Věrná oddanost v čase konce
„Neboť je dosti na tom, že jste v minulé době plnili vůli národů, když jste pokračovali ve skutcích volného chování, v rozkoších, nadměrném pití vína, radovánkách, pitkách a nezákonných modlářstvích.“ — 1. Petra 4:3.
1. Proč se zdá, že dnes špatnost člověka stále roste?
OD začátku první světové války žijeme ve velmi neobvyklé době lidských dějin, v době, která se vyznačuje dosud nebývalým násilím, krveproléváním a rozšířenou mravní zkažeností. Bible podává zprávu o podobné době v lidských dějinách před několika tisíciletími a říká: „Jehova tudíž viděl, že špatnost člověka vyrostla na zemi a že každý sklon myšlenek jeho srdce byl po všechen čas jen zlý.“ (1. Mojž. 6:5) „Nepovšimli si“ toho, jaká je Boží vůle vzhledem k lidstvu. Těmito slovy jsou popsány poměry, jež panovaly v době před velkou potopou za Noemových dnů. Ježíš Kristus řekl, že podobné poměry budou v posledních dnech přítomného systému lidského panství. (Mat. 24:37–39) Od roku 1914 n. l. žijeme v těchto „posledních dnech“.
2, 3. Jaký špatný vliv si křesťané uvědomují a proč mu musí odporovat?
2 Lidstvo v mravním ohledu neustále klesá na hlubší úroveň a zároveň stále vzrůstá vliv, který má svést pravé křesťany k tomu, aby považovali nemravné jednání za něco přijatelného. Mezi světskými lidmi, kteří jsou kolem nás, rozšiřují se stále více představy, jež jsou spojeny s takzvanou „novou morálkou“, a nacházíme je i v literatuře a v zábavě takových lidí. To působí špatným vlivem na všechny křesťany a je zapotřebí, aby projevili rozhodný odpor. Někteří z nich snad dokonce sami vedli nemravný způsob života, než se stali pravými křesťany. Nyní však oblékli novou osobnost, která se utváří podle vysokých mravních měřítek Božího slova, a proto již pro ně skončil čas, kdy žili jako národy. Kdyby se vrátili k takovému způsobu života, podobali by se psu, který se vrátil ke svému vývratku. — 2. Petra 2:22.
3 Skutečnost, že se stali pravými křesťany, však neznamená, že již nebudou pociťovat žádosti padlého těla. Tyto žádosti existují a jsou jejich slabou stránkou. Nebudou-li se stále morálně bránit sebeovládáním, mohou být na tomto slabém místě snadno zranitelní. Satan, bůh tohoto zkaženého světa lidí, působí na toto slabé místo zhoubným vlivem svého světa. Používá dnes stejné taktiky, k níž přiměl Moabity a Madiánské, kteří se v patnáctém století před naším letopočtem snažili znečistit Izraelity a přimět Jehovu, aby se obrátil proti nim. Tak se i dnes satan snaží tělesnými žádostmi svést křesťany k přestoupení Božích zákonů, aby si tak přivodili Boží odsuzující rozsudek. — 1. Petra 5:8.
4. Co se může stát, jestliže křesťan v mysli pěstuje nesprávná přání?
4 Pokud má křesťan zálibu v mravně zkažené literatuře a v jiných formách zábavy, jež vytváří satanův svět, nevystavuje se tím útokům a nezbavuje se ochrany? Pokud pěstuje nesprávná přání, nepovede jej to nakonec k tomu, že jim podlehne a tak se v Božích očích dopustí hříchu? (Jak. 1:14, 15) Bude-li pokračovat v tomto způsobu jednání, jistě to pro něj bude znamenat, že jej Bůh zničí, stejně jako se to stalo 24 000 Izraelitů, kteří byli pobiti na moábských rovinách. Satan nad nimi zvítězí, neboť je přiměje k neloajálnímu jednání vůči jejich Bohu a králi. — 4. Mojž. 25:1–9.
