Najít radost ve výchově dětí
1, 2. a) Jakou zkušenost získal král Šalomoun, když rozsuzoval dvě matky, a co mu pomohlo, aby vynesl správný rozsudek? b) Jak pokrevní příbuzenství ovlivňuje způsob lidského jednání?
MOUDRÝ král Šalomoun byl jednoho dne požádán, aby rozsoudil dvě ženy; obě žily v jednom domě a každé z nich se narodil syn. Jedno dítě v noci zemřelo. Jeho matka je tajně vyměnila za živé dítě. Když ráno pravá matka zjistila, že mrtvé dítě není její, obvinila nepoctivou matku z krádeže a případ se dostal před Šalomouna. Šalomoun nemohl rozhodnout, co je pravda, a proto přikázal, aby živé dítě bylo rozťato a každá žalující žena aby dostala polovinu. Zpráva zní: „Žena, jejíž syn byl živý, náhle řekla králi (neboť se vzrušily její vnitřní city vůči jejímu synu, takže řekla): ‚Odpusť mi, můj pane! Muži, dejte jí to živé dítě. Za žádnou cenu je neusmrcujte.‘ . . . Nato král odpověděl slovy: ‚Muži, dejte jí to živé dítě a rozhodně je neusmrtíte. Ona je jeho matka.‘ “ (1. Král. 3:26, 27) Šalomoun věděl, jak velice rodiče milují své děti. Věděl to nejen ze své vlastní zkušenosti, protože sám byl otcem, ale dobře znal Boží názor na rodinné uspořádání, jak je vyjádřen v Písmu.
2 Důvěrný vztah v rodině je požehnáním. Komu sdělil Ondřej z Betsaidy nejprve dobrou zprávu o tom, že poznal Mesiáše? „Ten našel nejprve svého vlastního bratra Šimona a řekl mu: ‚Nalezli jsme toho Mesiáše‘ (což přeloženo znamená Kristus).“ (Jan 1:41) Mezi pokrevními příbuznými existuje spojení, které nelze popřít. Ondřej reagoval zcela přirozeně.
3. Proč je mezi křesťanskými bratry ještě silnější pouto?
3 Ještě užší spojení existuje mezi křesťanskými bratry. V Římanům 12:10 Bible říká: „V bratrské lásce mějte k sobě něžnou náklonnost. Předcházejte se v projevování úcty.“ V 1. Petrově 5:9 se mluví o ‚celém společenství vašich bratrů ve světě‘. U Marka 10:29, 30 čteme, jak Ježíš porovnává vztah mezi pokrevními příbuznými se vztahem, který vzniká na základě pravdy. Řekl: „Opravdu vám říkám: Nikdo nezanechal dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby se mu nedostalo nyní, v tomto časovém období, stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováním a v budoucím systému věcí věčného života.“ Ano, křesťané vědí ze zkušenosti, že bratři ve víře mají něco, co nemají ani tělesní bratři nebo pokrevní příbuzní. — Jan 13:34, 35.
4. Proč lze očekávat, že v křesťanské rodině panuje soulad, jaký nemůže panovat v jiných rodinách?
4 Kdo však má rodinu, jež není spojena pouze příbuzenskými pouty, ale také vírou, je ve skutečně šťastné situaci. Rodiče, kteří jsou pokřtěnými Božími služebníky, mají přirozenou lásku ke svým dětem, které Bůh dal lidem. Mají také příležitost podporovat v rodinném kruhu jednotu, která přinese štěstí a spokojenost, jež nemohou vzniknout žádným jiným způsobem. Mohou pomáhat svým dětem, aby se staly Božími věrnými služebníky. Tak vzniká nejen důvěrný vztah v rodině, ale poskytují svým dětem také nejlepší dědictví, jaké jim vůbec mohou odevzdat. Dnes to však není tak jednoduché, jak by se zdálo.
PŘEDVÍDAT PROBLÉMY
5, 6. a) Co pomáhá rodičům předvídat problémy, které by snad mohly vyžadovat pozornost? b) Jak mohou rodiče udržet kontakt se svými dětmi?
