tom, co se hýbá, a o rybách. A přicházeli ze všech národů, aby slyšeli Šalomounovu moudrost, i ode všech králů země, kteří slyšeli o jeho moudrosti.“ — 1. Král. 4:30–34.
10 Avšak Šalomoun nejen že mluvil o Božím stvoření, ale také mu rozuměl; jeho růstu, zvykům, způsobu života a jeho místu v Božím stvořitelském díle. Z knihy Přísloví a z knihy Kazatel vidíme, že měl dobrou znalost lidí, jejich přání i jednání. Šalomoun věděl, že člověk může jednat moudře, nebo pošetile, i se všemi důsledky.
11. Proč můžeme ve svém životě s důvěrou uplatnit Šalomounova slova?
11 Bůh chtěl, aby to, co Šalomoun říkal a napsal, bylo k našemu užitku. Proto jej vedl svým duchem, takže v Šalomounových slovech je vyjádřeno mnohem víc než jen lidská moudrost. Jsou právem pojata jako inspirovaná slova do Bible, Božího Slova pravdy.
12. Pod jakou podmínkou věnuje Bůh člověku svou přízeň a věčný život?
12 Pod jakou podmínkou může člověk získat dobrý vztah k Jehovovi Bohu a mít naději na věčný život? Šalomoun odpovídá: „Konat spravedlnost a soud je pro Jehovu přednější než oběť.“ (Přísl. 21:3) Bůh nežádá od člověka nic nemožného. Prostřednictvím svého proroka Micheáše potvrdil Šalomounova slova, když řekl: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe žádá Jehova, než abys konal spravedlnost a miloval dobrotivost a skromně chodil se svým Bohem?“ Jak to můžeš dělat? — Mich. 6:8.
13, 14. K jakému závěru došel Šalomoun, pokud jde o život, a proč?
13 Snad si všímáš světa a života, který dnes vede většina lidí. To, co vidíš, je beznadějnost, bezpráví a marnost. Mnozí těžce pracující lidé chodí jakoby ve „šlapacím mlýně“ a nikdo dnes neví, co se stane zítra. Ani bohatí a mocní na zemi nemohou zabránit, aby byli staří a zemřeli. Král Šalomoun to pozoroval a řekl:
„Protivil se mi život, protože to, co se děje pod sluncem, bylo z mého stanoviska bídné, neboť všechno je marnost a honění za větrem. A protivila se mi všechna ta moje lopota, se kterou jsem se namáhal pod sluncem a jež zanechám tomu, který přijde po mně. A kdo ví, zda se prokáže jako moudrý či jako pošetilý? Přece však se ujme moci nad veškerou mou prací, se kterou jsem se lopotil a při které jsem projevoval moudrost pod sluncem. To je také marnost.“ — Kaz. 2:17–19.
14 Šalomounovi se neprotivil samotný život, ale život, jak se vede v přítomném světě. Ježíš Kristus, který byl větší než Šalomoun, ukázal, že tento svět je ovládán satanem ďáblem. Na konci svého života, kdy svou věrností Bohu „zvítězil nad světem“, řekl: „Nyní probíhá soud tohoto světa; nyní bude vládce tohoto světa vyvržen.“ Také řekl, že vládce tohoto světa nemá nad ním moc. Nyní bude tento svět společně se svým vládcem brzy zničen. — Jan 16:33; 12:31; 14:30; 2. Kor. 4:4; Zjev. 11:18; 12:9.
15, 16. Co musí člověk nejprve učinit, aby se dostal na stezku života?
15 Jak je tedy možno žít tak, abychom ušli vlivu „vládce tohoto světa“ a líbili se Bohu a abychom nakonec mohli žít pod spravedlivým novým pořádkem na zemi, až vládce tohoto světa bude odstraněn ze svého neviditelného mocenského postavení?
16 Obraťme se opět k Šalomounovým moudrým slovům. Odpovídá: „Bázeň před Jehovou je počátek poznání.“ (Př. 1:7) Bát se Jehovy znamená klást jej na první místo v osobním životě, učit se jeho cestám a zásadám a poslouchat jej více než kohokoli jiného. S tímto postojem je člověk schopen si uvědomovat své duchovní potřeby, potřebu duchovního pokrmu od Boha, aby mohl žít. (Mat. 5:3) Pak mluví Šalomoun o tom, že máme hledat Jehovovu moudrost: „Budeš-li ji neustále hledat jako stříbro a vyhledávat ji jako skryté poklady, pak porozumíš bázni před Jehovou a nalezneš pravé poznání Boha.“ — Př. 2:3–5.