VĚRNÁ ODDANOST VE VŠEM
5, 6. a) Co v sobě zahrnuje věrná oddanost? b) Co kromě Božího království by měl křesťan podle Ježíšových slov ještě hledat a jakým způsobem?
5 Křesťan si snad myslí, že je věrný a oddaný Jehovovi Bohu, jestliže horlivě káže dobré poselství o království; věrná oddanost však znamená daleko více. Izraelští vojáci, kteří statečně bojovali proti Amorejským, si také mysleli, že jsou věrně oddáni Bohu a přece si mnozí z nich neuvědomili, že věrná oddanost musí být patrná z celého jejich způsobu jednání. Jestliže křesťan podlehne nesprávným žádostem, jeho kázání o Božím království je bezcenné. Ve skutečnosti takový člověk porušuje morální zákony Božího království a tím dokazuje, že vůči němu není loajální. Svým nekřesťanským způsobem jednání působí hanbu jménu svého Boha a krále. — 2. Petra 2:2.
6 Křesťan má projevovat věrnou oddanost Bohu a království svým celým způsobem života, ano, i ve věcech, které by bylo možno považovat za nezávažné. Jeho způsob jednání se musí jednoznačně odlišovat od zkaženého života ve světě, i tehdy, kdyby jej jeho světští známí a příbuzní za to odsuzovali. (1. Petra 4:3, 4) Povšimni si, co podle Ježíšových slov musí jít ruku v ruce s naším zájmem o Boží království. Řekl: „Neustále tedy hledejte nejdříve království“, ale potom dodal: „a jeho spravedlnost“. (Mat. 6:33) Jestliže tedy křesťan chce loajálně podporovat Boží království, musí žít v souladu s Boží spravedlností, která je vyjádřena v božských zákonech a radách, jež jsou zapsány v Bibli. Svým způsobem života by měl projevovat pravé křesťanství.
7. a) Co musí praví křesťané zvláště milovat, protože mají osobní vztah k Jehovovi? Proč? b) Proč je projevem neloajality, jestliže se křesťan odvrátí od toho, co je spravedlivé?
7 Jako Izraelité v Mojžíšových dnech, tak i praví křesťané mají osobní vztah k Jehovovi Bohu. To znamená, že mají milovat to, co je čisté a spravedlivé, stejně jako Bůh. Boží hlavní nepřítel, satan ďábel, miluje věci zkažené a nespravedlivé, a proto tento svět neposlušného lidstva přináší zkažené a nespravedlivé ovoce svého zlého boha a vládce. (Jan 8:44; 2. Kor. 4:4) Kdyby se křesťan odvrátil od toho, co je spravedlivé, a podlehl by nesprávným žádostem, znamenalo by to, že neloajálně následuje jiného boha, zlého boha tohoto světa. Přinášel by jeho špatné ovoce. Podobal by se nevěrným Izraelitům, kteří se při slavnosti Moabitů a Madiánských dali svést špatnými žádostmi a připojili se k uctívání Bále. Jestliže hledáme Jehovovu spravedlnost, usilujeme o to, aby naše myšlení a chování bylo co nejčistší. Řídíme se biblickou radou: „Neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží.“ — Řím. 12:2.
