Sloužit Bohu s ohledem na věčnost
1, 2. a) Jak smýšlejí jednotlivci a národy o budoucnosti? b) Proč někteří neradi přemýšlejí o své budoucnosti?
NEPOTKÁVÁME dnes mnoho lidí, kteří ukazují svými slovy a jednáním, že žijí podle zásady: „Užívej života, pokud můžeš, kdo ví, co bude zítra?“ Dokonce se zdá, že i mnohé národy se drží této zásady. Jeden z nejznámějších evropských ekonomů obvinil svou vládu, že usiluje o politiku „po nás potopa“, to je, že při plánování a vydávání peněz myslí jen na dnešek a ne na zítřek.
2 Mnozí lidé na celém světě jsou tak zklamáni stavem věcí, že se nezajímají o budoucnost, která není o mnoho lepší než přítomnost. V roce 1972 řekl jeden vysokoškolský profesor: „Zdá se, že se mladí lidé dost nezajímají o svou osobní budoucnost.“ A pak ještě dodal: „Chybí jim to, co sociologové nazývají ‚cílevědomá orientace‘, a člověk má dojem, že promarňují čas vším možným: drogami, protesty, experimentováním s životním stylem a nesmyslnými plány a zábavami.“ Jiní zase neradi myslí na budoucnost pro stále se množící hrůzná varování před znečištěním, zločiny, hladem a válkou.
3. Jaké poznání působí, že mnozí žijí pouze pro přítomnost?
3 I když velké národy dosáhly v oblasti mezinárodních vztahů překvapujících úspěchů, takže předpověděné význačné oznámení o ‚míru a bezpečnosti‘ se zdá jisté, mnozí lidé dále žijí jen pro okamžik. (1. Tess. 5:3) Tito lidé se domnívají, že mají užít v životě všechno, co se dá, protože věda (které důvěřují) nemůže zabránit smrti. Například jeden reportér, který komentoval vědecké výzkumy, připustil, že podle tvrzení profesora Friedhelma Schneidra z Tübingen „nic nepodporuje názor, že smrt je spojena se životem jako fyzikální nutnost“. Je dokázáno, připustil dále, že „kdyby v každé buňce byla správná směs buněčných hormonů, člověk by neumíral“. Přesto byl nucen dodat: „V přítomnosti však není možné vyrobit takovou správnou směs.“ Většina lidí tedy žije dále pro přítomnost, protože smrt se zdá být nevyhnutelná.
4. a) Smýšlejí svědkové Jehovovi také tak? b) Co by měl každý z nás brát v úvahu?
4 Jak rozdílný názor mají naproti tomu křesťanští svědkové Jehovovi! Nezastávají se fatalistického názoru „jezme a pijme, protože zítra máme zemřít“. (1. Kor. 15:32) Mají hluboký zájem o budoucnost a těší se na ni. Skutečně, jejich celý život a myšlení se točí nikoli kolem konečné, omezené existence, ale kolem věčnosti. Je tomu tak i u tebe? Abychom porozuměli, jak je to možné, uvažujme o „věčnosti“ s ohledem na Boha a jeho předsevzetí.
VĚČNOST — ÚSTŘEDNÍ BOD NAŠÍ SLUŽBY BOHU
5. Proč hraje věčnost důležitou úlohu v našem uctívání?
5 Právem může být řečeno, že věčnost je ústředním bodem křesťanské služby Bohu, protože náš Bůh je věčný Bůh. Pro lidi může být obtížné představit si, že Bůh nemá začátek. Podívejme se však na hory, na celou zemi, ano na celý vesmír. Jsou nové, teprve nedávno vzniklé? Vědci tvrdí, že vesmír je starý miliardy let. Nemusí být jeho stvořitel ještě starší? Proto apoštol Pavel napsal, že Jehovovu „věčnou moc a božství“ „lze postřehnout z vytvořených věcí“. — Řím. 1:20.
