Máš ducha evangelisty?
1. Proč je dílo zvěstování dobrého poselství nejdůležitějším dílem, které kdy bylo konáno na zemi?
DÍLO zvěstování dobrého poselství o království je nejdůležitějším dílem, které kdy bylo na zemi konáno. Proč? Protože je to „zkušební kámen“, podle něhož jsou lidé souzeni. Přijetí a poslušnost dobrého poselství vede k záchraně; odmítnutí a neposlušnost znamená zničení
2, 3. a) Ukaž na příkladu, jak dobré poselství odkryje pravé smýšlení člověka. b) Které otázky vzhledem k dobrému poselství si můžeme k vlastnímu užitku klást?
2 Někdo je například velmi nábožný. Může se zdát, že má dobrý charakter, že je velkorysý a ušlechtilý. Avšak jeho reakce na dobré poselství zjeví, je-li opravdu Božím přítelem. Bůh zná srdce lidí. „Každá cesta člověka je přímá v jeho vlastních očích,“ říká pisatel Přísloví, „ale Jehova ohodnocuje srdce.“ (Přísl. 21:2) Křesťan musí mít znamenité osobní rysy, ale bez ohledu na to nebo na některé jiné dobré vlastnosti není ničím, nemiluje-li Boha a svého bližního. — 1. Kor. 13:1–3.
3 Přijímáš dobré poselství? Posloucháš je? Toužíš po tom, abys je sdělil druhým? Musíš zvěstovat dobré poselství, abys mu projevil poslušnost?
DŮLEŽITOST EVANGELIZAČNÍHO DUCHA
4. Proč bychom měli mít přání oznamovat dobré poselství?
4 Když dostaneme dobrou zprávu, máme přirozené přání vyprávět ji druhým; a často to děláme z pouhé radosti hovořit o ní. Avšak dobré poselství o království nás nutí, abychom je sdělili druhým ne z pouhé radosti, ale také z lásky k bližním. Duch evangelisty spočívá na lásce k Bohu a bližním. Dobré poselství znamená pro příjemce život, a proto je důležité, aby bylo daleko široko rozšiřováno. Apoštol Pavel napsal v jednom ze svých prvních inspirovaných dopisů, že „při zjevení Pána Ježíše z nebe“ ti, „kteří nejsou poslušni dobrého poselství o našem Pánu Ježíši. . . podstoupí soudní trest věčného zničení“. — 2. Tess. 1:8, 9.
5. Jak ukázal apoštol Petr důležitost dobrého poselství?
5 Apoštol Petr zdůraznil nutnost poznání a poslušnosti dobrého poselství, když mluvil o tom, že křesťané jsou souzeni: „Začíná-li [soud] nejprve u nás, jaký bude konec těch [zdánlivých křesťanů], kteří neposlouchají Boží dobré poselství?“ A dodává: „A jestliže spravedlivý stěží bude zachráněn, kde se ukáže bezbožník a hříšník?“ (1. Petra 4:17, 18) Proto musí mít zvěstovatel dobrého poselství nejen přání oznamovat je, ale také je upevnit v srdcích posluchačů. Proč? Protože i spravedliví mezi zdánlivými křesťany budou jen „stěží“ zachráněni.
6. V jakém zvláštním smyslu je v Bibli používán výraz „evangelista“?
6 Řecké slovo používané v Bibli pro „dobré poselství“ je euaggelion neboli „evangelium“. Bible používá výrazu „evangelista“ ve spojení s určitými lidmi, protože nám říká, že Ježíš, když vystoupil do nebe, dal dary v podobě lidí: „Některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na výchovu svatých, pro služební dílo, pro vybudování Kristova těla.“ (Ef. 4:11, 12) Jak se zdá, dostali tito „evangelisté“ ve zvlášť hojné míře Božího ducha, aby kázali, vychovávali a budovali jiné. Filip byl jedním z nich. — Skut. 21:8, 9.
7. Jak mají být všichni zvěstovatelé dobrého poselství v širším slova smyslu evangelisty?
7 Nicméně, všichni zvěstovatelé dobrého poselství jsou v širším slova smyslu evangelisty. Jistě by měli mít ducha evangelisty. Měli by zvěstovat dobré poselství, ale tím neskončit. Měli by dělat, co mohou, aby vychovávali a budovali druhé a ti pak měli opět stejně silného ducha. Aby toho dosáhli, budou využívat každé příležitosti, aby mluvili o dobrém poselství. Křesťané prvního století jsou nám dobrým příkladem.