8. Můžeme označit nějakou část svého života za soukromou? Vysvětli to na příkladech.
8 Jehova vložil své jméno na pravé křesťany, kteří vydávají svědectví o jeho království. Toto jméno představuje všechno, co je ve vesmíru bezúhonné a čisté. Žezlo jeho království, jemuž vládne jeho Syn je „žezlo přímosti“. (Žid. 1:8) Neměli by poddaní, kteří jsou loajální vůči tomuto království a jeho svrchovanému králi, Jehovovi Bohu, zrcadlit v každém ohledu svého života tuto spravedlnost? Nevyžaduje loajalita právě takové jednání? Nesou Jehovovo jméno v každé době, a jestliže si někdo myslí, že ve svém soukromém životě může dělat něco špatného nebo dokonce zvráceného, pak působí hanbu tomuto jménu. Vzhledem k Jehovovi nemůžeme vlastně žádnou část svého života označit jako „soukromý život“. Kdybychom skrytě dělali něco, co je špatné, bylo by to skryté jen před ostatními lidmi. Jehova by to viděl. Což neviděl, co dělali neloajální Izraelité v moábských a madiánských stanech? Neviděl, co dělali neloajální izraelští starší o staletí později v soukromých místnostech ve vnitřním nádvoří Jehovova chrámu v Jeruzalémě? Neviděl, jak tam pěstují modlářské uctívání? Takový nedostatek věrné oddanosti nemůže být před Bohem skryt. Tito lidé klamali sami sebe, když říkali: „Jehova nás nevidí. Jehova opustil zemi.“ (Ez. 8:9–12) Žádný pravý křesťan by nechtěl pěstovat takové nesprávné úvahy, jaké dnes pěstují zdánliví křesťané, když tvrdí, že Bůh je mrtev.
9, 10. a) Vysvětli, jak se křesťan může dostat do těžkostí pro tělesné žádosti. b) Jakou úlohu by v takovém případě měla mít jeho věrná oddanost?
9 Křesťan se dostane do těžkostí, přestane-li pamatovat na účinnou obranu. Místo aby se držel co nejdále od situací, které svádějí k nesprávným tělesným žádostem, chce se možná pohybovat co nejblíže u hranice. Ačkoli mu snad jeho svědomí říká, že určité přání není správné, takový člověk je snad pěstuje, a čím déle si s ním pohrává, tím silnější žádost v něm vzniká. Jako v případě neloajálních Izraelitů, neodolá nesprávné žádosti po „škodlivých věcech“. (1. Kor. 10:6) Taková situace může nastat, jestliže dvě osoby různého pohlaví, jež nejsou spojeny manželstvím, začnou se v soukromí navzájem pohlavně vzrušovat tím, že si vkládají navzájem ruce na intimní místa. To je způsob morální nečistoty a je nevhodný pro křesťany, jejichž způsob života by měl odrážet Jehovovu spravedlnost.
10 Můžeme se v takových záležitostech dát vést tím, co se ve světě všeobecně přijímá? Ne, neboť svět nám neposkytuje zdravá měřítka. Neodráží spravedlnost Jehovy Boha, ale nespravedlnost boha tohoto světa, Jehovova odpůrce. (2. Kor. 4:4) Neměli bychom se dát ukolébat pocitem bezstarostnosti a neměli bychom také klamat sami sebe. Měli bychom si čestně přiznat, že podněcování pohlavní vášně může v nás vyvolat neodolatelnou touhu, aby tato vášeň byla uspokojena pohlavním spojením. To je nezvratná skutečnost. Takové uspokojení je normální a vhodné pro osoby, jež jsou spojeny manželstvím. Pokud by však osoby, jež nejsou v manželství, uspokojovaly tyto vášně takovým spojením, dopustily by se vážného porušení božského zákona, ve skutečnosti by křesťan takovým jednáním projevil nedostatek věrnosti a oddanosti Bohu. Neměla by nás tedy věrná oddanost chránit, abychom se nedostali do nebezpečí takového přestupku? Neměla by nás vést k tomu, abychom se vyhnuli jednání, při němž bychom nebezpečně podněcovali pohlavní žádost?
11. a) Co říkají ti, kteří chtějí tvrdit, že mají právo na vášnivé „mazlení“, a proč je jejich tvrzení nesprávné? b) Proč může jejich nečisté chování dojít tak daleko, že může být označeno jako „smilstvo“ (porneia), i kdyby skutečně nedošlo k pohlavnímu spojení?
