Po jakém „znamení“ vyhlížejí křesťané?

DEVATENÁCT století čekali křesťané na to, až se Kristus ujme moci.

Někteří očekávali, že se náhle, zázračně a viditelně objeví na nebi, nebo věřili, že ti, kteří se „znovu narodili“ jako Kristovi duchovní bratři, zmizí náhle a nadpřirozeným způsobem s povrchu země a budou vzati do nebe.

Takové pojetí se podobá názoru zákoníků a farizeů, kteří žili před devatenácti stoletími. Požadovali od Ježíše Krista znamení, jímž by je přesvědčil, že je Mesiáš. Žádali, aby se jim viditelně ukázal na nebi, a to ve velké moci a slávě, aby jej všichni mohli vidět doslovnýma očima. On to však odmítl. — Mat. 12:38; srovnej Dan. 7:13, 14; Mat. 26:64.

NEODDÁVEJ SE NESPRÁVNÉMU OČEKÁVÁNÍ

Kdybychom vyhlíželi po nějakém nápadném zázraku, který by nás měl přesvědčit, mohli bychom být svedeni na scestí. Odporovalo by to apoštolovým slovům, že „chodíme vírou, nikoli tím, že se díváme“. (2. Kor. 5:7) Když byl Ježíš na zemi, měli ti, kteří věřili v Jehovu Boha, mnoho důkazů, aby mohli přijmout Ježíše jako Mesiáše; stejně i dnes existují jednoznačné důkazy o tom, že se nyní zabývá záležitostmi na zemi. Apoštol říká: „Víra je. . . zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoliv je nevidíme.“ (Žid. 11:1) Víra se tedy opírá o věci, které nejsou vždy viditelné, zřejmé, a mohou to být dokonce věci zcela odlišné od toho, co bychom očekávali na základě osobních názorů nebo přání.

Proto je dobré, abychom přesně prozkoumali, co Bible říká o důkazech Kristovy přítomnosti a o tom, že se blíží jeho tisícileté panství nad zemí.

Panství Kristova tisíciletého království poskytuje vyhlídku na nejlepší poměry — na poměry, jaké lidstvo dosud nepoznalo. Proto by měl každý člověk s největším zájmem a očekáváním vyhlížet po důkazech jeho blízkosti. Ve Zjevení (kapitoly 20 a 21) je ukázáno mnoho z dobrých věcí, jež budou způsobeny tisíciletým panstvím. Čteme tam rovněž, že před tímto tisíciletím musí předcházet nejničivější válka celých lidských dějin. Vidíme nyní, že političtí panovníci neboli ‚králové‘ celé obydlené země jsou pod působením sil, jež se vymykají lidské moci, shromažďováni k této největší ze všech válek, na místo nazvané Armageddon. — Zjev. 16:13–16.

KRISTUS VLÁDNE URČITÝ ČAS PŘED TISÍCILETÝM PANSTVÍM

Jak vyplývá ze Zjevení, jež popisuje bitevní řady této války, bude na straně všemohoucího Boha stát vůdce Jehovových nebeských vojsk. Je nazván Věrný a Pravý, Slovo Boží. Je ukázáno, že již vládne jako král před vypuknutím armageddonského boje. O Kristu, který táhne do boje, je ve zprávě řečeno: „Na svém svrchním oděvu, totiž na stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.“ (Zjev. 19:11–16; srovnej Zjev. 12:5, 10–12.) Vládne tedy jako král dříve, než započne tisícileté panství, v němž bude vládnout se svými 144 000 křesťanskými spoludědici. — Zjev. 14:1–4; 20:4–6.

V jiném symbolickém znázornění nacházíme další důkaz o tom, že Kristus bude vládnout jako král a bude „přítomen“ v tom smyslu, že obrátí svou pozornost a královskou moc k zemi. (Srovnej s Jehovovým ‚vyjitím‘ neboli ‚sestoupením‘, o němž se mluví u Micheáše 1:3 a ve 2. Samuelově 22:10.) V šesté kapitole Zjevení apoštol Jan zaznamenává své vidění, v němž viděl Božího Beránka, Ježíše Krista, jak začíná otevírat sedm pečetí, jež uzavíraly „svitek“, který dostal z Boží ruky. Jan píše: „A viděl jsem, když Beránek otevřel jednu z těch sedmi pečetí, a slyšel jsem jednoho ze čtyř živých tvorů říci jakoby hromovým hlasem: ‚Pojď!‘ A viděl jsem, a hle, bílý kůň; a ten, který na něm seděl, měl luk; a byla mu dána koruna a vyšel vítězící a aby dovršil své vítězství. A když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhého živého tvora říci: ‚Pojď!‘ A vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň; a tomu, jenž na něm seděl, bylo povoleno, aby vzal ze země mír, takže se měli navzájem pobíjet, a byl mu dán velký meč.“ — Zjev. 6:1–4.