ZVĚSTOVATELÉ DOBRÉHO POSELSTVÍ V PRVNÍM STOLETÍ
8. Jak a kde prováděl Ježíš své evangelizační dílo?
8 Ježíš sám „počal chodit od města k městu a od vesnice k vesnici a kázal a oznamoval dobré poselství o Božím království. A dvanáct bylo s ním.“ (Luk. 8:1) Skoro vždy chodil Ježíš pěšky. Občas vyslal předem své učedníky, aby jej město nebo vesnice očekávaly a byly připraveny mu naslouchat. (Luk. 10:1) Učil všude, kde zastihl lidi. Mohlo to být ve vesnici, v jeruzalémském chrámu, v soukromém domě, v jeho vlastním bydlišti, v synagogách, na pobřeží nebo na hoře. Mluvil i s těmi, které potkal na cestě, a když odpočíval — zkrátka kdykoli a kdekoli byli nějací lidé. — Mat. 5:1; 13:1, 2; 26:6–13; Mar. 2:1, 2; 3:1–5; Jan 4:6–10.
9, 10. Jak prováděl evangelizační dílo Filip a jak může být srovnáván s některými dnešními svědky Jehovovými?
9 Někteří evangelisté prvního století velmi mnoho cestovali. Odcházeli na místa, která jim Bůh určil a kde bylo zapotřebí jejich služby. Čteme, že Filip šel do Samaří. Když tam vykonal dobrou práci, byl poslán Jehovovým andělem na jih, na silnici, která vede z Jeruzaléma do Gázy. Tam vysvětlil dobré poselství etiopskému eunuchovi. Odtud jej řídil Boží duch do Azotu a „prošel územím a stále oznamoval dobré poselství všem městům, až přišel do Cesareje“. (Skut. 8:4–40) Tam ho později nacházíme doma jako muže se svou rodinou. — Skut. 21:8, 9.
10 Filip může být v určitém ohledu srovnán s průkopníky, zvláštními průkopníky a misionáři svědků Jehovových, kteří mají zvláštní pověření kázat. Znamenitého ducha evangelisty projevují ti, kteří se odstěhují z domovů na místa, kde je větší potřeba kazatelů. Někteří z nich mají rodiny, jako měl Filip.
11. Jak konal Pavel evangelizační dílo?
11 Pavel byl jedním z největších evangelistů. Cestoval široko daleko po Asii a Evropě a oznamoval dobré poselství všude, kam přišel. Snažil se kázat hlavně tam, kde dobré poselství ještě nebylo známé. Na některých místech zůstal tak dlouho, aby založil a upevnil sbory. Je zajímavé si povšimnout, že Pavel se při této evangelizační činnosti sám finančně vydržoval světskou prací. — 2. Kor. 10:13–16; Skut. 18:1–4; 19:8–10; 1. Kor. 9:15–18.
PRO EVANGELIZAČNÍ ČINNOST NENÍ NEZBYTNĚ NUTNÉ CESTOVAT
12. Je cestování podstatná součást kázání evangelia?
12 Je pravda, že tito evangelisté většinou velmi mnoho cestovali; máme-li však ducha evangelisty, není nutné cestovat na jiné místo, abychom mohli kázat. Duch evangelisty není totiž duchem cestování a dobrodružství. Jestliže někdo nemá povinnosti, které by mu bránily stěhovat se na jiné místo a je k tomu ochoten, může být poslán těmi, kteří jsou v jeho zemi odpovědni za kazatelské dílo, tam, kde je jeho služeb nejvíce zapotřebí. Tím může skončit jeho cestování, protože se tam může usadit jako Filip v Cesareji a pokračovat v oznamování dobrého poselství a budování sborů v tomto místě. Snad tam zůstane po mnoho let, snad po celý svůj život, jak to činí mnoho misionářů svědků Jehovových.
13. Který příklad ukazuje, že můžeme být evangelisty, aniž se odstěhujeme z našeho domova?
13 Někteří lidé se však nemohou stěhovat, buď pro rodinné povinnosti, nebo ze zdravotních či jiných důvodů. Avšak mají-li ducha evangelisty, mohou vykonat mnoho dobra i v území, kde bydlí. Příkladem toho je malý sbor ve státě Arkansas ve Spojených státech. Jeden svědek tam žije již po mnoho let. Jeho chování je takové, že v okruhu mnoha kilometrů každý zná jeho křesťanskou osobnost, a má výbornou pověst pro svou poctivost a přímost. Sbor je jen malý, ale kdyby všichni, kteří slyšeli a přijali dobré poselství na základě jeho kázání a příkladu, zůstali v této krajině, byl by to ve srovnání s tak malou obcí veliký sbor. Ten muž a jeho manželka se tak namáhají a dávají tak dobrý příklad svou láskou a křesťanským životem a tak dobře vychovávají nové, kteří přijímají dobré poselství, že se v jejich posluchačích vzbuzuje duch evangelisty, takže ti se stěhují na místa, kde je jejich pomoci více zapotřebí. Překvapující množství členů tohoto sboru navštěvovalo misionářskou školu Galád a byli posláni do cizích zemí, aby tam sloužili. Měli by tento muž a jeho manželka ztrácet odvahu, protože nemohou cestovat na místa, kde ještě dobré poselství není tak známé? V žádném případě. Jehova jim bohatě žehnal a jejich práce doma přináší ovoce v mnoha zemích světa.