11 V dnešní době je zvykem mít „známost“ a mnoho mladých dvojic při tom pěstuje „mazlení“, které v nich vyvolává silné pocity vášně. A přece někteří řeknou, že takové jednání není nesprávné, pokud nedojde ke spojení pohlavních orgánů, protože podle jejich názoru Bible výslovně zakazuje osobám, jež nejsou v manželství, pouze takový čin. To je však tvrzení nejen nesprávné, ale také nebezpečné. Křesťané jsou nabádáni, aby již nepředkládali své údy jako „otroky nečistoty a bezzákonnosti“, ale jako „otroky spravedlnosti s vyhlídkou na svatost“. (Řím. 6:19) I kdyby jejich vášnivé „mazlení“ nevedlo až k tomu, že by se dopustili „smilstva“ (řecky: porneia) v biblickém smyslu toho slova, přece by to mohla být „nečistota“ (řecky: akatharsía), určité neslušné, nečisté jednání. Když apoštol Pavel jmenoval skutky padlého těla, uvedl „nečistotu“ po „smilstvu“ a varuje, že ti, kteří bez pokání „provádějí takové věci“, nezdědí Boží království. (Gal. 5:19, 21) Takové nečisté jednání by však mohlo být stále závažnější nebo by zúčastnění mohli ve svém jednání dospět tak daleko, že by mohlo být právem označeno jako „smilstvo“ (porneia). Toto slovo se totiž v Bibli vztahuje nejen na pohlavní spojení osob, jež nejsou v manželství, ale také na všechny druhy závažné nemravnosti nebo necudného chováni, jaké najdeme tam, kde se provádí prostituce.
12. a) Má zasnoubená dvojice právo na vášnivou hru lásky? b) Jakých situací by se měli svobodní lidé vyvarovat a proč?
12 Je přirozené, že dva lidé, kteří se domluvili, že uzavřou manželství, projevují si vzájemně náklonnost. To však neznamená, že by mohli právem pěstovat intimní styky, které jsou vyhraženy osobám v manželství. Pokud neuzavřeli sňatek, nejsou oprávněni ke skutečnému sexuálnímu spojení a nesmějí pěstovat „milostnou hru“, která v manželství předchází pohlavnímu styku. Takové jednání by byla nečistota a ukazovali by tím, že nemají úctu k Božímu uspořádání, že nejsou věrně oddaní jeho čistým měřítkům svatosti. Kdykoli si tedy projevují náklonnost, měla by je věrná oddanost vést k tomu, aby byli opatrní a zdrženliví. Měli by dávat pozor, aby nejen neporušovali místní zvyky, čímž by mohli jiné přivést ke klopýtání, ale ani když jsou sami, neměli by dělat nic, za co by se museli stydět, kdyby se náhle někdo objevil v jejich blízkosti. Není pro nás přítomnost druhých skutečně často dobrou ochranou před našimi slabostmi a tělesnými žádostmi? V temnotě a ústraní se naproti tomu zmenšují naše zábrany a může slábnout naše rozvaha. (Srovnej Přísloví 9:16–18; Jan 3:20, 21; Efez. 5:7–13) Nebylo by moudré, kdyby dva křesťané, i kdyby snad byli zasnoubeni, neuváděli do nebezpečí svou sebeúctu a také svou vzájemnou úctu a kdyby se vystříhali situací, v nichž by se mohli dát strhnout k nečistému jednání? Mohou se vyhnout takovým situacím tím, že neodcházejí příliš daleko od druhých, takže by již nebylo možné, že by někdo kdykoli mohl přijít do místnosti nebo na místo, kde jsou. Právě tato možnost by jim mohla zabránit v nečistém jednání a byla by pro ně k dobru. Ti, kteří nejsou spolu zasnoubeni, musí být ještě zdrženlivější a mají raději pěstovat své společenství za přítomnosti jiných a nebýt spolu sami.
JAK JEDNÁ SBOR
13, 14. Jaké kroky ze strany křesťanského sboru se podobají způsobu, jak věrní starší izraelského lidu postupovali proti Izraelitům, kteří byli neloajální vůči Bohu? Proč je nutno takovým způsobem postupovat vůči osobám, jež se chovají nemravně?