6. Co se dozvídáme z Bible o budoucnosti Boha?
6 Boží věčnost se vztahuje také na budoucnost. Pisatelé jak Hebrejských písem, tak Křesťanských řeckých písem věděli, že Jehova Bůh je nesmrtelný, a proto bude vládnout po celou věčnost. Žalmista prohlásil: „Jehova je král na neurčitý čas [hebr. ohlam], ano navždy [hebr. adh].“ (Žalm 10:16; 2. Mojž. 15:18) A v poslední knize Bible píše apoštol Jan, že slyšel hlasy z nebe, které říkaly o Pánu Jehovovi: „Bude vládnout jako král po celou věčnost.“ Pisatel Jan zde používá množného čísla řeckého rčení, které doslova znamená „na věky věků“. (Zjev. 11:15; 1. Tim. 1:17) O budoucnosti tedy nepochybně věděl, že náš stvořitel bude vládnout „do věku věků“. (Meziřádkový překlad království) Co to může pro tebe znamenat dnes i v budoucnosti?
7. Je Božímu živému, pozemskému stvoření přisouzena věčná existence? Jak je tomu s člověkem?
7 V Božím živém stvoření nežije všechno věčně. Víme, že rostliny — i stromy, které jsou velmi staré — nakonec zemřou. (1. Petra 1:24) Také nemáme biblický důkaz, že Bůh stvořil zvířata tak, aby žila věčně. Avšak s člověkem je tomu jinak. Bůh dal našim prvním rodičům vyhlídku, že nikdy nezemřou. V poslušnosti mohli doufat, že budou žít věčně. (1. Mojž. 2:17) Tento Boží záměr nebyl překažen tím, že člověk upadl do hříchu. Bible ukazuje, že jeho předsevzetí, aby měl na zemi poslušné lidi žijící věčně, bude jistě uskutečněno. Stane se tak prostřednictvím Božího království, zrozeného v nebesích v roce 1914 n. l. , jak je to popsáno ve Zjevení 12:1–5. Ano, od té doby je vhodné říkat: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána.“ — Zjev. 11:15.
NESMRTELNÍ VLÁDCOVÉ KRÁLOVSTVÍ
8. Proč je v Bibli zvlášť zdůrazněno Boží království?
8 Toto království, s jehož pomocí máme možnost žít věčně, je nebeské království. Sám Ježíš je hlavou tohoto panství a má mít 144 000 spoluvládců, kteří byli vybráni z lidstva a povoláni Bohem k nebeskému životu. (Řím. 8:16, 17; Luk. 22:29; Zjev. 5:9, 10; 14:1) Mimořádná důležitost tohoto království je patrná z důrazu, který na ně Bůh dává v Bibli. Bylo hlavním námětem Ježíšova kázání. (Mat. 4:23) Také největší část obsahu Křesťanských řeckých písem, včetně zaslíbení věčného života, je určena pomazaným křesťanům, kteří budou vládnout v tomto království.
9. Co nám pomáhá poznat, co myslel Jan ‚věčným životem‘, o němž mluvil v 1. Jana 2:25?
9 Apoštol Jan například napsal v 1. Jana 2:25: „To je ta slíbená věc, kterou nám zaslíbil on sám, věčný život.“ Myslel tím věčný život na zemi nebo nesmrtelný život v nebesích? Jan věděl, že předsevzetí, které měl Bůh od doby Adama, spočívalo v tom, že nechá naplnit zemi pravými ctiteli, kteří mají žít věčně. Avšak těmito slovy mluvil Jan ke křesťanům, kteří byli pomazáni svatým duchem a povoláni k nebeskému životu. (1. Jana 2:20) Proto pokračoval: „Ještě nebylo zjeveno, co budeme. Víme, že kdykoli on [Bůh] se zjeví, budeme mu podobni, neboť jej budeme vidět takového, jaký je.“ — 1. Jana 3:2.
