Bezúhonné chování dvojice před sňatkem
BIBLE říká: „Manželství ať je u všech počestné a manželské lože ať je neposkvrněné.“ (Žid. 13:4) Neměli bychom proto logicky předpokládat, že dvojice je přijatelná Bohu jen tehdy, jestliže se i před uzavřením sňatku chová bezúhonně?
Někde smí být mladá dvojice pospolu jen za přítomnosti někoho z rodičů nebo nějaké jiné starší osoby. V mnoha západních zemích však taková dvojice často smí být pospolu bez doprovodu. Proto vzniká otázka: Jestliže dva mladí lidé mají takovou svobodu, jak by se měli chovat, aby jejich vztah zůstal bezúhonný? Na co musí dávat mladí lidé pozor, jestliže si přejí, aby jejich pouto lásky vedlo ke šťastnému a úspěšnému manželství?
Svoboda s sebou vždy přináší odpovědnost. Pokud i ty stojíš před otázkou, kterou jsme zde uvedli, bylo by dobře, abys pamatoval na vynikající zásadu, která je zapsána v Galatským 5:13. Apoštol Pavel zde ovšem mluví o svobodě, kterou přináší křesťanství těm, kdo je přijímají. Tato zásada však platí pro každý druh svobody, zvláště tehdy, chceme-li jí použít tak, abychom dosáhli dobrých výsledků a Boží přízně. Apoštol napsal: „Byli jste, bratři, ovšem povoláni ke svobodě; jen nepoužívejte této svobody jako podnětu pro tělo — ale s láskou si navzájem služte jako otroci.“ Pravá láska — k Bohu a k našemu bližnímu, tedy také k člověku, o něhož se ucházíme — přispěje k tomu, že nebudeme své svobody používat sobeckým, škodlivým způsobem.
K ČEMU BY MĚLA VÉST VÁŽNÁ ZNÁMOST?
Vážná známost s druhem jiného pohlaví je čestná jen tehdy, vede-li ke sňatku. Pokud nejsme hotovi přijmout povinnosti spojené s manželstvím, neměli bychom pěstovat takové přátelství. Jestliže se ti zalíbila nějaká dívka (nebo mladý muž), nemůžeš ovšem předem vědět, zda si ji (nebo jej) budeš chtít vzít, nebo ne. Proto je rozumné, abychom nevěnovali ukvapeně výlučnou pozornost určité mladé dívce (nebo určitému mladému muži). To ovšem neznamená, že bychom měli pěstovat jedno přátelství za druhým, přátelství, která by byla pouze milkováním nebo řadou flirtů.a
Jestliže se o někoho „zajímáš“, nebylo by pak rozumné, abys omezil své styky s tímto člověkem na příležitosti, kdy jste společně v celé skupině? Proč? Protože za takových okolností často lépe poznáme něčí vlastnosti. Všichni totiž máme sklon jednat přirozeně podle své povahy spíše tehdy, nemáme-li pocit, že si nás někdo mimořádně všímá. Jakmile se však nějaká dvojice oddělí od skupiny, je přirozené, že se oba snaží jednat tak, jak se to líbí druhému, ano, dokonce se druhému přizpůsobit a počínat si tak, jako by každý z nich měl také rád nebo nerad to, co se líbí nebo nelíbí druhému. Někdy se tím zastírá vlastní osobnost. Jakmile spolu dva lidé začnou chodit, oba se mohou snadno do sebe zamilovat a může se stát, že se navzájem vidí „růžovými brýlemi“. Jestliže se dva lidé vezmou, pokud jsou ještě zamilováni takovým způsobem, často zažijí zklamání. Daleko lépe je jednat podle přísloví: „Dvakrát měř, jednou řež.“
Obvykle se muž uchází o dívku. Pokud projevuje o dívku upřímný a vážný zájem, může dívka předpokládat, že má v úmyslu uzavřít sňatek. Jak by se nyní měla chovat? Musí se nyní zeptat sama sebe, zda on pro ni přichází v úvahu jako manžel. Pokud ví jistě, že si jej nemůže představit jako svého budoucího manžela, jednala by krutě, kdyby se chovala tak, aby rostla jeho náklonnost k ní. Existují dívky, které dovolují, aby se o ně ucházel mladý muž, jen aby druzí viděli, že jsou žádoucí a že se mohou vdát, a doufají při tom, že si jich budou všímat jiní mladí muži. Existují však také mladí muži, kteří se chovají podobně. Myslí si, že si mohou s nějakou dívkou „hrát“, že se přitom mohou dobře pobavit a potom, když by věc začala být vážná, rychle by se vyvlékli z nebezpečí. Kdo používá své svobody tak sobecky, působí druhému duševní bolesti a hluboké rány, které se snad uzdraví teprve po mnoha měsících nebo dokonce teprve po mnoha letech. (Srovnej Přísloví 26:18, 19.)