13 Když Izraelité při slavnosti Moabitů a Madiánských podlehli tělesným žádostem a účastnili se na kultu pohlaví, Bůh proti nim podnikl kroky a jednali proti nim také zástupci sboru izraelského lidu. Zástupci sboru pobili pravděpodobně sami tisíc těchto neloajálních Izraelitů. (4. Mojž. 25:3–5) Obdobu můžeme pozorovat v dnešním křesťanském sboru. Sbor sice nemá od Boha zmocnění, aby popravil neloajální členy, kteří se dopouštějí závažných hříchů, ale může proti takovým lidem, kteří nečiní pokání, podnikat kroky, může je ze sboru vyloučit. (1. Kor. 5:11–13) To je nutné, aby byl sbor zachován čistý. Kdyby to sbor neučinil, jak by mohl právem tvrdit, že patří Jehovovi a Ježíši Kristu, kteří jsou spravedliví? Je povinen zastávat se Božích spravedlivých zákonů.
14 Protože každá těžká nemravnost, na kterou platí označení porneia, je necudné chování, pro které člověk nezdědí Boží království, křesťanský sbor právem odnímá společenství lidem, kteří tak jednají a neprojevují upřímné pokání. Stejně bude jednat s těmi, kteří neustále pěstují nějaký druh „nečistoty“. Pojem „nečistota“ má ovšem rozsáhlý význam a označuje přestupky různého stupně; jako může někdo být v tělesném ohledu jen nepatrně, nebo také úplně špinavý, tak je tomu i s nečistotou v mravním ohledu. Má-li být posouzena závažnost určitého jednání, je nutno určit rozsah nečistoty a zvážit pohnutky a okolnosti a také to, co vedlo k nečistotě. Jestliže se tedy křesťanský sbor stará o to, aby byla zachována jeho čistota a ryzost, neděje se to nerozumným způsobem, ale s ohledem na skutečnosti. Sbor není ukvapený, jde-li o odnětí pospolitosti, ale také s tím neotálí, je-li takový postup nutný, protože někdo nelituje závažného jednání. Takový postup je v souladu se slovy, která čteme ve 2. Timoteovi 2:19, kde je mimo jiné psáno: „Každý, kdo jmenuje Jehovovo jméno, nechť se vzdá nespravedlnosti.“ Soudcovský krok starších sboru chrání sbor a jeho pověst před poskvrněním nebo pošpiněním nečistotou. Pro všechny členy sboru je také zdravou výstrahou před následky, k nimž vede pěstování mravně nesprávných žádostí.
15. Jak může člověk, který zhřešil, dojít odpuštění?
15 Pokud ovšem křesťan dává najevo, že ze srdce lituje hříchu, jehož se dopustil, a usiluje o odpuštění, může mu být odpuštěno. Bůh ukazuje, že je ochoten odpustit takovému hříšníku, a křesťanský sbor jedná v souladu s Boží ochotou odpouštět. (1. Jana l:9) Takovému člověku by mohlo být pro jeho nesprávné jednání uděleno veřejné pokárání nebo by mohl být za to soukromě pokárán právním výborem. (1. Tim. 5:20) I tomu, jemuž byla odňata pospolitost, může být později odpuštěno, dokáže-li, že upřímně lituje a změnil svůj nesprávný způsob života nebo své nesprávné chování. Hříšník tedy není nutně v beznadějné situaci. — Ez. 33:11.
VYSTŘÍHEJ SE NELOAJÁLNÍCH SKUTKŮ
16, 17. Proč potřebujeme silnou obranu? Vysvětli, jak to můžeme dělat.