14. Máš-li ducha evangelisty, jaké množství příležitostí máš, abys kázal v místě svého bydliště?
14 Ať jsi tedy kdekoli, máš neomezenou příležitost kázat. Je zde možnost kázat dobré poselství dveře ode dveří. Jsou zde i lidé, které možná zřídkakdy najdeš doma, ale snad je vidíš při své denní práci, při nakupování nebo při cestování. Najdeš je na parkovišti u auta, u čerpací stanice nebo v parcích. Máš-li ducha, který tě nutí, abys sdělil druhým dobré poselství, nemusíš mít vždy formální dohodu nebo stanovený čas. Jsi Jehovovým svědkem v každé době! Mluvíš s druhými o dobrém poselství, protože je v tvém srdci, a shledáváš, že o něm mluvíš nebo si vyhledáváš příležitost k mluvení za všech okolností. — Jer. 20:9.
BÝT EVANGELISTOU ZNAMENÁ VÍC NEŽ JEN ZVĚSTOVAT
15. Co ještě patří k duchu evangelisty kromě pouhého zvěstování dobrého poselství druhým?
15 Duch evangelisty vyžaduje víc než jen zvěstovat druhým dobré poselství. V poselství je skryt hlubší význam a „některé věci jsou těžké k porozumění“. (2. Petra 3:16) Vyžadují, abys přemýšlel, jak vysvětlit tyto věci tomu, komu předáváš dobré poselství. To však ještě není vše. Pomáhat někomu k rozumovému poznání ještě neznamená, že bylo zasaženo jeho srdce. Kam dopadlo semeno, které v Ježíšově podobenství zaséval rozsévač? Do srdcí. Jako kazatel dobrého poselství chceš pěstovat toto semeno v srdci svého zájemce. — Mat. 13:19.
16. Jak byl Pavel vynikajícím příkladem pravého evangelisty?
16 Evangelista musí mít náklonnost k lidem jako apoštol Pavel, který napsal: „Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, byli jsme velmi potěšeni, že jsme vám mohli dát nejen Boží dobré poselství, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tess. 2:8) Pavel a jeho druhové se dali plně k disposici těm v Tessalonice, kteří přijali dobré poselství. Pavel jim věnoval všechen čas i sílu a chtěl a snažil se celým srdcem, aby i oni měli stejnou stravující lásku k dobrému poselství, kterou by mohli projevovat v každé životní situaci.
17. Máš-li pravého ducha evangelisty, jak projevíš svůj postoj a chování vůči těm, kterým oznamuješ dobré poselství?
17 Cítíš a jednáš stejně s těmi, kterým přinášíš dobré poselství? Jestliže ano, pak vůči nim nebudeš sobecký. Nebudeš je považovat za své „ovce“, ale budeš se o ně starat jako o ty, které náleží Ježíši Kristu, hlavnímu pastýři. (1. Petra 5:1–4) Budeš se snažit vštěpovat jim Božího ducha. Budeš usilovat o to, abys je seznámil s co největším počtem jiných lidí ve sboru, protože víš, že „jsou rozmanité dary, ale duch je týž; a jsou rozmanité služby, ale přece je týž Pán; a jsou rozmanitá působení, a přece je to týž Bůh, který vyvolává všechna působení ve všech. Projev ducha je však dán každému k užitečnému účelu.“ (1. Kor. 12:4–7) Uznáš, že nemáš všechny schopnosti a projevy Jehovova ducha. Zato však víš, že budou-li mít zájemci společenství se sborem, budou tam, kde je nejvíce soustředěn Jehovův duch, a že je takové společenství povede ke zralosti.