5 Výchova dětí přináší problémy. Nebylo by dobré zavírat oči před touto skutečností, protože je tomu tak. Rodiče, mějte proto otevřené oči i uši, abyste postřehli jakékoli známky problému. Přijde-li k vám děcko s nějakým malým problémem, nebylo by moudré odbýt je krátkou odpovědí. Ukažte mu, že máte zájem o to, co je zaměstnává, a otázkami je přimějte, aby se vyjádřilo. Mnozí rodiče říkají, že jim dá práci přimět děti, aby mluvily. Nemůže to být proto, že snad tito rodiče sami někdy v minulosti nepustili dítě ke slovu, když s nimi chtělo mluvit a potřebovalo pomoc? Jak by to bylo pošetilé, nevyslechnout dítě jen proto, že k tomu právě nemáme náladu!
6 Otec, který má zájem o rozhovory se svými dětmi a je ochoten mluvit s nimi o čemkoli, nikdy nezakusí, že by se mezi ním a jeho dětmi přerušily styky; vždy se od nich doví všechno, co potřebuje vědět, a to přispívá k vřelé atmosféře a dobrému vzájemnému vztahu v rodině. Jestliže je otec ochoten naslouchat, jsou děti obvykle také ochotny mluvit. Přijde však dítě k rodičům s velkými problémy, jestliže nejsou ochotni vyslechnout s láskou a pochopením jeho malé problémy a jestliže mu nepomáhají je řešit? Kdo není vděčný, má-li přítele, na něhož se může spolehnout a jemuž může plně důvěřovat, na něhož se může obrátit, má-li nějaký vážný problém, který nelituje času a vyslechne jej a který jej nepodceňuje kvůli tomu, že má takový problém? Takový pocit by měly mít děti vůči svým rodičům. Pociťují vaše děti totéž vzhledem k vám? V Příslovích 17:17 je řečeno: „Pravý druh miluje stále a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ Je smutné, musí-li dítě hledat takový vztah mimo rodinný kruh.
7. Co mimo jiné znamená řídit domácnost znamenitým způsobem?
7 Podle slov apoštola Pavla by dozorce měl být „muž, který řídí znamenitým způsobem svou vlastní domácnost, který drží děti se vší vážností v poddanosti (vskutku, nedovede-li nějaký muž předsedat své vlastní domácnosti, jak bude pečovat o Boží sbor?).“ (1. Tim. 3:4, 5) Tím není míněno, že — bez ohledu na to, kolik času věnuje jiným záležitostem — je vše v pořádku, pokud zasáhne, když se jeho děti dostanou do těžkostí. Ne, měl by předsedat své rodině znamenitým způsobem; měl by nade vším pečlivě dozírat a předvídat problémy, jež by mohly vyvstat u jeho dětí. Rada předem je daleko lepší než kárání. Otec, který se zaměřuje na to, aby předcházel problémům, je rozumnější než ten, který se spokojí s tím, že se pokusí je řešit, až vyvstanou. Je pravda, že právníci se stávají proslulými při soudních sporech. Křesťanští otcové však získají dobré jméno tehdy, jestliže předsedají své rodině tak, aby se problémům předcházelo.
VÉST „NEZKUŠENÉHO“
8. Jak mohou rodiče pomáhat svým dětem, aby měly správný názor na zkušenosti?
8 Děti mají zatím málo životních zkušeností, ale není příliš užitečné stále jim to připomínat. Jestliže však na druhé straně rodiče skutečně pomáhají dítěti porozumět, jak velkou cenu Písmo přisuzuje zkušenostem, a budou-li nabádat dítě, aby se osobně pohotově poučilo z každé zkušenosti, pak bude mít dítě pravděpodobně dobrý postoj k pomoci, kterou mu rodiče poskytují, a bude mít užitek z různých událostí, jež během let prožívá. Ve skutečnosti by se měl každý z nás učit z každé zkušenosti, kterou získáváme. A jestliže dítě pozoruje, že si rodiče váží příležitostí, kdy se mohou z různých situací poučit, pak samo snadněji připustí svou nezkušenost a bude ochotnější přijmout poučení.