STUDIUM BIBLE ZMĚNÍ TVŮJ ŽIVOT
17. Jaké otázky si člověk musí vážně klást, chce-li život?
17 Je to velmi jednoduché. Abys obdržel život, musíš tedy studovat Bibli. Jistě, všichni jsme velmi zaměstnáni. Ale pamatujme si, že si musíme přát hledat moudrost jako poklad, jako je hledač pokladů ochoten obětovat čas a energii a vykopávat jej. Ptej se sám sebe: „Co udělám se svým životem? Užívám svého času výlučně pro věci, které neuspokojují mou potřebu po duchovním spojení s Bohem?“ Je-li tomu tak a chceš-li říci, že „nemáš čas“ pro biblické studium, pak ve skutečnosti říkáš, že si nepřeješ život. Nikdo nemůže za tebe rozdělit tvůj čas; ty si ho musíš udělat sám. Pak ti teprve mohou druzí pomoci. — Ef. 5:15, 16.
18. Proč není těžké získat poznání Bible?
18 Jestliže začneš získávat moudrost z Bible, zjistíš, že Bible je velmi jednoduchá a nekomplikovaná. „Pro toho, kdo má porozumění, je poznání lehké“, říká přísloví. (14:6) Je to pravda. Když chvíli studuješ, začneš spojovat nové poznatky s tím, co již znáš. Pravda Bible je tak logická, tak souvislá, že jednotlivé ‚části‘ velmi rychle do sebe zapadají, a celý Jehovův záměr se stává zcela jasný. „Porozumíš spravedlnosti a soudu a bezúhonnosti, všemu, co je dobré“, říká Šalomoun. — Př. 2:9.
19. Jak dalece je pomocí poznání, získané porozuměním Bible?
19 Pokračuješ-li ve studiu, zdá se ti pozvolna lehčí nalézt čas pro dobré věci. Tvá nově nalezená moudrost tě také odvrací od neužitečných věcí. Sprostá mluva a ošklivé vtipy již nepatří k tvému způsobu vyjadřování. Také již nejsi nepoctivý v „malých“ věcech. Mnohé, co sis dříve přál, nemá již v tvých očích skutečnou, trvalou hodnotu. Šalomoun vyjádřil tuto pravdu, když řekl: „Když moudrost vstoupí do tvého srdce a poznání se zalíbí tvé duši, sama schopnost přemýšlet bude nad tebou bdít a sama rozlišovací schopnost tě bude chránit, abys byl zachráněn od špatné cesty, od muže, mluvícího převrácené věci, od těch, kteří opouštějí stezky bezúhonnosti, aby chodili po cestách temnoty.“ — Př. 2:10–13.
20. Jakou další pomoc, kromě poznání Bible, dostaneš ve spojení se svým studiem?
20 Zatímco se snažíš odložit špatné zvyky, začneš toužit po společnosti lidí, s nimiž je dobrá a budující rozmluva. Styk s takovými lidmi ti dělá skutečnou radost. Snad s tebou někdo studuje Bibli. On i jiní, kteří mají stejnou víru, ti budou velkou pomocí a ochranou, protože je pravda, že „kdo chodí s moudrými, stane se moudrým, ale kdo má co činit s hloupými, špatně pochodí“. Hebrejské slovo, přeložené zde jako ‚hloupý‘, neznamená pouze toho, kdo má nedostatek vědomostí, ale člověka bezbožného a necitelného k mravní pravdě. — Př. 13:20; srovnej Přísloví 10:23; 13:19; 14:8.
21. Jak by ses měl dívat na pokárání svých křesťanských druhů?
21 Čas od času tě snad tví noví křesťanští přátelé laskavě upozorní na něco, co ti pomůže, abys viděl věci tak, jak je vidí Bůh. Snad jde o nějaký zvyk, který máš, nebo o něco, co je ve světě běžné. Možná, že ti též poukáží na některé odpovídající biblické texty. Místo abys ses cítil dotčen nebo uražen, měl bys myslet na to, že jsi jako všichni ostatní křesťané přišel ze světa, který nezná Boha, ze světa, který je zvyklý dělat to, co se Bohu nelíbí. Jsi ve stavu ‚přetváření své mysli‘. (Řím. 12:2) Učíš se znát Boží zákony, o nichž řekl moudrý muž: „Neboť přikázání je lampou a zákon je světlem a kárání kázně jsou cestou života.“ — Př. 6:23.
