‚Nežít již sami pro sebe‘

„Neboť Kristova láska nás pudí, protože. . . on zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili již sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel.“ — 2. Korintským 5:14, 15.

1. Jak se dnes všeobecně smýšlí o svobodě a otroctví?

JAK vysoce je ceněna svoboda! Dnes na všech stranách lidé velebí svobodu a rovnost. Myšlenky svobody a nezávislosti jsou tak význačné, že mnozí se bouří při pouhé představě, že by měli být někým vedeni nebo museli pro někoho jiného žít. Snad jsi již slyšel, že říkají: „Chci žít, jak já chci.“ Nechtějí být otroky žádného. Většině lidí připomene už jen slovo „otrok“ minulá století, kdy se lidé bez naděje namáhali u vesel galér, pracovali v kamenolomech nebo sloužili zvůli krutého pána.

2. Cítily pouze minulé generace následky otroctví?

² Špatné následky otroctví — stavu, kdy je jeden člověk vlastnictvím druhého — se pociťují ještě i dnes. Jedna zpráva Spojených národů z roku 1972 zní: „Příčinu sociálních sporů v mnoha zemích je nutné bezprostředně přičítat různým druhům otroctví. V poslední době se v celé řadě zemí zotročené obyvatelstvo obrátilo proti svým bývalým pánům a mnohé z nich zabilo.“

3. Proč je možné říci, že je dnes více otroků, než se obyčejně přiznává?

³ Snad si myslíš: „To se mne netýká, já nejsem otrok.“ Avšak známý spisovatel, který sám mohl pozorovat otroctví v Římské říši, dosvědčil, že tam byl tehdy každý v určitém smyslu otrokem. Podle jeho závěru jsou i dnes všichni lidé otroky. Tento známý spisovatel, apoštol Pavel, nepovažoval ani sám sebe za výjimku. Napsal křesťanům v Římě: „Já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. . . ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž odporuje zákonu mé mysli a uvádí mne do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ — Řím. 7:14, 23.

JSME OPRAVDU SVOBODNÍ, NEZÁVISLÍ?

4, 5. Co dokazuje, že jsme všichni otroky?

⁴ Apoštol Pavel tím nechtěl říci, že ho jeho vlastní rodiče dobrovolně prodali do zajetí hříchu; ani naši vlastní rodiče to neučinili. Pavel však pochopil, že náš společný předek Adam svým vědomým hříchem zaprodal sám sebe i své potomky — celé lidstvo — do otroctví nedokonalosti, hříchu a smrti. (Řím. 5:12) Následky toho jsou nepochybně patrné ještě dnes a všichni jsme jimi postiženi, protože vidíme všude kolem sebe i u sebe důkazy tohoto otroctví: těžké chyby, hřích a nemoc.

⁵ A přesto jsou dnes lidé, kteří směle tvrdí, že jsou svobodní. Někteří se vychloubají svou sexuální svobodou. Avšak dokazuje jejich způsob života, že jsou opravdu svobodní? Mohou sice žít sami pro sebe a činit zadost svým vášním, ale to jen zdůrazňuje skutečnost, že jsou otroky nedokonalosti a hříchu. Co má ze života lakomec, který touží jen po penězích, majetku nebo vážnosti? I on stárne, slábne, je postižen nemocí a nakonec umírá. Je tomu tak i u vůdců různých hnutí, která se zasazují o „práva“ lidu, žen nebo menšiny. Konec všech je tentýž: smrt, která dokazuje, že jsou přece jen otroky králů Hříchu a Smrti. — Řím. 5:21.

6. Jaké otázky vznikají, pokud jde o toto otroctví?

⁶ Znamená to, že je člověk v beznadějném postavení? Není možné osvobození od hříchu a smrti? Existuje-li nějaké opatření k osvobození, můžeme přesto dále žít tak, jak se nám líbí, nebo něco musíme dělat, abychom z tohoto opatření měli užitek?

7. Jaké opatření bylo učiněno, abychom byli osvobozeni z tohoto otroctví?

⁷ Podle jedné z nejdůležitějších nauk Bible se Bůh ve svém milosrdenství postaral, aby člověk mohl být osvobozen z otroctví hříchu a smrti. To učinil, když poslal svého jednozplozeného Syna, který se stal dokonalým člověkem Ježíšem. V souladu s Božím předsevzetím obětoval Ježíš svůj život jako „odpovídající výkupné za všechny“. (1. Tim. 2:5, 6) Ačkoli výkupní cena neboli výkupné bylo zaplaceno „za všechny“, nebudou z něho mít všichni plný užitek. Proč ne?

