Bible v každé katolické rodině

JSI-LI katolík, máš doma Bibli? Ne jen mešní knihu nebo žaltář, nýbrž celou Bibli, od 1. knihy Mojžíšovy až do Zjevení? Ale snad se ptáš: „Dovoluje mi vůbec má církev, abych měl Bibli?“ Jistě, dovoluje.

Papež Pius XII. vyjádřil ve své encyklice „Divino Afflante Spiritu“ („Pod inspirací svatého ducha“, 1943) přání, aby byli všichni „povzbuzováni k poznání a uvažování o Svatém písmu . . . protože, jak říká sv. Jeroným: ‚Neznat Svaté písmo znamená neznat Krista.‘“

Jeden z dokumentů, který vyšel z Druhého vatikánského koncilu (1962–1965), se jmenuje „Božské zjevení“ (latinsky: Dei Verbum). Ve 22. odstavci čteme: „Volný přístup k Svatému písmu by měl být umožněn všem křesťanským věřícím. . . Boží slovo by mělo být pohotově k dodání v každé době.“

Avšak důležitější než tyto lidské prameny je povzbuzení, abychom četli Boží slovo, které nacházíme v samotné Bibli. Otevři si Bibli a přečti si 16. a 17. verš třetí kapitoly druhého dopisu apoštola Pavla Timoteovi. Podle Sýkorovy katolické Bible tyto verše znějí: „Všechno Písmo od Boha vdechnuté jest, (také) užitečno k učení, ke kárání, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby člověk Boží byl dokonalým, způsobilým ke každému skutku dobrému.“

STÍŽNOSTI NA NEZÁJEM O ČTENÍ BIBLE

Mnozí katolíci poslechli toto povzbuzení a začali číst Boží slovo. Avšak jiní s tím tak nespěchali. Římskokatolický překladatel Bible Monsignore Ronald A. Knox zjišťuje s politováním: „Udělal jsem zkušenost, že laici mají lhostejný postoj k Bibli, tu a tam ve svém zmatku dokonce nepřátelský.“ Jak to mohlo tak daleko dojít?

Je to tím, že katolické duchovenstvo projevuje málo zájmu o čtení Bible. Monsignore Knox říká dále: „Když jsem dříve ještě mnoho cestoval a kázal a požádal faráře o Bibli, abych mohl dokázat svá slova, nastala obyčejně zlověstná pauza asi dvaceti minut, než přišel a hlučně probíral stránky svaté knihy a nápadně do nich foukal. Měli jste pocit, že nové víno evangelia bylo uskladněno ve zvláštních, pavučinami ověšených lahvích.“ Když katolické duchovenstvo projevuje tak málo zájmu o Bibli, většina laiků je následuje.

Je pravda, že katolickým kněžím a vychovatelům je doporučováno, aby častěji používali Bibli, ale jen velmi málo jich uposlechlo. Jak často jsi ty sám slyšel, že kněz povzbuzoval ke čtení Bible?

Avšak Bůh dal své inspirované Slovo, aby je člověk mohl číst a tak „byl dokonalým, způsobilým ke každému skutku dobrému“. (2. Tim. 3:17, Sý.) Jak by bylo dobré pro každého katolíka, kdyby plně používal tento dar, pocházející od Boha!

Katolíci snad dávají přednost překladu Bible, který byl pořízen učencem jejich církve. Je možné si vybrat mezi celou řadou moderních katolických překladů. V češtině to jsou obzvláště překlady Nového zákona od Sýkory, Hejčla, Šrámka a Petrů. Tyto překlady dovolují lepší porozumění, protože jsou napsány v moderní řeči a nepoužívají mnohé zastaralé výrazy, které jsou pro dnešní čtenáře nesrozumitelné.

JE PŘÍLIŠ TĚŽKÉ ROZUMĚT BIBLI?

Avšak i s novodobými překlady jsou problémy. Katolický spisovatel Don Celestin Charlier [čti: don selestén šárlijé] na to poukazuje a říká: „Příliš mnoho lidí se dá odradit prvními obtížemi, s nimiž se setká. Naříkají, že ničemu nerozumějí, a vzdávají se ještě dříve, než skutečně začali.“

Je však opravdu tak těžké porozumět Bibli? Musí být člověk zvlášť vzdělaný, aby porozuměl pravdám, které jsou obsažené v Božím slově? Nikoli.