10. Co myslel Ježíš, když slíbil svým učedníkům, že „nikdy neuzří smrt“?
10 Podobné zaslíbení věčného života obsahují také Ježíšova slova: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jestliže někdo zachovává mé slovo, vůbec nikdy neuzří smrt.“ (Jan 8:51; 11:25, 26; 6:51, 58; 12:25) Kristus tím zřejmě nechtěl říci, že jeho věrní apoštolové a jiní, kteří krátce nato byli pomazáni svatým duchem, nikdy nezestárnou nebo nezemřou. Věděl, že musí zemřít, aby získali nebeský život. Několik měsíců předtím jim řekl, že on sám zemře a bude vzkříšen. (Mat. 16:21; 17:22, 23; Jan 2:19–22) Také jeho pomazaní následovníci museli zemřít, aby se stali nesmrtelnými vládci v jeho království. (1. Kor. 15:42–44, 49, 53; 2. Tim. 4:18) Jak dalece tedy neměli ‚nikdy uzřít smrt‘? Kdyby zůstali věrní až do smrti, neublížila by jim druhá smrt, jak je patrné ze Zjevení 2:10, 11. A tak budou po svém vzkříšení navždy nebeskými králi k užitku všech Božích služebníků na zemi. (Zjev. 22:5) Jaké je to požehnání!
11. Jak víme, že lidé, kteří žijí dnes, mají možnost žít věčně na zemi?
11 Naděje na věčný život se však neomezuje pouze na ty, kteří budou spoluvládci v nebeském království. Když Ježíš mluvil o naší době neboli o generaci, která zažije zřízení království, výslovně zaslíbil věčný život na zemi. V této době mají být oddělovány „ovce“ od „kozlů“. (Mat. 25:31–33) Jakou odměnu slíbil Ježíš „ovcím“, které se budou zastávat svých pomazaných „bratrů“ a společně s nimi sloužit Bohu, i když samy nebudou Kristovými „bratry“, kteří mají vyhlídku na nebeský život? Slíbil těmto spravedlivým, že vstoupí do „věčného života“, a sice zde, na zemi. (Mat. 25:46) Jaká je to podivuhodná vyhlídka, žít navždy na zemi, která se podle Božího předsevzetí stane rájem! Co to všechno znamená pro tebe? Dokazuješ, že tomu věříš? Ovlivňuje to tvé denní rozhodování? Tvůj názor na zaměstnání? Jaký obor si zvolíš ve škole? Máš-li se brzy oženit? Žiješ opravdu s ohledem na věčnost?
VÍCE NEŽ JEN NEDOKONALÝ OBRAZ VĚČNÉHO ŽIVOTA
12. V jakém ohledu máme obzvláštní přednost?
12 Možnost, že budeš patřit k „ovcím“, které získají věčný život na zemi, aniž musí zemřít, měla by tě povzbuzovat, abys věrně sloužil Bohu. Máš příležitost zažít věci, o nichž si mnozí věrní Boží služebníci v minulých stoletích mohli udělat jen nedokonalý obraz. Příkladem toho je král David.
13. Na co se zřejmě vztahovala Davidova slova v Žalmu 37:11, 29?
13 V žalmu 37:11, 29 čteme Davidova slova: „Ale právě mírným bude patřit země. . . Jen spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní navždy přebývat.“ David zřejmě vycházel z toho, jak tomu mělo být v Zaslíbené zemi v jeho dnech a následujících generacích. Podle Boží smlouvy s Abrahamem měli být vyhnáni zkažení pohané, kteří obývali zemi. (1. Mojž. 15:18–21; 5. Mojž. 7:22; Joz. 21:43–45) Tak mohla žít generace po generaci spravedlivých ctitelů, tvořících izraelský národ, v zemi nebo na území, které jim dal Bůh. (5. Mojž. 30:20) Víme však, že většina Izraelitů se prokázala jako nevěrná, a proto nevyplnili v tomto ohledu Boží předsevzetí. Nakonec Bůh připustil, aby Asyřané a Babylóňané dobyli zemi a na čas ji zbavili obyvatel.
