Jsi rozvážným hostem?

JAKÝM jsi hostem? Jakou máš pohnutku, když někoho navštěvuješ? Toužíš po tom, abys byl hostem u osob, které ti mohou nabídnout nejlepší pochoutky? Záleží ti na tom, aby tě zvali vynikající, bohatí nebo vlivní lidé?

Takové věci hledá svět. Pro mnohé se cílem života stal společenský vzestup. Seznam vynikajících osobností nazvaný „Kdo je kdo?“ je jejich vůdcem. Biblická kniha Přísloví však poukazuje na to, že takové úsilí je klamné. Obsahuje radu, jež nám pomáhá vyhnout se nebezpečí, které je spojeno s takovým jednáním. Moudrý pisatel napsal:

„Kdyby ses snad posadil k jídlu s králem, měl bys bedlivě uvažovat nad tím, co je před tebou, a položíš si nůž na hrdlo, máš-li žádost duše. Neukazuj, že toužíš po jeho chutných jídlech, protože to je pokrm lží.“ — Přísl. 23:1–3.

Přísloví radí „tobě“, čtenáři, jak by ses měl chovat v přítomnosti osob, jež mají nějakou autoritu, a varují tě před nebezpečím, jež by ti hrozilo, kdybys usiloval o příliš důvěrné společenství s vlivnými lidmi. Jen málo lidí sedí skutečně u stolu s králem, ale někdy lidé jedí u stolu nějaké vynikající osobnosti. Obvykle se předkládají různá jídla a také se podává dobré víno, což může být pokušením k nestřídmosti. Kdo je hostem u takového stolu, měl by být dvojnásobně opatrný a neměl by jíst nemírně z věcí, které se předkládají. Měl by držet na uzdě svou chuť — obrazně řečeno: měl by si ‚položit nůž na hrdlo‘ — zvláště tehdy, má-li „žádost duše“, která by jej mohla snadno svést k nemírnému jídlu nebo pití. Moudrý host bude v takové situaci dávat pozor na své chování, protože by nechtěl, aby jej takový významný člověk považoval za neskromného nebo chamtivého.

„Neukazuj, že toužíš po jeho chutných jídlech, protože to je pokrm lží“, tak zní výstraha Přísloví. Host by se neměl dát svést k myšlence, že pozvání k jídlu znamená, že patří k hostitelovým oblíbencům, ani by neměl být troufalý a snažit se o přílišnou důvěrnost vůči hostiteli. To by mohlo vést k pokoření a možná i k pádu. Všimněme si na příklad Amana, který byl postaven před tvrdou skutečnost právě ve chvíli, kdy se domníval, že je důvěrným přítelem perského krále Asvera. — Ester 5:8–11; 7:1–10.

JE NUTNÁ ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST

Na druhé straně snad jsi sám v postavení, v němž můžeš někomu prokázat přízeň. Nebo máš určitý vliv jako starší v křesťanském sboru. Kdybys byl u někoho jako host, uplatni rozlišovací schopnost. Na tento požadavek nás upozorňují Přísloví v několika dalších verších. Král Šalomoun ve starověku řekl: „Neživ se pokrmem toho, jehož oko není štědré, a neukazuj, že toužíš po jeho chutných jídlech. Je totiž jako člověk, který počítal ve své duši. Říká ti: ‚Jez a pij‘, ale jeho srdce, to není s tebou. Sousto, které jsi snědl, vyvrhneš, a promarníš svá příjemná slova.“ — Přísloví 23:6–8.

Tato rada platí pro každého. Snad přijmeš něčí pozvání a zjistíš, že se tvůj hostitel zdá velmi štědrý a pohostinný, když tě vybízí, abys jedl a pil. Ve skutečnosti však dává pozor na každé tvé sousto a nedává ti je rád. Není ze srdce štědrý a očekává, že něco dostane za to, co ti dává. Sleduje tedy skrytý úmysl; „ve své duši“ si to tak spočítal. Je to jeho způsob života, je na takové jednání zvyklý. Kdyby se v tobě vyvinula tužba po jeho dobrých věcech, snad bys jej častěji navštěvoval. Tak by si to přál. Protože následkem častých návštěv by ses cítil postupně vůči němu zavázán a do jisté míry by ses dostal pod jeho vliv. Právě tak si to ‚vypočítal‘.