O Petrovi a Janovi, dvou z dvanácti Ježíšových apoštolů, čteme: „Tu oni [vládci, starší a zákoníci Židů] pozorujíce smělost Petrovu a shledavše, že to jsou lidé neučení a prostí, divili se.“ — Skut. 4:13, Sý.

„Lidé neučení a prostí“ — to byli muži, s nimiž byl Ježíš pohromadě a které učil a posílal, aby poučovali druhé. Správně porozuměli Božímu slovu. I ty můžeš, jestliže se nevzdáš.

JAK JE TO S VÝKLADEM?

Avšak někteří lidé se ptají: „Nepřipouští Bible mnoho různých výkladů? Nevydávám se v nebezpečí, že snad podlehnu omylu, když si budu sám číst Bibli?“ Bible sama ukazuje, jak je možno se vyvarovat tohoto nebezpečí. V 1. Mojžíšově 40:8 čteme: „Zdaliž Boží nejsou výkladové?“ (KB) Jak je dnes možno použít této zásady?

Neznamená to přirozeně, že Bůh přijde z nebe a slyšitelně mluví k tomu, kdo čte Bibli. ‚Boží výklady‘ dostaneme spíše tak, že si dáme jednu část jeho inspirovaného Slova vysvětlit druhou částí. Bible se do značné míry vysvětluje sama.

To ještě více zdůrazňuje důležitost pravidelného čtení Bible. Vyzbrojí to čtenáře, aby dělal nutná srovnání veršů k objasnění obtížných míst. Otázka výkladu by měla tedy spíše povzbudit ke čtení Bible, než odradit.

Byl jsi již jako katolík povzbuzen svým knězem, abys četl Bibli a srovnával přečtené s naukami katolické církve? Většina kněží to nedělá. Proč ne? Prozkoumej laskavě skutečnosti v následující tabulce a udělej si vlastní uzávěry.

[Rámeček na straně 274 až 276]

SROVNÁNÍ KATOLICKÉHO UČENÍ S KATOLICKOU BIBLÍ

Smějí se kněží ženit?

„Duchovní se nesmějí ženit a jsou povinni zachovávat čistotu do té míry, že každý jejich hřích chlípnosti je kromě porušení ctnosti čistoty také hříchem svatokrádeže, spojeným s porušením důstojnosti náboženství.“ — „Nová katolická encyklopedie“, angl., sv. 3, str. 367.

„Současný zákon celibátu by měl zůstat i dnes pevně spjatý s církevní službou.“ — Papež PavelVI. podle časopisu „Newsweek“, z 3. července 1967, str. 72.

„Představený musí být . . . jen jednou ženatý.“ — 1. Tim. 3:2, Petrů.

„Nemám právo vodit s sebou věřící ženu, jak to dělají také ostatní apoštolové a bratři Páně, ba i sám Kéfas [Petr]?“ — 1. Kor. 9:5, Petrů.

„Duch prohlašuje docela jasné: V posledních dobách odpadnou někteří lidé od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, . . . protože zakazují manželství.“ — 1. Tim. 4:1, 3, Petrů.

Postoj k válce

„Nemůžeme si nevšímat . . . dějinné skutečnosti, že biskupové důsledně podporovali všechny války vedené vládami jejich zemí. Neznám jediný případ, že by hierarchie některé země odsoudila válku jako nespravedlivou . . . Ať byla oficiální teorie jakákoli, v praxi zněla zásada, kterou se řídili katoličtí biskupové za války: ‚Má země je vždy v právu.‘“ — E. I. Watkin, katolický historik.

„Křesťanské církve jsou zřejmě ochotné žehnat každé válce nebo každému dobrodružství, které se státníci rozhodnou vést.“ — Katolický vydavatel W. J. Whalen podle časopisu „St. Anthony Messenger“ z května 1973, str. 21.

„Ježíš mu však řekl . . . Každý, kdo sahá po meči, mečem zahyne.“ — Mat. 26:52, Petrů.

„[Ježíš] otevřel ústa a učil je . . . Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete děti svého nebeského Otce.“ — Mat. 5:2, 44, 45, Petrů.

„Žijeme ovšem v lidském těle, ale boj vedeme ne ze zájmů lidských.“ — 2. Kor. 10:3, Petrů.