Svoboda k vážné známosti před manželství je užitečná jen tehdy, pokud ji použijeme nesobecky. Takové přátelství poskytuje možnost lépe poznat budoucího manželského druha. Pokud jsou oba k sobě čestní, bude každý z nich vědět, co se druhému líbí a co se mu nelíbí, budou navzájem znát svá měřítka, své zvyky a názory, způsob, jak se projevuje jejich povaha, budou navzájem znát své schopnosti i způsob, jak kdo z nich reaguje na problémy a těžkosti. Právem bys chtěl o druhém vědět: Je laskavý, velkomyslný a soucitný? Respektuje své rodiče a starší osoby? Je skromný a pokorný, nebo povýšený a svéhlavý? Umí se ovládat? Je vyrovnaný, nebo se chová volně? Je dětinský? Má ve zvyku hněvat se? Stává se dokonce, že vybuchne hněvem? Velkou část života vyplňuje práce a proto by ses měl také ptát, zda se u něho neprojevují známky lenosti nebo bezstarostnosti a zda nemá sklon utrácet peníze. Jak vypadají plány do budoucnosti? Chtěli byste mít děti, nebo se zajímáte o nějakou zvláštní životní cestu? V jednom článku, nazvaném „Varovné signály v době zasnoubení“, je psáno: „Z našeho průzkumu zasnoubených dvojic a také dvojic ve šťastném i nešťastném manželství vyplynulo, že dvojice v nešťastném manželství měly zpravidla velmi rozdílné názory na životní cíle a hodnoty.“ — Medical Aspects of Human Sexuality, listopad 1970, str. 43.
Především bys měl zjistit, jak dalece druhý usměrňuje své zájmy a plány v souladu s Božím předsevzetím. A když je to všechno jasné, vzniká otázka: Hodíme se vůbec k sobě? Pozoruješ-li závažné rozdíly, nepodváděj sám sebe a nemysli si, že se v manželství automaticky vyrovnají. Napětí vznikající z těchto rozdílů může být v manželství ještě citelnější.
BEZÚHONNÉ CHOVÁNÍ PŘED MANŽELSTVÍM
V mnoha zemích, kde rodiče nemají nic proti tomu, že dvojice, jež nejsou v manželství, jsou spolu bez doprovodu nebo spolu vycházejí, projevují si takové dvojice svou náklonnost často tím, že se drží za ruce, líbají se a dokonce se objímají. Je takové chování vhodné? Obsahuje Bible v tomto ohledu nějaké upozornění?
V Bibli o tom nenacházíme žádná určitá pravidla. Rodiče ovšem mají právo dát svým synům a dcerám určité předpisy a vyžadovat od nich, aby se jich drželi. Starší ve sboru sice nesmějí určovat taková pravidla, ale přece mohou upozorňovat mladé lidi na rozumné zásady Božího slova. A každý, kdo si upřímně přeje jednat moudře, rád uposlechne takovou radu. — Přísl. 1:7–9; 2:6–9.
V Bibli jsou ovšem rozhodně odsouzeny takové způsoby jednání, jako je smilstvo. Bible nás však také varuje před jinými nemravnými způsoby, i kdyby snad nebyly tak velice závažné jako smilstvo. Dvojice, jež dbá tohoto varování, ušetří si mnoho trápení a nedostane se do nebezpečí, že by později cítila znepokojení při vzpomínkách na takové nevhodné chování. — Ef. 5:3–5.
Jestliže se mladí lidé, kteří se chtějí vzít, drží za ruku, může to být prostě známka náklonnosti. Je pravda, že při tom vzniká určité vzrušení, ale to je přirozené a nemusí to být nic špatného. Takový účinek může mít i pohled na budoucího životního druha, může vyvolat ‚bušení srdce‘. (Píseň 4:9) Nesmíme však zapomínat, že člověk byl stvořen tak, že tělesným dotykem vzrůstá erotické napětí. Doteky, které zpočátku vyvolávají určitý pocit rozkoše, ztrácejí však skutečně svůj půvab, jakmile si na ně lidé zvyknou. Může se stát, že pak budeš toužit po dotycích, které by zase vyvolaly takový pocit. Jak daleko však můžeš jít, abys přitom neohrozil čistotu vašeho vztahu? Některé dvojice se budou snad přísně vyhýbat jakémukoli tělesnému styku, protože vědí o nebezpečí, a nikdo by je neměl pro jejich svědomitost kritizovat ani by se jim neměl posmívat. — Srovnej Řím. 14:5, 10, 22, 23.
Také polibek může být pro dvojici, která chce uzavřít sňatek, pouze projevem náklonnosti — ale líbání může znamenat i více. Je totiž otázka, jakou úlohu při tom má vášeň. Existují například tance, které jsou čisté a tančí se pouze pro radost z tance. Existují však i jiné tance. Podobné je to s líbáním a objímáním. I když se to děje bez smyslnosti, rozhodně zmizí určité přehrady, jakmile se s tím začne. Pokud tyto přehrady zmizí brzy poté, kdy se dvojice poznala — ještě před zasnoubením —, je zde nebezpečí, že jejich vztah bude postupně sloužit pouze k uspokojení vášně, a to může vést k nemravnému chování nebo dokonce i ke smilstvu. — Kol. 3:5, 6.