16 Je důležité, abychom si uvědomili, že máme tělesné žádosti, které vedou k tomu, že jsme náchylní ke špatnému jednání. Proto musíme stále zůstávat pevní v obraně a všímat si situací, které by mohly naši obranu podkopat. Apoštol Pavel si byl vědom skutečnosti, že tělo je slabé, a řekl: „Podmaňuji své tělo a vedu je jako otroka, abych, když jsem kázal jiným, nebyl sám nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27) To znamená, že musíme neustále bojovat, abychom mohli stále ovládat své pohlavní vášně. Nesmíme polevovat v úsilí o sebeovládání. Kdybychom četli erotickou literaturu, v níž se zrcadlí zkažené myšlení světských lidí, bylo by nám to podporou, abychom stále zachovávali pevnou obranu, nebo by nás to oslabovalo? Jistě nás neposílí, zabýváme-li se v mysli nesprávnými žádostmi. Naopak, budeme ještě zranitelnější. Bylo by lépe, kdybychom se řídili radou z Filipenským 4:8: „Konečně, bratři, všechno, co je pravé, co vyžaduje vážný zájem, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a věc hodná chvály, o tom všem dále uvažujte.“ Není řečeno, že bychom měli přemýšlet o něčem nespravedlivém a o tom, co podporuje nečistá přání. Jestliže se v mysli zabýváme věcmi, které jsou spravedlivé, je pravděpodobné, že bychom začali pěstovat skutky, které jsou nespravedlivé?
17 Měli bychom uznat, že by nás ďábel chtěl svést k jednání, které je v Božích očích špatné, a dáme-li mu příležitost, dostane nás rychle tak daleko, že se střemhlav vrhneme do nemravnosti. Připustíme-li, aby nás strhl, a budeme-li se snažit najít pro to rozumné důvody, neříkáme si přímo o těžkosti, které pak jistě přijdou? Nebylo by lépe hned od začátku odporovat pokušení? Kdyby Izraelité, kteří se zapletli do Bálova kultu, byli odporovali hned při prvním pokušení, které jim způsobili Moabité a Madiánští, nebyli by na tom lépe?
18. a) Jaký je podle Bible význam výrazu ‚dotýkat se ženy‘ a proč? b) Jak by měla tato skutečnost ovlivnit názor svobodných osob?
18 Povšimněme si případu Evy. Ta věděla, že se nesmí ani dotknout zakázaného ovoce v zahradě Eden, protože dotknutí bylo prvním krokem, který by vedl k jedení ovoce. (1. Mojž. 3:3) Skutečnost, že nesměla jíst ovoce z tohoto jednoho stromu, nebyla pro ni ničím tvrdým, protože existovalo mnoho jiného ovoce, které směla jíst. Tím, že se dotkla ovoce, ukázala, že pěstuje nesprávnou žádost po něčem, co Bůh zakázal. Pamatujeme-li na to, můžeme poněkud podrobněji uvažovat o radě v 1. Korintským 7:1: „Je dobré, aby se člověk nedotýkal ženy.“ Slovem „dotýkat se“ jsou v Hebrejských písmech někdy označeny pohlavní styky. (Srovnej Přísloví 6:29; 1. Mojž. 20:6, 7) Důvodem pravděpodobně je, že řetěz činů vedoucích k pohlavnímu spojení začíná tím, že se člověk dotýká osoby druhého pohlaví způsobem, který vyvolává smyslnou vášeň. Ježíš dokonce varovně řekl, „že každý, kdo se neustále dívá na nějakou ženu, aby k ní živil svou vášeň, již s ní ve svém srdci spáchal cizoložství“. (Mat. 5:28) Zdá se tedy, že pod pojmem ‚dotýkat se ženy‘ máme rozumět každý tělesný dotyk, který je výsledkem vášně nebo takovou nedovolenou vášeň podněcuje. Jestliže někdo nemůže ovládat své vášně a má sklon k tomu, dotýkat se osoby druhého pohlaví vášnivým nebo nečistým způsobem, pak by bylo lépe, jak dále říká apoštol Pavel, kdyby takový člověk vstoupil do manželství. (1. Kor. 7:2, 9) Křesťané, kteří jsou svobodní, jednají rozumně, jestliže se do té doby vyvarují jakýchkoli vášnivých ‚pohledů‘ i ‚dotyků‘, jež snadno vedou k závažnému přestupku. Budou pak mít uspokojující radost, že mají čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