8. Proč nebudou mít všichni lidé užitek z výkupného?

⁸ Pouze ti, kteří jsou stvořitelem schváleni, budou mít plný užitek z opatření výkupného, to je, budou navždy osvobozeni od hříchu, nemoci, stáří a smrti. Ačkoli všichni jsou zváni, aby toto schválení získali, ne všichni je chtějí přijmout, protože je s tím spojena určitá odpovědnost. Mnozí si nepřejí jednat v souladu se skutečností, že byla za ně zaplacena výkupní cena neboli výkupné. Nechtějí uznat, že byli vykoupeni a že Jehova Bůh a Ježíš Kristus jsou jejich právoplatnými vlastníky nebo pány, kteří si zasluhují plnou poslušnost. Všichni, kteří setrvají v neposlušnosti nebo později zapřou Jehovu Boha a Ježíše Krista jako své vlastníky, nebudou mít užitek z opatření výkupného. — Mat. 10:33; Jan 3:36; Žid. 10:26, 27; 2. Petra 2:1–3.

9. Před jakou volbou stojí všichni lidé?

⁹ Otázka, před níž tedy stojí všichni lidé, zní: Komu chci dobrovolně sloužit — hříchu s vyhlídkou na smrt, nebo Bohu a Kristu s vyhlídkou na život? (Řím. 6:16) „To není velký výběr,“ může snad někdo říci. „Raději zemřu, než abych byl navždy otrokem.“ Je však rozumné tak smýšlet, když jde o službu Bohu a Kristu? Což Ježíš neříká, že „pravda vás osvobodí“? (Jan 8:32) Neměli bychom proto očekávat, že služba Bohu a Kristu poskytuje takový druh svobody, kterou by si přál každý čestně smýšlející člověk? Uvažujme.

RŮZNÍ PÁNOVÉ

10. Jaký druh „pánů“ mají křesťané v nebi?

¹⁰ Lidé mají dobrý důvod, aby si přáli být otroky Boha a Krista. Ti dva nejsou podobni krutým pánům minulých století, kteří týrali a vykořisťovali své otroky a málo se starali o jejich blaho a štěstí. Co učinili Jehova Bůh a jeho Syn pro lidstvo, dokazuje hloubku jejich zájmu a jejich nekonečnou lásku.

11, 12. Proč jsme vůči Bohu dlužníky?

¹¹ Jehovovi Bohu děkujeme za svůj život. ‚On stvořil všechny věci a z jeho vůle existují a byly stvořeny.‘ (Zjev. 4:11) Mohl vykonat rozsudek smrti nad neposlušným Adamem a Evou ještě dříve, než se mohli stát rodiči. Pak by se nikdo z nás nenarodil. Jehova Bůh ve svém milosrdenství myslel na jejich ještě nenarozené potomky, a proto připustil, aby dále žili a rozmnožovali se. Vzdor nevděčnému jednání většiny jejich potomků nepřestal opatřovat lidstvu věci potřebné k životu. (Mat. 5:45) Ani „pohané“ nemohli odporovat apoštolu Pavlovi, když řekl o Bohu: „Dělá dobro, když vám dává déšť z nebe a plodná období a naplňuje vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ — Skut. 14:17; Žalm 104:13–15, 24.

¹² To však není vše, čím Bůh projevil svou lásku a nezaslouženou laskavost. Aby hříšní, nehodní lidé — pokud budou chtít — mohli získat jeho přízeň a mohli být osvobozeni z otroctví hříchu a smrti, neušetřil svého nejdražšího Syna od potupné smrti. (Řím. 8:32) Tím dostane většina lidí po vzkříšení z mrtvých příležitost, aby žili, aniž budou muset opět zemřít. (Skut. 24:15) Představme si, že Jehova Bůh to učinil dokonce i pro lidi, kteří ve svém životě neuznávali jeho autoritu! Apoštol Pavel napsal křesťanům v Římě: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ — Řím. 5:8.

13. Proč jsme dlužníky Ježíše Krista?

¹³ Vyplacení hříšného lidstva „vzácnou krví“ bylo také vynikajícím důkazem velké lásky, kterou Ježíš měl. (1. Petra 1:19, 20) Ježíš sám řekl: „Já se vzdávám své duše ve prospěch ovcí. . . Proto mě Otec miluje, neboť se vzdávám své duše, abych ji zase přijal. Nikdo mi ji nevzal, ale já se jí vzdávám sám od sebe.“ (Jan 10:15–18) „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ (Jan 15:13) Ježíš učinil ještě více než to. Zemřel nejen za své přátele, ale za všechny lidi, tedy také za ty, kteří neuznávali, že jsou odpovědni jeho Otci. (1. Jana 2:2) Který člověk by byl ochoten to učinit pro lidi, již si neváží jeho otce? Jsme Ježíši Kristu opravdu zavázáni díkem, protože dal svůj život, aby nás vyplatil a tak nám umožnil osvobození od hříchu a smrti.