JEHOVA POMÁHÁ POSLUŠNÝM
22. Jak je v Přísloví zdůrazněna důležitost kázně?
22 Bůh chce, abychom jej poslouchali, jako syn poslouchá dobrého otce, a to, co radil starý hebrejský otec svému synu, říká Bůh nám: „Nezamítej Jehovovu kázeň, můj synu; a neodporuj jeho kárání, neboť koho Jehova miluje, toho kárá, jak to činí otec synu, v němž má zalíbení.“ (Př. 3:11, 12) Protože bys chtěl být poslušným synem, jsi vděčný za každý pokyn; jsi rád, že někdo má o tebe takový zájem, že ti říká, co děláš špatně. Je lepší, je-li člověk upozorněn hned na začátku na své špatné jednání, než aby dělal to, co chce, protože moudrý inspirovaný pisatel Přísloví říká: „Zlého dohoní jeho vlastní provinění a bude držen v provazech svého vlastního hříchu. Bude to on, kdo zemře, protože nemá kázeň a protože bloudí ve své hojné pošetilosti.“ — Př. 5:22, 23.
23. Proč je důležitá modlitba pro vypořádání se s problémy života?
23 Každý, kdo jde po křesťanské cestě, narazí na obtíže, ať již jde o rodinu, příbuzné, spolupracovníky nebo přátele. Avšak můžeš čerpat útěchu z moudré rady: „Uval své skutky na samotného Jehovu a tvé plány budou pevně založeny.“ (Př. 16:3) Můžeš vyjádřit své problémy Jehovovi v modlitbě s jistotou, že tě vyslyší: „Modlitba upřímných je mu potěšením“ a „slyší modlitbu spravedlivých“. (Př. 15:8, 29) Jehova tě posilní a ‚pevně založí‘ tvé plány, které jsi učinil, abys mu mohl přijatelně sloužit. — Kaz. 4:9–12.
24. Na jakou povinnost upozorňuje Přísloví 24:27?
24 Dřív ses asi staral v prvé řadě o hmotné potřeby své rodiny. Ale nyní sis vědom také jejich duchovních potřeb. Bible vyjadřuje vyrovnaný názor, když říká: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduješ svou domácnost.“ (Př. 24:27) Jako kdysi hebrejský rolník připravoval své pole pro setí i žeň, tak opatřuješ i ty svým světským zaměstnáním hmotné věci své rodině. Zde však nekončí tvá odpovědnost. Stejně důležitá je nutnost budovat duchovně svou rodinu. Poznáš, že plnění této povinnosti přináší více radosti než tvá světská práce i více odměny, protože tím zachráníš nejen sebe, ale i ty, které máš nejraději. — Srovnej 1. Tim. 4:15, 16.
25. Co to přinese člověku, když ‚ctí Jehovu svými cennými věcmi‘?
25 Poznáš také pravý význam přísloví: „Cti Jehovu svými cennými věcmi a prvními plody svého celého výnosu.“ Jako Izraelité, tak přinášejí i křesťané Jehovovi to nejlepší ve všech odvětvích svého života. „Pak,“ říká božská moudrost, „budou tvé sklady zásob naplněny hojností; a tvé vlastní lisovací kádě budou přetékat novým vínem.“ (Př. 3:9, 10) Tím není myšleno v prvé řadě hmotné bohatství i když Bůh ujišťuje svůj národ, že mu opatří vše, co potřebuje k životu, ale především je myšleno duchovní bohatství a s ním spojená radost a jistota. „Kdykoli si lehneš, nepocítíš hrůzu; a jistě si lehneš a tvůj spánek bude příjemný. Nebudeš se muset bát nějaké nenadálé hrůzy, ani bouře nad zlými, protože přichází. Neboť sám Jehova se skutečně prokáže jako tvá důvěra a jistě bude chránit tvou nohu před zajetím.“ — Př. 3:24–26.