Neměli bychom si nic předstírat. Víme-li, že máme v této oblasti málo sebeovládání, neměli bychom se uvádět do nebezpečí a ohrožovat svou budoucnost nebo budoucnost svého druha. Jel bys vozem po strmé, klikaté cestě, kdybys věděl, že brzdy vozu nejsou v pořádku? Předem si musíš rozmyslet, jak budeš v této věci jednat. Potom je již příliš pozdě. Jakmile se začne probouzet pohlavní žádost, je obvykle velmi těžké zabránit, aby se nestala neodolatelnou. (Jak. 1:14, 15) Kdo připustí, aby u něho stále rostlo erotické napětí, takže vznikne žádost po pohlavních stycích — na něž nemá právo, protože ještě neuzavřel sňatek —, bude muset za to pykat napětím, pocitem marnosti a skutečnými bolestmi. Je to podobné, jako kdybys četl napínavou knihu a pak bys zjistil, že poslední kapitolu někdo vytrhl.
Dva lidé, kteří se milují a zachovávají čistý vztah, mají daleko lepší předpoklady pro manželství než dvojice, která se chová volně a je k sobě stále intimnější. Může si dívka vážit muže, kterého musí stále „odrážet“? Bude si však vážit takového mladého muže, který má pevnou vůli, projevuje úctu a je zdrženlivý. Totéž lze říci o dívce. A dívkám by mělo být jasné, že muž se snadněji vzruší než žena. — Přísl. 25:28.
Stále vášnivější projevy lásky mohou vést k tomu, že dvojice uzavře předčasné manželství. V knize „Dospívání a mládí“ (angl.) na straně 288 je psáno: „Když se dva lidé do sebe zamilovali, je to pro ně často nesmírně romantické. Pokud se vezmou v takovém stavu, může se stát, že si slibují od manželství tolik, kolik ani žádné manželství nemůže poskytnout. Pokud spolu chodí delší čas, obvykle se navzájem posuzují věcněji, a to může vést k manželství, v němž mají manželé pro sebe porozumění.“ Věnují-li více času na to, aby se vzájemně poznali, potřebují ovšem větší zdrženlivost, jinak se pohlavní žádost brzy stane neodolatelnou a nebezpečnou. — Srovnej 1. Korintským 9:27.
Nejsou-li dva lidé před manželstvím zdrženliví, může se stát, že po svatbě se u obou objeví pochybnosti a podezření. Mohou se ptát: Vzali jsme se skutečně z lásky? Nebo jsme se stali pouze obětí své vášně? Byla naše volba rozumná? Mladá žena může začít pochybovat o tom, zda ji manžel skutečně upřímně miluje, a může se ptát, zda si ji vzal z lásky k ní jako k osobě nebo pouze pro její tělo.
Ke své vlastní ochraně a v zájmu šťastné budoucnosti měl by ses vyvarovat situací, které ti poskytují příležitost k vzájemným vášnivým projevům něžnosti. (Žalm 119:101, 104) Dva lidé, kteří se chtějí vzít, neudrží mezi sebou bezúhonný vztah, vyhledávají-li osamělá místa a zůstávají spolu ve tmě. Totéž platí, projevují-li si vzájemně něžnosti jen z pouhé dlouhé chvíle, protože se zdá, že se nedá dělat nic lepšího. Mohou si však způsobit potěšení i bezúhonným způsobem, například jdou-li spolu bruslit, nebo si zahrát tenis nebo při nějakém podobném sportu, jdou-li se najíst do restaurace, podívat se do muzea nebo na nějakou pamětihodnost. Mají pocit, že jsou sami, protože nejsou v kruhu známých, a přece mají určitou ochranu, protože jsou blízko ještě jiní lidé.
Nemysli si, že něco „zameškáš“, jsi-li zdrženlivý; měl bys pamatovat na to, k čemu se připravuješ. V pozdějších letech budeš pak na dobu před manželstvím vzpomínat rád, a ne s odporem a s lítostí. — Řím. 13:13, 14.
Ano, může to být pro tebe skutečně čas zkoušky, v níž se ukáže, jaký jsi člověk, co je v tvém srdci a jak jsi svědomitý. Boží slovo neřídí chování v tomto ohledu až do každé podrobnosti. Rozumné zásady, moudrá rada a užitečné směrnice, jež najdeme v Božím slově, však úplně stačí, aby ti pomohly zachovat rovnováhu a aby ses pohyboval v mezích mravní čistoty; tak můžeš zachovat svou ctnost. Nikdy potom nebudeš projevovat svou lásku k budoucímu manželskému druhu tak, že bys mu ublížil v citovém nebo duchovním ohledu. Hledáš-li manželského druha a poznáš někoho, koho by sis chtěl vzít, pak rozhodně dej pozor na to, aby tvůj vztah k budoucímu manželskému druhu zůstal bezúhonný. Stále budeš mít radost, že jsi tak jednal.
[Poznámka pod čarou]
a Další výklad o tomto námětu je ve Strážné věži 14/1972 v článku „Známost“.