Proč být poctivý?

Co by mladí lidé rádi věděli a co jim může pomoci

„BÝT poctivý znamená — jak je tomu v tomto světě — být vyvoleným mezi desetitisíci.“ Tato slova napsal William Shakespeare před více než 300 lety. Od té doby poctivost nemá všeobecně u lidí vyšší cenu. Jak asi víš, je tomu tak i u mladých lidí. Proč se však připisuje poctivosti tak nepatrná cena?

Dnes má většina lidí názor, že nemá smysl stále mluvit pravdu. Mnozí obchodníci si myslí, že není možné úspěšně konkurovat, je-li člověk poctivý. Denně čteme reklamní nápisy, které přehánějí nebo jsou falešné. Světští vůdcové sice nesou odpovědnost za blaho všech, ale většina lidí často považuje jejich projevy za nehodné důvěry.

Protože mladí lidé pozorují u dospělých tolik nepoctivosti, nezřídka jednají stejně. Mnozí podvádějí při písemných zkouškách ve škole nebo z falešných důvodů zameškávají vyučování. Před přáteli se chlubí nebo chvástají či zkresleně líčí sebe a své výkony. Doma snad klamou i své rodiče — odpovídají na otázky o svém jednání polopravdami a zakrývají skutečnosti, když se vyjadřují tak, že rodiče získají zcela nesprávný dojem. Když se jich ptají rodiče nebo jiní lidé, kteří chtějí jen jejich dobro, jaký mají názor na nemravnost, užívání omamných látek a podobně, mohou zakrývat skutečnosti a odpovídat tak, jak si to tazatelé podle jejich mínění přejí, a ne tak, jak si to oni sami opravdu myslí. Snad i předstírají neupřímnou náklonnost nebo lichotí rodičům, aby od nich dostali peníze nebo určité dovolení. — Srovnej Žalm 55:21; 55:22, KB.

Je zvláštní, že dnes tolik mladých lidí trvá na tom, aby se dozvěděli, „jak to opravdu je“, a přece sami toho tolik řeknou, „jak to opravdu není“. Mnozí myslí, že jsou ospravedlněni, když tak jednají. Proč? Snad byli skutečně rodiči poučeni, že lhát je špatné. Ale pozorují, jak sami rodiče překrucují skutečnosti, aby se dostali z nepříjemné situace nebo nemuseli zaplatit účet, dluh nebo určité daně. Někteří rodiče se dokonce nechají svými dětmi omlouvat lhaním.

Jsou mladí lidé, ano my všichni, za těchto okolností povzbuzováni být ve všech věcech poctiví? Je praktické a vyplatí se ti, aby ses držel pravdy ve světě, v němž je běžné lhaní a podvádění? Přinese poctivost větší užitek než nepoctivost, a jestliže ano, v čem spočívá tento užitek?

KRÁTKODOBÉ PROTI DLOUHODOBÝM VÝHODÁM

Zeptej se někdy: Chci dosáhnout okamžité, přechodné výhody, zdánlivého užitku, nebo si přeji trvalý užitek? Jakýkoli zdánlivý užitek, získaný lží nebo podvodem, má v nejlepším případě krátké trvání. Vezměme si za příklad obchodníka, který předkládá nesprávné údaje o nějakém druhu zboží. Možná, že to zboží prodá, ale snad nakonec ztratí zákazníka, který pozná, že byl oklamán. Nebo dejme tomu, že budeš podvádět ve škole. Když při tom nebudeš chycen, můžeš možná dostat lepší známky. Ale k čemu to všechno bude — i kdybys měl vždy samé jedničky —, jestliže opustíš školu s jen nepatrnými vědomostmi? Proč promarnit léta ve škole, namísto využít jich a něčemu se naučit, co se v pozdějším životě může ukázat jako cenné?

Kdo podvádí druhé, nakonec nejvíce podvádí sám sebe. (Srovnej Přísloví 20:17.) Uvažuj, co vše je možné nepoctivostí ztratit, a poznáš, proč je velmi krátkozraký ten, kdo myslí, že nepoctivost přispívá k lepšímu nebo šťastnějšímu životu.