9. Co říká Písmo o lidech, kteří se nechtějí učit ze zkušeností?
9 Co říká Bible o zkušenosti? Kárá ty, kteří tvrdohlavě nechtějí naslouchat a učit se ze zkušenosti. Říká: „Jak dlouho budete, vy nezkušení, dále milovat nezkušenost, a jak dlouho budete, vy posměvači, toužit po tom, abyste se mohli veřejně posmívat, a jak dlouho budete, vy hloupí, dále nenávidět poznání? Obraťte se, když vás kárám.“ (Přísl. 1:22, 23) „Rozumný je ten, kdo uviděl neštěstí a jde, aby se ukryl, ale nezkušení šli dále a musí trpět trest.“ — Přísl. 22:3.
10. Jak je možné pomáhat mladým lidem, kteří ještě nemají zkušenost?
10 Rodiče mají možnosti, jak působit proti dětské nezkušenosti. Mohou dětem s láskou pomoci překonat určitá úskalí, aniž je při tom přivádějí do rozpaků před druhými. A tím, že je poučují z Bible, poskytují jim poznatky, jež mohou člověka učinit moudřejším než všechny životní zkušenosti. Žalm 19:7 (19:8, KB) nám říká: „Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ A Žalm 119:130 dodává: „Odhalení tvých slov, to poskytuje světlo a působí, že nezkušení rozumějí.“
11. Měl by se někdo stydět za to, že je mladý a nezkušený?
11 Za své mládí a nezkušenost se nikdo nemusí v podstatě stydět. Tak prostě člověk dospívá a nezbývá mu nic jiného, než být trpělivý. Jestliže však mladý člověk neuznává, že je nezkušený, a jedná proto nerozumně nebo proti zákonu a tím uvádí hanbu na členy své rodiny i na křesťanský sbor, pak má všechny důvody, aby se styděl. Rodiče, kteří si to uvědomují a vhodně pomáhají svým dětem, aby to také pochopily, budou bohatě odměněni tím, že jejich děti budou postupovat ke zralosti.
12. Jak mohou rodiče pomoci svým dětem, aby poznaly, že je nutné respektovat druhé?
12 Čím lépe člověk zná Jehovův zákon, tím lépe také poznává, že je nutné respektovat druhé. Rodiče by měli dávat svým dětem v tomto ohledu dobrý příklad. Otec by měl projevovat úctu k matce, protože uznává, že je spoludědičkou „nezasloužené milosti života“. (1. Petra 3:7) Matka by měla mít „před svým manželem hlubokou úctu“. (Ef. 5:33) Oba by měli projevovat úctu starším ve sboru a měli by se řídit biblickou radou: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi přejímají vedení, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet.“ (Žid. 13:17) Jestliže takto dbají Jehovových pokynů, projevují úctu k Jehovovi a k jeho teokratickému uspořádání. — 1. Kor. 11:3.
13. a) Jak by měl pocit kamarádství působit na vztah mezi rodiči a dětmi? b) Jak televizní reklamy někdy zkreslují názor na tento vztah?