BUDOVÁNÍ A VYCHOVÁVÁNÍ
18. Jaký cíl sleduješ, když s někým studuješ Bibli?
18 Duch evangelisty se neměří časem, který je vynaložen při kázání, ale tím, s jakým účinkem jsou budováni a vychováváni druzí. Člověk, se kterým studuješ, snad pochopil některé základní nauky, jako pravdu o pozemském ráji a klamné závěry nauky o nesmrtelnosti lidské duše, pekelném mučení nebo trojici. Získal možná dobré vědomosti o těchto věcech. Je schopen při studiu docela dobře odpovídat na otázky. Ty by ses však neměl snažit v první řadě zasáhnout jeho hlavu, ale srdce. Co bys mu tedy měl vštípit do srdce, aby byl zdravým, zralým křesťanem? — Žid. 6:1–3.
19. a) Jmenuj některé velmi důležité věci, které neopomeneš vštěpovat do srdce studujícího. b) Jak by se měl dívat na Boha?
19 Následující důležité věci bys měl stále přezkoumávat, mít na mysli a potom pomáhat studujícímu, aby jim rozuměl: Učí se poznávat Jehovu, to je, rozumí, proč Jehova předává jemu i druhým dobré poselství? Rozumí, proč Bůh tak dlouho připouští zlo a proč nejednal podle lidského přání, aby je okamžitě odstranil? Vidí zřetelně spornou otázku Jehovovy svrchovanosti a milující laskavost Jehovy, který vyhradil čas k vyřešení sporné otázky? Nahlíží, že věci, jež se dějí na zemi, zraňují Boha více než nás? Že Bůh, ačkoli může ukončit špatnosti, zdržuje se pro dobro lidstva? (Srovnej 1. Mojž. 6:3, 5–7.) Poznává, že všechny dobré vlastnosti, které máme do určité míry my, má Bůh v daleko větší míře — lásku, ocenění, soucit, ohleduplnost, milosrdenství, trpělivost? Dívá se na Boha jako na blízkého přítele, který chce dělat jen to, co je k našemu dobru? Musí se dozvědět, že Bůh si váží i těch, kteří mu prokazují i tu nejmenší službu, přichází-li ze srdce. Kdo se chce líbit Bohu, musí věřit, že Bůh odměňuje ty, kteří jej hledají. (Žid. 11:6) Takový Bůh je tedy Jehova. Všichni, kteří mají pravého ducha evangelisty, vědí, že to je pravda, a proto se snaží vzbudit v druhých přání, aby také Jehovu milovali pro jeho nesrovnatelné vlastnosti a sloužili mu. — 2. Mojž. 34:6, 7; Žalm 145:8–21.
20, 21. a) Co chceme, aby získali naši zájemci? b) Jak jim můžeme pomoci vypěstovat si osobní vztah k Bohu, místo aby se na nás dívali jako na své učitele?
20 A tak když učíš a vychováváš ty, kteří přijali dobré poselství, měl bys mít především tyto věci na mysli a ustavičně je vštěpovat do srdce svých posluchačů. Chceš, aby získali zralost, k níž patří schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným. (Žid. 5:14) Cokoli je učíš a všechny myšlenky, kterým se oni učí, dávej do spojitosti s Jehovovou láskou, milosrdenstvím, soucitem a jinými vlastnostmi. Pomoz jim porozumět, že Jehova má o ně zájem, že jim pomáhá a že všechno, čemu se učí, přichází od něho, protože na ně myslí.
21 Veď zájemce k tomu, aby poznali, že mohou mít osobní vztah k Jehovovi. Neučí se nějaké neosobní nauce, ani jí nerozumějí na základě své vlastní inteligence nebo dobrého charakteru. Byl to Boží zájem o lidstvo, který je přivedl k tomu, aby se dozvěděli dobré poselství. Ukaž jim, jaká je to přednost, že Bůh považoval za vhodné dovolit jim, aby získali poznání a porozumění; bez působení jeho ducha by jim dobré poselství nikdy nebylo srozumitelné. Moudří muži tohoto světa jsou velmi inteligentní, ale nerozumějí dobrému poselství. (Mat. 11:25; 1. Kor. 1:19–21) Ukazuj jim, že jsi pouze nástrojem, aby mohli věnovat pozornost určitým věcem. Jehova je velký Učitel svého lidu. — Iz. 30:20; 54:13.