26. Co se naučíš o používání jazyka, když získáš moudrost od Boha?
26 Když jdeš po této cestě, rozvíjíš ve svém životě ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22, 23) Učíš se mluvit s láskou o dobrých věcech, o Božím záměru. Rozvíjíš přání pomáhat druhým a mluvíš o těchto věcech s těmi, kteří ještě nevědí o Božím nádherném opatření. Jak čteme v přísloví: „Jazyk moudrých činí dobro s poznáním, ale ústa hloupých kypí pošetilostí.“ (Př. 15:2) Učíš se vyhýbat se těžkostem tím, že se nemícháš do cizích záležitostí, protože víš, že „kdo hlídá svá ústa, zachovává svou duši. Kdo široce otvírá své rty — tomu to bude ke zkáze“ a „spravedlivý nenávidí falešné slovo“. Začínáš poznávat, že „kdo je pomalý k hněvu, má hojnost rozlišovací schopnosti“. — Př. 13:3, 5; 14:29; 16:12.
CESTA ŠTĚSTÍ
27. Jakou změnu v názoru na budoucnost prožije člověk, který získá Boží moudrost, a jaké přednosti to přináší?
27 Když jdeš dále po nově nalezené cestě života, díváš se radostně a důvěřivě do budoucnosti. „Šťastný je ten, kdo důvěřuje v Jehovu“, řekl Šalomoun. (Př. 16:20) Tvá radost není povrchní radost světa, nýbrž koření hluboko v tvém srdci, protože jsi naplněn světlem pravdy. „Jas očí rozradostňuje srdce.“ (Př. 15:30) Tví přátelé zjistí, že se změnil tvůj výraz obličeje. Vidíš, že to prospívá tvému zdraví, protože lékaři jsou zajedno s příslovími: „Klidné srdce je životem pro tělesný organismus“ a „srdce, které je radostné, působí dobro jako léčitel“. (Př. 14:30; 17:22) I v těžkostech nejsi naplněn beznadějným smutkem, jímž je všeobecně naplněn svět. (Srovnej 1. Tessalonicenským 4:13) Svědkové Jehovovi jako Boží služebníci vidí potvrzení slov: „Kdo má dobré srdce, má ustavičně hostinu.“ (Př. 15:15) Průměrně třikrát za rok prožívají na svých kongresech obzvlášť krásný čas, „hostinu“, která jim dává příležitost k biblickému poznání, k radosti z dobré společnosti a k cestování.
28. Vysvětli přísloví: „Kdo prokazuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi a On mu splatí jeho zacházení“.
28 V křesťanském sboru se sejdeš s mnoha lidmi, kteří jsou duchovně „bratři“ a „sestry“. Apoštol Pavel řekl, že je mezi nimi „ne mnoho moudrých podle těla, ne mnoho mocných, ne mnoho vznešených“. (1. Kor. 1:26–29) Ale ať jsou bohatí nebo chudí, jsou jako Ježíš pokorného srdce. Najdeš ve světě ještě další, kteří jsou smutní pro přibývající útrapy na zemi. I ti patří k pokorným. Jehova vidí, když jim děláš dobro. Moudrý pisatel Přísloví říká: „Kdo prokazuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi a On mu splatí jeho zacházení.“ (Př. 19:17) Ponížený snad nemá možnost ti to nějak odplatit, ale Jehova cítí povinnost odplatit ti dobré, které jsi učinil, a udělá to s hojností.
29. O čem by měl člověk uvažovat ve spojení s otázkou: Co dělám se svým životem?
29 Co tedy děláš se svým životem nebo jaký cíl hodláš ve svém životě dosáhnout? Vážíš si svého nynějšího života a jsi ochoten podstoupit rozumné úsilí, abys poznal Boží opatření a předpoklady k získání věčného života? Jestliže ano, jsi ochoten pokračovat ve správné cestě a chránit své duchovní smýšlení tím, že studuješ Bibli a shromažďuješ se pravidelně s Božími služebníky, kteří oznamují dobré poselství o jeho království? Jsi ochoten oddat se Jehovovi Bohu a pak žít s nerozděleným srdcem podle tohoto rozhodnutí? Jestliže ano, pak tě bude milovat nejen Jehova a jeho Syn, ale i všichni, kteří slouží Bohu, a oni ti pomohou zůstat na cestě vedoucí k věčnému životu.