14. Jaký další, větší význam připsal Ježíš slovům v Žalmu 37:11, 29?
14 Davidova slova v 37. žalmu poskytují však také určitý obraz naděje, kterou dnes křesťané mohou mít. Že se tato slova v rozšířeném, obsažnějším smyslu vztahují na panství Božího království nad celou zemí, vysvítá z toho, že Ježíš Kristus u Matouše 5:5 citoval z Žalmu 37. Řekl, že se tento žalm splnil úplně již v minulosti? Ne, použil jej pro budoucnost, když řekl: „Šťastní jsou mírní, protože zdědí zemi.“ Tito mírní, kteří budou s Kristem spojeni v jeho nebeském království, budou vládnout nad zemí. (Zjev. 5:9, 10) Ježíš věděl, že království bude navždy spravedlivě vládnout nad zemí. Proto bude země obydlena ‚spravedlivými, kteří „budou na ní navždy přebývat“. David tak pod inspirací popsal konečné uskutečnění Jehovova předsevzetí s naší zemí. Křesťané se mohou radovat, že to, o čem si David mohl udělat jen nedokonalý obraz a na čem se může podílet pouze prostřednictvím svého budoucího vzkříšení, mohou sami prožít. Ti, které Pán staví na svou pravici jako „ovce“, mají příležitost „navždy přebývat“ na rajské zemi, věčně ovládané z nebe.
15. Jaké smýšlení měl Micheáš o uctívání Jehovy a co to znamená pro nás?
15 Jak je vhodné, když své myšlení, své plány a své naděje soustředíme na to, abychom sloužili Jehovovi s ohledem na věčnost! Představme si, jak by byli nadšeni David, Abraham a proroci, jako Izaiáš a Micheáš, kdyby dnes žili a měli tuto přednost! V prorockém popisu obnovení čistého uctívání u Židů po jejich návratu z vyhnanství v roce 537 př. n. l. naznačil Micheáš, jak smýšlí on a jiní věrní ctitelé: „Všichni lidé, ano všichni budou chodit každý ve jménu svého boha; ale my, ano my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, ba navždy.“ (Mich. 4:1–5; Iz. 65:18) Byl pevně rozhodnut věčně uctívat Boha. V té době Micheáš neměl věčný život. Smrt byla pro smrtelné lidi stále ještě nevyhnutelná. Micheáš byl však rozhodnut sloužit Bohu až do dne své smrti, a po svém vzkříšení v novém pořádku bude ve službě pokračovat, jako by ji nikdy nebyl přerušil. Jaké měl Micheáš znamenité smýšlení! Neměli bychom smýšlet stejně tak my, když mnozí máme naději skutečně věčně, bez přerušení chodit ve jménu Boha?
NESLOUŽIT POUZE K URČITÉMU DATU
16. Jak se dívali na službu Bohu lidé, kteří se stali křesťany v prvním století n. l.?
16 Ať máme osobně naději žít s Ježíšem v nebi, nebo obývat rajskou zemi, neměli bychom si myslet, že naším cílem je určité datum, nýbrž věčnost. Můžeme v tom ohledu napodobovat ty, kteří byli křesťany před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. Právem očekávali brzký konec židovského systému věcí ve „velkém soužení“, které podle Ježíšových slov mělo přijít v jejich generaci. (Mat. 24:3, 21, 22, 34) Avšak rozhodli se, když činili pokání a stali se křesťany, že budou sloužit Bohu jen do určitého data nebo určité události? Jistěže ne. Co se naučili a přijali — například to, co Petr kázal Korneliovi a jeho domácnosti —, neznamenalo, že budou křesťany pouze do té doby, než nastane nějaké blížící se datum. Bůh jim „poskytl pokání vedoucí k životu“, k věčnému životu křesťanů. — Skut. 10:34–43; 11:18.
17. Jak tento názor vyjádřil Juda?
17 Když tedy psal Ježíšův nevlastní bratr Juda okolo roku 65 n. l. — asi jeden rok před prvním útokem Římanů na Jeruzalém — svůj inspirovaný dopis, nezmínil se o nějakém konečném datu, ale napsal: „Zachovávejte se v Boží lásce a očekávejte přitom našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život.“ (Juda 20, 21) Věděl, že je nutné sloužit Bohu navždy. Ať už přijde „soužení“ na židovský systém za dva nebo tři roky nebo ještě později, neovlivní to jejich postoj sloužit Bohu dále.