22. Jak můžeme zájemce připravit na pronásledování?
22 Když učíš a vychováváš nového zájemce, víš, že zažije odpor nebo dokonce pronásledování. Připrav jej na to a ukaž mu, proč dochází k pronásledování a proč je Bůh připouští. Pomoz mu, aby porozuměl biblickým textům, které ukazují, že ti, již trpí pronásledováním, mají velkou přízeň. Je to důkaz, že na nich spočívá Boží duch. Není to nic hanlivého nebo ponižujícího, ale naopak, je možné se z toho radovat. (Mat. 5:11, 12; Fil. 1:27, 28; 2. Tim. 1:8; Jak. 1:2, 12; 1. Petra 4:12–14) Posiluj ho proti možnému odporu rodiny nebo přátel Ježíšovými slovy u Marka 10:29, 30. Můžeš jej povzbuzovat, aby věrně vytrval v naději, že případně bude moci zachránit své blízké a ty, které miluje.
23. Který důležitý požadavek nesmíme přehlédnout, než pozveme zájemce, aby se s námi účastnili kazatelské služby, a jak můžeme přitom jednat?
23 Poněvadž duch evangelisty také zahrnuje vychovávání, musíme při činění učedníků, podobných jejich Mistru Ježíši Kristu, dbát na to, aby byli způsobilí stát se kazateli dobrého poselství. Nikdo by neměl být pozván, aby se účastnil se členy sboru kázání, dokud zcela neočistí svůj život, a tak je k tomu vhodný. Musí porozumět, že všichni, kdo nosí Jehovovy nádoby, musí být čistí. (Iz. 52:11; 2. Kor. 7:1) Musí vědět, že se líbí Bohu, když mají „znamení“ křesťanské osobnosti, které brání, aby na ně nepřišel Boží hněv. — Ezech. 9:4–6; Ef. 4:23, 24.
24, 25. a) Pouze jaký druh lidí chce Bůh za své služebníky? b) Můžeme žádat, aby zájemce okamžitě přestal se všemi svými špatnými zvyky, nebo co máme dělat?
24 Bůh chce, aby mu sloužili lidé, kteří jsou plně křesťany. Nezajímá jej kvantita, aby měl pouze velký počet kazatelů dobrého poselství. Avšak pomáhá lidem, kteří jsou ochotni dát svůj život do pořádku, aby vyšli z tohoto zkaženého systému věcí. Jeho duch, jehož dává těm, kteří jej poslouchají, je očistná síla. Jestliže někdo jde po cestě, která je nečistá, odporuje účelu, pro nějž Bůh vysílá svého ducha, a tento duch mu již nebude pomáhat. — 1. Tess. 4:7, 8.
25 Je proto moudré vštěpovat tyto zásady správného života do srdcí zájemců hned od začátku. Nedá se ovšem čekat, že okamžitě očistí svůj život, ale jestliže máš pravého ducha evangelisty, budeš se stále snažit dovést je k tomuto cíli. Můžeš to dělat laskavě a taktně, aniž se nevhodně vměšuješ do jejich soukromých záležitostí. Tvým cílem bude poznat zájemce a pomáhat mu, kde potřebuje pomoci. Pak ho můžeš vzít s sebou a vychovávat k účasti na oznamování dobrého poselství.
26. Co je bezpodmínečně nutné, než začneme zájemce povzbuzovat, aby se dal pokřtít?
26 Stejně tak by neměl být povzbuzován ke křtu, dokud nevidíš, že opravdu očistil svůj život a žil v čistých podmínkách dosti dlouho, aby bylo zřejmé, že se nenavrátí k dřívějším špatným zvykům a způsobům.
27. Jakou odměnu přináší duch evangelisty?
27 Duch evangelisty přináší největší štěstí. Není větší radost, než moci vyvyšovat Jehovovo jméno v bezbožném světě a přinášet světlo a naději druhým. A pak, když vidíš ty, kterým jsi pomohl k poznání a ocenění Jehovy a Ježíše Krista a toho, co pro nás učinili, pak je tvá radost tím větší. Duch evangelisty přemáhá ducha žárlivosti a závisti. Raduje se z duchovního pokroku druhých, zvláště těch, kterým jsme pomohli. Cítíme v tom ohledu stejně, jako chtěl apoštol Pavel, aby cítil Timoteus: „Věci, které jsi slyšel ode mne za podpory mnoha svědků, svěřuj věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí učit jiné.“ — 2. Tim. 2:2; 1. Kor. 10:24.
28. Co můžeš dělat, když vidíš, že ti schází duch evangelisty, abys jej získal a posilnil?
28 Proto tedy všichni Jehovovi služebníci touží pěstovat ducha evangelisty v sobě i druhých. Chceš-li v sobě posilnit tohoto ducha, pěstuj úzké společenství s těmi, kteří jej mají, a přijímej pomoc starších ve sboru. Budou šťastni, když ti budou moci pomáhat, protože vědí, že to oslavuje Boha a slouží k záchraně jejich i těch, kterým pomáhají. — 1. Tim. 4:16.