Neuplatníš-li rozlišovací schopnost a nepřerušíš-li včas takový důvěrný vztah, než se naděješ, ocitneš se v léčce a velmi těžko se z ní budeš dostávat. Jestliže jsi starším v křesťanském sboru a osobě, která tě zve, musí snad být udělena rada nebo pokárání, budeš snad váhat, máš-li to učinit. Cítíš se mu zavázán a proto se jaksi dostaneš do rozpaků nebo se snad budeš bát. Může se stát, že nesplníš svou povinnost dozorce jen proto, abys nevypadal jako nevděčný, když jsi přijímal jeho „pohostinství“ i když — ať sis to uvědomil nebo ne — ‚jeho srdce ve skutečnosti při tom všem nebylo s tebou‘. Nebo se snad bojíš, že by se na tebe zlobil a že by ti, snad dokonce před druhými připomněl, že jsi u něho velmi rád dobře jídával.

Ano, tvůj zájem o dobré věci, které by ti mohl nabídnout, může snad vést k tomu, že nebudeš chtít ohrozit svůj ‚příjemný‘ vztah k němu. Může se stát, že půjdeš dokonce tak daleko, že budeš stranický a budeš se jej zastávat, pokud má s někým nějaký spor, a tak se můžeš snadno dopustit bezpráví, můžeš někoho zranit, uškodit sboru a sám sobě způsobit hanbu. — Přísl. 17:23.

„Sousto, které jsi snědl, vyvrhneš, a promarníš svá příjemná slova.“ Jakmile zjistíš, že ses ocitl v léčce, bude ti tak říkajíc špatně od žaludku, jakmile si vzpomeneš na jeho jídla. Zjistíš, že se nevytvořil zdravý, přátelský vztah, který jsi měl v úmyslu pěstovat. Promarnil jsi svá příjemná slova, jimiž jsi projevoval přátelský vztah a ocenění, i slova, jež měla duchovně budovat a povzbuzovat. Promarnil jsi také svůj čas. Skutečně máš pocit, že se ti chce ‚vrhnout‘, zvracet.

Zásada vyjádřená v Přísloví platí nejen na jídlo, ale i na jiné věci. Do podobné situace bychom se totiž mohli dostat i tehdy, kdybychom měli rádi příjemný, pohodlný byt našeho hostitele, jeho bazén, člun a jiné věci k pohodlí nebo zábavě, které nám může nabídnout.

DALŠÍ SITUACE, V NÍŽ JE VHODNÁ OPATRNOST

Kdybychom nebyli dostatečně opatrní nebo zdrženliví, mohli bychom se dostat do jiné nežádoucí situace. V Přísloví 25:17 je psáno: „Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, aby tě neměl dost a jistě tě neměl v nenávisti.“ I dobrý přítel někdy potřebuje být sám a kdybys u něho byl příliš dlouho, příliš často, nebo kdybys přicházel v nevhodných dobách, mohlo by se stát, že by skutečně neměl rád tvé návštěvy.

Tuto radu mohou použít také křesťanští dozorci, když navštěvují bratry, aby jim poskytli duchovní pomoc. Měli by být rozvážní a neměli by chtít konat návštěvy v nevhodné době. Je-li nutno pohovořit o skutečném problému, je často moudré předem si umluvit čas. Dozorci by neměli přicházet tak často, že by to bylo pro nějakou rodinu břemenem, a měli by dát pozor, aby jejich návštěvy nebyly nevhodně dlouhé.

Chceme-li být dobrými hosty, skutečně musíme projevovat rozlišovací schopnost, úctu k druhému a opravdový zájem o jeho blaho.