18. a) Kam až jsme dospěli v proudu času? b) Co naznačuje biblická chronologie, ačkoli neuvádí žádné přesné datum?
18 Dnes jsou v podobném postavení křesťané, kteří poznali z biblických proroctví, že je nedaleko konec celého přítomného systému věcí. Vědí podle nejspolehlivější biblické chronologie, že uprostřed sedmdesátých let dvacátého století skončí 6 000 let lidských dějin. Proto mají velký zájem, bude-li se to shodovat s vypuknutím „velkého soužení“ našich dnů, jímž budou odstraněni všichni zlí na zemi. Mohlo by tomu tak být. Avšak naprosto se nesnaží předpovídat, kdy bude zničen satanův zlý systém věcí. Klidně vyčkávají, protože vědí, že žádný člověk na zemi nezná přesné datum. — Mat. 24:36.
19. K jakému názoru tím došli Boží služebníci?
19 Jehovovi křesťanští svědkové věří, že Bůh přivodí konec tohoto bezbožného systému v čase, který On stanoví. Až „velké soužení“ začne, budeme schopni to rozeznat. A místo abychom spekulovali s určitým datem, jako by bylo naším úkolem sloužit Bohu jen do té doby, soustřeďujeme se na důležité kazatelské dílo, které mají podle Ježíšových slov jeho učedníci v této době provádět. (Mar. 13:10) Až začne „velké soužení“, budeme horlivě zaměstnáni plněním úkolu, který nám byl svěřen. A jestliže se budeme dívat do budoucnosti, nebudeme myslet na jedno určité datum, ale budeme sloužit s ohledem na věčnost tak, jak povzbuzoval křesťany Juda.
DOKAZOVAT SVÝM CHOVÁNÍM A ROZHODOVÁNÍM, ŽE CHCEME BOHU SLOUŽIT VĚČNĚ
20, 21. a) Co může prozrazovat způsob života, pokud jde o názor na budoucnost? b) Je tento názor rozumný?
20 Naše pevné přesvědčení, že můžeme navždy sloužit Bohu, mělo by být zřejmé nejen z našeho kázání. Mělo by ovlivňovat naše denní myšlenky a činy. Připomínáme to zde proto, že někdo snad může říkat, že souhlasí se vším, o čem byla doposud řeč. Přesto však v jeho denním životě není patrné, že by tím bylo ovlivněno jeho myšlení a jednání. Snad ve skutečnosti dokazuje, že žije pouze pro PŘÍTOMNOST. Jak by to bylo smutné!
21 Skutečnost, že praví ctitelé mohou mít své místo v Jehovově věčném předsevzetí, dokazuje, že přítomnost je jen přelétavý okamžik. Chceš-li si to představit, dá se to srovnat s jedním centimetrem na měřítku dlouhém tisíce kilometrů. Bylo by rozumné dát ovládat svůj život jedním centimetrem, jako by to bylo to nejdůležitější? Oč vyrovnanější a rozumnější je ten, kdo nyní žije, jako by měl žít navždy, a oceňuje a posuzuje věci podle toho, jak ovlivňují jeho věčné blaho!
22, 23. a) K jakému porozumění pomáhá Bible křesťanům v otázce manželství? b) Jaký názor na uzavření manželství mají na rozdíl od světa mladí křesťané, jestliže slouží Bohu s ohledem na věčnost?
22 Jedním příkladem, který ukazuje, žije-li člověk s ohledem na věčnost, je jeho názor na manželství. Je pochopitelné, že mladí lidé chtějí žít v manželství. Je to Boží uspořádání a přináší to s sebou mnoho požehnání. Avšak pro nedokonalé lidi je spojeno s problémy a omezeními. (1. Kor. 7:28) Apoštol Pavel to věděl, a proto doporučil křesťanům svobodný stav, pokud v něm mohou zůstat, aniž budou stále rušeni vášnivou touhou. Svobodní lidé mohou věnovat ‚stálou pozornost Pánu bez rozptylování‘, které bývá spojeno s manželským životem. A Pavel řekl, že výhoda svobodného stavu je zvlášť cenná, protože „zbývající čas je zkrácen“. — 1. Kor. 7:29–38.
