Potřebujeme kněžstvo?

LIDÉ bezpochyby potřebují pomoc. Nemoci si vyžadují hroznou daň. Stále roste hrozba v podobě zločinů. Nemravnost není pouze příčinou pohlavních nemocí, ale může také vést k neštěstí a násilnostem všeho druhu. Mnozí lidé jsou proto sklíčeni, nemají žádnou naději a nevědí, co dělat. — Luk. 21:25, 26.

Dnes existují tisíce kněží, kteří zastupuji různé náboženské organizace. Jsou kněží jednotlivých odvětví katolické církve, kněží episkopální církve a také kněží buddhističtí, šintoističtí a jiní nekřesťanští kněží. Zmírnili snad utrpení a zastavili příliv zločinnosti, nemravnosti, nemocí a smrti?

Mnozí z těchto kněží, zvláště kněží církví křesťanstva, odpovídají slovem „nikoli“ a opouštějí svůj kněžský úřad, aby se věnovali jiné činnosti, o které se domnívají, že přináší lepší výsledky a uspokojení. Každý z nás může sám pozorovat světovou situaci a odpovědět si na otázku, zda kněží ve světě přinesli lidu skutečně nějaký užitek.

Co očekáváme od kněze? Můžeme počítat s tím, že odstraní všechny špatné poměry, jež panují mezi lidstvem? Žádný pozemský kněz toho není schopen, ale pokud je to kněz pravého druhu, může přece pomoci lidem, jimž slouží, aby si zachovali dobrý vztah k Bohu. Může jim pomáhat, aby měnili svůj život a svou osobnost a žili pokojným, důstojným a přímým způsobem. Může pomáhat lidem, aby vymýtili ze svého života mnoho příčin neštěstí, jimiž všeobecně trpí lidstvo. Může jim zprostředkovat naději a vést je, aby jejich život měl smysl.

Pozorujeme-li kněze ve světských náboženstvích, nemůžeme si udělat dobrou představu o tom, jaký by skutečně měl být Boží kněz. Pokud však zkoumáme kněžstvo, které dosadil sám Bůh ve staré době nad izraelským lidem, zjišťujeme, že skutečně lidu pomáhalo. Tito kněží se u Boha přimlouvali za lid. Poučovali lid o správném způsobu života. Chránili zdraví lidu, neboť dohlíželi na mravní chování i na tělesnou čistotu lidu. — 3. Mojž. , kap. 11 až 15.

Někdo snad namítne: „Což nepatří tyto věci k úkolům vlády?“ Do jisté míry ano, ale jsou určité věci, které vláda sama o sobě nemůže vykonat. To je důvod, proč bezbožná komunistická forma panství nemůže nikdy svým poddaným přinést pokoj a štěstí. Izraelský lid ve staré době měl dobrou vládu, vládu, kterou dosadil Bůh, a když panovali dobří králové, byly prosazovány Boží zákony. Přece však Bůh opatřil lidu také kněžstvo. Proč?

Kdyby nikdo nehřešil proti živému Bohu, nebylo by třeba žádného kněze. Dokonalý člověk Adam v zahradě Eden nepotřeboval žádného kněze, protože jej Jehova Bůh stvořil bez hříchu. (1. Mojž. 2:7, 8; Kaz. 7:29) My všichni, kteří dnes žijeme, zdědili jsme však hříšnost, protože Adam hřešil dobrovolně, a my jsme jeho potomci. ‚Nedostává se nám Boží slávy‘, kterou by lidé měli zrcadlit. (Řím. 3:23) Hřích je také přestoupením Božího zákona. (1. Jana 3:4) Proto je nutné, aby existoval kněz, který by přinesl oběť, jež způsobí smíření nebo přikrytí hříchu, a který by také pomohl chybujícímu člověku, aby opět jednal správně a dosáhl Boží přízně. — Žid. 5:1.

KNĚŽSTVO IZRAELE

Hlavní osobou kněžstva v Izraeli byl velekněz. Jednou v roce, v den smíření, vykonával smíření za celý národ. (3. Mojž. , kap. 16) Předstupoval před Boha s prosbami za národ, a prostřednictvím velekněze byly Bohu předkládány otázky celonárodního významu. Odpověď dával Bůh pomocí svatých losů, purim a thumim (což znamená „světla“, to jest „světlo“, a „dokonalosti“, to jest „dokonalost“). Byl také hlavním učitelem, který poučoval o Božím zákoně. — 2. Mojž. 28:30; 4. Mojž. 27:21; Neh. 7:65.