19. Proč bychom se měli snažit zrcadlit ve svém životě Jehovovu spravedlnost?
19 Naučili jsme se milovat Jehovu Boha pro jeho spravedlnost, pro jeho dobré zákony a milující dobrotivost neboli věrnou a oddanou lásku. Radujeme se z vyhlídky na to, že celá země bude pod panstvím jeho království a nebude již rušena nespravedlností. Toto království bude, jak víme, panovat spravedlivě a podle práva a lidstvo bude moci žít v trvalém míru a bezpečí. Neměl by se každý, kdo se těší ze spojení s tímto spravedlivým vládcem vesmíru jako člen jeho pozemské organizace, snažit ze všech sil, aby ve svém životě zrcadlil Boží spravedlnost tím, že žije v souladu s Božími zákony? Tak by mohl takový člověk určitě dokázat, že je mu věrně oddán.
20. Proč musí člověk, který napodobuje příklad Ježíše Krista, projevovat také věrnou oddanost?
20 Člověk dává najevo křesťanství nejen tím, že se dá ponořit ve vodě, aby dal veřejně najevo, že se oddal Jehovovi Bohu, ale také tím, že projevuje osobnost podobnou Kristu — novou osobnost, která je „stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrnosti“. (Ef. 4:24) Ježíš Kristus jednal v každé době v souladu s Božími spravedlivými zákony. Tyto zákony byly v jeho srdci a ovlivňovaly přání jeho srdce takovým způsobem, že tato přání byla v souladu s Boží vůlí. (Jan 5:30) Tytéž spravedlivé zákony by měly být i v našem srdci a měly by stejně ovlivňovat naše přání.
POŽEHNÁNÍ PRO TY, KTEŘÍ JSOU VĚRNĚ ODDANÍ
21, 22. Jmenuj některá požehnání, jež vyplývají z věrné oddanosti Jehovovi. Je možno srovnat tato požehnání se smyslným požitkem?
21 Potěšení, které si někdo působí tím, že uspokojuje svá nesprávná tělesná přání, je pouze krátkodobé. Ale požehnání, jež vyplývají z toho, že jsme věrně oddáni Jehovovi, mohou být věčná. Proč bychom se měli vzdát těchto věčných požehnání pro prchavé okamžiky potěšení? Mojžíš si „raději zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s lidem Božím, než aby měl dočasný požitek z hříchu“; neboť požehnání, jež vyplývají z loajální služby Jehovovi, jsou daleko větší. (Žid. 11:25) Již dnes se můžeme těšit z vynikajícího požehnání, že můžeme patřit k ‚velkému zástupu‘ Jehovových ctitelů, kteří jsou mu věrně oddáni. „Velký zástup“ bude uchráněn v nadcházejícím „velkém soužení“ — v soužení, které způsobí přítomnému světu neblahý konec. — Dan. 2:44, Zjev. 7:9, 14.
22 Další vynikající požehnání tkví v tom, že bude možno žít věčně v nové epoše, kterou přivodí Boží království. Není daleko větším požehnáním žít v míru a bezpečí pod spravedlivými panovníky, než kdybychom se několik prchavých okamžiků těšili z nedovoleného požitku? Nemá již život sám o sobě větší cenu než takový požitek? Neloajální jednání vůči Jehovovi může znamenat věčnou smrt, ale loajalita, věrná oddanost vůči němu, znamená pravý opak — věčný život. „To je ta zaslíbená věc, kterou nám zaslíbil on sám, věčný život.“ (1. Jana 2:25) To jsou požehnání, jež spolu s mnoha dalšími pozoruhodnými požehnáními obdrží lidé, kteří jsou věrně oddáni Bohu.
23. Jaký je tedy dnes moudrý způsob jednání?
23 Stojíme na prahu této nové epochy, a proto by bylo tragické, kdyby některý křesťan selhal, protože pěstuje nesprávné tělesné žádosti a stane se neloajálním vůči pravému Bohu. Oč rozumnější je zachovat si čisté svědomí tím, že v tomto čase konce jdeme přímou cestou věrné oddanosti vůči Bohu! — Žalm 37:28, 29.