14. Jak bychom měli reagovat na tento dluh?

¹⁴ Vzbuzuje velká láska Boha a Krista ve tvém srdci přání, abys jim sloužil? Cítíš jako jistí mužové staré doby, kteří — i když jim byla nabídnuta svoboda — byli ochotni zůstat jako otroci u svých laskavých a velkorysých hebrejských pánů? (2. Mojž. 21:2–6) Tak reagují všichni, kteří ze srdce ocenili to, co Jehova Bůh a Ježíš Kristus pro ně učinili. Pavel napsal: „Kristova láska nás pudí.“ (2. Kor. 5:14) Povšimni si, že neříká, že Bůh nebo Kristus nutí lidi, aby jim věrně sloužili. Naopak, tou silou je „Kristova láska“. A protože Jehova Bůh má k nám stejnou lásku jako jeho Syn, je i jeho láska hybnou silou.

15. Jakého druhu je vztah, který má křesťan k Jehovovi a ke Kristu?

¹⁵ Vztah, do kterého můžeš vůči Bohu a Kristu vstoupit — pokud jsi již do něho nevstoupil —, není neosobní nebo formální; je to vřelý a důvěrný vztah. V poslední noci, kdy byl Ježíš se svými učedníky jako člověk, vřele je ujistil: „Již vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal vědět všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Ježíš tím nechtěl říci, že již nejsou otroky, neboť za svůj život stejně děkovali Bohu a brzy měl Ježíš za ně zaplatit „výkupní cenu“. Chtěl tím říci, že s nimi nejedná jako s obyčejnými otroky, kterým se dávají pouze úkoly, ale ne důvěrná sdělení. Ne, mělo se s nimi jednat jako s „přáteli“, jako s důvěrníky, na něž je možné se spolehnout a kteří jsou respektováni.

16. Proč není obtížné sloužit Bohu a Kristu?

¹⁶ Vidíme tedy, že to není žádné břemeno být otrokem Boha a Krista. Jejich příkazy spočívají na lásce a ochraňují poslušné před škodou a pomáhají jim získat věčné štěstí a blaho. (1. Jana 5:3) Kdo se rozhodne z lásky zapřít sám sebe a stát se otrokem Boha a Krista, nepřijde pod utiskující jho. „Pojďte ke mně všichni,“ řekl Ježíš Kristus, „kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a staňte se mými učedníky, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Neboť mé jho je jemné a mé břemeno je lehké.“ (Mat. 11:28–30) Který upřímně smýšlející člověk by ještě sobecky toužil po nezávislosti, když Bůh a Kristus jsou tak milujícími pány?

ČÍ VŮLI ČINÍ OTROK NEJPRVE?

17. Jak by měla Boží a Kristova láska působit na náš způsob života?

¹⁷ Jestliže tě pudí Boží a Kristova láska, abys jim sloužil, projeví se to ve tvém způsobu života. Již nebudeš žít sám pro sebe. Apoštol Pavel napsal: „[Kristus] zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili již sami pro sebe, ale pro toho, který za ně zemřel.“ (2. Kor. 5:15) Co vše to zahrnuje?

18–20. a) Co má mít přednost, jak ukazuje Ježíšovo podobenství, jestliže člověk již nežije sám pro sebe? b) Chtěl tím Ježíš říci, že jsme neužiteční?

¹⁸ Uvažujme o doslovném poměru otroka a jeho pána. Zanedbával by věrny, spolehlivý otrok službu pro svého pána nebo by ji považoval za podřadnou? Věnoval by pozornost nejprve vlastnímu pohodlí a osobním zájmům? Zcela jistě ne! Jak by tedy měli smýšlet otroci Boha a Krista?

¹⁹ Ježíš Kristus zodpověděl tuto otázku velmi působivě podobenstvím. Vycházel ze skutečnosti, že tehdy otroci, kteří ve dne pracovali na poli, přinášeli také svému pánu večeři. To platilo za něco, nač měl pán právo. Ježíš řekl: „Neřekne [pán] mu [otrokovi] spíše: ‚Připrav mi něco k večeři a oblékni si zástěru a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji, a pak můžeš jíst a pít‘? Přece nebude cítit k otroku vděčnost, protože udělal, co mu bylo uloženo!“ Potom doporučil Ježíš svým učedníkům, aby si řekli, pokud jde o splnění jejich úkolů: „Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.“ — Luk. 17:7–10.