Tento prorocký obraz znázorňuje věci, které přišly na zemi od první světové války v roce 1914 n. l. Ježíš Kristus je ukázán jako korunovaný král, který jede kupředu na bílém koni jako spravedlivý bojovník. Jezdec na ohnivě zbarveném koni symbolizuje války, které zuřily na zemi od roku 1914 a způsobily velké zpustošení.

Inspirovaný žalmista také zřetelně předpověděl, že Ježíš Kristus bude vládnout jako král nějaký čas před zničením ‚králů země‘ a před počátkem svého tisíciletého panství. Napsal prorocká slova: „Proč byl rozruch mezi národy a samy národnostní skupiny stále mumlaly něco prázdného? Králové země se staví a vysocí úředníci, ti se srotili jako jeden muž proti Jehovovi a proti jeho Pomazanému a říkají: ‚Roztrhněme jejich svazky a odhoďme od sebe jejich provazy!‘ Právě ten, který sedí v nebesích, bude se smát; Jehova sám se jim bude vysmívat. Tehdy s nimi bude mluvit ve svém hněvu a žár jeho nelibosti je bude znepokojovat, neboť řekne: ‚Já, ano já jsem nastolil svého krále na Sionu, své svaté hoře.‘ “ — Žalm 2:1–6; srovnej Skut. 4:24–30.

Po začátku Kristovy přítomnosti v královské moci mělo tedy nastat období, v němž se bude zabývat tím, že bude soudit a nakonec zcela odstraní tento systém věcí. (Žalm 2:8–12; 110:2–6) V tomto období bude lidským očím neviditelný, protože je „přesným zobrazením“ neviditelného Boha, jehož „žádný nikdy neviděl“. Kristus nyní „přebývá v nepřístupném světle“ a „nikdo z lidí“ jej „neviděl ani nemůže vidět“. — Žid. 1:3; Jan 1:18; 1. Tim. 6:16.

Od roku 1914 měl být Kristus pro lidské oči neviditelně přítomen v královské moci, a proto dal svým učedníkům laskavě „znamení“, na základě kterého mohli poznat a porozumět, kdy ta doba nadešla. Toto „znamení“ předpověděl bezprostředně poté, kdy pronesl své proroctví o zničení jeruzalémského chrámu. Příležitost k tomu, aby popsal ono „znamení“, naskytla se mu krátce potom, kdy židovským náboženským vůdcům, kteří jej odmítli, řekl: „Hle, váš dům je vám zanechán. Neboť vám říkám: Od nyní mne již v žádném případě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Jehovově!‘ “ — Mat. 23:38, 39.

Těmito rozhodnými slovy poukázal Ježíš na skutečnost, že odejde a že při jeho návratu budou existovat lidé, kteří použijí prorockých slov ze Žalmu 118:26 a řeknou: „Požehnaný buď ten, který přichází ve jménu Jehovově.“ Tato slova neměla však být vyslovena v hmotném jeruzalémském chrámu. To bylo patrné z Ježíšových dalších slov. Ve zprávě čteme: „Když Ježíš odcházel a ubíral se do chrámu, jeho učedníci přistoupili, aby mu ukázali chrámové budovy. V odpovědi jim řekl: ‚Nevidíte to všechno? Vpravdě vám pravím, v žádném případě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.‘ “ — Mat. 24:1, 2.

„PŘÍCHOD“, NEBO „PŘÍTOMNOST“?

Ježíš potom se svými dvanácti učedníky opustil Jeruzalém a šli na blízkou Olivetskou horu. Posadili se na místě, kde měli krásný rozhled na celé chrámové území, a zmocnilo se jich hluboké dojetí. Nakonec čtyři apoštolové položili otázku, která je všechny zajímala. Podle podání Překladu nového světa jejich otázka zněla: „Pověz nám, kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [řecky: parousía) a skonávání systému věcí?“ — Mat. 24:3; Mar. 13:3, 4.

Také jiné překlady Křesťanských řeckých Písem uznávají, že slovo parousía znamená „přítomnost“. V doslovném překladu Svaté Bible (angl.) od Roberta Younga tento text zní: „Řekni nám, kdy to bude? A co je znamením tvé přítomnosti a úplného konce věku?“ Josef B. Rotherham překládá tato slova: „Řekni nám, kdy budou tyto věci — a co bude znamením tvé přítomnosti a skonání věků.“

Povšimněme si, že apoštolové se ptali na parousii Pána Ježíše Krista. Znamenalo to, že se jej ptali na jeho „příchod“ neboli „advent“? Nikoli. Povšimněme si výrazu, jejž použil křesťanský mučedník Štěpán, když před židovským sanhedrinem mluvil o Kristově prvním příchodu neboli adventu: „Kterého z proroků vaši předkové nepronásledovali? Ano, zabíjeli ty, kteří předem oznamovali příchod [řecky: éleusis] toho Spravedlivého, jehož zrádci a vrahy jste se nyní stali vy.“ (Skut. 7:52) Musíme si uvědomit, že Štěpán nepoužil slova parousía, ale slova éleusis. Tato řecká slova mají různou podobu a různý kořen a mají také odlišný význam.