13 Jestliže rodiče dávají takový vynikající příklad, pak mohou děti snadno pochopit zásadu, že je nutno respektovat druhé. Pravděpodobně si budou svých rodičů velmi vážit a budou jim prokazovat úctu různým způsobem. Říká se sice, že by mezi rodiči a dětmi měl být kamarádský vztah. To je pravda, ale znamená to pouze, že by mezi rodiči a dětmi měl panovat srdečný, přátelský vztah, a neznamená to, že by všichni členové rodiny měli stejná práva. Použití biblické zásady vyžaduje, aby všichni jasně chápali, kdo je otec a kdo je dítě. V televizních reklamách se naproti tomu často ukazuje, jak děti poučují rodiče, ukazují jim, že jsou staromódní nebo zaostalí a jak by měli změnit své názory. Takové reklamy snad mohou přimět syna, aby nutil otce ke koupi takového automobilu, jaký si syn přeje. Nebo snad dcera potom naléhá na matku, aby jí dovolila koupit si „nové“ a „jiné“ šaty, parfémy, dezodoranty, šampony a jiné věci, které ve skutečnosti vůbec nejsou nové. Je to pouze způsob, jak obchodní svět získává kapitál bez ohledu na špatné účinky v rodinách. Bible však jasně ukazuje, že děti mají méně zkušeností než rodiče. Proto by měly být vedeny k tomu, aby projevovaly úctu k lidem, kteří jsou starší a víc v životě viděli.
14, 15. a) Proč by měly být děti vychovávány k samostatnému myšlení? b) Jak mohou rodiče pomáhat dětem, aby rozvíjely schopnost přemýšlet?
14 Děti musí být ovšem vedeny k samostatnému myšlení, protože jednoho dne budou moci rozhodovat samostatně. Správná výchova v raném mládí jim při tom může pomoci. Bible nás velmi nabádá, abychom rozvíjeli svou schopnost přemýšlet, a to je jedna z nejdůležitějších věcí, v níž mohou rodiče pomáhat svým dětem. Děti si vytvoří určitý vzor myšlení. Proč se tedy nepostarat o to, aby se naučily při svých úvahách vycházet z toho, co říká Bible o Jehovovi a o jeho cestách? V Příslovích 5:1, 2 čteme: „Můj synu, dávej pozor na mou moudrost. Nakloň své uši k mé rozlišovací schopnosti, abys chránil svou schopnost přemýšlet; a ať tvé vlastní rty opatrují samotné poznání.“ Chceme-li někomu pomoci rozvíjet schopnost přemýšlet, nesmíme za něho dělat to, co může udělat sám. Křesťané, kteří předkládají pravdu jiným lidem, poznali, jak je důležité zapojit posluchače do rozhovoru, přimět jej, aby se vyjadřoval. Tak poznají jeho způsob myšlení a dávají mu příležitost, aby uvažoval a dospěl potom ke správným závěrům. Na tento způsob by měli pamatovat rodiče, chtějí-li pomáhat dětem, aby rozvíjely schopnost přemýšlet.
15 Jak dítě roste, je možné tuto schopnost postupně rozvíjet. Je mnoho méně závažných rozhodnutí, která mu mohou být přenechána. Zeptej se například: „Co myslíš, co by bylo v tomto případě nejlepší?“ Snad z jeho odpovědi poznáš, že ještě potřebuje další pomoc. Mluv s ním a obracej jeho myšlenky správným směrem. Nebuď netrpělivý a ani podrážděný. Apoštol Pavel uvedl své vlastní dětství jako příklad, když řekl: „Když jsem byl děcko, mluvil jsem jako děcko, myslel jsem jako děcko, uvažoval jsem jako děcko; ale nyní, když jsem se stal mužem, zbavil jsem se dětinských rysů.“ (1. Kor. 13:11) Jak dospíval, rostla jeho schopnost přemýšlet.
16. Jak připravují i světští lidé své děti na budoucnost?
16 I rodiče, kteří nepatří ke křesťanskému sboru, si někdy uvědomují, jak je důležité připravovat dítě na budoucnost. Neponechávají budoucnost dítěte náhodě, a když je dosti staré, neponechávají také jen jemu na rozhodnutí, co chce dělat, pokud vůbec něco chce dělat. Začnou na příklad brzy připravovat dítě, aby jednou převzalo otcův obchod nebo hospodářství po rodičích nebo aby nastoupilo jinou životní dráhu. Pouze vzhledem k náboženství, jež v jejich očích není tak důležité nebo vůbec nemá význam, často říkají, že si dítě může později samo rozhodnout, co bude chtít dělat; ve finančním ohledu je nenechávají rozhodovat. Nemysli si tedy, že by svět přehlížel zásadu, že dítě je nutno připravovat a vychovávat pro budoucnost. Tuto zásadu uznává, ale řídí se jí pouze s ohledem na hmotné zájmy, a ne ve spojení s duchovními věcmi.