²⁰ Ježíš tím nemyslel, že by se křesťané měli stále ponižovat, podceňovat a myslet si o sobě, že jsou zcela neužiteční. Chtěl jim ukázat, že mají jasně chovat v mysli svůj vztah k Bohu a jeho Synu. Jako křesťané neměli dávat přednost své vlastní vůli a pohodlnosti, protože Kristus zemřel, aby „nežili již sami pro sebe“.

21. Proč je někdy velmi obtížné ‚nežít již sami pro sebe‘?

²¹ Služba pro Boha a Krista není ovšem vždycky lehká, ale nikdy není příčinou problémů. Přináší radost a osvěžuje. Nevěřící lidé a zlé duchovní moci však ztěžují křesťanům život. (Ef. 6:11, 12; 2. Tess. 3:1–3) Tuto zkušenost mají dnes Jehovovi křesťanští svědkové obzvlášť v zemích, kde vládne diktatura. Často jsou pronásledováni, protože poslouchají Ježíšův příkaz kázat Boží slovo a učit. (Mat. 28:19, 20) Někdy jsou také pronásledováni, protože chtějí zůstat věrni Bohu a zdráhají se účastnit se politiky a vojenských sporů národů. (Jan 6:15; 17:16) Mohli by jít cestou nejmenšího odporu, vést slušný, mravný život a odpovídat požadavkům totalitních vlád. Avšak křesťané nežijí sami pro sebe. Jsou služebníky Boha a Krista. Oceňují nekonečnou lásku, která jim byla projevena, a jsou ochotni trpět, ano dokonce umírat, pro svou věrnou službu.

22, 23. a) Jaké zacházení museli vytrpět mladí svědkové Jehovovi v Československu? b) Co jim pomáhalo, aby zůstali věrní?

²² V knize Even Under the Sky There Is Hell (I pod nebem je peklo; 1971, str. 117) popisuje československý reportér kruté zacházení, kterému byli svědkové Jehovovi v roce 1951 vystaveni v jednom komunistickém pracovním táboře. Říká: „Budu vždy s obdivem a uznáním vzpomínat na Jehovisty [svědky Jehovovy], většinou mladé lidi, kteří odepřeli vojenskou povinnost a byli proto odsouzeni. I zde setrvali na své víře. . . a odepřeli práci v uranových dolech. Náčelníci táborů používali všechny prostředky, které měli, aby je přinutili vykonávat tuto práci, ale jejich pokusy byly marné; většina z nich chtěla raději zemřít, než svou prací přispět k atomové hrozbě sovětů. Náčelník tábora Paleček v zimním mrazu [–] 30 stupňů Celsia je nechal celé dny stát před hlavní kanceláří ve vysokém sněhu a poléval je tak dlouho vodou, až zmrzli. Byl to hrozný pohled, který mne bude pronásledovat až do smrti.“

²³ Co pomáhalo těmto mladým mužům, aby zůstali věrní? Byli vděčni, že byli vykoupeni „vzácnou krví“, a nechtěli být nevěrní svým vlastníkům, Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. Byli pevně přesvědčeni, že i kdyby je lidé zabili, Bůh a Kristus na ně nezapomenou, ale přivolají je znovu k životu. Věřili inspirovaným zaslíbením: „Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu.“ (Žid. 6:10) „Kdokoli se snaží zachovat si duši [život] v bezpečí, ztratí ji; ale kdokoli ji ztrácí, zachová ji naživu.“ — Luk. 17:33.

24. V jaké podobné situaci můžeme dokázat, že již ‚nežijeme sami pro sebe‘?

²⁴ Tvá věrnost k Bohu nebude snad nikdy podrobena tak těžké zkoušce. Stavíš však Boha již dnes před všechno ostatní? Možná, že to jsou členové tvé rodiny, kteří jsou nástrojem k vyzkoušení tvé víry, když ti třeba předhazují, že bereš své náboženství příliš vážně. Nebo snad vykonávají na tebe nátlak tví spolužáci nebo kolegové v zaměstnání, aby tě přiměli k opuštění křesťanských zásad. Co děláš, když stojíš tváří v tvář takovým obtížím? Může se zdát, že by byl pro tebe život lehčí nebo snesitelnější, kdyby ses při pronásledování nebo nátlaku poddal, zatímco protivenství trvá nebo může být ještě horší, jestliže zůstáváš Bohu věrný. Avšak když myslíš na to, že jsi dlužníkem Boha a Krista, rozhodneš se správně. Budeš dále ‚oslavovat Boha.‘ — 1. Kor. 6:20.