Co znamená neboli označuje řecké slovo parousía? Znamená doslovně „být podél“, neboť výraz pochází z řecké předložky pará („podél“) a slova ousía („bytí“). Podívejme se, co o tom říkají tvůrci slovníků.

Liddell a Scott v díle Řecko-anglický slovník (angl.)a vysvětlují slovo parousía v první definici anglickým slovem, jež odpovídá významu „přítomnost“. Jako druhý význam je uvedeno anglické slovo pro „příchod“ s vysvětlením: „K označení návštěvy krále nebo nějakého vysokého úředníka.“

Také v Teologickém slovníku k Novému zákonu (angl.) od Gerharda Friedrichab je podáno vysvětlení ke slovu parousía pod nadpisem „Všeobecný význam“: „1. Přítomnost.“ Pod nadpisem „Technické použití slova“ čteme: „V helenismu 1. návštěva panovníka.“ Pod nadpisem „Technické použití páreimi [sloveso] a parousía v Novém zákoně“ je řečeno, že „v NZ se těchto výrazů nikdy neužívá k označení Kristova příchodu v těle a parousía nikdy neznamená návrat. Myšlenka o tom, že by parousía mohla nastat několikrát, vyskytuje se teprve v pozdější církvi.“

Učedníci se tedy Ježíše neptali na jeho „příchod“, ale na to, co bude po jeho příchodu. Ptali se na jeho „přítomnost“, a jestliže nepoužijeme slova „přítomnost“, ale uplatníme-li „technické použití slova“ v helenismu, pak můžeme věc chápat tak, že se učedníci ptali Ježíše: „Co bude znamením tvé [návštěvy v královském postavení] a skonávání systému věcí?“ A „návštěva“ zahrnuje více než „příchod“. Zahrnuje „přítomnost“.

Řecké slovo parousía vyskytuje se v takzvaném Novém zákoně čtyřiadvacetkrát a na všech těchto místech je Překlad nového světa Svatých písem překládá výrazem „přítomnost“; je tomu tak rovněž v jiných překladech, například v Doslovném překladu Bible svaté (angl.) od Roberta Younga (1862 n. l.), v The Emphatic Diaglott od Benjamina Wilsona (1857–1863 n. l.) a v The Emphasised Bible od Josefa B. Rotherhama (1897 n. l.). Je nápadné, jak výstižně jsou vedle sebe postavena slova „přítomnost“ a „nepřítomnost“ ve Filipenským 2:12, kde apoštol Pavel říká: „Jako jste byli vždy poslušní, nejen za mé přítomnosti, ale ještě daleko pohotověji za mé nepřítomnosti.“

Kristova „přítomnost“ nemohla začít v roce 70 n. l. , kdy Římané zničili Jeruzalém. Proč ne? Je sice pravda, že tehdy skončil židovský systém věcí, ale větší systém věcí, jehož pouhým prorockým vzorem nebo předobrazem byl židovský systém, tehdy neskončil. K tomu mělo dojít během Kristovy přítomnosti [parousía], jejímž vyvrcholením mělo být „velké soužení“, soužení, „jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude“. (Mat. 24:21) Zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. byla nejhorší událost, kterou město prožilo, ale jistě nebyla horší než světaširá potopa v době Noemově a byla to daleko menší katastrofa, než jakou bude skonání celého přítomného světa.

MUSÍME BÝT BDĚLÍ

Parousía neboli „přítomnost“ Pána Ježíše Krista je tedy jeho přítomnost neboli návštěva v postavení krále, a to neviditelně v královské moci a slávě. Proto je nutné „znamení“, aby lidé na zemi mohli tuto přítomnost poznat. Ježíš se vždy vyznačoval tím, že laskavě věnoval pozornost všem otázkám svých učedníků, a proto jim dal ještě podrobnější odpověď, než jakou čekali, Celá 24. a 25. kapitola Matoušova i souběžné zprávy ve 13. kapitole Marka a 21. kapitole Lukáše obsahují mnoho částí „znamení“ jeho přítomnosti.

Proto učiníme dobře, budeme-li se pozorně zabývat tímto „znamením“, o němž Ježíš řekl, že bude plným a dostatečným důkazem jeho neviditelné přítomnosti. Ježíš ukázal, že toto znamení se všemi svými podrobnostmi není znamením toho, že by byl na cestě, že by přicházel, ale skutečností, že je přítomen a že neviditelně obrací svou pozornost a moc k zemi.

Lidé, kteří užívají ‚očí svého srdce‘, mají porozumění a rozpoznají tuto skutečnost. Prorok Daniel napsal: „Ti, kteří mají pochopení, porozumějí.“ (Dan. 12:10) Jakého pochopení by bylo zapotřebí, kdyby se Kristus objevil viditelně, ve skvělé nádheře, nebo kdyby působil na celém světě zázračné úkazy? Praví křesťané se proto nebudou chtít podobat lidem, kteří pěstují klamné naděje; budou mít pochopení a rozlišovací schopnost a ‚pozdvihnou hlavy, protože se přibližuje jejich vysvobození z tohoto systému věcí‘. — Luk. 21:28, 36.

[Poznámky pod čarou]