23 Mnozí mladí lidé, kteří nevěří, že je možné věčně sloužit Bohu, zastávají stanovisko: „Proč se ovládat? Chceme-li se oddat sexu nebo vstoupit do manželství, učiňme to! Kdo ví, co přinese budoucnost!“ Avšak mladý křesťan, který opravdu slouží Bohu s ohledem na věčnost, nespěchá. Je ochoten čekat, až přejde „rozkvět mládí“, aby se rozhodl, je-li pro něho lepší oženit se, nebo ne. Mezitím může užívat výhody svobodného stavu: „nerušené oddanosti Pánu“. (1. Kor. 7:35, Žilka) Jestliže se pak během času rozhodne vstoupit do manželství, bude lépe připraven vykonávat s ním spojené odpovědnosti. Slouží-li Bohu s ohledem na věčnost, pomůže mu to, aby nežil pouze pro přítomnost, a to se projeví také na jeho denních rozhodnutích.
24. Jak ovlivňuje „věčnost“ náš názor na hmotné statky?
24 Naše víra, že můžeme Bohu sloužit věčně, měla by také ovlivnit náš názor na peníze a hmotné statky. Mnozí lidé ve světě zastávají stanovisko: „Ber, dokud můžeš.“ Také v reklamách je stále zdůrazňováno, že se má nyní kupovat. Jak reaguješ ty? Jaké zastáváš stanovisko? Myslíš na věčnost, když jsi v pokušení oddat se hmotným přáním? Mělo by tomu tak být, protože Bible poukazuje na nebezpečí, které přináší láska k penězům a k hmotným statkům, a doporučuje, abychom místo toho mysleli na věčný život. (1. Tim. 6:6–12) Jsi-li otevřeně nebo lstivě nucen k tomu, abys vydělával víc peněz nebo opatřoval hmotné věci, ptej se: „Budu za tisíc let litovat, že jsem si nevzal druhé zaměstnání, které by mi umožnilo koupit si nové auto nebo nový člun?“ Nebo se zeptej: „Budu si za milion let v novém systému myslet, že jsem kdysi učinil chybu, když jsem odmítl dělat přesčasové hodiny, protože jsem nechtěl zameškat křesťanská shromáždění?“ Ano, naše každodenní myšlení a jednání by měla ovlivňovat věčnost.
25. Jakou cenu má správný názor na věčnost, když vytrváváme v různých zkouškách?
25 Toto smýšlení — sloužit Bohu s ohledem na věčnost — pomáhá též křesťanům, aby radostně vytrvali. Odpor, nemoci a stáří mohou být těžkými zkouškami vytrvalosti, ale měřeny věčností mají jen krátké trvání. Můžeme mít stále věčnost před očima, jak to vyjádřil apoštol Pavel: „I když člověk, jímž jsme zevně, chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř, se jistě den za dnem obnovuje. Neboť ačkoli soužení je okamžité a lehké, působí nám slávu, jejíž závažnost více a více vyniká a jež je věčná; zatím upíráme oči ne na to, co je vidět, ale na to, co není vidět. Neboť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné. — 2. Kor. 4:16–18; Mat. 19:29.
26. Jaký názor má mít tedy křesťan na budoucnost?
26 Mysleme proto jako křesťané den co den na to, že náš Bůh je věčný Bůh a že mu máme sloužit s ohledem na věčnost! Bude nám pomáhat rozšiřováním našeho poznání o své věčné pravdě a tím, že nám bude dávat svého svatého ducha, který je navždy zaslíben jako pomocník jeho služebníkům. (2. Jana 2; Jan 14:16, 17) Nebudeme mu tedy sloužit pouze v přítomnosti nebo během nějakého omezeného života. Budeme mu sloužit věčně, protože jemu ať je „sláva... po všechny generace věku věků“. — Efez. 3:20, 21, Meziřádkový překlad království.