Jsi-li známý jako otevřený a poctivý člověk, získáš si úctu a důvěru druhých. Přátelé, na které působíš přitažlivě, jsou velmi pravděpodobně praví přátelé, protože zjišťují, že jsi „pravý“, a oceňují to. Dnešní obchodní svět je sice často nepoctivý, ale zaměstnavatelé jsou všeobecně natolik zkušení, aby věděli, jak cenní jsou poctiví zaměstnanci. Jsou ochotni svěřovat jim větší odpovědnost než druhým. Kdo má pověst, že je poctivý, může dostat zaměstnání i tehdy, když je míst málo, nebo si udržet zaměstnání, i když druzí místa ztrácejí. V rodině přispívá poctivost k blahodárné, radostné atmosféře a vylučuje pochybnost a podezírání mezi manželi a mezi rodiči a dětmi. (Žalm 34:13, 14; 34:14, 15, KB) Když děti získají poctivostí plnou důvěru rodičů, jsou obyčejně rodiče ochotni poskytovat jim stále více svobody. Když řekneš pravdu nebo přiznáš chybu nebo špatné jednání, může následovat trest. Avšak potrestání nemůže dopadnout tak přísně, protože jsi poctivý. A když v budoucnosti budeš podle pravdy popírat, že ses dopustil chyby, bude asi tvým slovům ochotněji uvěřeno.

Podívej se naopak na někoho, kdo se utíká k nepoctivosti pro určitou výhodu nebo aby se osvobodil z nepříjemného postavení. Vydává tím v nebezpečí všechny ostatní již zmíněné výhody. Styk s nepoctivým člověkem se dá srovnat s jízdou vozem, jehož řízení je poškozené — nikdy nevíme, co se stane. Proto si uvědomuj, že může trvat léta, než se odstraní nedůvěra, která vznikne, když druhé obelháváš nebo podvádíš. Jde-li o některého z rodičů nebo o přítele, může se sice rána zacelit, ale mohou zůstat nepříjemné vzpomínky, které se dají přirovnat k dlouho viditelné jizvě. Jestliže si nepoctivost učiníš zvykem, může se stát, že někdy budeš potřebovat důvěru druhých a bude ti na tom velmi záležet, aby ti věřili, ale oni nebudou moci. (Srovnej Přísloví 10:9; 17:20.) Stojí za to přechodná výhoda, kterou získáš nepoctivostí?

CO PŘINÁŠÍ VĚTŠÍ SVOBODU A VÍCE ŠTĚSTÍ?

Přináší nepoctivost větší svobodu? Někteří jsou toho mínění, protože považují nepoctivost za pohodlné východisko, když jsou v nepříjemné situaci, nebo když jsou podrobeni omezením. Avšak lhář se dá srovnat s tím, kdo kráčí v hlubokém, sypkém písku. Každá lež vyžaduje další lež, která ji podporuje, a brzy se člověk dostane do bludného kruhu. (Přísl. 12:13) Se lhaním to často začíná jako s hazardní hrou. Zpočátku se sází malé obnosy, ale během času je člověk ochoten stále k větším vkladům, obyčejně aby nahradil své ztráty. Lidé, kteří často lžou, začali s polopravdami a „malými lžemi“ a pak se pozvolna dopouštěli stále větších lží.

Kdo obelhává druhé, dochází obyčejně tak daleko, že obelhává i sebe. Může se stát, že začne žít podle lži, když si sám předstírá, že je někdo, kdo není, a že vede lepší a šťastnější život, než tomu opravdu je. Může si sám namlouvat, že je velmi chytrý a chápavý, zatímco ve skutečnosti ví velmi málo. Falešným uvažováním může ospravedlnit, že někoho ošidí nebo mu něco namluví, když si říká, že tím dostane nakonec jen to, co mu stejně patří a nač má právo. Ten, kdo tak jedná, se dostane dříve nebo později do postavení, kdy je přinucen podívat se skutečnosti do tváře. Možná, že se poděsí, když pozná, čím opravdu je, a že svůj život vystavěl na sebeklamu jako budovu, jejíž základy jsou jen ze sypkého písku. — Srovnej Mat. 7:26, 27; Žalm 36:2; 36:3, KB.