POSKYTOVAT RADY TAK, ABY JE DĚTI OCHOTNĚ PŘIJÍMALY
17. Stačí dát pouze vhodnou radu, nebo je někdy nutné učinit víc?
17 Někdy slyšíme, jak ten, kdo dostal radu, říká: „Nemám přece nic proti tomu, co řekl — vždyť má v podstatě pravdu —, jen se mi nelíbil způsob, jak to řekl.“ V křesťanské rodině by měla být rada ovšem přijata i tehdy, není-li předložena tím nejvybranějším způsobem. Existují však nějaké věci, které by rodiče měli vzít v úvahu, aby usnadnili dětem přijímání rad a kárání? Zcela jistě. Nestačí jenom vědět, co je nesprávné a co je nutno napravit, ale je také důležité, abychom věděli, jak přistoupit k věci a jak to říci.
18, 19. a) Proč záleží na čase a místě, udílíme-li radu nebo pokárání? b) Co ještě pomůže dítěti, aby snadněji přijalo radu nebo pokárání?
18 Jeden činitel, který je nutné vzít v úvahu při poskytování rady, je čas. Někdy je dobré poskytnout radu nebo pokárání okamžitě po nějaké nehodě nebo po nějakém nesprávném jednání. Někdy je však lépe počkat, až se rodiče i děti trochu uklidní. Také je nutné vzít v úvahu místo. Udělá-li dítě něco nevhodného na místě, kde se shromažďuje křesťanský sbor, v cizím bytě nebo při nakupování, je nejlépe počkat s pokáráním — rozhodně s přísným pokáráním — a udělit je až doma.
19 Je důležité, abys o tom mluvil laskavě, taktně, klidně a rozumné. Můžeš dát dítěti příležitost, aby samo k tomu něco řeklo, protože sám možná nemáš úplný obraz o tom, co se stalo. A můžeš se ptát, abys poznal, zda ví, oč jde. Úsměv je na místě, jde-li o něco nevýznamného a dítě ochotně přijalo pokárání. Jde-li však o nějakou závažnější věc, pak je nutné udělit přísné pokárání a úsměv by mohl být špatně pochopen. V každém případě se ujisti, zda dítě dobře pochopilo radu nebo pokárání.
20, 21. a) Proč se při výchově dětí obvykle nedosáhne nejlepších výsledků výhrůžkami? b) Která metoda je lepší?
20 Hrozby a výstrahy obvykle nepřinášejí nejlepší výsledky. Proč? Protože mohou vést pouze ke strachu z hrozícího trestu, a ne k tomu, že by dítě pocítilo nenávist ke špatnému jednání. (Žalm 97:10) V Efezským 6:9 je pánům dána rada: „Zanechte vyhrožování, protože víte, že jejich i váš Pán je v nebesích a není stranický.“
21 Nejlépe je ukazovat dítěti, jak je výhodné činit věci podle Jehovovy vůle, a podle možností mu ukazovat, proč jsou určité věci špatné. Měli bychom dítě optimisticky povzbuzovat ke správnému způsobu jednání, ale zároveň mu také objasňovat, jaké následky má neposlušnost. Je rozdíl mezi vyhrožováním a vysvětlováním, jaké následky bude jistě mít určitý způsob jednání. Povšimni si, jakým přitažlivým způsobem Jehova vybízí ke správnému jednání: „Můj synu, přijmeš-li mé výroky a uchováš-li u sebe má vlastní přikázání, abys dával svým sluchem pozor na moudrost, abys naklonil své srdce k rozlišovací schopnosti;. . . pak porozumíš bázni před Jehovou a nalezneš pravé poznání Boha. . .“ (Přísl. 2:1–5) Ale později v této kapitole jsou laskavým, ale důrazným způsobem ukázány důsledky: „Účel je, abys chodil po cestě dobrých lidí a aby ses držel stezek lidí spravedlivých. Neboť přímí budou přebývat na zemí a bezúhonní budou na ní ponecháni. Pokud jde o zlé, ti budou odříznuti ze země; a zrádní, ti z ní budou vyrváni.“ — Přísl. 2:20–22.