VYUŽITÍ VOLNÉHO ČASU

25. Co ještě zahrnuje myšlenka ‚nežít již sám pro sebe‘ kromě vytrvalosti při pronásledování?

²⁵ Nežít již sám pro sebe vyžaduje však ještě více, než věrně vytrvávat, jsme-li pronásledováni. Křesťané jsou nabádáni slovy: „Cokoli činíte, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte náležitou odměnu, dědictví. Buďte otroky Pána, Krista.“ (Kol. 3:23, 24) Nežít již sám pro sebe zahrnuje tedy každou stránku našeho života: mravné chování, způsob myšlení, skutky, mluvu a práci, poddanost ženy, úkoly muže jako hlavy a poslušnost dětí rodičů. — Kol. 3:5–22.

26. Jaké výjimky činí mnozí tak zvaní křesťané, pokud jde o jejich chování?

²⁶ Snad jsi již pozoroval, že mnozí, kteří se nazývají křesťany, činí výjimku. I u tak zvaných křesťanů, kteří jsou ještě celkem slušní, dochází při slavnostech, které jsou spojeny s církevními svátky, k divokým nevázanostem — pitkám, nemravnostem a ničení cizího majetku. Také o prázdninách, večerech a víkendech cítí stále více lidí, že smějí „žít“ tak, jak se jim líbí.

27, 28. a) Co nedělají a jak nemyslí praví křesťané, i když věnují čas k odpočinku? b) Jakým výborným způsobem využívají svého volného času?

²⁷ Pro harmonický život a vyrovnanou osobnost je užitečný odpočinek a rozptýlení. Pravý křesťan tudíž právem využívá část svého času k odpočinku a rozptýlení. Nežije však pouze pro tyto věci. Neoznačuje část svého života jako „můj čas“, kdy může zapomenout, že je Božím služebníkem.

²⁸ Je to patrné ze způsobu, jak Jehovovi křesťanští služebníci využívají svého volného času. K tomu, co dělají nejraději, patří i věci, které jsou bezprostředně spojeny s jejich bohoslužbou. Radují se, když mohou mluvit o stvořiteli a každý týden navštěvovat křesťanská shromáždění. Blahodárné společenství a cenné poučení přispívají k tomu, že se jim návštěva shromáždění stane požitkem. I když rodiny podnikají nějakou cestu, mohou plánovat návštěvu některých shromáždění. Tak zažijí zvláštní radost: poznávají nové přátele, duchovní bratry a sestry v jiném městě nebo v jiné zemi. Jsou-li vzdáleni od sálu království — když třeba stanují v lese —, činí jim radost, mohou-li přemýšlet o svém stvořiteli a jako rodina se bavit o biblických námětech. Mnoho svědků Jehovových plánuje své prázdniny tak, aby mohli navštívit jeden z velkých křesťanských kongresů, které jsou konány každý rok.

29. Co by bylo dobré brát v úvahu, když uvažujeme. co bychom mohli dělat ve svém volném čase?

²⁹ Když tedy uvažuješ, co máš dělat večer, o víkendu nebo o prázdninách, pak mysli na svůj vztah k Bohu a Kristu. Snaž se dělat něco, co tě tělesně, duševně a duchovně osvěží. Usiluj o to, abys získal sílu, kterou bys mohl po volných dnech využít k další službě Jehovovi. Nejednej jako mnozí ve světě, kteří říkají: „Zapomeň na všední den; nech všechno za sebou,“ nýbrž projevuj své ocenění pro to, co Bůh a Kristus pro tebe učinili. Vyvaruj se všeho, co by ti mohlo způsobit výčitky svědomí a co by mohlo být příčinou, že by ses musel dívat s politováním zpět na dobu, která ti mohla přinést odměnu a osvěžení.

30. Jaké otázky vznikají, pokud jde o ty, kteří předstírají, že věří v Boha, ale žijí jen tak, aby užívali?

³⁰ Boží služebník by skutečně měl stále myslet na to, aby dělal vše ke slávě stvořitele. (1. Kor. 10:31) Ačkoli je nedokonalý, měl by se snažit ovládat hříšné sklony a ‚nevydávat se za otroky hříchu‘. (Řím. 6:16) Snad jsi zjistil, že jsou lidé, kteří říkají, že věří ve stvořitele a jeho Syna, ale ve svém denním životě myslí jen na to, aby užili vše, co se užít dá. Co zde nesouhlasí? Dívají se snad do budoucnosti bez naděje? Jak je tvůj denní život ovlivněn tvou vyhlídkou do budoucnosti? Přenecháme následujícímu článku odpověď na tyto otázky.