„Naše zbraně, kterými bojujeme, nejsou přece jen chabé lidské.“ — 2. Kor. 10:4, Petrů.

Vměšování do politiky

„Ať si všichni křesťané váží svého zvláštního a osobního povolání v politickém společenství.“ — „Dokumenty 2. vatikánského koncilu“, str. 286, angl.

„Kdo se k tomu hodí nebo se může vyučit, ať se připraví pro obtížné, ale velmi čestné povolání politika.“ — Tamtéž, 3. 287.

„Ze světa nejsou, jako ani já [Ježíš] nejsem ze světa.“ — Jan 17:16, Petrů.

„Celý svět má v moci zloduch.“ — 1. Jana 5:19, Petrů.

„Což nevíte, že přátelit se s tímto světem znamená znepřátelit se s Bohem?“ — Jak. 4:4, Petrů.

Kdo je Bůh a kdo je Kristus

„Je pouze jeden Bůh, ale v Bohu jsou tři osoby.“ — „Katolický slovník“, angl., str. 211.

„Tři božské osoby jsou si navzájem dokonale rovné.“ — „Katechismus křesťanské nauky“, angl., str. 26.

Kristus a jeho Otec „sami mají o sobě navzájem poznání, které je obsáhlé a rovné“. — „Katolická Encyclopedia pro školu a domov“, angl., sv. 5, str. 673, 674.

„Slyš, Izraeli: Jehova je náš Bůh, Jehova jediný.“ — 5. Mojž. 6:4, Jeruzalémská bible.

Ježíš řekl: „Otec je větší než já.“ — Jan 14:28, Petrů.

„O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn, jenom sám Otec.“ — Mat. 24:36, Petrů.

Co se stane s duší při smrti?

„Duše . . . je duch, který má porozumění a svobodnou vůli, a je určen k tomu, aby žil věčně.“ — „Katechismus křesťanské nauky“, angl., str. 39

„Nauka, že lidská duše je nesmrtelná a po smrti člověka dále existuje, . . . je jeden ze základních kamenů křesťanské filosofie a teologie.“ — „Nová katolická encyklopedie“, angl., sv. 13, str. 464.

„Ti, kteří jsou trestáni v pekle, . . . trpí hrozná muka, zvlášť ohněm, a to po celou věčnost.“ — „Katechismus křesťanské nauky“, angl., str. 144.

„Duše, která hřeší, ta zemře.“ — Ezechiel 18:4, Douay.

„Každá duše, která nebude poslouchat tohoto proroka, bude zničena.“ — Skut. 3:23, Douay.

„Není žádné konání a plánování, není vědění a moudrost v šeolu [Douay: v pekle], kam jdeš.“ — Kazatel 9:10, Jeruzalémská bible

„Nevkládej svou důvěru . . . v děti člověka, . . . navrátí se do země; v ten den pomíjejí všechny jejich myšlenky.“ — Žalm 145:3, 4, Douay.

„Mrtví nevědí nic.“ — Kazatel 9:5, Jeruzalémská bible.

Základ nauk

„Církev nemůže čerpat pouze ze Svatého písma své jistoty o všem, co bylo zjeveno.“ — „Dokumenty 2. vatikánského koncilu“, str. 117, angl.

„Obojí, svaté podání a svaté písmo, má být přijímáno a ctěno se stejnou zbožností a úctou.“ — Tamtéž, str. 117.

„Všechno, co je v nich [Písmech] napsáno, Bohem je vdechnuto . . . Tak je potom Boží muž jak má být, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ — 2. Tim. 3:16, 17, Petrů.

„Dejte pozor, ať vás někdo nepodvede svým filosofováním, prázdnými fantasiemi z lidského podání.“ — Kolos. 2:8, Knox.

Miluješ pravdu a vážíš si jí? Jestliže ano, pak nebudeš nic namítat proti skutečnostem uvedeným v tomto článku.

Když jsi tedy nyní sám poznal, že nauky katolické církve nesouhlasí s Biblí, měl by ses rozhodnout. Je skutečně tvým přáním uctívat Boha způsobem, který se mu líbí? Můžeš to dělat, jestliže se účastníš uctívání s lidmi, kteří dávají přednost lidským tradicím před Božím slovem? Pamatuj, že Ježíš řekl: „Opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele.“ — Jan 4:23, Petrů.