SPOLEČNOST
22, 23. Jak společnost ovlivňuje dítě a jaký postoj by v této věci měli zaujímat rodiče?
22 Mnozí křesťanští rodiče často shledávají, že problémy vznikají tehdy, když děti začnou pěstovat společnost s dětmi v sousedství nebo se spolužáky. Je přirozené, že musí mít nějaké styky s dětmi, jež jsou mimo. Úplná izolace je dnes sotva možná a nebyla by ani vhodná. Nekřesťanský vliv světských kamarádů je ovšem různý. Proto by rodiče měli vědět, s kým se děti baví a s kým si hrají. I když někteří světští lidé mají určité obdivuhodné vlastnosti, nesmíme zapomínat, že člověk, který neuctívá Jehovu, nemůže být označen jako dobrá společnost. — 1. Kor. 15:33.
23 Všeobecně lze říci, že ve skutečnosti existují pouze dva druhy společnosti. V Příslovích 13:20 je psáno: „Kdo chodí s moudrými, stane se moudrým, ale kdo má co činit s hloupými, špatně pochodí.“ Není zde ovšem řečeno, kdo jsou ti moudří. Bible však na jiných místech ukazuje, jaký druh moudrosti je míněn. V Žalmu 111:10 je řečeno: „Bázeň před Jehovou je počátek moudrosti.“ Ctitelé Jehovovi jsou tedy ti moudří, s nimiž by vaše děti měly pěstovat společenství. To jim pomůže, aby se staly skutečně moudrými. Ideální je, mohou-li rodiče určit dětem takový program, že pro společenství s dětmi, jež stojí mimo, nezbývá čas, nebo je ho jen velice málo. Společenství s rodinou nebo s ostatními křesťany se stane pro děti tak zajímavým a přináší tolik změn, že vůbec nepřijdou do pokušení, aby si hledaly jinou společnost. Kdyby k tomu však přece došlo, pak by rodiče měli věnovat čas a vysvětlit jim, co o tom říká Bible, a měli by na ně také náležitě dohlédnout.
24. Proč i děti musí jasně vědět, co říká Bible o špatné společnosti?
24 Měli by křesťanští rodiče skutečně tak otevřeně a přímo mluvit se svými dětmi o světské společnosti? Proč ne? Děti obvykle ocení, říká-li se jim pravda otevřeně, tak, aby nebylo nedorozumění. Alespoň mnoho mladých si dnes přeje, aby jim dospělí všechno „říkali tak, jak to je“. Měli bychom ovšem také děti učit, aby byly laskavé a taktní, aby uměly jednat s druhými milujícím způsobem. Nestačí však, aby si pouze rodiče uvědomovali, jak nebezpečná je špatná společnost. Mají-li být děti uchráněny následků špatné společnosti, musí být také poučeny o nebezpečí a je odpovědností rodičů, aby jim tuto věc vysvětlili.
25. Koho musí rodiče prosit o vedení při výchově dětí a proč?
25 Rodiče, kteří se snaží vypěstovat ve svých dětech trvanlivé vlastnosti, jež budou potřebovat, aby mohly přežít zkoušky, které ještě přijdou na všechny pravé křesťany, měli by prosit Jehovu o sílu a o vedení. (1. Kor. 3:10–15) Není snadné vychovávat děti tak, aby působily radost rodičům a aby jednaly k Boží cti. Je k tomu třeba stálé bdělosti. Je to úkol, který sice někdy působí starost, ale je to také výsada, kterou nám dal milující Bůh a která v prvé řadě přináší radost. Ano, výchova dětí může skutečně přinést uspokojení a radost.