Kdo vypráví lži, aniž se začervená, může se zdát statečný a odvážný, a někdo se snad cvičí v obelhávání druhých, aniž hne brvou. Avšak kdo lže, není hrdina, nýbrž zbabělec. Vyžaduje odvahu mluvit pravdu bez ohledu na následky, které to může mít. Lež není známkou síly, ale podobá se ubohému mrzákovi, který se nemůže udržet na nohou, a proto lež potřebuje podporu dalších lží a nikdy není ochotna se měřit s pravdou. Proč se tedy podobat člověku, který po celý život něco předstírá, něco musí skrývat, hrbí se a všelijak se vymlouvá? Proč se podobat člověku, jako byl Jidáš Iškariotský, který se stal podvodníkem, snažil se vést dvojí život a nakonec zklamal a spáchal sebevraždu? (Jan 12:4–6; Mat. 27:3–5) Proč nebýt pravými muži a ženami, kteří jsou poctiví? Jen tak je možné zachovat sebeúctu a udržet si dobré svědomí.

To ukazuje, co je nejdůležitější — totiž Boží dobrá vůle a jeho uznání. Jehova Bůh uznává pouze lidi, kteří jej uctívají „duchem a pravdou“, a jeho Syn prohlásil, že pouze pravdou je možné se stát opravdu svobodným. (Jan 4:23, 24; 8:31, 32) Jehova nenávidí každý druh lži — klamání, chlubení, pomlouvání, podvod —, protože to odpovídá sobectví, hrabivosti a bezcitné lhostejnosti vůči zájmům druhých. (Přísl. 6:16, 17; 11:1; Žalm 5:5, 6; 5:6, 7, KB; 15:1–3) Ví, že všechny těžkosti a utrpení lidí zavinila lež, kterou pronesl „otec lži“, satan, největší Boží nepřítel. (1. Mojž. 3:1–5; Jan 8:44) Boží slovo právem spojuje lež s krádeží, cizoložstvím a jinými těžkými hříchy, protože každý hřích začíná — buď přímo nebo nepřímo — s nějakou formou nepoctivosti a zahrnuje ji v sobě. — Oz. 4:1, 2; Řím. 1:24–32; Zjev. 21:8.

Přeješ si upřímně držet se poctivého způsobu jednání? Pak bys měl nahlédnout, že nemůžeš vzdorovat vážnému pokušení k nepoctivosti, když si prostě řekneš: „S poctivostí nejdál dojdeš.“ Je zapotřebí více. Nutné povzbuzení ti může dát jen pravá láska k tvému stvořiteli a k tvým bližním. Musíš ze srdce milovat pravdu pro dobré výsledky a rozhodně nenávidět lež pro škody, které přináší. (Přísl. 4:23, 24) Mít Boží uznání musí pro tebe být víc než mít uznání druhých. Pamatuj, že naše naděje do budoucnosti, která se opírá o Boží nezměnitelné zaslíbení a dokázanou spolehlivost jeho Slova, je zajištěna jen proto, že Bůh miluje pravdu a nenávidí lež. — Srovnej Joz. 23:14; Žid. 6:18, 19.

Mysli také na to, že tví přátelé milují pravdu. Tak zvaní „přátelé“, kteří obelhávají a podvádějí druhé, budou vůči tobě jednat stejně, jakmile se jim to bude zdát vhodné. Přečti si slova krále Davida zapsaná v Žalmu 101:5–7 a přivlastni si měřítka, která klade na přátele. Ano, uvaž: „Ret pravdy, ten bude navždy pevně založen, ale prolhaný jazyk potrvá pouze okamžik.“ — Přísl. 12:19.