Velekněz ve starém Izraeli byl sice pro lid velkou pomocí, ale sám nebyl dokonalý ani bezhříšný. Bible o něm říká v Židům 5:1–3: „Neboť každý velekněz vzatý z lidí je ustanoven ve prospěch lidí nad věcmi, jež náleží Bohu, aby přinášel dary a oběti za hříchy. Je schopen jednat mírně s nevědomými a chybujícími, protože sám je také obklopen svou vlastní slabostí, a pro ni musí přinášet oběti za hříchy, jak sám za sebe, tak i za lid.“

LEPŠÍ KNĚŽSTVO

Velekněží, kteří během let sloužili izraelskému lidu, sami potřebovali pomoc. Bůh se však postaral o to, aby existovalo kněžstvo, jež učiní v duchovním i tělesném ohledu věci, které dosud nemohlo učinit žádné kněžstvo. Bible ukazuje, že tito kněží budou mít k dispozici nepřerušované období tisíce let, aby přivedli lidstvo k dokonalosti. O této skupině kněží čteme: „Budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“ (Zjev. 20:6) Koho Bůh vybere do této skupiny kněží a jaká požehnání přinese toto kněžstvo?

Ve starověkém Izraeli měl nejdůležitější úlohu velekněz. Proto se i my zajímáme hlavně o tohoto velkého nejvyššího kněze, s nímž ostatní slouží jako nižší kněží, vykonávají jeho příkazy a rozdílejí cenná požehnání jeho oběti. Jak byl vybrán a které požadavky musel splnit, aby byl hoden tohoto vyvýšeného postavení a aby se prokázal jako důvěryhodný vzhledem k lidstvu?

Tímto veleknězem není nikdo jiný než Ježíš Kristus. Je nazýván „poslední Adam“, protože může z hříšného lidského rodu přivést „děti“ tím, že na základě své oběti lidi očistí, obnoví je a dá jim život. Narodil se sice v rodu hříšníků, ale sám byl bez hříchu a — na rozdíl od jiných kněží — nepotřeboval žádného kněze, který by mu pomáhal; narodil se totiž z Marie, jež byla pannou, a dostal svůj život přímo od Boha. Zůstal bez hříchu až do své obětní smrti. — 1. Kor. 15:45–47; Žid. 7:26; 1. Petra 2:21–24.

Ježíš Kristus měl jako Jehovův jednozplozený Syn předlidskou existenci a účastnil se při tvoření všech ostatních věcí. (Jan 1:3; Kol. 1:15, 16) Jeho Otec, Jehova Bůh, přenesl jeho život do mateřského lůna Marie a tak způsobil, že se narodil jako člověk. Tak mu Bůh „připravil tělo“. Měl tedy něco, co mohl přinést jako oběť — dokonalý lidský život, jaký měl také Adam, který jej však zmařil hříchem. (Žid. 10:5; 8:3) Hodnota života, který Ježíš obětoval, sloužila k tomu, aby byli vykoupeni Adamovi potomci. Oběť za hříchy, kterou přinesl jako velekněz, nebyla nějaká náhražka v podobě zvířete, ale byl to jeho vlastní lidský život. Proto musela být jeho oběť přinesena pouze jednou. — Žid. 7:26, 27.

„PO ZPŮSOBU MELCHISEDECHOVĚ“

Ježíš však nepocházel z kmene Lévi, z kněžského kmene a z rodiny Aronovy, jejíž potomci přicházeli v úvahu pro kněžský úřad. Jak se potom mohl stát knězem? Jmenoval do tohoto postavení sám sebe? Ne, to nebylo možné. Je to vysvětleno v Židům 5:4–6: „Nikdo také nebere tuto čest sám od sebe, ale jen když je povolán Bohem, právě jako byl i Aron. Tak také Kristus neoslavil sám sebe tím, že se stal veleknězem, ale oslavil jej ten, jenž o něm mluvil: ‚Ty jsi můj syn; dnes jsem se já stal tvým otcem.‘ Jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navždy po způsobu Melchisedechově.‘ “

Vzkříšením Krista Ježíše z mrtvých splnil všemohoucí Bůh tato slova citovaná ze Žalmu 2:7, jež napsal David. Tak se Bůh stal věčným Otcem vzkříšeného Ježíše Krista, a ten byl vzkříšen neporušitelný a stal se tak věčným Synem svého nebeského životodárce, Jehovy Boha. Jako neporušitelný Syn mohl být nyní učiněn ‚knězem navždy‘, neboť nepotřeboval žádného nástupce, a proto mohl být knězem „po způsobu Melchisedechově“. — Skut. 13:33–37; Žalm 110:4.

Když byl Kristus vzkříšen a odměněn neporušitelným životem v nebi, mohl nyní učinit něco, co nebylo možné žádnému jinému knězi, mohl se totiž objevit v Boží přítomnosti. Musel to učinit, aby zaplatil Bohu výkupní cenu za lidský rod — hodnotu svého dokonalého lidského života, který dobrovolně položil. — Žid. 9:24; 4:14; 1. Kor. 7:23.

O Melchisedechovi je v Bibli pouze stručná zpráva. Nebyl to Hebrejec, Izraelita ani Levita. Boží služebník, „Hebrejec Abram“, se s ním setkal, když se vracel z válečného tažení, při němž zachránil svého synovce Lota z ruky drancovníků. To se stalo v době mezi lety 1943 a 1933 př. n. l. , dlouho předtím, než byl organizován izraelský národ se svým kněžstvem. Zpráva zní:

„Potom, když se vrátil po porážce Chedorlaomera a králů, kteří byli s ním, vyšel mu [Abramovi] vstříc sodomský král k nížinné rovině Sáveh, to jest, k nížinné rovině králů. Melchisedech, král ze Sálem, vynesl chléb a víno, a byl to kněz nejvyššího Boha. Potom mu požehnal a řekl: ‚Požehnaný buď Abram od nejvyššího Boha, tvůrce nebe a země; a požehnaný buď nejvyšší Bůh, který vydal tvé utiskovatele do tvé ruky!‘ Nato mu Abram dal desetinu ze všeho.“ — 1. Mojž. 14:17–20.

V Bibli není vypsán Melchisedechův rodokmen a není tam ani záznam o jeho smrti. Tím měla být bezpochyby předstíněna skutečnost, že Boží velký král a velekněz, Ježíš Kristus, nedostal kněžství jako áronští kněží na základě tělesného původu, ale tak, že jej přímo jmenoval Jehova. Kristus kromě toho žije navždy a nemá žádné nástupce. Kristus jako velekněz není Melchisedechovým nástupcem. Je pouze knězem „po způsobu“ onoho krále a kněze ze Sálem. — Žid. 7:1–3, 15–17.

CO PRO NÁS ZNAMENÁ KRISTOVO KNĚŽSTVÍ

V osobě Ježíše Krista máme tedy dokonalého velekněze. Jako nedokonalí, hříšní lidé potřebujeme dokonalého velekněze. To je vyjádřeno v Židům 7:11–14 slovy: „Kdyby tedy skutečně dokonalost přišla prostřednictvím levitského kněžstva (neboť s ním, jakožto charakteristickým rysem, byl dán lidu Zákon), proč by potom bylo dále nutné, aby vyvstal jiný velekněz podle způsobu Melchisedechova, o němž by nebylo řečeno, že je podle způsobu Aronova? Protože totiž nastává změna kněžství, nastává také nutně změna zákona. Neboť muž, o kterém jsou řečeny tyto věci, byl členem jiného kmene, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře. Je totiž zcela zřejmé, že náš Pán povstal z kmene Juda.“

Tento dokonalý velekněz mohl učinit své nižší kněze dokonalými. Pisatel knihy Židům pokračuje slovy: „Neboť Zákon neučinil nic dokonalým, ale mimo to zavedení lepší naděje ano, skrze niž se přibližujeme k Bohu.“ Potom vysvětluje, že „Ježíš. . . byl dán jako záruka lepší smlouvy“. To je nová smlouva, na základě které může kněžstvo, jež je s ním, dosáhnout dokonalosti. — Žid. 7:19–22.

Co to znamená pro většinu lidí žijících na zemi a pro ty, kteří zemřeli? Znamená to, že mají příležitost dosáhnout lidské dokonalosti. Ježíš, jemuž patří lidský rod, považuje život každého jednotlivého člověka za tak cenný, že obětoval svůj lidský život, aby vykoupil život lidí. Bude proto jednat s lidmi s láskou a péčí, a zničí pouze ty, kteří odmítají jeho kněžské služby a nechtějí z lásky k Bohu a k bližnímu a z lásky k tomu, co je správné, respektovat Boží zásady. Nemusíme mít starost, že bychom snad během Kristovy tisícileté vlády nemohli dospět k dokonalosti, neboť Ježíš může „také úplně [k dokonalosti] zachránit ty, kteří se skrze něho přibližují k Bohu, protože je stále živý, aby za ně prosil.“ — Žid. 7:25.

Toužíš po tom, abys žil na zemi v dokonalém zdraví a mohl mít vyhlídku na věčný život? Pak bys měl poznat více o tomto kněžství a také o tom, jak se můžeme přibližovat k Bohu prostřednictvím jeho velekněze. O těchto myšlenkách bude pojednáno v příštích vydáních Strážné věže.